majkafa napsal(a):

Wiki, Blossom, mě teda dost šokovalo, že Bloss tak vyjela. Ani jsem nepochopila, proč.
Wiki jsi moudrá žena. Moc ráda čtu tvé psaní. Protože si myslím, že už opravdu hodně víš. A mě těší, že mě tvé psaní hladí a rozumím mu a cítím to stejně. Děkuji ti, že mi svým psaním předáváš moudrosti věků, že mi dovolíš učit se od tebe.

No to jsi mě ZASE strašně překvapila, vždycky se (prosím vem s nadsázkou)
trošku bojím, když uvidím tvůj nick jakože co to bude za ránu (ne ani tak pro mě, prostě pro kohokoliv- ..). A ještě jednou jsi mě překvapila - tvou odpovědí pro Bloss - někde dřív..., protože jsem takovou reakci nečekala... Vše bylo myšleno v dobrém a jako pozitivní překvápení - pokud jsem nebyla srozumitelná...

Wiki napsal(a):

... vždycky se (prosím vem s nadsázkou)
trošku bojím, když uvidím tvůj nick jakože co to bude za ránu (ne ani tak pro mě, prostě pro kohokoliv- ...)

Ja taky. Mne Majka prijde (taky prosim, Majko, bez jakekoliv urazky, pisu jen svuj nevinny nazor na tebe...), jako velmi, velmi naladova... a taky hooodne vztahovacna..., ac tusim o sobe tvrdi opak...

Wiki napsal(a):

Pikola napsal(a):

elena007 napsal(a):

Dva roky dlouho? Minimalne tolik snad trva takove to prvotni extaticke nadseni ne? Pak uz to, aby to cloveka nepolozilo, trosinku polevi.

Jo, poleví to, ale zatím si užívám, dokud to jde Netvrdím, že to tak bude 50 let. A to jsem miluju tě slyšela snad jen jednou a "omylem". Láska se dá vyjadřovat i jinak.

K poslední větě - s tím já přesně souhlasím. Jak,myslím Vanilka, psala - je víc jazyků lásky...
Pro mě -taková sms - "jeď prosím tě opatrně, klouže to..." mě pohladí víc nebo když mi dá tu "větší" polovinu třeba pomeranče... 

Neverbalni vyjadrovani lasky podle me predchazi jakoukoli verbalni deklaraci. Aspon ja jsem to vzdy vedela davno predtim, nez mi to nekdo rekl. Taky jsem uz nekde rikala, ze muj muz je romantik dle meho gusta, protoze mi rano chysta kafe, ac ho sam nepije, ale vi, ze me tim potesi. Neni to samozrejme jenom to kafe, jsou toho spousty. A je to pro mne velmi dulezite, protoze tim dava najevo svuj zajem. Kdyby nebyl schopny rict, ze me miluje, nikdy bych to z nej netahala a uspokojila se s neverbalnem. Jen mi prijde, ze lide maji cim dal vetsi problem s tim druhym o svych citech mluvit, ale mozna se mi to jen zda.

Upravil(a) elena007 (22. 2. 2010 16:01)

myslím si, že jedním z návodů na šťastné manželství/partnerství je i shodný názor obou partnerů na to jak a čím si sdělovat, vzájemné city.

Bavila jsme se  se svým mužem na základě debaty tady, zd a a jak vnímá rozdíl mezi slovy "mám tě rád" a "miluju tě".

Naštěstí to oba cítíme stejně, slova "mám tě rád" pro nás znamenají hodně, ale "miluji tě" víc a necítíme v nich nic exaltovaného.

V čem cítím mezi námi občas tření je právě jazyk lásky - já potřebuju slyšet, jaké city ke mně cítí, on mi to dává najevo fyzickými kontakty, dárky a pozorností. Rozumově už to vím a počítám s tím, ale pocity mě někdy doženou. Naučili jsme se už o tom naštěstí mluvit

Vanilko to je právě ten koncept 5 jazyků lásky od Chapmana, mě to kdysi dost pomohlo. V podstatě tvrdí, že je pět základních způsobů, jak vyjadřovat lásku (tahám to z hlavy, tak možná opačné pořadí):

1. verbální - jak přímo "miluji tě", tak třeba slovní ujištění typu "tobě to sluší "je mi s tebou dobře" "jsem rád, že jsme dnes spolu".
2. tělesný - dotyky, objetí, samozřejmě i sex
3. služby - jak tu někdo psal "každé ráno mi uvaří kafe, takže vím, že mě má rád", tak to je přesně ono: drobné i větší věci, které děláme jeden pro druhého.
4. dárky - byť třeba drobnosti, nezáleží na ceně, ale na tom, že někdo chále maličkosti, které od druhého dostává, jako vyjádření lásky
5. soustředěná pozornost - čas trávený spolu, společné aktivity, výlety, vyslechnutí jeden druhého.

No a Chapman tvrdí, že většina lidí má jeden, max. 2 dominantní jazyky a je dobrý vědět, jaký jazyk má tvůj partner. Když máte každý jiný, můžete si navzájem vyjadřovat lásku jak chcete, ale nebudete si pořádně rozumět, jakoby každý mluvil na toho druhého cizím jazykem. Musíte se cíleně učit používat jazyk toho druhého, abyste oba od druhého cítili lásku. Mě to třeba pomohlo v tom, že já mám (asi nějak od dětství) dárky jako jeden z primárních jazyků. Prostě mě strašně dojme, když mi muž po cestě z práce utrhne u cesty kytku, bere mě to u srdce, vím, že na mě myslel. Sama když chci někomu udělat radost, tak taky první věc je, že mu něco dám...byť nějakou blbost.
No a můj muž má služby (ty já zase nemám vůbec). Fakt se o mě stará, vaří mi čaj, uklízí mi věci, chystá mi dokumenty do práce...ale ty dárky mu prostě ne a nejdou. Když jsme se vzali, vůbec jsem tyhle jeho služby nebrala jako nějaký projev lásky, prostě jsem to brala tak, že je "hodnej". A vadilo mi, že mě nemá asi moc rád, že mu pořád něco nosím (a on chudák nevěděl co s těma krámama dělat) a on mi nikdy ani na valentýna blbou kytku. Když mi pořádně docvaklo, že to jeho vaření ranního čaje je zrovna tak stejný vyjádření lásky jako by byla koupě čokolády, jednak se mi ulevilo, a jednak jsem si začala dávat pozor, abych mu oplácela "jeho" jazykem. A fakt to funguje. Úplně vidím, jak se zatetelí, když přijde z práce a já mu udělám kakao a přinesu mu deku (asi jako mě jihne zrak, když mi někdy přinese tu kytku, taky už se naučil ) Tak se omlouvám že jsem se rozkecala, ale přišlo mi to k tématu

Mne 5 jazykov lásky pomohlo uvedomiť si, že moja mama, odjakživa bezdotyková, má jazyk "služieb" a sčasti darčekov.  Dovtedy ma štvalo, že ma vykrmuje a stará sa o mňa aj  v dospelosti ako o  hendikepovanú(ale aj o brata, to ma trochu ukľudňovalo, aj keď uňho pribrzdila, keď sa oženil, a trochu to rozšírila na švagrinú a neter...), ale už som pochopila, že to jej je jazyk lásky, ktorý ja som proste buď nevnímala alebo zle interpretovala.

Upravil(a) Selima (23. 2. 2010 8:51)

pencila napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Vůbec netušíš, jak to Sel myslela.
___________________________________________
Co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi.

Jen tak přemýšlím o lidech, na duchovní úrovní jako Pandorra, jež neumí podávat své myšlenky s pokorou.

Možná je to jen o tom, že ty mé myšlenky s pokorou neumíš přijímat.

Ronja napsal(a):

Vanilko to je právě ten koncept 5 jazyků lásky od Chapmana, mě to kdysi dost pomohlo. V podstatě tvrdí, že je pět základních způsobů, jak vyjadřovat lásku (tahám to z hlavy, tak možná opačné pořadí):

1. verbální - jak přímo "miluji tě", tak třeba slovní ujištění typu "tobě to sluší "je mi s tebou dobře" "jsem rád, že jsme dnes spolu".
2. tělesný - dotyky, objetí, samozřejmě i sex
3. služby - jak tu někdo psal "každé ráno mi uvaří kafe, takže vím, že mě má rád", tak to je přesně ono: drobné i větší věci, které děláme jeden pro druhého.
4. dárky - byť třeba drobnosti, nezáleží na ceně, ale na tom, že někdo chále maličkosti, které od druhého dostává, jako vyjádření lásky
5. soustředěná pozornost - čas trávený spolu, společné aktivity, výlety, vyslechnutí jeden druhého.

No a Chapman tvrdí, že většina lidí má jeden, max. 2 dominantní jazyky a je dobrý vědět, jaký jazyk má tvůj partner. Když máte každý jiný, můžete si navzájem vyjadřovat lásku jak chcete, ale nebudete si pořádně rozumět, jakoby každý mluvil na toho druhého cizím jazykem. Musíte se cíleně učit používat jazyk toho druhého, abyste oba od druhého cítili lásku. Mě to třeba pomohlo v tom, že já mám (asi nějak od dětství) dárky jako jeden z primárních jazyků. Prostě mě strašně dojme, když mi muž po cestě z práce utrhne u cesty kytku, bere mě to u srdce, vím, že na mě myslel. Sama když chci někomu udělat radost, tak taky první věc je, že mu něco dám...byť nějakou blbost.
No a můj muž má služby (ty já zase nemám vůbec). Fakt se o mě stará, vaří mi čaj, uklízí mi věci, chystá mi dokumenty do práce...ale ty dárky mu prostě ne a nejdou. Když jsme se vzali, vůbec jsem tyhle jeho služby nebrala jako nějaký projev lásky, prostě jsem to brala tak, že je "hodnej". A vadilo mi, že mě nemá asi moc rád, že mu pořád něco nosím (a on chudák nevěděl co s těma krámama dělat) a on mi nikdy ani na valentýna blbou kytku. Když mi pořádně docvaklo, že to jeho vaření ranního čaje je zrovna tak stejný vyjádření lásky jako by byla koupě čokolády, jednak se mi ulevilo, a jednak jsem si začala dávat pozor, abych mu oplácela "jeho" jazykem. A fakt to funguje. Úplně vidím, jak se zatetelí, když přijde z práce a já mu udělám kakao a přinesu mu deku (asi jako mě jihne zrak, když mi někdy přinese tu kytku, taky už se naučil ) Tak se omlouvám že jsem se rozkecala, ale přišlo mi to k tématu

Ronjo, děkuji za tenhle příspěvek.
Je to dokonalé verbální shrnutí toho, co vnitřně cítím, ale asi bych to takto krásně popsat neuměla.


Takže se neomlouvej, že ses rozkecala, a prosím, rozkecávej se častěji... 
Tvé příspěvky nejen že hřejí na duši, ale jsou (podle mě) i neuvěřitelně moudré a pro mě velmi inspirující. Dík.

Ronja napsal(a):

Vanilko to je právě ten koncept 5 jazyků lásky od Chapmana, mě to kdysi dost pomohlo. V podstatě tvrdí, že je pět základních způsobů, jak vyjadřovat lásku (tahám to z hlavy, tak možná opačné pořadí):

1. verbální - jak přímo "miluji tě", tak třeba slovní ujištění typu "tobě to sluší "je mi s tebou dobře" "jsem rád, že jsme dnes spolu".
2. tělesný - dotyky, objetí, samozřejmě i sex
3. služby - jak tu někdo psal "každé ráno mi uvaří kafe, takže vím, že mě má rád", tak to je přesně ono: drobné i větší věci, které děláme jeden pro druhého.
4. dárky - byť třeba drobnosti, nezáleží na ceně, ale na tom, že někdo chále maličkosti, které od druhého dostává, jako vyjádření lásky
5. soustředěná pozornost - čas trávený spolu, společné aktivity, výlety, vyslechnutí jeden druhého.

No a Chapman tvrdí, že většina lidí má jeden, max. 2 dominantní jazyky a je dobrý vědět, jaký jazyk má tvůj partner. Když máte každý jiný, můžete si navzájem vyjadřovat lásku jak chcete, ale nebudete si pořádně rozumět, jakoby každý mluvil na toho druhého cizím jazykem. Musíte se cíleně učit používat jazyk toho druhého, abyste oba od druhého cítili lásku. Mě to třeba pomohlo v tom, že já mám (asi nějak od dětství) dárky jako jeden z primárních jazyků. Prostě mě strašně dojme, když mi muž po cestě z práce utrhne u cesty kytku, bere mě to u srdce, vím, že na mě myslel. Sama když chci někomu udělat radost, tak taky první věc je, že mu něco dám...byť nějakou blbost.
No a můj muž má služby (ty já zase nemám vůbec). Fakt se o mě stará, vaří mi čaj, uklízí mi věci, chystá mi dokumenty do práce...ale ty dárky mu prostě ne a nejdou. Když jsme se vzali, vůbec jsem tyhle jeho služby nebrala jako nějaký projev lásky, prostě jsem to brala tak, že je "hodnej". A vadilo mi, že mě nemá asi moc rád, že mu pořád něco nosím (a on chudák nevěděl co s těma krámama dělat) a on mi nikdy ani na valentýna blbou kytku. Když mi pořádně docvaklo, že to jeho vaření ranního čaje je zrovna tak stejný vyjádření lásky jako by byla koupě čokolády, jednak se mi ulevilo, a jednak jsem si začala dávat pozor, abych mu oplácela "jeho" jazykem. A fakt to funguje. Úplně vidím, jak se zatetelí, když přijde z práce a já mu udělám kakao a přinesu mu deku (asi jako mě jihne zrak, když mi někdy přinese tu kytku, taky už se naučil ) Tak se omlouvám že jsem se rozkecala, ale přišlo mi to k tématu

Tohle je super návod, jak rozklíčovat některá manželská nedorozumění.
Jenže bohužel jsou lidé, kteří i když si tu knížku přečtou zepředu dozadu a ještě dvakrát dokola, tak to stejně nepříjmou, protože oni to chtějí TAKHLE a NE JINAK

3. služby - jak tu někdo psal "každé ráno mi uvaří kafe,

Taky děkuji Ronje, za významné shrnutí a připomenutí.
Zrovna nedávno jsem na toto téma řešila konflikt s dcerou. Musela jsem jí v klidu vysvětlit, že jsem prostě takhle nastavená... že tím, že jí vykrmuji od rána do večera , když přijede na návštěvu, tak jí v podstatě říkám, že jí miluji. 
Byl to docela zajímavý střet. Usmívám se, když si na to vzpomenu.

Jsem typ člověka , který by  všechny problémy řešil  horkou polívkou a voňavou postelí.

Ronja napsal(a):

Johanko tys to krásně objevila empiricky s tou dcerou, tak doufám, že to pochopila

Určitě, hned jsem si na to jednoduché pravidlo o rozdílech ve  vyjádřování citů vzpomněla.
Když mě docela drsně obvinila způsobem:
"Jsi jako tvoje matka, celý den jen otravuješ s otázkou, jestli nemám na něco chuť".

1. Mohla jsem se urazit a nemluvit s ní.
2. Mohla jsem zahořknout a příště se na to ...... (  nenakupovat , nestát u plotny, nepíct, nevnucovat se s nabídkou   ).
3. Mohla jsem se dál začít pěkně hádat a použít jiná demagogická obvinění směrem k ní.

Tak jsem šla pryč, do jiné místnosti. Docela to bolelo.  Chvíli jsem to rozdýchávala. Zajímavé zjištění bylo, když jsem přišla na to, že bod 2. pro mě vůbec nepřichází v úvahu!  ( na rozdíl od ostatních) A tak jsem si položila otázku proč....
Pak už to byl jen krok k tomu, že jsem to zasuté pravidlo, které jsem možná někde kdysi četla( jsem si jistá, že velmi zábavně i  u Lindy Goodmanové, astroložky v její knize Znamení lásky)  vytáhla intuitivně do vědomí.
Následně  došlo k naprosto  klidné výměně názorů, pak jsme se objaly.
Dnes jsi mi to připomněla a bylo to opravdu milé připomenutí,  i když to na začátku rozhodně nevypadalo...

Upravil(a) Johana50 (23. 2. 2010 12:17)

Ronja napsal(a):

Vanilko to je právě ten koncept 5 jazyků lásky od Chapmana, mě to kdysi dost pomohlo. V podstatě tvrdí, že je pět základních způsobů, jak vyjadřovat lásku (tahám to z hlavy, tak možná opačné pořadí):

1. verbální - jak přímo "miluji tě", tak třeba slovní ujištění typu "tobě to sluší "je mi s tebou dobře" "jsem rád, že jsme dnes spolu".
2. tělesný - dotyky, objetí, samozřejmě i sex
3. služby - jak tu někdo psal "každé ráno mi uvaří kafe, takže vím, že mě má rád", tak to je přesně ono: drobné i větší věci, které děláme jeden pro druhého.
4. dárky - byť třeba drobnosti, nezáleží na ceně, ale na tom, že někdo chále maličkosti, které od druhého dostává, jako vyjádření lásky
5. soustředěná pozornost - čas trávený spolu, společné aktivity, výlety, vyslechnutí jeden druhého.

No a Chapman tvrdí, že většina lidí má jeden, max. 2 dominantní jazyky a je dobrý vědět, jaký jazyk má tvůj partner. Když máte každý jiný, můžete si navzájem vyjadřovat lásku jak chcete, ale nebudete si pořádně rozumět, jakoby každý mluvil na toho druhého cizím jazykem. Musíte se cíleně učit používat jazyk toho druhého, abyste oba od druhého cítili lásku. Mě to třeba pomohlo v tom, že já mám (asi nějak od dětství) dárky jako jeden z primárních jazyků. Prostě mě strašně dojme, když mi muž po cestě z práce utrhne u cesty kytku, bere mě to u srdce, vím, že na mě myslel. Sama když chci někomu udělat radost, tak taky první věc je, že mu něco dám...byť nějakou blbost.
No a můj muž má služby (ty já zase nemám vůbec). Fakt se o mě stará, vaří mi čaj, uklízí mi věci, chystá mi dokumenty do práce...ale ty dárky mu prostě ne a nejdou. Když jsme se vzali, vůbec jsem tyhle jeho služby nebrala jako nějaký projev lásky, prostě jsem to brala tak, že je "hodnej". A vadilo mi, že mě nemá asi moc rád, že mu pořád něco nosím (a on chudák nevěděl co s těma krámama dělat) a on mi nikdy ani na valentýna blbou kytku. Když mi pořádně docvaklo, že to jeho vaření ranního čaje je zrovna tak stejný vyjádření lásky jako by byla koupě čokolády, jednak se mi ulevilo, a jednak jsem si začala dávat pozor, abych mu oplácela "jeho" jazykem. A fakt to funguje. Úplně vidím, jak se zatetelí, když přijde z práce a já mu udělám kakao a přinesu mu deku (asi jako mě jihne zrak, když mi někdy přinese tu kytku, taky už se naučil ) Tak se omlouvám že jsem se rozkecala, ale přišlo mi to k tématu

jj Ronjo, přesně tohle jsem měla na mysli. Můj muž mi vyjadřuje lásku fyzickým kontaktem, dárky, chystá pro mne různá romantická překvápka, třeba mi do čerstvě napadaného sněhu vyšlape srdce, ale snídani do postele mi udělá jen pokud mi je na umření a  o masáž si musím říct. Pro mě je přirozené verbáplní sdělování pocitů, případně službičky typu snídaně do vany atd.
Protože tak mezi námi docházelo k nedorozumnění, vysvětlili jsme si to a snažíme se druhému vyhovět a počítat s tím, že druhý je v tomhle trochu odlišný.

Ale nové pro mne bylo zjištění, že těch pět jazyků  lásky platí i pro komunikaci s dětmi, díky za rozšíření obzorů

Upravil(a) Vanilka69 (23. 2. 2010 19:28)