já bych to nijak nezaonačila, já bych bych si je zavolala a popravdě jim vysvětlila, jak se věci mají. Rozumné ženské to pochopí.
Tak to prostě v životě chodí. Nikdo nemá zaručené, že když dostane práci, má ji jistou až do důchodu. Ty hlavně musíš zachránit sebe, bez co nejmenších ztrát.

no ROz i kdyby tě po městě roznesla, upřímě, myslíš, že by řekla něco víc, než se už o vás povídá?
a i kdyby ano, tak co? zachránit musíš sebe, pak teprve ostatní. a jak víš, ruka, co ti pomůže začíná u tvého ramene, takže........jestli a o čem lidi povídají a pomlouvají ti může být jedno. chvíli budou drbat tebe, pak zase někoho jiného.a ti , co nejvíce drbou málokdy pomůžou.

Ros, před 3 lety jsem stála před podobným problémem. propustit pár lidí od nás z firmy, co tu pracovali třeba 10 let, s většinou jsem si tykala, znala jejich rodinné problémy.
Přiznávám, že po zlé době řešení alkoholismu mého muže, pak po rozvodu, pak po předčasné smrti mého BM byla tato situace ve firmě pro mě čtvrtá psychicky nejtěžší v životě.
Lidi jsem propoštěla podle toho, jak jsou pro mě dál ve firmě potřební a použitelní, pak podle toho, jak je kdo ochotný a byl mi schopen vyhovět (dostali přednost před těmi, kdo nikdy vstříc v ničem nevyšli) a třetí hledisko bylo řekněme sociální - pokud to bylo mezi 2 lidmi z předchozích hledisek nerozhodné, koho mám propustit, tak jsem ve firmě nechala toho, kdo měl na sobě ekonomicky vázané víc lid (děti na VŠ, apod).

Lidem jsem situaci vysvětlila, přiznávám, neudržela jsem se, a brečela jsem u toho já a někteří i oni.
Všem jsem dala vše jak má být - odstupné apod. U některých lidí jsem se bála toho, jak to přijmou. Měli jsme třeba i domácí pracovníky, kteří nemohli na vlastní oči vidět, že dělám co můžu, tam jsem se bála toho co ty, Ros, že mi to dají sežrat. Paradoxně - s těmi jsme se loučili v dobrém, oboustranně v slzách, a moc mě potěšila a dojala nabídka z jejich strany - Paní XY, a až pojedete přes naši vesnici, tak se stavte na kafe, ráda vás uvidím.

Pak přímo tady ve firmě jsem měla kamarádku, která to se mnou vše prožívala. Viděla na vlastní oči, jak zakázek je míň a míň, jak bojuju jak lev, a jak se nedaří. Její muž navíc pracoval ve stejném oboru a na vlastní kůži znali, že práce objektivně ubylo. Paradoxně - zde, kde jsem naprosto nečekala komplikace, to dopadlo blbě. Kamarádce v jednu chvíli ruply nervy, a řekla mi, že je to moje vina, a že jsem způsobila její těžkou životní situaci, atd., atd,. bohužel tu větu Je to tvá vina použila minimálně 6*. Když jsem se jí tedy ptala, co by dělala na mém místě, jak to asi mám řešit, nevěděla. Ale tady jsme se bohužel tedy nerozešly v dobrém. Když se potkáme, pozdravíme se, ale dál nic. Ani já jí nedovedu úplně odpustit to mnohokrát opakované nespravedlivé Je to tvoje vina.

Všichni lidi dostali vše, co jim náleželo (odstupné, placené dny na hledání nového zaměstnání) a velký pugét na rozloučenou.
Kromě toho jediného případu s tou kamarádkou to nakonec dopadlo dobře - mnozí bývalí zaměstnanci k nám občas zajdou aspoň na kafe a kus řeči.

Upravil(a) Blossom (8. 2. 2010 14:46)

Uvař vám oběma kafíčko, sedněte si spolu a začni. Víš Maruško, mám Tě moc ráda, vím že jsi vždycky byla perfektní a spolehlivá ženská a pracovnice, ale doba je taková, že současný stav nelze udržet.
Mám nějaké dluhy a budu nucena udělat nepopulární opatření. Jedno z nich je, že si nemohu dovolit platit zaměstnance. Tvoje mzda byla tolik, ale spolu s odvody státu to bylo tolik a to je příliš.

Zvažte spolu možnosti, co by mohla kolegyně dělat. Předčasný důchod, pracák, jít marodit, nebo najít práci jinde.
Farmacie je obor zasažený krizí jen minimálně a navíc ženský obor - viděla bych šanci získat zástup za mateřskou někde v okolí.

Pak bys jí mohla slíbit, že kdybys někdy v budoucnu někoho brala, tak ona by byla první.

Fakt neprotahovat.


Jinak, mimo téma, nejsi v situaci, kdy bys mohla řešit detaily na psychologickém.
Já bych si spíš sedla a udělala plán - co dělat.
Jestli se pokusit lékárnu zachránit - na jakém místě by byla, jak by fungovala, v tomto případě bych zvažovala i to, jestli neprodat dům a nesplatit část dluhů - dům lze prodat i se zástavou, je to složitější, ale možné. Chtělo by to zadat dobré realitce ať jedná o možnostech s bankou a přesvědčit Munďáka -tvrdě, reálně.

Nebo uvažovat o krachu - jak to udělat rychle, z čeho a kde budete žít, když byste přišli o barák a další detaily.

Vim o čem píšu, podílela jsem se na záchraně 3 zadlužených firem, 2 se zachránily, právě jedna za cenu, že majitelé prodali dům. Třetí se nezachránila, přišly exekuce  a majitelé jsou dnes prakticky bezdomovci.

Jinak úplně chápu, že si neplatíš to zdravotní. Při obratu 1,5 mega měsíčně Ti těch 10 000 stejně nepomůže.  Buď budou prachy ve firmě a půjčíš si je, nebo nebudou a tou desítkou úvěry nesplatíš.
Taky Ti tu radí, ať si najdeš práci, ale v případě krachu Ti to bude na prd, stejně ti exekutoři všechno seberou a nechají Ti jen životní minimum. To životní minimun Ti v případě noute vyplatí i sociálka.

Ještě Ti diporučím jednu knihu - Carnegie - jak se zbavit starostí a začít žít.  Pomůže Ti, když by došlo k tomu krachu.  Napíši Ti z ní jednu větu.
Připrav se na to úplně nejhorší, co se Ti může stát a pak to můžeš už jen vylepšovat.


Teď se do mne určitě pustí řada žen, co nemají ponětí, co by Tě v případě krachu čekalo. Ale je jen na Tobě, jak se rozhodneš. Neztrácej tady čas, že budeš něco vysvětlovat. Máš právo na jakékoliv rozhodnutí.

amely napsal(a):

Uvař vám oběma kafíčko, sedněte si spolu a začni. Víš Maruško, mám Tě moc ráda, vím že jsi vždycky byla perfektní a spolehlivá ženská a pracovnice, ale doba je taková, že současný stav nelze udržet.
Mám nějaké dluhy a budu nucena udělat nepopulární opatření. Jedno z nich je, že si nemohu dovolit platit zaměstnance. Tvoje mzda byla tolik, ale spolu s odvody státu to bylo tolik a to je příliš.

Zvažte spolu možnosti, co by mohla kolegyně dělat. Předčasný důchod, pracák, jít marodit, nebo najít práci jinde.
Farmacie je obor zasažený krizí jen minimálně a navíc ženský obor - viděla bych šanci získat zástup za mateřskou někde v okolí.

Pak bys jí mohla slíbit, že kdybys někdy v budoucnu někoho brala, tak ona by byla první.

Fakt neprotahovat.


Jinak, mimo téma, nejsi v situaci, kdy bys mohla řešit detaily na psychologickém.
Já bych si spíš sedla a udělala plán - co dělat.
Jestli se pokusit lékárnu zachránit - na jakém místě by byla, jak by fungovala, v tomto případě bych zvažovala i to, jestli neprodat dům a nesplatit část dluhů - dům lze prodat i se zástavou, je to složitější, ale možné. Chtělo by to zadat dobré realitce ať jedná o možnostech s bankou a přesvědčit Munďáka -tvrdě, reálně.

Nebo uvažovat o krachu - jak to udělat rychle, z čeho a kde budete žít, když byste přišli o barák a další detaily.

Vim o čem píšu, podílela jsem se na záchraně 3 zadlužených firem, 2 se zachránily, právě jedna za cenu, že majitelé prodali dům. Třetí se nezachránila, přišly exekuce  a majitelé jsou dnes prakticky bezdomovci.

Jinak úplně chápu, že si neplatíš to zdravotní. Při obratu 1,5 mega měsíčně Ti těch 10 000 stejně nepomůže.  Buď budou prachy ve firmě a půjčíš si je, nebo nebudou a tou desítkou úvěry nesplatíš.
Taky Ti tu radí, ať si najdeš práci, ale v případě krachu Ti to bude na prd, stejně ti exekutoři všechno seberou a nechají Ti jen životní minimum. To životní minimun Ti v případě noute vyplatí i sociálka.

Ještě Ti diporučím jednu knihu - Carnegie - jak se zbavit starostí a začít žít.  Pomůže Ti, když by došlo k tomu krachu.  Napíši Ti z ní jednu větu.
Připrav se na to úplně nejhorší, co se Ti může stát a pak to můžeš už jen vylepšovat.


Teď se do mne určitě pustí řada žen, co nemají ponětí, co by Tě v případě krachu čekalo. Ale je jen na Tobě, jak se rozhodneš. Neztrácej tady čas, že budeš něco vysvětlovat. Máš právo na jakékoliv rozhodnutí.

Amely, díky za přínosný příspěvek. Ta řešení, cos psala, jsem už rozjela, zadala jsem celou situaci konsolidační firmě, která se mnou už předloni jedno oddlužení dělala. Jejich šéf mi řekl, že mně může jedině zachránit další konsolidace - kromě úvěru, ve kterém mám zastavený dům (to je ta 1. konsolidace), jsem nasekala díky slibům dodavatele, kterému jsem slepě věřila, další 4 úvěry, každý splácím po 20.000 a to je moc. Takže se prý bude snažit ty úvěry opět přefinancovat, ale zádrhel je v tom, že už nemám čím ručit, takže fakt pochybuju, že by se to povedlo. Otec mi nabídl půl bytu, který má v osobním vlastnictví, jenže já nedokážu odhadnout, jak budou chodit pacienti, bojím se , abych pak o tu půlku bytu nepřišla. Jak to vidíš Ty? A lze vůbec ručit půlkou bytu?
No a na nejhorší už připravená jsem, když bych prodala dům, tak mně to sníží splátky akorát o 20.000 a to mi trn z paty nevytrhne, to bych to musela prodat všechno, jenže zatím nemám novou nájemní smlouvu na lékárnu, tak to by se to blbě prodávalo.
Jinak sem píšu právě proto, že si o těch psychologických aspektech nemám s kým popovídat, Munďák je nemocný - má deprese, rodiče už jsou chudáci takhle dost vyděšení a tak tu hledám, kdo by mi "naslouchal" a případně i poradil.
Frigo, ona ta starší laborantka už zkrácený úvazek má a o tu druhou bych nerada přišla.

Upravil(a) Rosamunda (9. 2. 2010 8:47)

Jo Amely, ještě něco - zdravotní pojištění samozřejmě platím, ale neplatím si nemocenskou, takže když onemocním, nedostanu ani halíř, ale to mi nedali ani když jsem si ho platila a teď už si to vůbec nemůžu dovolit.

Rosamunda napsal(a):

Heleno, já bych radši propustila tu starší, jenže se bojím, že to pak na tom našem maloměstě bude mít horší následky než kdybych zkrachovala. Oni všichni zaměstnanci vědí, jak na tom jsme, ale nevím, jak by to nesla právě ona, kdybych jí řekla, že ji propustím. Navíc jsme v takovém srabu, že ani nemám na to zákonné odstupné, tobych jí musela zase slpácet, tak já nevím. Papírově jsem sce ve zisku, ale reálně nemám ani floka.

pokud to vědí, tak to nebude až takový problém jí to říct.
nezlob se na mě, ale já mám pocit, že ty místo toho, abys tvrdě šla za tím, že zachráníš sebe , tak pořád zachranuješ okolí, lékárnu, Mundaka. Prosím tě, konečně pochop, že zachránit musíš sebe, pak si klidně dovol luxus záchrany ostatních nebo přemýšlení o tom, jak to ty ostatní zvládnou.

Rosamunda napsal(a):

Jo Amely, ještě něco - zdravotní pojištění samozřejmě platím, ale neplatím si nemocenskou, takže když onemocním, nedostanu ani halíř, ale to mi nedali ani když jsem si ho platila a teď už si to vůbec nemůžu dovolit.

Myslela jsem to tak, jak to píšeš, přepsala jsem se, promiň.

Při té úvaze jsem vycházela z toho, že dům má o dost vyšší hodnotu, než je hodnota toho úvěru, k vůli kterému je zastaven.  Že by tady byla rezerva, ale asi není.
Kdyby to bylo před tím rokem a půl, tak bych Ti doporučila zvážit možnost přetransformovat firmu na sro., teď už by to ale mohlo být bráno jako  podvod.

Pokud vím, tak půlkou bytu ručit nemůžeš. Ten byt rodičů bych si nechala jako zálohu pro nejhoší případ, kdybys zkrachovala  - tak ať se mají aspoň kluci kam nastěhovat. Kdy jim bude 18 ? To se ptám proto, že v případě krachu bych k tátovi přihlásila jen kluky a sebe na ohlašovnu pro bezdomovce a oficiálně bych tam chodila jen na návštěvu. Aby jim tam nechodili zbytečně exekutoři. Nechci děsit dopředu, to je jen úvaha.Byt rodičů bych  v této situaci nezastavovala.

Já si tu situaci po ekonomické stránce dovedu představit, ale  - nevím.......
Asi jsi už  uvažovala i o tom, jak by se daly zvýšit tržby, jaké další služby by šly nabízet.

Jinak, i kdybys zkrachovala, tak bys nebyla první ani poslední, teď nemá smysl si to vyčítat. Jen bych se zajímala o informace, jak s tím žít.

Ještě jen k tomu ručení bytem otce (či jeho polovinou) - doporučuju touto cestou nejít a jeho byt v žádném případě nezastavovat.
Kdyžtak bys snad měla aspoň kam jít, kdybyste přišli o dům. Ale být bez domova víc členů rodiny a žít s pocitem, že táta přišel neúspěchem mého podnikání o střechu nad hlavou ve stáří, to bych asi já psychicky neunesla.
Riziko ztráty toho tátova bytu je zde strašně veliké, při 7 mega dluhů, bohužel....

Upravil(a) Blossom (9. 2. 2010 9:44)

Oni všichni zaměstnanci vědí, jak na tom jsme, ale nevím, jak by to nesla právě ona, kdybych jí řekla, že ji propustím.
Ros, tobě teď bohužel nezbývá nic jiného, než nebrat ohledy na okolí. Vzpomněla jsem si na pravidlo platící při problémech v letadle - dýchací přístroj nasazují rodiče nejdřív sobě a teprve potom dětem. Určitě víš proč.

amely napsal(a):

agewa napsal(a):

Taky Ti tu radí, ať si najdeš práci, ale v případě krachu Ti to bude na prd, stejně ti exekutoři všechno seberou a nechají Ti jen životní minimum. To životní minimun Ti v případě noute vyplatí i sociálka.
to je pravda, jenže nebude umořovat dluhy a to jí znovu potáhne ke dnu.takže to není dobrá rada.

Jenže když vezmeš v úvahu tu dlužnou částku, tak úroky z dluhů a poplatky exekutorům budou ten dluh tak raketově zvyšovat, že nebude šance to splatit nikdy.

Vycházela jsem z toho co říkal Rosamundě ten ekonom. Že když zavře, tak nemá do smrti šanci ty dluhy splatit.

pro zajímavost, lidé co jedou tramvají na černo, dostanou pokutu 1000 Kč, ale když to nezaplatí a vymáhá to exekutor, tak musí zaplatit 12 000.

I kdyby měla splácet jen těch 7 milionů, tak si to rozpočítej, kolik by musela splácet a jak dlouho.

Neposílám ji na sociálku, jen píšu o všech variantách.

když vyhlásí osobní bankrot, tak to není do smrti.musela by se zeptat na podrobnosti, ale je tam , myslím , doba 5 let. a to by se už možná vydržet dalo.

agewa napsal(a):

amely napsal(a):

agewa napsal(a):

Taky Ti tu radí, ať si najdeš práci, ale v případě krachu Ti to bude na prd, stejně ti exekutoři všechno seberou a nechají Ti jen životní minimum. To životní minimun Ti v případě noute vyplatí i sociálka.
to je pravda, jenže nebude umořovat dluhy a to jí znovu potáhne ke dnu.takže to není dobrá rada.

Jenže když vezmeš v úvahu tu dlužnou částku, tak úroky z dluhů a poplatky exekutorům budou ten dluh tak raketově zvyšovat, že nebude šance to splatit nikdy.

Vycházela jsem z toho co říkal Rosamundě ten ekonom. Že když zavře, tak nemá do smrti šanci ty dluhy splatit.

pro zajímavost, lidé co jedou tramvají na černo, dostanou pokutu 1000 Kč, ale když to nezaplatí a vymáhá to exekutor, tak musí zaplatit 12 000.

I kdyby měla splácet jen těch 7 milionů, tak si to rozpočítej, kolik by musela splácet a jak dlouho.

Neposílám ji na sociálku, jen píšu o všech variantách.

když vyhlásí osobní bankrot, tak to není do smrti.musela by se zeptat na podrobnosti, ale je tam , myslím , doba 5 let. a to by se už možná vydržet dalo.

Agewo s osobním bankrotem by museli souhlasit věřitelé a Ros by musela splatit asi 30%. Osobní bankrot musí povolit soud, to si Ros nemůže vyhlásit  sama. A není jisté jestli by jí to povolili.

Samozřejmě bych se na možnosti informovala - naděje umírá poslední.