babo jago, jses zena cinu to se mi libi, ale vis co si myslim? ze kdyz ses takhle rozjela, ze to treba pomuze, cim driv si to vyrikate, tim lip, a treba to pujde po emailech, i kdyz to muze chvilku trvat, a urovna se to.. ale to uz zalezi na ty tvy kamaradce, jak si to prebere a jestli bude schopna to vstrebat, myslim zes udelala spravnou vec

Ronja napsal(a):

Jo Babuško tak to je těžký, ale pokud ona "tě považuje za jednu z vyvolených" a celkem výrazně tě uhání, tak se jí fakt potřebuješ zbavit. Takovýhle dusicí kamarády jsem měla taky a je to na pytel. Sama bych to řešila emailem a napsala bych pokud možno co nejvíc pravdu a pokud možno tak, aby co nejmíň nebolela. Klasická hamburgerová metoda, něco hezkýho, něco pravdivýho (= nepříjemnýho) a zase něco hezkýho. Určitě jí řekni, že roky s ní na vydoké byly super, že ti pomohlo mít takovou kamarádku, že na to ráda vzpomínáš atd. Potom bych do toho vložila, že ale když člověk odejde z vysoké, tak se holt život vyvíjí jinak a že cítíš, že už nemáte tolik společného, jste každá jinde, máte jiný hodnotový žebříček a že by ses raději už nevídala. A nakonec že ji máš pořád ráda a vážíš si jí, takže jsi to chtěla říct na rovinu a nedělat blbou, nebrat telefony a ignorovat ji.

Pokud máte toho společnýho kamaráda, tak bych ho vzala na pivo a probrala bych to tam s ním, kluci tohle obvykle berou v pohodě. Aby věděl, že se to týká jen tebe a jí a že k tomu máš důvody..

Ronjo, tvuj prispevek jsem vcera absolutne prehledla. Skoda, protoze je v nem mnoho cennych rad.
Kazdopadne email jsem ji vcera napsala, ale myslim si, ze timto to asi neskonci. dobry je, ze ledy jsou prolomeny a pohne se to.  Jinak ten kamos by to jiste pochopil, akorat musim trochu vzit v potaz jeho 4% ;-)) A on me uz v tom telefonatu ujistil, ze mezi nami se nezmeni nic. Akorat chtel vedet ty moje duvody. Nevim, jak moc dopodrobna bych to mela s nim rozebirat.

baba.jaga napsal(a):

Selima napsal(a):

baba.jaga napsal(a):

pravda to neni, ale napsat ji to muzu ;-) akorat nevim, jak ji pak oduvodnim, ze jsem za ni nechtela jet ani na navstevu, kdyz me zvala. Zkratka se s ni nechci bavit, protoze ma jiny hodnotovy zebricek a vyznava trochu jiny zivotni styl nez ja. Proste ja ji nemam co rict a me nezajima, co rika ona me.

Napíš jej, že máš pocit, že ste sa proste absolútne vzdialili. Že to nie je nič proti nej, ale máš dojem, že ste sa odcudzili a máte toho stále menej spoločného... Ono je to nakoniec napoly aj pravda.

Ja fakt nevim, ten kamos mi uz vcera naznacil, jestli to nesouvisi s tim, ze jsem se prestehovala za pritelem a teda jestli to na me nema nejaky vliv. Ve skutecnosti to tak neni, tohle vsechno se ve me krystalizovalo jiz docela dlouho.  Muzu ji rict, ze jsme se vzdalily, ale ona muze namitnout, ze bych za ni mohla prijet a tak dale. Ja se tomu kontaktu sama aktivne vyhybam, takze o te vzdalenosti to nemuze byt az takova pravda a ona to vi.

já teda nevím, ale podle mne, je uplně jedno jestli to vliv má nebo ne. prostě se sní stýkat nechceš.tečka. jediný, kdo se může dožadovat vysvětlení je ona a vlastně ani jí ho dát nemusíš. třeba ho nemusíš vědět, nebo by jí hodně ublížilo. prostě je to tak, že někdy s někým být chceme a někdy ne.

baba.jaga napsal(a):

Dobra. Otazka zni, jak moc do hloubky mam s ni rozebirat to, proc se s ni nechci stykat, pokud bude chtit nejake vysvetleni. Nejsou to zrovna uplne lichotive veci. Nejsem rozeny diplomat a fakt nevim, jak to rict nejak setrne. Nebo nerict vubec....?
Jinymi slovy jak moc velka davka pravdy je jeste snesitelna?

myslím, že to nebude chtít vědět nějak hlouběji.To by bylo sebemrskačství.

helena napsal(a):

Nejsou to zrovna uplne lichotive veci. Nejsem rozeny diplomat a fakt nevim, jak to rict nejak setrne.
Hele - a co to obrátit? Ne, že ty máš nějaké výhrady vůči ní, ale že ses za tu dobu změnila natolik, že už bys pro ni ta úžasná kámoška být nemohla a nerada bys jí ublížila.

No to je vlastne pravda, proste ja jsem sla do prace a nejak zacala poznavat pracovni zivot, kdezto ona porodila dite a uz temer 10 let ji zivi manzel a par milencu.  Ta prace a ten samostatny zivot me posunul nekam jinam. Urcite ji to materstvi taky posunulo nekam jinam, ale s jejim soucasnym zivotnim stylem mam fakt problemy. Ja ji to vsechno neberu, ale proste jsme si fakt prestaly rozumet.

rejka napsal(a):

baba.jaga napsal(a):

helena napsal(a):

Nejsou to zrovna uplne lichotive veci. Nejsem rozeny diplomat a fakt nevim, jak to rict nejak setrne.
Hele - a co to obrátit? Ne, že ty máš nějaké výhrady vůči ní, ale že ses za tu dobu změnila natolik, že už bys pro ni ta úžasná kámoška být nemohla a nerada bys jí ublížila.

No to je vlastne pravda, proste ja jsem sla do prace a nejak zacala poznavat pracovni zivot, kdezto ona porodila dite a uz temer 10 let ji zivi manzel a par milencu.  Ta prace a ten samostatny zivot me posunul nekam jinam. Urcite ji to materstvi taky posunulo nekam jinam, ale s jejim soucasnym zivotnim stylem mam fakt problemy. Ja ji to vsechno neberu, ale proste jsme si fakt prestaly rozumet.

babo.jago, to se docela divím,že ona to přátelství s tebou tak urputně drží. Nic teda proti tobě,ale přesně jak píšeš ty- že její zcela odlišný způsob života tě od ní odděluje- tak mě překvapuje,že ona to necítí podobně. Protože,já měla ze střední školy pár dobrých kamarádek,ale protože jsem se vdala a za rok se mi narodilo dítě,odcizilo mě to s těmi bezdětnými. Je to jasný- já řešila zaražené prdíky,nedělní oběd, kojení,blinkání,jak vyjít s manželovou výplatou a ony řešily kdy a kde je nějaký mejdan,kterýho kluka sbalily, s kým se vyspaly,pracovní školení a otravného šéfa a ve většině případů ještě to jak je pruděj rodičové,protože bydlely doma. Mě nic neříkaly jejich " důležitosti" a jim zase ty moje.Takže to omezení styků přišlo oboustranně a já si našla nové kamarádky....s dětmi,samozřejmě. A musím říct,že i na třídním srazu po 20-ti letech jsme se nakonec přece jen seskupinkovaly na vdané s dětmi, na rozvedené s dětmi a na svobodné a bezdětné. Pokecaly jsme o škole,profesorech,zážitcích,ale nakonec jako správné "drbny" jsme si nejlépe podrbaly právě s tou se kterou nás tyto věci spojovaly.Bohužel, my byly čistě dívčí třída,jinak by to vypadalo asi jinak.....

Jde o to, ze ona to materstvi nejak extremne neprozivala a prislo mi, ze na zodpovednosti ji to nepridalo. Cekala bych od ni vetsi zodpovednost a ona proste mentalne zustala tak nejak na tech VS kolejich. Vyhyba se i serioznejsi praci, prestoze na to podle me ma. Misto toho ji zivi pan manzel a pribrala si k tomu i nejakeho milence, ktera ale strida. Mam proste ten pocit, ze si porad mysli, ze je ji 25.
nevim, proc se me drzi, uz proste nejsem ta bezstarostna a holka, ktera vnima zivot jako lazoplazo 'ono to nejak dopadne'. Hlavne me v tom ale posunula prace, ktera naucila discipline, zodpovednosti, samostatnosti, spolehlivosti...Ji to vsechno nejak v mych nejak chybi.

Upravil(a) baba.jaga (16. 2. 2010 14:17)

Babi a já jsem si říkala že mě ignoruješ

Ne, v poho...dívej, mě "máme teď jiné hodnotové žebříčky, už si s tebou moc nemám co říct" přijde jako dostatečně dobrý důvod. Jestli se v tom bude rýpat a dloubat a tahat z tebe, proč přesně a co, tak bych jí to naservírovala natvrdo - když to chce slyšet, tak to holt uslyší. Vem si, že když jí řekneš něco o zodpovědnosti, životním stylu a kázni atd., tak jí to třeba může i něco dát...ale jak říkám, do hloubky bych šla, až když se sama bude ptát. On to může být i jeden z důvodů, proč lpí na tobě - že totiž nemá nikoho dalšího, kdo by s ní chtěl při jejím životním stylu "lážo plážo - milenec sem, milenec tam, hlavně když to platí manžel" něco mít.

Sorry ale 10 let po VŠ si nenajít další kamarádky, přiměřený věku a životní situaci, je fakt divný.

Tak teď se musím smát. Než jsem pracně nadatlovala svůj příspěvek, Ronja napsala více méně totéž...

pencila napsal(a):

Nicolas napsal(a):

[živit tě může naděje, že jednou něco budeš po tom člověku potřebovat.

no, nevím, jestli by mě zrovna tato vypočítavá myšlenka uživila

Jsem si dělal samozřejmě legraci a myslel, že se autorka vypočítavého příspěvku chytne za nos.
Akorát se chytil někdo jiný a trochu jinak Nu, což...

Nicolas napsal(a):

baba.jaga napsal(a):

rejka napsal(a):

Jestliže jste dlouhodobé kamarádky asi pár podrobností budeš muset přidat.Ale nevidím nic špatného na tom,že každá máte jiný životní styl a jiné priority a to bych jí klidně řekla,že mě to od ní hodně vzdálilo.
Hele a co jí říct,že právě to,jak se chová ti vadí. Já bych taky nemohla mít za blízkou kamarádku někoho,kdo je tak nezodpověný,protože takový člověk je pro mě nevěrohodný.Kdo podvádí manžela( osobu,která by mu po dítěti měla být nejbližší ) jak se asi může zachovat ke kamarádce.Nevěřila bych jí.

Mne na ni vic vadi ta vypocitavost a nemakacenkovost, ale ten jeji milostny zivot je spis takovata tresnicka na dortu, ktera podtrhuje to, ze si neumi vazit veci.
Tak koncim z tou vypovedi, co mi na ni vadi (ale ulevilo se mi, to je fakt).  Zkusim to nejak sepsat, jak bych mela postavit tu pripadnou argumentaci. Diky vsem.

Mně se líbil ten hamburgerový přístup.
Je skoro ideální pro email komunikaci - v osobním setkání mají lidé tendenci naprosto vyzmizíkovat ty pozitivní věci a ty negativní (tzv. upřímné) v nich zůstávají ještě několik let.

Ještě jsem si vzpomněl na jednu věc, kterou jsem doporučoval při rozchodu:
- soustředit se na emoce, nikoli na hodnocení osoby kamarádky (mám pocit, že nějak nemám co říct a chybí mi tam to spojení duší a názorů. Což zní lépe a je to také pravda oproti další pravdě: jsi podlá mrcha, co je nemakačenko a využívá chlapy a lidi kolem sebe a jediný zájem jsou peníze a drby).
- upřímné výpovědi: zajímám se teď o jiný svět a myslím, že to není tvůj šálek kávy (scientologie, svědci Jehovovi - to zabírá dosti dobře :-) )
- chci být k tobě upřímná a nechci předstírat, že jsem nejlepší kamarádka na světě. Ale myslím, že je fér říct, že jsem se dosti změnila, což je mi vůči tobě líto, ale mám to teď hozené opravu hodně jinak.

Každopádně vím, že se to hodně těžko takto extrémně otevřeně říká.
Já to dělám tak, že říkám, že nemám čas. Ale většinou to není o lidech, mám lidi kolem sebe rád. Ale spíš o aktivitách, už mě některé nebaví a tak jim nechci věnovat svůj drahý čas. Což je kromě spermií to nejcennější, co svým bližním můžeme dát :-)

Diky za prakticke a konsruktivni rady. Urcite pouziju.

Fanny5 napsal(a):

Nicolas napsal(a):

pencila napsal(a):

no, nevím, jestli by mě zrovna tato vypočítavá myšlenka uživila

Jsem si dělal samozřejmě legraci a myslel, že se autorka vypočítavého příspěvku chytne za nos.
Akorát se chytil někdo jiný a trochu jinak Nu, což...

Mě upřímně tvůj původní příspěvek vyděsil. Nešlo z něj pochopit, jestli si děláš pr.el nebo ses dočista zbláznil

ja jsem si byla celkem jista, ze je to mysleno ironicky.

Babo, keď som si čítala tvoj príspevok, mala som pocit, že hovoríš o mojej spolužiačke a kamarátke. Až som zostala v pomykove, či to nie je tá istá osoba, ale zrejme nie, lebo my sa poznáme tridsať rokov. Odišla od rodiny do Francúzska a odvtedy tam žije, boli sme v kontakte a vždy som sa snažila chápať ju, podržať, keď sa plahočila v problémoch, a i keď som nesúhlasila s tým, ako riešila problémy (hlavne alkoholom), neposudzovala som ju podľa toho čo vystrájala vo svojom živote, bol to jej život, brala som ju takú, aká bola. Ale svoj názor na to, čo robí i keď bol negatívny som jej povedala vždy a otvorene. Niekedy sa odmlčala na nejaký čas, ale vždy sa vrátila. Často som mala také pocity ako ty, že by sme mali ukončiť priateľstvo, ale nešlo to, nedokázala som jej ublížiť. Časom bolo listov a telefonátov čoraz menej a jej posledná návšteva u mňa to spečatila. Prišla ku mne v noci, opitá a ja som jej povedala, že si to neprajem. A tak ten večer vyriešil všetko.