Nejspíš máš pravdu, Sel, ale já už teď mám strach skoro ze všeho. Zítra mám jít na jednání s ředitelkou toho dodavatele, co mi nechce počkat, tak nevím, co tam vyjednám. Chtěla jsem tam poslat šéfa té konsolidační agentury, ale oni už spolu nějak nemluví nebo co, takže jsem na to zase sama a že bych byla mistr ve vyjednávání, to tedy říct nemůžu, bojim, bojim.

Rosamunda napsal(a):

No tak to nedopadlo zase tak úplně strašně, nakonec jsem to ukecala na splátky cca 40.000/měsíc, tak to snad možná nějak zaplatíme. ÚÚÚffff.

Tak vidíš, Ros, a takhle to bude se vším - budeš se snažit udělat aspoň to, co jde, něco se sem tam povede, a nakonec to nějak ukejkluješ.
Lékárnu zavřeš, a jednou si budeš říkat - proč jsem to neudělala dřív, mohla jsem si ušetřit tolik nervů...

Jsem přesvědčená, že až tím vším kolem prodeje lékárny a uzavírání podnikání projdeš, budeš jednou jako dobře placený zaměstnanec v dobrém oboru (farmacie) mnohem, mnohem spokojenější, než jsi teď.

Mám známého, kterému se v podnikání nedařilo, trápil se po dost let, až k exekuci, teprve pak to uzavřel, dal se zaměstnat, poplatil dluhy z podnikání a teď je absolutně, ale absolutně spokojený.

Upravil(a) Blossom (8. 3. 2010 16:19)

Tak zase tak jednoduché to mít nebudu, poslední dodavatel nám nedodává na fakturu a nakupovat zboží za hotové je málo, páč většinu peněz mám v bezhotovostním styku, takže už jsem dospěla tak daleko, že jsem musela rozprodat rodinné zlato, abychom měli za co žít. Bohužel se nedá říct, že bychom dodávky na fakturu brzy obnovili, tak holt musím doufat v zázrak ach joo.

Mikeš napsal(a):

Blossom napsal(a):

Lékárnu zavřeš, a jednou si budeš říkat - proč jsem to neudělala dřív, mohla jsem si ušetřit tolik nervů... Jsem přesvědčená, že až tím vším kolem prodeje lékárny a uzavírání podnikání projdeš, budeš jednou jako dobře placený zaměstnanec v dobrém oboru (farmacie) mnohem, mnohem spokojenější, než jsi teď.

Já si to myslím taky, a to rozhodně nechci Ros jen tak nějak utěšovat...

Blossom napsal(a):

Mám známého, kterému se v podnikání nedařilo, trápil se po dost let, až k exekuci, teprve pak to uzavřel, dal se zaměstnat, poplatil dluhy z podnikání a teď je absolutně, ale absolutně spokojený.

Teď už to asi tak dobře nejde, ale z ne příliš dávné doby znám případy, kdy někdo "začal podnikat", nasekal miliónový dluhy, pak "zkrachoval", a byl celkem vysmátej...

No i kdyby to bylo nedávo, tak já bych určitě zkrachovala úplně blbě, páč na to nemám nervy ani žaludek ani poradce. Holt musím zkrachovat tak, jak to přijde. No a co bude dál zatím nevím, páč jestli se to povede prodat a ukončit bez ztráty kytičky, tak pak nejspíš padnu na hubu a bude ze mně taková chcíplotina, že už mně nikde nebudou chtít, mám toho až nad dvě hlavy a ne nad jednu, jsem úplně hotová.

Upravil(a) Rosamunda (15. 3. 2010 22:27)

No a dnes se pomalu dopracovávám k tomu, že bdu muset prodat daší várku zlata abych měla na splátku nájmu a případně na zálohy výplat zaměstnancům

No já bych taky žádné "rodinné zlato" neměla nebýt dědictví po Munďákově mámě. Tím jsem získala 4 prsteny, 2 řetízky, 2 zlaté zuby a dohoromady s mými věcmi se to docela dalo. Není to tedy žádný poklad, zlaté cihly opravdu nemám, i když hodily by se.

No nevim,ale prodat treba zlaty prsten nestoji ani za to.Treba za snubak jsem dostala  ve zlatnictvi 400 kc.

Upravil(a) eremuruss (19. 3. 2010 17:13)

Selima napsal(a):

No, ako ktorý... ale ja by som mala asi problém predávať rodinné zlato - teda, ostalo nám niečo len po babičke, ktorú som mala rada, a z tohto by som mala nepríjemné pocity. Ale viem si predstaviť, že by došlo aj na to...

Ja mam taky dva prsteny po moji mamce a nedovedu si predstavit,ze bych je prodala prece jenom je to pamatka.

Kiara napsal(a):

erem, těžko si to představit, ale kdyby ses nedejpanebože dostala do situace, když bys neměla ani na nájem ...

Tak tech 800 co bych za ty prsteny dostala by me stejne nepomohli

Tak kdybych se dostala do situace, že bych musela prodat rodinné klenoty (ne to, co jsem dostala nebo koupila já, ale opravdu památku), měla bych taky rozporuplné pocity. Ale jistě si moji předci nepřáli, aby někdy někdo z jejich potomků koukal s dětmi místo večeře na stůl, kde leží prsten, kterej se přeci nemůže prodat, protože je to památka a při tom vědomí je přejde hlad. Uklidí prsten do trezoru a vybalej ho zas ráno když se sejdou u snídaně... Co je člověku platná brož po prapratetě Růženě pod mostem, spíš pomůže, když jí prodáš a zaplatíš nájem, že...
Chci tím říct - jsou to jenom věci... podle mě si je lidi předávali po generace právě pro případ nouze.

Upravil(a) javena (19. 3. 2010 21:33)

Ros, vždyť jsou to jenom věci, probůh ...

Rosamunda napsal(a):

No tak dneska jsem prodala další "várku"-zlaté zuby, Munďákovu sponu do kravaty a prsten a něco ze zlata po Munďákově mámě je to hrozný, ale koukáním na prsten od babičky místo snídaně hlad nezaženem a nájem nezaplatíme. Takhle jsem si podnikání nikdy nepředstavovala. Ty nejdůležitější památky ještě mám a nerada bych aby došlo i na ně, když už jsem musela prodat dárky od Munďáka.

ale jsou to jen VĚCI. vzpomínat na člověka můžeš i bez toho.
naopak si myslím, že někdy nás to, že "přece jen je to památka" svazuje.

Tak se snadblýská na lepší časy, už sezase něco trochu pohnulo,hurá!