Ja sem pro Dai. A pokud ode mne padne slovo palicak, nebudu nic cekat, ok ?

A když to slovo padne od někoho k tobě, také nebudeš nic čekat?

DaiTerr napsal(a):

Ja sem pro Dai. A pokud ode mne padne slovo palicak, nebudu nic cekat, ok ?

A když to slovo padne od někoho k tobě, také nebudeš nic čekat?

Presne tak

mariposa napsal(a):

Jestli jsi se osobne videl nekdy s Hir? Takova byla moje otazka. Dekuju za odpoved, ze nevidel
Zajimalo me to v souvislosti s tim, ze jsi ji psal: zavidis, vid? Takze potom co jsem se Te zeptala jak Te napadla zavist a potom co jsi mi odpovede co jsi mi odpovedel me zajimalo jestli Hir osobne znas. Uz je Ti to jasny, jak to bylo?

Mně je jasný jak to bylo, ale na co se ptáš?

Jasná Mar, tak to ber, jako když se neptám, ju?

Když jsem tak přemýšlela o příkladu s dětmi, napadla mě skvělá myšlenka. Respekt k dětem je trochu něco jiného než nechat je růst jako dříví v lese. Výchova je úzce spjata se vzděláním. Nejde to tak jednoduše oddělit. Zvláště ve věku do  tří let , kdy se získané zkušenosti zapisují velmi hluboko do duše.

.... bacha maj i meče

Wiki napsal(a):

hirondel napsal(a):

Daphné napsal(a):

Tu spontánnost, zvídavost, ptaní.....to je celkem jasné, musejí mít prostor, jinak by se děti vlastně omezovaly. Ale všechno musí mít nějaké hranice, řád, neboli musejí vědět, co se smí, a co ne, už v zájmu zdraví a bezpečnosti. Také je třeba je v dobrém vést, vkládat jim životní hodnoty, kultivovat jejich projevené vlohy a zájmy - to je taky výchova. To, co ty píšeš, je teorie, idealismus, pohled zvenku.
Mariposo, znova se proto ptám: máš vlastní děti?

Co otazka zda nekdo ma ci nema deti zmeni? 


Je to snad podklad pro to, ze clovek ktery deti ma ten vi jak s nima zachazet a ten co je nema to tedy nevi?

Ten kdo si myslel ze deti vedl v dobrem a dal jim nejake hodnoty (dle sebe) ,ten mozna vubec netusi jak moc muze tim i ublizit, jelikoz vedome neni pripraven a sam uz zapomnel na svuj vlastni detsky svet.   

Já v tomto Daphne mám u sebe také rozpor.
Když bychom nechali děti vyvíjet je samy, aby nebyly ohraničené a omezené a tím pádem předpojaté., když je nebudu cpát do škatulek, říkat to smíš, to nesmíš, jak se říká, teď musíš jít spát, tam už nesmíš..atd, tak jak to může dopadnout?? Jak to dopadne??
Dokáže takto někdo vychovávat? Jen nechat jejich intuicí?

Cítím, že je omezování dětí špatné, ale všichni to děláme (alespoň si myslím,že se o to snažím, JEN v zájmu jejich bezpečnosti.), zajímalo by mě dokázal -li to někdo jinak...

Rozumný je asi zlatý střed, ale kde je?

Už jsem do téhle debaty nechtěla vstupovat, ale kvůli tobě, Wiki, ano:
Já si nemyslím, že by děti měly mít neomezený prostor (nejen kvůli bezpečnosti), taky proto, že jejich poznávání můžeme někdy trochu urychlit (nemusí si na všechno přijít samy, jako strýček František ze Saturnina - že lít vodu do kyseliny je blbost, a neříkejte mi nic o Archimedovi, Euklidovi, přijdu si na to sám). Ty zoubky se prostě musí čistit, po jídle a takhle, domácí pejsek není koníček na ježdění, muškám se netrhají křidýlka, do ulice se nevbíhá, ale musíme se nejdřív rozhlédnout, a kamna pálí. Pomáháme jim v poznávání světa, a také současně vštěpujeme, jak na to co nejlíp podle našich zkušeností. Nejde do nich neotisknout naše vlastní vzorce chování, když s nimi jsme čtyřiadvacet hodin denně, jen se musíme snažit, aby ty naše vzorce byly co nejprospěšnější jejich vývoji, "co nejsprávnější". Dítě prostě musí mít určité hranice, co už ne, to jinak nejde (někdy se při stanovování svých hranic umí pěkně vztekat), takže omezování dětí není špatné, pokud je namístě v té oné konkrétní situaci. A jsme to my, kdo s dítětem spolupracuje, zná ho nejlíp a vidí jeho kreativitu, neotřelé pohledy a spontánnost, tam mu můžeme dopřát prostor, pomoci mu rozvíjet se (nebo přibrzdit, omezit ) a někdy se leccos přiučit. Pokud tohle všechno, tu každodenní radostnou dřinu, děláme opravdu s láskou, a vkládáme do ní podle svého vědomí a svědomí to nejlepší z nás, je zaseté semínko. Od určité doby pak můžeme už jen se zatajeným dechem doufat, že vyklíčí a vzejde. Každé dítě je jiné, a jeho potřeby a nároky odlišné, a tak je k němu taky potřeba se chovat.
Tak, Wiki, to je všechno, už k tomu nemám, co říct.

Upravil(a) Daphné (11. 2. 2010 8:52)

Andromeda napsal(a):

mariposa napsal(a):

hirondel napsal(a):

Muj nazor napriklad je,(za kterym si stat vzdy budu )ze zak nemuze predcit mistra ,muze se mu vsak naprosto vyrovnat.

Tohle je naprosto nadherna vec
Z tech slov a predevsim z toho co je za slovy, citim absolutni pokoru, a vedeni

Osobně si myslím, že to takhle ani nemůže být... Pak by totiž nebyl vývoj ale stagnace...

Jasně, Andy, proč by žák nemohl přerůst Mistra, když ten jej od určitého okamžiku už nemá co naučit? Ale vystavuješ se tady lavině slov a dotazů, které nikam nevedou ( či jen jejich autory).

KALIK napsal(a):

No jo, Kaš sice ocenila rytířskost, ale na výzvu nereagovala. Asi se nic dozvědět nechce...

Kaliku, esli ono bude, co se dozvědět

Je to jednoduché Kaliku, nemám čaás.
a Tobě se omlouvám,   ani nestíhám s tím překladem, ale vono  je to stejně pasé...

KALIK napsal(a):

Kaštanka napsal(a):

KALIK napsal(a):

No jo, Kaš sice ocenila rytířskost, ale na výzvu nereagovala. Asi se nic dozvědět nechce...

Kaliku, esli ono bude, co se dozvědět

Je to jednoduché Kaliku, nemám čaás.
a Tobě se omlouvám,   ani nestíhám s tím překladem, ale vono  je to stejně pasé...

Kaš, já jsem podobné odpovědi čekal, takže díky

To musí bejt pěkná votrava, ne?Čekat. Dost často něco čekáš?
Jo! a odlétám jako bílá vrána (ne jako ten ukřičený havran ) na ten chat vedle, abych tady nerušilá 

Daphné napsal(a):

Wiki napsal(a):

hirondel napsal(a):

Co otazka zda nekdo ma ci nema deti zmeni? 


Je to snad podklad pro to, ze clovek ktery deti ma ten vi jak s nima zachazet a ten co je nema to tedy nevi?

Ten kdo si myslel ze deti vedl v dobrem a dal jim nejake hodnoty (dle sebe) ,ten mozna vubec netusi jak moc muze tim i ublizit, jelikoz vedome neni pripraven a sam uz zapomnel na svuj vlastni detsky svet.   

Já v tomto Daphne mám u sebe také rozpor.
Když bychom nechali děti vyvíjet je samy, aby nebyly ohraničené a omezené a tím pádem předpojaté., když je nebudu cpát do škatulek, říkat to smíš, to nesmíš, jak se říká, teď musíš jít spát, tam už nesmíš..atd, tak jak to může dopadnout?? Jak to dopadne??
Dokáže takto někdo vychovávat? Jen nechat jejich intuicí?

Cítím, že je omezování dětí špatné, ale všichni to děláme (alespoň si myslím,že se o to snažím, JEN v zájmu jejich bezpečnosti.), zajímalo by mě dokázal -li to někdo jinak...

Rozumný je asi zlatý střed, ale kde je?

Už jsem do téhle debaty nechtěla vstupovat, ale kvůli tobě, Wiki, ano:
Já si nemyslím, že by děti měly mít neomezený prostor (nejen kvůli bezpečnosti), taky proto, že jejich poznávání můžeme někdy trochu urychlit (nemusí si na všechno přijít samy, jako strýček František ze Saturnina - že lít vodu do kyseliny je blbost, a neříkejte mi nic o Archimedovi, Euklidovi, přijdu si na to sám). Ty zoubky se prostě musí čistit, po jídle a takhle, domácí pejsek není koníček na ježdění, muškám se netrhají křidýlka, do ulice se nevbíhá, ale musíme se nejdřív rozhlédnout, a kamna pálí. Pomáháme jim v poznávání světa, a také současně vštěpujeme, jak na to co nejlíp podle našich zkušeností. Nejde do nich neotisknout naše vlastní vzorce chování, když s nimi jsme čtyřiadvacet hodin denně, jen se musíme snažit, aby ty naše vzorce byly co nejprospěšnější jejich vývoji, "co nejsprávnější". Dítě prostě musí mít určité hranice, co už ne, to jinak nejde (někdy se při stanovování svých hranic umí pěkně vztekat), takže omezování dětí není špatné, pokud je namístě v té oné konkrétní situaci. A jsme to my, kdo s dítětem spolupracuje, zná ho nejlíp a vidí jeho kreativitu, neotřelé pohledy a spontánnost, tam mu můžeme dopřát prostor, pomoci mu rozvíjet se (nebo přibrzdit, omezit ) a někdy se leccos přiučit. Pokud tohle všechno, tu každodenní radostnou dřinu, děláme opravdu s láskou, a vkládáme do ní podle svého vědomí a svědomí to nejlepší z nás, je zaseté semínko. Od určité doby pak můžeme už jen se zatajeným dechem doufat, že vyklíčí a vzejde. Každé dítě je jiné, a jeho potřeby a nároky odlišné, a tak je k němu taky potřeba se chovat.
Tak, Wiki, to je všechno, už k tomu nemám, co říct.

Ano, takto jsme asi všechny postupovaly, v dobré víře (či postupujeme), jen mně vrtá hlavou kde přesně je ta hranice - to není otázka - to musí každý podle svého svědomí určit sobě sám, jen o tom přemýšlím.
Kolik jsem "otiskla". A zda-li jsem neotiskla moc, a co všechno bylo "otištěno špatně..atd...atd..
Někdo tady psal - respekt - to je přesně ono. Ale otazník meze respektování mi zůstane stejný. Já osobně vidím, že dcera si ze mě vzala vzor, má převzaté moje názory...samozřejmě že má své pubertální odchylky, ale v podstatě je otištěná. Uvědomila jsem si tu obrovskou zodpovědnost, když jsem si ten hotový "otisk" uvědomila...

Nedávno jsem o tom četla, o tom vývoji dětí, a tam mě to vlastně dostalo a donutilo přemýšlet. Třeba to najdu, dala bych to sem...

Slyšela jsem od člověka , který dělá reiky, když jsme povídali o všem možném - někoho citoval a řekl, že do 6let věku dítěte bychom se k němu měli chovat jako ke králi. Od 6let jako ke sluhovi. To mi taky pěkně dloho vrtalo hlavou.

KALIK napsal(a):

Kaštanka napsal(a):

KALIK napsal(a):

No jo, Kaš sice ocenila rytířskost, ale na výzvu nereagovala. Asi se nic dozvědět nechce...

Kaliku, esli ono bude, co se dozvědět

Je to jednoduché Kaliku, nemám čaás.
a Tobě se omlouvám,   ani nestíhám s tím překladem, ale vono  je to stejně pasé...

Kaš, já jsem podobné odpovědi čekal, takže díky

Kdo neco ceka, nikdy nebude prekvapen.
Ten kdo nic neceka, bude prekvapen vzdy

KALIK napsal(a):

mariposa napsal(a):

Kdo neco ceka, nikdy nebude prekvapen.
Ten kdo nic neceka, bude prekvapen vzdy

To je nesmysl Jedině bůh nemůže být překvapen

A jak jsi na to prisel? A kdo je buh?
Kdyby to tak bylo, znamenalo by to, ze vse uz je dopredu dane. Tak ja veci ale nevidim, vse je spontanni proces, vse se promenuje, nic neni dopredu dane. Kdyby jo, byla by to fakt silena nuuuuuuuda

Mas rad prekvapeni, Kali?