29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
No počkaj, zajac! Ono to ešte len príde...
Není tady
Selima: Tak to zasa nie... To by som vtedy bola mala skôr materinské pudy... :
Pavlina otázka nezněla: o kolik mladšího byste .... ale kolik je HODNĚ . A já říkám, že hodně je o 25
.
Není tady
Mne stačilo aj tých 12-16... Ale zasa, fakt mi nešlo o presný počet rokov a vekový rozdiel... skôr o iné.
Není tady
Selima: ... Ale zasa, fakt mi nešlo o presný počet rokov a vekový rozdiel... skôr o iné.
To Ti věřím!
Vždycky jde přece o to duševno mezi dvěma lidmi
Není tady
Můj postřeh- Já už bych do vztahu s mladším mužem nešla. Ovšem čest některým mužům. Ovšem jen některým...
Můj partner je taky o 12 let mladší. Měla jsem taky 40 let a byla jsem milá, upravená, svěží, děti velké, cítila jsem se už zbytečná a tak jsem byla za jeho zájem vděčná. Jenže... Ono taky záleží odkuď je ten mladík, jak přemýšlí, jeho zralost k životu..atd.. Tenhle byl z vesnice, sice má VŠ- což ale není známka ničeho- nikde moc nechodil mezi mladé a po diskotékách, prostě prototyp ukázněného, vzdělaného, chápajícího a já nevím ještě jakého..no, uchvátil mě. Až jsem se divila, že takové štěstí potkalo právě mě.
Ale pojďme k věci- nechala bych si otevřené zadní vrátka - to jsem si myslela už i já předtí. Že už mě nikdo nedostane, ale zamilovala jsem se časem tak, že jsem neviděla nic....prostě nic. Nechávala jsem se unést jen " nádherným" pocitem. A nějak zapoměla myslet na sebe.
Jsem spolu, ale... někde to vyprchalo, chlapec se nasytil, pořád sedí doma, nikde nechodí, ale nějak jsem neviditelná...Musím počkat, až bude mít chuť, čas a je mi z toho smutno. Mám už svůj věk a mrzí mě, že jsem ztratila svobodu. Těžko se z toho dostávám, moc těžko. Je silný introvert a tak nějaké povídání, nebo rozebírání problémů nepřipadá v úvahu. V momentě odchází a nereaguje. A já jen čekám co bude. A cítím, že nebude už nic.
Je to smutný příběh, ale možná jiné jsou a budou hezčí. Něco člověk ovlivnit může, něco se ovlivnit nedá. Chlapi vnímají tělo, tělo a tělo.. ženy duši. Taky mě říkal, že jsem pro něho nejkrásnější a nikdy mě neopustí. Neopustil. Zatím. Nemám sílu mu věkově konkurovat. Kdo to nezažil.. nepochopí. Ale stejně všem ostatním přeji hodně zdaru.
Není tady
Myslím Agato, že ten "zakopaný pes" není ani tak ve věku manžela, ale v jeho introvertní povaze. On se nejspíš děvčat svého věku "bojí", jsou pro něj nečitelné...
Jak to má se svým vztahem k matce?
Není tady
Mně spíš příjde, jestli není ten zakopaný pes v agatině malém sebevědomí. že bys pořád potřebovala slyšet, že jsi nejkrásnější atd :-D A když tě o tom pořád neubezpečuje, tak si myslíš prostě opak.
Člověk by čekal, že v takovém vztahu bude více radosti, a mladší muž bude akční atd.
Asi ta introvertní povaha bude problém, ale na druhou stranu si myslím, že vhodným způsobem se dá i introvert "zpracovat"
Není tady
pencila napsal(a):
Člověk by čekal, že v takovém vztahu bude více radosti, a mladší muž bude akční atd.
Asi ta introvertní povaha bude problém, ale na druhou stranu si myslím, že vhodným způsobem se dá i introvert "zpracovat"
Myslím, že někdy je introverce tak hluboká, že dokud introvert sám nechce, nikdo jiný s ním nehne.
Mně spíš vyhovují mladší muži, lépe si s nimi rozumím. Ovšem potřebuju právě ty akčnější. Ale kdybych potkala akčnějšího staršího, mladistvějšího, asi by to taky šlo.
S jedním akčním mužem o 10 let mladším jsem rok a půl, jen má jednu "chybu", i když nevím, jestli je to chyba, jelikož i mně to teď vyhovuje. Nechci se ještě vázat, i když to může znít v mém věku úsměvně. Tou "chybou" je, že je ženatý. Už jsem to s ním dvakrát skončila, jednak abych neporanila sebe a druhak nějaké "morální výčitky" vůči jeho manželce, i když nejsem jeho první milenkou a myslím, že když nebudu já, bude zase jiná. K jedné z milenek odešel, ale je takový otcovský typ, nedokáže se dle jeho slov vyrovnat s tím, že by svého syna nemohl vídat každý den. A tak je raději dle jeho slov v nefunkčním manželství.
Momentálně neřeším a užívám si. Třetí etapa. Akorát on mi k mému překvapení začíná dělat paradoxně žárlivecké scény. A přitom já jsem svobodná.
To Pandorra: nevím, díky, ale nechci to nějak rozebírat. Napsala jsem jen moji zkušenost. Nefňukám, tahounem ve vztahu jsem já, jsem realista, nemusí mi někdo říkat, jak jsem hezká, moudrá ...mám takový šestý smysl, že nějak vycítím faleš... a tak to nekomentuju, nechci to ani s ním probírat, je to hluboce ve mně potlačeno.
Jeho matka- já nevím, jestli se sluší tady vykládat o 3 osobě.. ale je to ta samá povaha. Omlouvám se jí) Věčně ukňouraná, vylekaná, hekající..ale na druhé straně všichni chodí po špičkách, když ona zařve. Otec je slaboch dělající na očích všechno co se dá, jen aby měl klid. Já to nějak neumím opisovat, protože ti lidi nejsou pro mně čitelný, nikdy nevíte co si myslí, co budou dělat, a co si myslí o druhých..třeba o vašich příbuzných.. no, téééma na dlouho. Odbreeeeečela jsem si svoje a nějak posmutněla. Já jsem lev a můj naturel mě staví na nohy. Jsem veselé povahy, mám ráda lidi, akci, co můj muž nesnáší. Pořád ty jeho lajny. Stejný lajny. Den co den na hodinu přesně. No, ale já jsem z města a on jak jsem psala z vesnice. Dalo mě to dost práce, zladit všechno tak, abych se tu cítila dobře. Ale ta samota, ty lidi kolem, byla jsem otevřená, veselá, vstřícná..teď se na člověka dívám jako na škůdce, závistlivce...jako kdyby nechteli přijmout cizí osobu do vesnice. Je to malá vesnička, tím asi hůř.
Omlouvám se, moje sebevědomí je...co napsat... podle situace.. jedni tvrdí, že je až až..jiní, že mi chybí.. )
žiju ráda, a cjtěla bych toho ještě hoodně udělat. Ale nějak vedle toho " smutného bernardýna" nemám chuť.
Jsem asi nas..aná. ) Ale díky za reakce. Ráda bych to rozebrala, ale bojím se, že se to někde sveze..
Není tady
pencila napsal(a):
Mně spíš příjde, jestli není ten zakopaný pes v agatině malém sebevědomí. že bys pořád potřebovala slyšet, že jsi nejkrásnější atd :-D A když tě o tom pořád neubezpečuje, tak si myslíš prostě opak.
Člověk by čekal, že v takovém vztahu bude více radosti, a mladší muž bude akční atd.
Asi ta introvertní povaha bude problém, ale na druhou stranu si myslím, že vhodným způsobem se dá i introvert "zpracovat"
Teoreticky, ano. Ale za 10 let budeš z toho vyčerpaná. On se úplně na moje rozhodování spoléhá. Ať rozhodnu já.. a nejlíp ve všem.. což odmítám. Nechci dirigovat, chci se poradit, což u něho nejde. Matka zavelila a nikdo se neopovážil ani zaskučet...Je to zvláštní typ. Možná jsem zvláštní já. Pro něho asi ano. A tak se po chvilce vlídného usmívání a probírání příjemných věcí každý odplazíme do svýho koutečku, kde sníme o štěstí.. Omlouvám se za chyby. Pracuji a zároveň si s váma píšu. Díky za zájem
Není tady
majkafa napsal(a):
pencila napsal(a):
Člověk by čekal, že v takovém vztahu bude více radosti, a mladší muž bude akční atd.
Asi ta introvertní povaha bude problém, ale na druhou stranu si myslím, že vhodným způsobem se dá i introvert "zpracovat"Myslím, že někdy je introverce tak hluboká, že dokud introvert sám nechce, nikdo jiný s ním nehne.
Mně spíš vyhovují mladší muži, lépe si s nimi rozumím. Ovšem potřebuju právě ty akčnější. Ale kdybych potkala akčnějšího staršího, mladistvějšího, asi by to taky šlo.
S jedním akčním mužem o 10 let mladším jsem rok a půl, jen má jednu "chybu", i když nevím, jestli je to chyba, jelikož i mně to teď vyhovuje. Nechci se ještě vázat, i když to může znít v mém věku úsměvně. Tou "chybou" je, že je ženatý. Už jsem to s ním dvakrát skončila, jednak abych neporanila sebe a druhak nějaké "morální výčitky" vůči jeho manželce, i když nejsem jeho první milenkou a myslím, že když nebudu já, bude zase jiná. K jedné z milenek odešel, ale je takový otcovský typ, nedokáže se dle jeho slov vyrovnat s tím, že by svého syna nemohl vídat každý den. A tak je raději dle jeho slov v nefunkčním manželství.
Momentálně neřeším a užívám si. Třetí etapa. Akorát on mi k mému překvapení začíná dělat paradoxně žárlivecké scény. A přitom já jsem svobodná.
Majkofa, je to těžký. A co jiného ti zbývá, jen si užívat. Asi v tom manželství není něco v pořádku, protože by se tohle z jeho strany nestalo.
Děsilo by mě akorát, jestli do vášho vztahu nebude příliš zatahovat svoje poměry s manželkou. To by tě oslabovalo. Co myslíš?
Není tady
Děvčaz musím jít, čas tlačí... Juknu sem večer.. Zatím pěkný den. Svět je krásný.
Není tady
Před 14 dny jsem založla toto vlákno, řešila, jestli jít do vztahu s mladším mužem a teď jse vše zase jinak.
V podstatě celý život jsem žila s pocitem, že když vedle sebe nemám chlapa, můj život není "naplněný", cítila jsem se bez chlapa divně, něco mi chybělo, měla jsem pocit, že nemůžu být šťastná.
Za poslední 3 roky jsem pochopila, že je to "blbost" a naučila jsem se žít sama, jsem maximálně spokojená, vyrovnaná, život si užívám. Vztah mi v podstatě ani moc nechyběl, jen občas přišla sem tam slabá chvilka nebo spíše chuť na sex, ale to jsem nijak neřešila.
Když jsem si začla s mladším přítelem a nadnesla tady, že řeším, co na to okolí, brala jsem to, že si budeme vztah jen užívat, takovou třešničku na dortě v celkem spokojeném životě. V tom jsem měla od začátku jasno a měla jsem za to, že jsem partnerovi jasně řekla, jak to celé vidím.
Ale ouha přítel se zamiloval, a to moc, a já přestávám zvládat 5 sms denně o tom, jak moc mu chybím a jak se na mne těší, neumím, když jdeme s kamarády na pivko, držet se za ruky, dávat si pusinky a vrhat zamilované pohledy a opravdu nechci s ním trávit každou volnou chvilku, tak jak chce on trávit se mnou. Když s ním nejsem a on jde z nudy s kamarády na pivko, tak mi stejně píše, že na mne myslí atd. Zpočátku mi to imponovalo, chvíli i bavilo, pak jsem to chápala a tolerovala a teď mám pocit, že se udusím a chci utéct.
Už jsem mu naznačila, že mne mrzí, že se mu po mně pořád tak stýská, a že bych byla raději, kdyby si i beze mne dokázal trošičku ten život užívat , v neděli mám v plánu si o tomto popovídat na rovinu, ale jsem dost zvědavá, jak to zvládneme. Přítel se sice snaží, už tolik nepíše, ale .... je mi jasné, že mu každopádně ublížím... na druhou stranu, svou svobodu si už nikdy vzít nenechám, závislost na vztahu už nemusím.
Není tady
agata11 napsal(a):
Děsilo by mě akorát, jestli do vášho vztahu nebude příliš zatahovat svoje poměry s manželkou. To by tě oslabovalo. Co myslíš?
Když jsme spolu, užíváme si jeden druhého. Manželku nijak neřešíme. Pro mě prostě "jenom" existuje.
Jejich manželství je zřejmě jeden z těch vztahů, když jsou si partneři hodně vzdáleni psychicky. "Přítel" má poměrně vysoké postavení, je vzdělaný, moudrý a má všeobecný rozhled. Jeho manželka je prodavačka ze základním vzděláním. Vzdělání ani zaměstnání nemusí mít vypovídací hodnotu, ale tady to zřejmě odpovídá jejímu myšlení, nevím, jak to lépe vyjádřit. Bohužel zřejmě oba podcenili rozumovou blízkost v období zamilování a teď si nemají co říct a nefunguje zřejmě ani druhá půlka vztahu, což je sex.
Ale to není moje. Já jen mohu řešit, jestli s ním chci být tak, jak mi nabízí, nebo ne.
Samantha40 napsal(a):
Před 14 dny jsem založla toto vlákno, řešila, jestli jít do vztahu s mladším mužem a teď jse vše zase jinak.
V podstatě celý život jsem žila s pocitem, že když vedle sebe nemám chlapa, můj život není "naplněný", cítila jsem se bez chlapa divně, něco mi chybělo, měla jsem pocit, že nemůžu být šťastná.
Za poslední 3 roky jsem pochopila, že je to "blbost" a naučila jsem se žít sama, jsem maximálně spokojená, vyrovnaná, život si užívám. Vztah mi v podstatě ani moc nechyběl, jen občas přišla sem tam slabá chvilka nebo spíše chuť na sex, ale to jsem nijak neřešila.
Když jsem si začla s mladším přítelem a nadnesla tady, že řeším, co na to okolí, brala jsem to, že si budeme vztah jen užívat, takovou třešničku na dortě v celkem spokojeném životě. V tom jsem měla od začátku jasno a měla jsem za to, že jsem partnerovi jasně řekla, jak to celé vidím.
Ale ouhapřítel se zamiloval, a to moc, a já přestávám zvládat 5 sms denně o tom, jak moc mu chybím a jak se na mne těší, neumím, když jdeme s kamarády na pivko, držet se za ruky, dávat si pusinky a vrhat zamilované pohledy a opravdu nechci s ním trávit každou volnou chvilku, tak jak chce on trávit se mnou. Když s ním nejsem a on jde z nudy s kamarády na pivko, tak mi stejně píše, že na mne myslí atd. Zpočátku mi to imponovalo, chvíli i bavilo, pak jsem to chápala a tolerovala a teď mám pocit, že se udusím a chci utéct.
Už jsem mu naznačila, že mne mrzí, že se mu po mně pořád tak stýská, a že bych byla raději, kdyby si i beze mne dokázal trošičku ten život užívat , v neděli mám v plánu si o tomto popovídat na rovinu, ale jsem dost zvědavá, jak to zvládneme. Přítel se sice snaží, už tolik nepíše, ale .... je mi jasné, že mu každopádně ublížím... na druhou stranu, svou svobodu si už nikdy vzít nenechám, závislost na vztahu už nemusím.
Já si tu podtrženou pasáž vypůjčím pro své články na mém blogu - hodí se mi to to do kategorie "co nemají rádi kluci na chování holek". Zdá se, že u velkých holek to je samé, tohle chování po čase začne prudit a vadit :-)
Není tady
Nicolas napsal(a):
Já si tu podtrženou pasáž vypůjčím pro své články na mém blogu - hodí se mi to to do kategorie "co nemají rádi kluci na chování holek". Zdá se, že u velkých holek to je samé, tohle chování po čase začne prudit a vadit :-)
Jo, "velke (zamilovane) holky" maji radi jednu sms denne... a kdyz nejni, jsou smutne...
Není tady
ViktorkaLove napsal(a):
Jo, "velke (zamilovane) holky" maji radi jednu sms denne...
....a jeden sex denně taky? A když nejni, jsou taky smutné?
Není tady
Velké holky mají rády Velké kluky. Ať je letopočet narození jakýkoliv.
Mikeš napsal(a):
ViktorkaLove napsal(a):
Jo, "velke (zamilovane) holky" maji radi jednu sms denne...
....a jeden sex denně taky?
A když nejni, jsou taky smutné?
Jo. Moc.
Není tady
Nicolas napsal(a):
Samantha40 napsal(a):
Před 14 dny jsem založla toto vlákno, řešila, jestli jít do vztahu s mladším mužem a teď jse vše zase jinak.
V podstatě celý život jsem žila s pocitem, že když vedle sebe nemám chlapa, můj život není "naplněný", cítila jsem se bez chlapa divně, něco mi chybělo, měla jsem pocit, že nemůžu být šťastná.
Za poslední 3 roky jsem pochopila, že je to "blbost" a naučila jsem se žít sama, jsem maximálně spokojená, vyrovnaná, život si užívám. Vztah mi v podstatě ani moc nechyběl, jen občas přišla sem tam slabá chvilka nebo spíše chuť na sex, ale to jsem nijak neřešila.
Když jsem si začla s mladším přítelem a nadnesla tady, že řeším, co na to okolí, brala jsem to, že si budeme vztah jen užívat, takovou třešničku na dortě v celkem spokojeném životě. V tom jsem měla od začátku jasno a měla jsem za to, že jsem partnerovi jasně řekla, jak to celé vidím.
Ale ouhapřítel se zamiloval, a to moc, a já přestávám zvládat 5 sms denně o tom, jak moc mu chybím a jak se na mne těší, neumím, když jdeme s kamarády na pivko, držet se za ruky, dávat si pusinky a vrhat zamilované pohledy a opravdu nechci s ním trávit každou volnou chvilku, tak jak chce on trávit se mnou. Když s ním nejsem a on jde z nudy s kamarády na pivko, tak mi stejně píše, že na mne myslí atd. Zpočátku mi to imponovalo, chvíli i bavilo, pak jsem to chápala a tolerovala a teď mám pocit, že se udusím a chci utéct.
Už jsem mu naznačila, že mne mrzí, že se mu po mně pořád tak stýská, a že bych byla raději, kdyby si i beze mne dokázal trošičku ten život užívat , v neděli mám v plánu si o tomto popovídat na rovinu, ale jsem dost zvědavá, jak to zvládneme. Přítel se sice snaží, už tolik nepíše, ale .... je mi jasné, že mu každopádně ublížím... na druhou stranu, svou svobodu si už nikdy vzít nenechám, závislost na vztahu už nemusím.Já si tu podtrženou pasáž vypůjčím pro své články na mém blogu - hodí se mi to to do kategorie "co nemají rádi kluci na chování holek". Zdá se, že u velkých holek to je samé, tohle chování po čase začne prudit a vadit :-)
Milá Samantho, vím, o čem píšeš. Napsalas to za mě. A dobře. Přesně tímhle tím si mě získal a přestala jsem myslet na zadní vrátka. No, ale je pravdou, že mi to dělalo dobře, možná komplex z dětství a nedostatek lásky? Nevím. A tos udělala dobře, že se mu to chystáš říct. Tohle já neumím. Ale k tématu - já si myslím, že fakt záleží hodně na tom, na jakého člověka narazíte- jaké hodnoty si přinesl z rodiny do vztahu.
Není tady
Samantho,tak to ti teda rozumím.Kdysi jsem měla přítele,který byl skoro jako siamské dvojče.Velmi mě miloval,neustále mi projevoval své city a lásku- hlazení,objímání,pusinkování.....a vyžadoval to zárověň ode mne.Já už byla taky větší holka (33)měla za sebou nevydařené manželství a děti,a přestože on byl O 2 roky starší,choval se v tomto směru infantilně.Já také ráda projevuji něžnosti,mazlím se,ale přiznám se,že teda ne na veřejnosti- nemám na mysli polibek při setkání a ruku v ruce jít ulicí....Když jsem to nedělala ( později jsem to nechtěla dělat ani v tom soukromí ) nasadil " psí oči " a ptal se: ty mě už nemiluješ? Vím,že by pro mě udělal všechno na světě,ale jeho láska mě úplně dusila a já z toho vztahu co nejrychleji utekla....Přestože jsem dnes po druhé šťastně vdaná,stále zamilovaná a zase plná chuti projevovat něžnosti, cítím se svobodně a volně dýchám....
P.S. A on měl tehdy pravdu,nemilovala jsem ho.Měla ráda,ale nemilovala.Nemohu milovat někoho,kdo mi oddaně leží u nohou,potřebuji mít k parnerovi jistý respekt....
Není tady
rejko, já jen - že Velké holky a Velcí kluci - to není o věku.
Taky jsem měla jednou takového partnera, který mi oddaně ležel u nohou. Ale ležel mi u nohou jako koule. Nemohla jsem se ani hnout. Nemohla jsem dýchat. Udusila bych se.
Upravil(a) majkafa (12. 2. 2010 21:21)
To si teda vubec neumim predstavit. Chlap "lezici u nohou", se psima ocima? Nebyl to fakt pes??? Jak se CHLAP vubec muze v takove pozici ocitnout?
Není tady
přestávám zvládat 5 sms denně o tom
Tak Samantho, jak dlouho se takhle projevuje? Toho bych se zrovna já zas tak moc nebála; po 2 - 3 měsících SMS beztak ustanou - tohle snad přece dlouho nikoho nebaví
, viděla bych to je jen průvodní jev vztahových začátků, nebo ne?
Není tady