PPavlaa napsal(a):

je fuk, jestli posvěcený, když stojí jako takový za prd. a je fuk, jestli neposvěcený, když je nám v něm oběma dobře.
ty ses vdávala v kostele, že píšeš před bohem ?

Ne, ani tak nehodlam ucinit. Vztah posveceny Bohem nema podminku byt uzavren v kostele...

Tercila napsal(a):

Viktorka:"... a proc je to min, na to prijdu pozdeji, teda proc je to min vim, ale neumim to zatim vyjadrit slovy...

Jééé, Viky, já se už teď těším, až potom napíšeš, na co jsi přišla! Fakt. BI. Jen tak, čistě debatně...

Ja to tusim..., a dik taky, holky, vy mne tak "hladite"... az se z toho snad dojetim

Toz ja si myslim neco jineho nez ty, a "poucovat" te nechci..., to ani nahodou... a pokud mas fakt vazny zajem, cislo aiska jiste mas, tak...

PPavlaa napsal(a):

nemyslela jsem to ironicky, ptala sjem se tě vážně.

No vsak jsem ti vazne odpovedela, uprimne a od srdce... toto uz je na SZ, presto to sem vlepim: Mi je lito, co se stalo, nedavno (ci davno?)...

PPavlaa napsal(a):

mě taky Viktorko a ty víš proč.

Nevim. Vazne. Pac to vsechno dodnes nechapu...

Je to svazek pro dva lidi, kteri se dobre znaji a chteji spolu zestarnout a pritom se prihlouple neptat, co s nim/ni az bude nemocny, stara atd. Loajalita, oddanost, vernost. Pokud v tomto nemaji jasno, je lepsi do manzelstvi radeji nejit a halvne si neporizovat deti. Ale... je to kazdeho vec

Selima napsal(a):

javena napsal(a):

Já tedy jak to tu pročítám, plus samozřejmě osobní zkušenost nejen má, ale i mých známých a přátel, tak si opět uvědomuju, jak strašně moc je důležitá rodina/partnerství ve kterém jsme vyrůstali pro to, jak na tyto instituce budeme jednou nahlížet. Pokud je manželství rodičů v pohodě, není problém se vdát/oženit, když je to katastrofa, moc se do toho člověku nechce... Když rodiče žili jako partneři a byli v pohodě, tak proč se brát... Myslím, že to nějak v sobě máme, třeba si to ani neuvědomujeme. Je to jako stravovací návyky...

Moji rodičia žijú spolu v manželstve (asi vcleku spokojnom) už skoro 45 orkov, napriek otmu osm s anidky netúžila vydávať a svadbu som nepovažovala za nutný predpoklad pekného vzťahu... Možno keby bývalý nebol taký, aký bol,  abol taký, aký nebol... inak by som spievala. Ale na tomto sme sa zhodli(aj keď dnes viem, že každý z iných dôvodov) a tak to fungovalo.
Brahco sa oženil, síc ep odosť dlhom chodení, ale oženil - dokonca v kostole . Možno tá pôvodná ordina vplýva na každého inak... (Mmch, u nás v užšej rodine - tuším ani v širšej - sa nikto nerozvádzal... Maximálne ovdoveli.

Taky si myslím. Se ségrou jsme si prošly obě tou samou situací (rozvod v rodině). A výsledek je ten, že ségra se zuřivě chce vdát a mít kopu dětí a já se zuřivě vdávat nechci o dítěti ani nemluvě .

Bude to ono... Oni sú spokojní, ale mňa by v takom vzťahu(poťažmo v takom živote) drblo! No ale ak im to vyhovuje, preoč by som im to kazila, nie? To ale neznamená, že KAŽDÝ vzťah musí byť taký, mne sa naopak daria vzťahy dosť zábavné a turbulentné. Až na staré kolená sa to trochu upokojuje.

Upravil(a) Selima (8. 2. 2010 14:39)

ViktorkaLove napsal(a):

Tak. Manzelstvi versus partnerstvi, nebo manzelstvi a partnerstvi, co je vic?
Dost jsem se s tim poprala, skoro jsem si hlavku zavarila... ale vysledek mam:
Partnerstvi ve sve ciste podobe = mame se radi, jsme si verni a zestarneme spolu v dobrem i ve zlem, muze byt povazovano za neoficialni formu manzelstvi. Ovsem jeho chyba (nekdo mozna rekne "prednost") je prave v onom "neoficialnim"...
Manzelstvi tady bylo, je a bude porad jako "instituce", ktera manzele oficialne a zakonne uznava a chrani. Ze se na nej v dnesni dobe hledi jako na "nepodstatnou formalitu", jeste nemusi znamenat, ze tomu tak doopravdy je. Proto ma pro mne takovou cenu: vstoupit do manzelstvi znamena oboustranne se oficialne zavazat k vernosti a spolecnemu usili vytvorit kvalitni svazek...
Nekteri zde psali, ze tyhle vznosna slova si muzou rict nekde na louce jeden pred druhym... a verim, ze muzou a muzou se u toho citit stejne vznesene, jako pri oficialnim uzavreni snatku, a cely zivot se chovat tak, jako by byli sezdani... Ale proc "si slibovat jako...", "se chovat jako..."?
Taky nekdo psal, ze "se vzali", kdyz uz byli prarodici..., nebo ze se vezmou pozdeji, aby "detem osetrili majetek"..., a tusim Ronja psala, ze byvse manzelkou se citi byt jaksi "hodnotnejsi", vazenejsi, nez jako partnerka... Ano. Tak ja to citim. Vstoupit do manzelstvi je cest. Pro oba. Oficialne potvrzena a dana na vedomost jeden druhemu, a taky vsem okolo...

Mám to stejně jako ty Vik. Taky pro mne manželství znamená více než partnerství. Ovšem je pro mě důležité, aby to partnerství v manželství bylo. Taky mám manželství spojeno s rodinou....jako jedno.

Proti těm co žijí "jen" v partnerství nic nemám. Ale upřímně, dovedete si představit, že generace našich dětí budou žít převážně v partnerství a manželství bude jako šafránu. Já tedy ne...i když vím, že přesně tam to spěje. A vytrácí se z mladých lidí ten základ, a to zodpovědnost.

Kuřátko napsal(a):

Proti těm co žijí "jen" v partnerství nic nemám. Ale upřímně, dovedete si představit, že generace našich dětí budou žít převážně v partnerství a manželství bude jako šafránu. Já tedy ne...i když vím, že přesně tam to spěje. A vytrácí se z mladých lidí ten základ, a to zodpovědnost.

Já si to dovedu představit! a rozhodně je lepší žít v dobrém partnerství než v rozhádaném manželsvtví!

javeno
Možná divoký ,ale je to tak!Znám pár páru ,kteří spolu žili 8,10let .Vzali se a do 2 let byli od sebe!
Někdo je totiž takový ,že ten papír jak já říkám moc žere a pak vznikne,že se lidi chtějí navzájem vlastnit.Což moc dobře nejde! Nevím jak je to možné ,ale je to tak!!

javena napsal(a):

Prosím tě sisi - a ty víš, že kdyby se nevzali, byli by spolu v pohodě dál? To je oč tu běží...
To, že ty si myslíš, že je žral papír a chuť toho druhýho vlastnit je čistě tvůj dojem. Něco tam bylo špatně a projevilo se to až pár let nato, co se vzali. Bylo by to tak i bez svatby... Ale jako důvod a výmluva - proč nám to krachlo - je to dobrý...
Kámoška to říká taky. Nijak ji netrápí fakt, že po dobu, co spolu v pohodě žili se dvakrát stěhovala k mamince a jejich názory na život si byly vzdálené jak Hamburk a Praha... Osm let byli v pohodě a tři roky po svatbě - konec... No, měla smůlu, že se vdala, jinak jim to klapalo doteď...

Nenapsala bych to lépe.

Vrtalo mi hlavou, ze do rozliseni partnerstvi od manzelstvi, a jakesi "nadrazenosti" manzelstvi nad partnerstvim, v mem pojeti (podotykam, ze nikoumu jeho jiny nazor neberu...), mi jeste cosi chybi... Mezifaze uvazovani byla: Manzelstvi je zastreseny a oficialne posveceny vztah. Partner, pro mne, muze byt fantasticky, spolehlivy, uzasny a ja nevim co, dokonce muze byt aj milencem (mym), ale plnohodnotnym clenem, ucastnikem, podilnikem, plnohodnotnou casti tandemu, je pouze jako manzel...
Tak mi pomozte,... nebo si ty zavity fakt "zavarim"...