Ros, konečně ti z nohy spadl řetěz se železnou koulí radši si říkej: zaplaťpámbu, jedna starost zase pryč ...

Selima napsal(a):

Všetko má svoje pozitíva negatíva, aj podnikanie, aj zamestnanecký vzťah - len ich treba nájsť a vychutnať si (a negatíva zvládať ).

Jo, jo a já jsem teď v tom stavu hledání. To, že budu zaměstnanec, mi zase až tak nevadí, zůstane to pro mně v podstatě stejné, jen mi ubudou starosti s tím, jak zaplatit dodavatelům, z čeho dát zaměstnancům výplaty atd. Stejně tu zůstaneme tak jak tu jsme a pokud mi dají ty peníze, co slíbili, tak to taky nebude nejhorší.
horší pro mně byl ten fakt sám o sobě, že jsme se na tom 13 let dřeli a teď už to vidím černé na bílém,že o to přijdeme. No, co se dá dělat...., nemůže být každý úspěšným podnikatelem, třeba někdy příště....

Selima napsal(a):

Tak prišli - no, momentálne ste sa zbavili kameňa na krku, žeano. No a nikde nie je napísané, že raz niekde, nejako, za lepších okolností... alebo príde niečo iné... veď uvidíš. Určite je to koniec jednej etpay, ale ja by som povedala, že momentálne to ešte vyzerá ako happy ebnd, ale časom by z toho mohla byť aj sociálna balada alebo horor.

a co tě nazabije, to tě posílí....

přijmi to....a hlavně rozdýchej.....a jak říká Selimka....raz za lepších okolností.....

bude to změna......a ta je vždycky dobrá......

Tak jsem hrdinně a slavně dokončila soupis příloh k té prodejní smlouvě, tak snad k 1.9. se to podepíše a pak začne to papírování okolo a k 1.10. už bych to snad měla mít z krku, prosím Bože , ať se to povede, ať to do toho října ještě nějak doklepem!!!

Rosamunda: Já se z toho asi pos*ru, ty lidi zase nechodí, jak mám mít na zboží, když nikdo nepřijde?

Moc dobře to znám s jiným sortimentem.
Rosi, nezbyde Ti než počkat na chřipkové období .
Kdepak - 1. září to prodáš a budeš v klidu. Moc Ti to přeji. Taky jsem raději zaměstnancem než zaměstnavatelem...

No už bych ten oddech potřebovala jak sůl, už mi z toho fakt hrabe. Na nic se nemůžu soustředit, teď na mě tlačí sociálka, finančák, zdravotní, nemám na výplaty ani na nájem a fakt nevím, jak je všechny ukecám. Teda s tou mojí jednou poslední zaměstnankyní se dohodnu, je to kamarádka, ale horší to bude s pronajiatelem, s tím se nesnášíme, takže nevím. Ado toho ještě musím odvrátit zesplatnění půjčky.

Ros, a už je podepsán ten prodej lékárny? Psalas někde, že se to má podepisovat začátkem září. Pak jsi psala, že se administrativa ohledně předání lékárny asi potáhne ještě měsíc, ale že pak (jestli jsem to správně pochopila) tak bys od října už měla být v té lékárně coby zaměstnanec.
Pochopila jsem to správně?
Máte už ten prodej papírově vyřešený a smouvy podepsané?

Vlastně se tím chci zeptat - už je ruka v rukávě? Jestli ano, jde o to "přežít"  teď nějak ty peripetie do října, pak už budeš zaměstnaná, a kolem 10.listopadu dostaneš konečně první výplatu...
Mimo jiné, jako obrovské plus vidím to, že až budeš zaměstnaná, tak budeš mít automaticky i nemocenské pojištění. Zatím ho, pokud se pamatuji, nemáš, a tak kdyby ses složila, zůstanete celá rodina naprosto bez prostředků.
I proto (ale nejen proto) se o tebe bojím, přiznávám. Moc na tebe myslím.

Doufám a věřím, že už ty smouvy máte tedy podepsané a že je vše na dobré cestě do zaměstnaneckého poměru.
I když z vydělaných peněz bude muset asi většina jít na dosavadní dluhy, stejně si myslím, že zaměstnanecký poměr pro tebe bude obrovská výhra a úleva současně.

Ros, tak tohoto jsem se bála. Drž se holka, myslím na tebe.

Když už ti píšu, musím říct, že i já považuju "puštění" Munďáka zpět do lékárny za ten nejhorší možný nápad. 
To není to "puštění", které jsme mnohé měly na mysli - aby se on musel starat začít sám o sebe, a nebyl už pod tvými ochrannými křídly.  Tady bude pod ochrannými křídly dál a navíc opravdu jak diabetik v cukrárně, líp to vyjádřit nedovedu.
Myslím, že tohle nemůže dobře dopadnout...

Ale Ros, to už je jen na vás. Ať se děje co se děje, přeju vám ať se z toho všeho nějak dostanete. I když happy-endu u vás  už bohužel nevěřím.

Ros....nee.....takhle neuvažuj......

Ježíši tohle už je fakt zoufalý...chudáci děti...

No já už tu asi tisíckrát psala, že nezvládnu najednou vyřešit Munďáka i lékárnu. Takže lékárna má přednost, páč pokud nebudu vědět, jak si stojím, tak se nemůžu hnout z místa i v ostatním.
Jinak s lékárnou to zatím nějak dál nejde, včera jsem zjistila, že kupec stále se svými právníky zkoumá smlouvu, tak doufám, že nakonec necukne.

Vladena napsal(a):

Ros, Ty cítíš, že klukům nemůžeš sebrat tátu a nechat ho dopadnout na dlažbu. Určitě tvůj mateřský cit pro děti a řešení situace je přirozenější než naše ,,koukání k tobě pod pokličku". Vlastně si tu potřebuješ poplakat a jinak máš dost síly. Je to v pořádku. Jsi silná ženská a všechno zvládneš. Říkej si to pro sebe pořád: Nic mi nepovalí, jsem silná"! Jinak za pět let může být všechno jinak, kluci budou vydělávat, přivezou Ti vnouče, budeš mít krásnou práci a vše se projasní. Tak vydrž!

ona jim ho nebere, sebral jim ho alkohol a prášky.
nevím, jaké máš ty zkušenosti s životem s alkoholikem , ale já z těch svých vím, že takový život dětem ubližuje a to moc , i když o tom nemluví.
když jsem se rozvedla a ex se konečně odstěhoval, teprve pak moje děti doslova "rozkvetli" , protože dívat se otce, který je troska a na matku, která se v tom  plácá a je nešťastná , jim nikdy nic dobrého a harmonického nedá.
a o tom, jak jim opravdu bylo mi dcera řekla později a syn se svěřil jen dceři.

agewa napsal(a):

Vladena napsal(a):

Ros, Ty cítíš, že klukům nemůžeš sebrat tátu a nechat ho dopadnout na dlažbu. Určitě tvůj mateřský cit pro děti a řešení situace je přirozenější než naše ,,koukání k tobě pod pokličku". Vlastně si tu potřebuješ poplakat a jinak máš dost síly. Je to v pořádku. Jsi silná ženská a všechno zvládneš. Říkej si to pro sebe pořád: Nic mi nepovalí, jsem silná"! Jinak za pět let může být všechno jinak, kluci budou vydělávat, přivezou Ti vnouče, budeš mít krásnou práci a vše se projasní. Tak vydrž!

ona jim ho nebere, sebral jim ho alkohol a prášky.
nevím, jaké máš ty zkušenosti s životem s alkoholikem , ale já z těch svých vím, že takový život dětem ubližuje a to moc , i když o tom nemluví. když jsem se rozvedla a ex se konečně odstěhoval, teprve pak moje děti doslova "rozkvetli" , protože dívat se otce, který je troska a na matku, která se v tom  plácá a je nešťastná , jim nikdy nic dobrého a harmonického nedá.
a o tom, jak jim opravdu bylo mi dcera řekla později a syn se svěřil jen dceři.

Pokud jsem si všimla, tak kluci si chtějí nechat tatínka doma - pravděpodobně to necítí tak, že by jim ubližoval. To, že tys měla se svým mužem takové zkušenosti, nemusí znamenat, že to tak je všude, i když se jedná o závislého člověka.