29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Můj porod byla rychlovka. Celé těhotenství probíhalo v pořádku, až na malý hematom někdy kolem 5tt, který se ale sám a rychle vstřebal. Bohužel, díky zážitkům z loňska, jsme si já ani můj manžel těhotenství nijak zvlášť neužívali. Pořád nás trápily obavy, aby bylo mimčo v pořádku a těšili jsme se, až bude prcek s námi.
S koncem roku 2009 nás čekalo těch změn víc. Asi dva měsíce před termínem porodu jsme dostali klíče od nového bytu a začali s rekonstrukcí. Naštěstí práce pokračovaly celkem dobře, já se cítila taky fajn, takže jsem chodila pomáhat jak to šlo. Koncem ledna jsme se stěhovali. V té době mě už moje gyn.dr. varovala, ať zvolním a hodně odpočívám, že bych mohla porodit předčasně. Jenže, ono vám to prostě nedá…
2.2. jsem byla na kontrole. Monitor pochopitelně OK, vnitřní prohlídka ukázala CS 7 (min. týden byl 4) a dr. mě upozornila, že je nález pozitivní a že porod určitě přijde dřív. To mi říkala už minule, takže jsem se nijak neznepokojovala, navíc jsme konečně připravili Matyáškův koutek, tak jsem byla v klidu. M. jsem oznámila, že dle dr. můžu rodit každou chvíli nebo taky za týden dva…
V sobotu večer (38+2 tt) jsme si šli sednout s kámošema, kteří si ze mne utahovali, že večer pojedeme… Protože jsem kromě občasných MS bolestí vůbec nic zvláštního necítila, šla jsem si v pohodě lehnout. Kolem 3. hod. ranní mě vzbudilo wc (jako každou noc). Jenže pak přišla první „jiná“ bolest. Myslela jsem na poslíčky a šla si lehnout. Jenže to za chvíli přišlo znovu, trochu silnější. Ležet se moc nedalo, tak jsem se zase vyhrabala z postele a šla pochodovat. Třetí vlnu bolesti jsem profuněla tak usilovně, že se vzbudil M. Okamžitě vylétl z postele a zjišťoval, zda to jsou kontrakce a po kolika minutách… Opáčila jsem, že to jsou ty poslíčky a že čas sledovat nejde… Nakonec mi to nedalo a další začátek bolestí jsem mu nahlásila, stopoval to, vycházelo to kolem šesti minut… najednou to byly jen minuty dvě
. To už jsem koukla na hodiny a bylo 3:25h. M. zavelel, že jedem do porodnice. Já nechtěla. S další bolestí mi odteklo trochu vody. Jelikož mě dr. varovala, že mi voda nijak proudem neodteče, protože je mimčo hodně sestouplé a blokuje její odtok, nebyla jsem si jistá… Houkla jsem na M., že mi asi odtekla voda, a on mě se vzrůstající nervozitou poslal do sprchy. Tam odtekla další a byla trochu zkrvavená. To mě vyděsilo a souhlasila jsem s odvozem do porodnice. Hodila jsem na sebe nějaké oblečení, dobalila tašku, USTLALA POSTEL A UKLIDILA V KOUPELNĚ – M. nechápal, co blbnu
Jen jsem se ohradila, že TAK BRZO tam být nechci
. Ve 4h. jsme dorazili na příjem. PA si vzala doklady a napojila mě na monitor. Mezitím přišlo pár bolestí, které jsem prodýchala v předklonu, ale pořád se to dalo přežít. M. mi pomáhal tím, jak sledoval monitor a jeho „dýchej, dýchej“ mě bůhví proč uklidňovalo. Navíc, mi hlásil, že kontrakce už odeznívá (ačkoli to hlásil dost dopředu
– mělo to skvělý účinek). Čtvrtá kontrakce na monitoru mě nutíla tlačit, což jsem mezi funěním nahlásila PA. Zavolala lékařku, že se na mě podívá. Odpojila monitor, oblékla mi andělíčka a já se horko těžko vyšplhala na křeslo. Dr. do mě sáhla, zkonstatovala, že je branka úplně zašlá a zavelela, že jdem rodit
.
Přešla jsem si tedy na porodní sál, zalehla na lehátko – samozřejmě s funěním a prodýcháváním kontrakcí, a když bylo vše přichystáno, PA mě nechala ještě jednu kontrakci prodýchat a další, že můžu začít tlačit. Přikázala zavřít oči a pusu a tlačit. Tak jsem tlačila. Nepříjemný pohyb prstů dr., když kroužila kolem děložního hrdla, byl srovnatelný s bolestí kontrakce… ale věděla jsem, že už to brzo skončí, tak jsem funěla, co to šlo. M. byl u mě držel mě za rameno a hladil po vlasech a říkal, jak jsem skvělá, jak to jde . Na čtvrté zatlačení mě dr. nastříhla (to jsem cítila jen jako úlevu) – protože pak Matýsek vyklouzl na svět, bylo 4:49h. Dr. mi zvedla k očím ten modrofialovej uzlíček a zatímco M. polykal slzy (jak mi pak řekl), já jen nevěřícně koukala na toho dokonalýho človíčka, který si lebedil u mě v bříšku…
Pak ho odnesli – M. šel s ním, placenta odešla naprosto bezbolestně a následovalo šití. To snad bylo na celém mém porodu to nejbolestivější . Ptala jsem se dr., zda jsem hodně potrhaná, tak mě ujistila, že ne, že jen běžný nástřih. Přesto jsem si každý steh „vychutnala“. Po chvíli přinesli Matyáška už umytého, zváženého a zabaleného a přiložili mi ho k prsu. Moc se mu přisát nechtělo, ale snažil se… Pediatrička mi vysvětlila, že se půjde na dvě hodinky ohřát do inkubátoru a pak mi ho přinesou. M. se mnou ještě chvíli zůstal a pak odešel. Po dvou hodinách, které mě nechali ležet na sále, mě převezli na oddělení šestinedělí a přinesli mi Matyáška. Šití mě bolelo hodně ještě třetí den, sedět jsem nemohla skoro vůbec, chodit špatně, ale bylo to každým dnem lepší.
Ještě dneska, když na Matyáška koukám, nemůžu pochopit, jak se v mém těle mohlo vyvinout něco tak dokonalýho… a to dojetí na mě dolehlo taky, jen kapku se zpožděním .
Chtěla bych moc poděkovat paní dr. i PA za jejich skvělou a bleskovou práci. Celému oddělení šestinedělí a novorozeneckému oddělení kolínské Oblastní nemocnice, protože jejich trpělivost a ochota byly přímo balzám na moje rozhozené nervy, rozporuplné pocity a taky rozbolavělé tělo. A hlavně bych chtěla poděkovat M., za to, že je!
Na to, jak to bylo rychlé, jsem se dost rozepsala, tak se omlouvám.
Není tady
Teda Markétko tiše závidím
Ještě jednou gratuluji k Matýskovi a přeji hodně štěstí celé rodině
Upravil(a) mag (15. 2. 2010 21:23)
Není tady
Markeeet, moc pěkná slohovka, ještě jednou gratuluji k Matyáškovi .
Není tady
Markétko hezká slohovka tak ještě jednou gratuluji k vašemu malému štěstíčku
taky při pohledu na toho mého kulíška nechápu jak něco tak úžasnýho ve mě mohlo vyrůst
Není tady
Market, to je fajn že to šlo tak dobře - moc jsi mě potěšila, že porod může být i snesitelný
Přeji vám všem třem, ať jste spolu šťastní a ani jeden mráček nezkazí slunečnou pohodu
Není tady
super pôrod, budem sa modliť za taký istý všetko dobré obom prajem
Není tady
No teda Markét...opravdu závist, taková bleskovka :-) gratuluji k přírustku a at delá jen samou radost maminko!
Není tady