Selima napsal(a):

baba.jaga napsal(a):

Ja fakt nevim, ten kamos mi uz vcera naznacil, jestli to nesouvisi s tim, ze jsem se prestehovala za pritelem a teda jestli to na me nema nejaky vliv. Ve skutecnosti to tak neni, tohle vsechno se ve me krystalizovalo jiz docela dlouho.  Muzu ji rict, ze jsme se vzdalily, ale ona muze namitnout, ze bych za ni mohla prijet a tak dale. Ja se tomu kontaktu sama aktivne vyhybam, takze o te vzdalenosti to nemuze byt az takova pravda a ona to vi.

Vzdialiť sa nemusíte len fyzicky, ale aj názorovo, životnou situáciou... apod. Ja som v živote najčastejšie prišla o kamošky takto, plíživo, ale spoľahlivo....

no ja jsem ji ten email uz poslala. Prozatim nic neodepsala, takze jeste uvidime, jak se to vyvrbi. Ale argumentaci pripravenou mam, a s vasi pomoci vicemene i strategii ;-)

babo.jago, neměla jsem čas přečíst odpovědi...ale myslím si, že na rovinu jasné sdělení, "ty, já nemám nějak chuť se sejít.....víš, jsme každý už někde jinde", by ti mohlo jít  
V případě údivu z druhé strany, zavzpomínat léta minulá, že byli fajn, ale že dnes už cítíš, že jste každá někde jinde a máš pocit, že by jste si už neměly ani co říctl.....
Tak to vidím já

Nicolas napsal(a):

baba.jaga napsal(a):

Selima napsal(a):

Vzdialiť sa nemusíte len fyzicky, ale aj názorovo, životnou situáciou... apod. Ja som v živote najčastejšie prišla o kamošky takto, plíživo, ale spoľahlivo....

no ja jsem ji ten email uz poslala. Prozatim nic neodepsala, takze jeste uvidime, jak se to vyvrbi. Ale argumentaci pripravenou mam, a s vasi pomoci vicemene i strategii ;-)

Ty jo, ona se ti ted pár měsíců neozve a ty ji začneš atakovat emaily, protože budeš neskutečně zvědavá, co si o tvém dopise myslí A pak se ještě připlazíš s prosíkem a žádostí, abys mohla být její kamarádka

Tak to jo. Jsem rada, ze jsem zrusila bobrika mlceni. A poskytla jsem ji prostor se k tomu vyjadrit. ;-)))
A taky jsem pripravena na pripadne dotazy.

Upravil(a) baba.jaga (19. 2. 2010 11:04)

baba.jaga napsal(a):

Tak ted jsem od ni dostala emeil, ze rozhodne nemela pocit, ze si nemame co rict. Je prej sokovana a smutna. A ze ji to hodne mrzi a ze jsem pro ni jako sestra. Ze me nikdy neopusti a vzdy bude pro me...Hodne dojemny. No chapete to nekdo?

Chápu,cítí to jinak než ty. Budu se opakovat a použiju opět příklad s klukem...je to stejné jako v lásce.Když to každý cítí jinak nemůže to klapat. A v přátelství to funguje taky tak. Vzala to dobře,teď se s tím musí srovnat sama a po svém. Jo,takhle to v životě chodí...

ja nemam pocit, ze by to vzala dobre. Jinak by mi nepsala, ze bude vzdy pro me, no hele, ja si pripadam jako takova mrcha. Ale ja vim, ze ji nejsem, jo...chce to cas.

baba.jaga napsal(a):

Tak ted jsem od ni dostala emeil, ze rozhodne nemela pocit, ze si nemame co rict. Je prej sokovana a smutna. A ze ji to hodne mrzi a ze jsem pro ni jako sestra. Ze me nikdy neopusti a vzdy bude pro me...Hodne dojemny. No chapete to nekdo?

...jj já to chápu, taky svoje kamarádky ze studií nezavrhuju proto, že to mají v životě už jinak.

Hmmm takže klasický citový vydírání, na to se nenech nachytat. Kdyby tě měla ráda jako opravdu, upřímně ráda, popřála by ti vše dobré a nechala tě jít, možná by chtěla čas od času vědět, jak se ti daří a tak. Takovéhle "nikdy tě neopustím" je fakt spíš chování emocionálního upíra. Zkus si to nebrat k srdci, i když vím, že je to těžký.

Zrovna to řeším taky: jedna holka, kterou jsem viděla pár hodin před asi půl rokem, mi pořád píše emaily a textovky, jak na mě myslí a má mě ráda (naštěstí je někde ze severu Anglie). Odpovídm tak na každou pátou SMS, klasický scénář zrovna včera: napíše mi SMS. Neodpovím (nemám čas). Pošle mi mail (neodpovím). Napíše mi na FB, co se děje a jestli jsem v pořádku - a to vše během dvou dní. Sorry, ale kdyby mě někdo dvakrát neodpověděl na SMS tak ode mě neuslyší, dokud se zase sám neozve - někteří lid fakt nemaj žádnou zdravou hrdost

Babo jago,před rokem a půl jsem se nepohodla s kamarádkou. Bylo to proto,že ona neuměla pochopit,že moje rodina je pro mě na prvním místě. Mám velmi hezký vztah s mamkou ( taťka nám umřel ) a je pro mě důležitá stejně jako mé děti a manžel.Ona ( ta kamarádka ) se snaží celý život o to,aby jí její máma měla ráda,ale čím víc se snaží,tím míň se jí to daří.Kamarádka je hodná ženská,dobrý a laskavý člověk,výborná matka i manželka.Přesto mi měla ( a má ) za zlé,že jsem dala přednost své mamce před ní. Slíbila jsem jí návštěvu,kterou jsem ( podotýkám,že včas ) musela odříct,protože mamka potřebovala pomoct.Bylo to důležité ( pro mamku ),ale pro tu kamarádku to nebyl důvod zrušení návštěvy.Snažila jsem se jí vysvětlit,že když to k ní máme 80 km,že je to návštěva na celé odpoledne,a to nemůžeme prostě stihnout.Ona mi vyčetla,že přátelé tohle nedělají. Já to prostě vnímám jinak.Pro mě je moje rodina důležitější než přátelé. Napsala jsem jí to s tím,že je mi líto,že se jí to tak moc dotklo,ale že mi to přijde jako opravdu hloupý a malicherný důvod k naštvání. Odpověděla,že když se něco slíbí,tak se to má dodržet,když v tom teda nezabrání nějaká nemoc a ať si klidně o ní myslím,že je divná nebo zlá,ale ona tohle tolerovat nebude. Tak jsem jí už jen napsala,že tak jak jsem jí doposud poznala ( cca 3 roky ),že si o ní stále myslím,že je to spolehlivý a hodný člově,že má vlastnosti pro které jí mám ráda,ale že když nechce pochopit ona mě....že se prostě nedá nic dělat. Protože jsem jí v něčem pomáhala,připsala jsem,že kdyby mou pomoc potřebovala,může se na mě obrátit. Udělala to za ten rok a půl jednou. Nestýkáme se a tehdy,když mě kontaktovala jsme se k tomu nevracely.
Celé ti to píšu proto,že mi ten tvůj " příběh" připoměl ten můj. Nemám pocit,že ona je mrcha,nemyslím si to ani o sobě. Ale něco nás kdysi spojilo a to,že nastala situace,která nás zase rozdělila neznamená,že na všechno dobré zapomenu. A ta tvá kamarádka ti taky napsala,že tě bere jako sestru a neopustí tě.To bych pochopila tak,že nezapomene na dobu,kdy jste si rozuměly a měly rády a přesto,že ty to teď cítíš jinak pro ní neznamená,že tě odepíše. Jenomže......já jí neznám a vlastně soudím jen podle sebe.

Kazdopadne, ted ji nebudu nic odepisovat a timto to vse pro me konci. Ona je o vsem informovana, takze dal nic uz podnikat nebudu.

baba.jaga napsal(a):

rejka napsal(a):

baba.jaga napsal(a):

Tak ted jsem od ni dostala emeil, ze rozhodne nemela pocit, ze si nemame co rict. Je prej sokovana a smutna. A ze ji to hodne mrzi a ze jsem pro ni jako sestra. Ze me nikdy neopusti a vzdy bude pro me...Hodne dojemny. No chapete to nekdo?

Chápu,cítí to jinak než ty. Budu se opakovat a použiju opět příklad s klukem...je to stejné jako v lásce.Když to každý cítí jinak nemůže to klapat. A v přátelství to funguje taky tak. Vzala to dobře,teď se s tím musí srovnat sama a po svém. Jo,takhle to v životě chodí...

no tak kdyby mi nekdo napsal neco takoveho, tak bych pobrala, ze je to slusne poslani do hajzlu a rozhodne bych dotycnemu nepsala, ze je pro me jako sestra. Mam svou hrdost, ne? No ja fakt nevim.

Já si myslím, že bys se měla vrátit ke kořenům. Ke svým vlastním kořenům.
Tzn. chytrá, samostatná holka, která ví, co chce a umí to celkem jasně říct. A hlavně moc neřeší okolní názory na sebe samu, na styl, účes, vztahy a sexuální orientaci. Protože moc dobře víš, že nejsi schopna ovlivnit to, co si myslí a co mají v hlavě lidé okolo tebe.

Pamatuješ si na Val? Na ten kolovrátek? Používala stejnou argumentaci "kdyby mi někdo něco takového.....(řekl, napsal, udělal), tak já bych na to reagovala ..... (napsala, řekla, udělala). A určitě bych nepsala.....Chápete to? Mám svoji hrdost."

O co jde?
- Ty můžeš a máš právo říct (či neříct), co chceš, jak se cítíš a jak si to představuješ.
- Kamarádka má stejné právo říct (či neříct), co chce, jak se u toho cítí a jak si to představovala.
Ani jedna nemůžete zabránit té druhé, aby vyslovila na rovinu to, co si myslí a co chce.
Je naprosto zbytečné, abys svoji vlastní představu hrdosti a stylu vyrovnání se s koncem přátelství vnucovala své bývalé kamarádce. Stejně tak, jako ty bys nepsala, že jsi něčí sestra, tak ona by v životě nepsala to, co píšeš ty. Ten důvod je jasný: jste rozdílné lidské bytosti, s jinou výchovou, jinou emoční výbavou a jinými typy reakce na konkrétní události. A myslím, že tento fakt, že lidé jsou rozdílní a nemají stejné chování, je ti již nějakou dobu znám.

Ta paralela co psala Rejnok (rozchod holky, která už nemiluje toho kluka) je fakt velmi ilustrující a pro člověka tvé inteligence naprosto dostačující.

PS: tím jsem jen chtěl trochu popíchnout tvoji inteligenci :-) Ale na druhou stranu je dobré, že máš taky nějaké emoce.

No ted jsem se podivala do emailu a tam je email ze jsem teda pro tu kamaradku "mrtva". Nevim, co je kamaradstvi a ze jsem pravdepodobne dusevne nemocna. Zklamala jsem ji. A prej jsem pro ni a pro toho kamose navzdy mrtva. Asi ten posledni email vznikl pote, co jsem kamosovi rekla nektere veci, ktere jsem nerekla ji. Mozna jsem byla vuci nemu zbytecne sdilna...Asi.  A to jsem mela v planu jemu rict vic. Nastesti k tomu nedoslo.
Kazdopadne obema jsem odepsala, ze jsem rada, ze to vim, a ze me to hrozne mrzi. Ji jsem teda odepsala ze si ji zrejme nezaslouzim. Jemu jsem podekovala za roky naseho pratelstvi.
No co uz. Lekce diplomacie.

Upravil(a) baba.jaga (22. 2. 2010 18:13)

Selima napsal(a):

Uff, tak to nechápem(teda od neho, od nej vcelku áno..). Ego ako prasa a vyskakuje a tlčie, bije... Mno, čo už.

Od neho to nechapu rovnez, ze by narodni spriznenost? (oba jsou latinoamerecani) Pritom kdyz jsem se ja s nim o tom bavila, ujistoval me, ze se mezi nami nezmeni nic. Zrejme to bylo z jeji strany neco jako "trest". Jinak si to neumim vysvetlit.
Fakt  je mi zle, je mi z toho opravdu zle. Zrejme ona muj prvni email vubec nepochopila. To on ji to asi nejak dointerpretoval. Achjo, napsala jsem ji ted 3 "sorry" emaily.

No hele, uz si vubec nejsem jista, zda je dobre, ze jsem to cele podstoupila. Nekteri holt maji problemy s prijetim jinych nazoru.

Upravil(a) baba.jaga (22. 2. 2010 17:45)