...

Upravil(a) kitkat (13. 3. 2011 14:14)

Káti, jestli nejsi připravená dostat virtuálně přes d*žku, tak s tím radši na psychologickou nelez

Nene, chápu, že se trápíš, obzvlášť po tom zamlklém, ale "ušít" těhotenství na partnera mi jako dobré řešení nepřijde. To bych spíš zkoušela partnera obměkčit...vždyť ten tvoreček má být počatý z lásky a mají se na něj těšit oba rodiče, přece bys mu nechtěla připravit takhle ošizenou startovní čáru.Mě by bylo třeba hodně líto vědět, že mě táta nechtěl, ale máma ho ošidila s antikoncepcí...nechci se tě nijak dotknout, jen se snažím ti říct, jak to cítím já.

Tvůj manžel by měl pochopit, jak důležité to pro tebe je, obzvlášť, pokud jste o více dětech mluvili od začátku. Takhle změnit názor v půli vesty je vůči tobě nefér. Jinak než poctivým rozebráním svých pocitů s manželem se z tohohle bludnýho kruhu nedostanete. Mrzí mě to, chápu, že je to těžký, i třeba jen přimět chlapa k mluvení je problém a drobné zapomenutí antikoncepce vypadá jako mnohem snazší a spolehlivější řešení, jak dosáhnout svého. Jenže lehčí cesta není vždycky lepší, raději si takhle se vztahem nezahrávej. Určitě dej vědět, jak se to vyvíjí, budeme ti tu moc držet palce a drž se!

Kati, Karal, můj manža se  mnou o potratech taky nemluvil. myslela jsem si,že on to neřeší, ale řešil to po svém. Zašel na pivo, ožral se a bylo pomalu po žalu. On to dítě nenosil, takže ta rána je mnohem menší. Nejvíc mě dorazil, když jsem se k němu jednou ráno, cca měsíc po první revizi přitulila a začala brečet a on mi řekl, že myslel, že už je to za mnou
Ale k tvému problému, nemá třeba pocit, že malý je ještě malý nebo kvůli fin. situaci? Já bych se asi na nějakou dobu sekla a řekla bych mu, nechceš děti, tak žádný sex ale jen na chvíli, taky by mohl jít jinam, že a to nechceme.
Vím, že to bolí a je to těžké,a le asi to chce skutečně komunikovat a ptát se proč. Taky bych přes mrtvoly nešla, ikdyž by to hóódně bolelo.

...

Upravil(a) kitkat (13. 3. 2011 14:16)

...

Upravil(a) kitkat (13. 3. 2011 14:16)

Kitkat, mám pocit, že bych měla být spoluautorkou tohoto vlákna, ale založila jsi ho Ty, takže písnu něco málo k danému tématu.....
Máme moc a moc společného, s tím rozdílem, že manžel sice druhé chce (ikdyž by možná raději měl prostě jenom jedno) nicméně mám obavy, že tím, jak moc tlačím na pilu mu působím "depky". Cesta za prvním dítkem ne/byla tak "dramatická" jako to snažení o druhé, nicméně byla poměrně dlouhá a vyčerpávající. Všechno to prožíval se mnou .... po porodu nastalo spousta změn a ty se samozřejmě těch chlapů strašně dotknou .... Už nejsou číslo jedna na Tvém seznamu, už se nemilujete tak často, prostě je to jinak ... náš vztah se taky změnil, ale bylo to i tím, že jsme začali stavět. Málo jsme se viděli, málo komunikovali .... Vím, že manžel po tom druhém netouží, vidí praktičnější věci, než jsou děti - které samo stojí peníze a ty se můžou hodit třeba na ploty, že ??? Ale vím, že se milujeme a doufám, že za mnou bude stát ... vidím, jak se trápím - mám ty samé pocity jako ty, moje emoce jsou můj vlastní nepřítel, zabředávám do toho, trápím se, brečím, vyčítám a nadávám na celý svět .....
Kitkat, myslím, že nejlepší zbraň je Tvoje ženskost a šarm, čím jiným ty chlapi udoláváme  ... zkust se k němu přitulit, namasírovat mu záda, vlézt za ním do vany, hladit ho za uchem, svést ho .... prostě mu dělat dobře ... ale nemluvit o druhém dítěti - netlač na pilu, já to dělala a nevyplácí se .... Taky jsem chtěla stihnout porodit druhé dítě do konce mateřské a taky mi to nevyjde. Zkus o tom chvíli nemluvit a za nějaký čas při sklence vína to probrat .... rozumné důvody proč mít, či nemít druhé dítě ... proč by se měl jeho život od základů změnit - vždyť už je změněný - máte dvouleté dítě, to si toho všiml teprve teď ???
A sakra, chtěla jsem napsat něco málo .... no nějak to nevyšlo, nicméně mám pocit, že bych mohla pokračovat dál
Moc přeji, aby manžel nakonec změnil názor a zadařilo se co nejdřív

Máš pravdu, je těžký o tom nemluvit .... člověk se trápí, užírá a má pocit, že pochopení od drahé polovičky nikde. Manžel nesouhlasil s IVF - pořád mi říkal, že je teď špatný čas a vůbec všechno divně načasovaný, ale já si stála za svým .... nebyl z toho nadšený a tak mi řekl, že jestli se nepovede, tak ať za ním nechodím brečet .... nešla jsem. Tak strašně jsem se bála .... takže hraju hrdinku, ale uvnitř se mi všechno svírá, nemůžu jíst, potajmu brečím a modlím se .... Myslím, že oba naši chlapi potřebují čas na to, aby to strávili .... ten můj taky nechce pochopit, že se cítím polovičatě, nenaplněně .... ale já to s ním už neprobírám. Kolikrát mě pusa svrbí, ale mlčím - ticho po pěšině a to mě teď asi čeká KET .... nevím, jestli jsem na to psychicky vůbec připravená ....

Buď silná Kitkat, babinet je tu pro Tebe ...
pá

Kitkat - krásný citát praví že mluvíme, pokud nejsme v souladu se svými myšlenkami, zkus se nejprve vyrovnat s tím co bylo a pak udělat krok dál...

Víš, chlapi nejsou na citovečky, spíš na dobrou argumentaci. Nevím proč se mi zdá, že ty bys tím dalším těhu zaplácla díru ve svém srdíčku. Nevím proč tě tak vidím, možná je to jen můj pohled.  POkud ty ses posunula, pak dobře, ale tvůj chlap potřebuje víc času a zřejmě vyrovnat se s tím faktem, že příroda něco zahodila a podruhé umožní vývoj úžasného dítěte...

Kitkat, na vysazeni HA jste se domluvili ??? Proc byl teda manza tak silene prekvapenej, ze jsi znovu otehu ??? Vedel preci, ze driv nebo pozdeji se zadari .... takze mezi vami existuje ticha dohoda, kdy Ty dopredu hlasis jestli mas nebo nemas plodne dny ????

...

Upravil(a) kitkat (13. 3. 2011 14:18)

Kitkat, to jsem ráda, že je to vše lepší, čas je opravdu velký lékař. Vím o čem píšu.
Mě když bylo ouvej, tak jsem si často vzpoměla na pořad Áčko, už je to dávno, co to
vysílali a tam byl chlápek, který měl dva kluky a manželka se sním rozvedla a nechtěla
mu syny půjčovat, a on byl na dně a řekl si, že skončí se životem, ale pak si řekl, že počká
tři měsíce, a pokud na tom bude pořád tak špatně, tak že to udělá, a stala se náhoda, a on
začal přemýšlet o ranči a dnes je to známé místo pro turisty a kluci za ním hned jezdili a byli
při tom, když to jejich táta budoval. Já taky díky němu si říkám, že se to časem vše podá, držím
palečky, co to dá.