29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Po necelých dvou letech po svatbě můj manžel usoudil, že už mě tolik nemiluje a že jsme natolik rozdílní, že nemáme společnou budoucnost. Prý není šťastný, už pro mě nehoří tolik jako dřív a chce se rozvést. Žáda "čas na rozmyšlenou", během kterého budeme bydlet každý jinde. Vrátí se na VŠ kolej a já zůstanu v bytě. Po dvou měsících prý uvidíme, zda si chybíme a potřebujeme se nebo ne.
Jiná holka v tom nejspíš není. V listopadu mě podvedl, ale bylo to jednorázového charakteru. Tehdy propukala naše krize, která vyvrcholila jeho lednovým prozřením.
A já si chci zeptat, kdo už něco podobného zažil, k čemu takové "dočasné" odstěhování vedlo?
Není tady
Zacatku konce.Uz jen to,ze te podvedl po tak kratke dobe vaseho manzelstvi.
Není tady
Většinou šlo o natahování, kdy neuměl dotyčný říct nebo se bál říct, že je konec. Později z něj vypadlo, že už věděl, že je konec dávno před tím než se stěhoval.
Ale i když je to teď těžké je to určitě nový začátek a lepší zítřek.
Není tady
Sousedka, která žije s manželem a 3 dětmi (teď), prozradila, že půl roku po svatbě se od manžela odstěhovala. Jak je vidět, zase se vrátila a teď mají ty tři děti :-)
Takže to není jednoznačné, že to znamená konec. Nemusí.
Není tady
Myslím si, ýe je to slaboch a sám má v sobě takový zmatek, že si kvůli tomu bere nějaký čas na rozmyšlenou? Pche! Pozor na to, jestli si Tě neschovává jako jistotu, která na něho vždycky počká! Ano, jsi jeho žena... Ale měj taky svou hrdost! Jestli chce čas, dobře, ale stanov mu to jasně a domluvte se. Ať se vyjádří. V tomto případě Tě určitě čekájí lepší zítřky. Chtěla bys někoho, na koho se v budoucnu nemůžeš spolehnout?
Není tady
Dík, holky, za názory.
Nejsem na něm citově závislá, pokud chce jít, nechám ho jít. Chtěla jsem se právě proto optat na zkušenosti, abych si udělala představu z kolika procent si můžu uchovat naději a z kolika se mám začít emočně odpoutávat už teď, aby zklamání a bolest potom nebyly tak velké.
No, je to smutné. Sám přiznal, že neví, co chce. A když si myslí, že před vnitřním neklidem uteče na kolej a tam půjde všechno hladce, nechám ho. I když mě to štve.
Není tady