Myslím si, že pokud nedokážu být spokojená sama se sebou, nebudu spokojená ani v páru či v manželství,  třeba i s pozlaceným chlapem (babou)

Tudíž bych řekla, že bychom neměly hledat cestu ke štatstnému manželství, ale ke spokojenosti a "šťastnosti" sebe samé.
Pak...když cestou se přidá ( sa to se teda přidá !)partner, stejný - kvalitativně - pak se spokojenost , řekla bych potencuje.
Ale asi by to podle mě neměl být hlavní cíl hledání.

Ano, souhlasím, že kdo není spokojený nebo spíš lépe řečeno srovnaný sám se sebou, nebude spokojen ani v páru či manželství. To platí.

Ale nedá se to obrátit - Že kdo je spokojený a srovnaný  sám se sebou, je automaticky spokojen v páru či v manželství.
Znám kolem sebe poměrně dost fajn bab - hezkých, chytrých, příjemných, samy se sebou srovnaných a spokojených, ale ve vztazích jim to nevychází.
A k tomu úplnému štěstí jim tedy právě hezký vztah chybí. Vlastně jim je samotným často smutno.
Vždyť i tady na babinetu o tomto bylo nemálo vláken....

Ale když mám na otázku v záhlaví odpovědět přímo a osobně:
Šťastné manželství / partnerství existuje. Může existovat. Menšina lidí - šťastlivců- ho zažije či zažívá po celý život. Většině lidí je dán jen po určitou životní etapu - řádově roky.
A jsou i lidi, kteří ho, bohužel, nezažili skoro nikdy. Sama několik takových znám, a nejsou to sami se sebou nespokojení škarohlídi, naopak - jinak velmi fan lidi, ale nějak neměli štěstí na partnery a šťastná vztahová údobí zažili tak maximálně po dobu týdnů či měsíců.

Já sama to mám tak, že naprosto šťastný vztah ( velmi šťastný - po všech stránkách) jsem zažívala celých 13 let, než přišla osudová výhybka, která všechno hezké pak smetla. Těchto 13 šťastných let považuji za velký dar, který mi byl dán, a ráda na ty roky vzpomínám. To, že se to těch 13 let povedlo, přisuzuji tomu, že jsme se šťastnou náhodou našli právě my dva - kteří jsme si neuvěřitelně "sedli", naprosto jsme si vzájemně vyhovovali. A v detailech jsme byli schopni se lehce jeden druhému přizpůsobit, protože jsme byli tehdy mladí a tvární.

No a nyní, ve středním věku, si života dál hezky užívám, i vztahů.
Ale takového pocitu absolutního štěstí, jako v tom vztahu manželském, už dosáhnu těžko. Protože pravděpodobnost, že potkám partnera se kterým bychom si vzájemně "sedli" tak jako kdysi s manželem, je celkem malá, mimo jiné i proto, že ve středním věku je valná většina chlapů, co za něco stojí, dávno rozebraných ( a do ženáčů tedy já rozhodně jít nehodlám ).
A navíc - ta tolerance a přizpůsobivost se bohužel s věkem ztrácí - čím je člověk starší, tím víc má svých zvyků a zlozvyků, kterých se nehodlá sám vzdát, a které u protějšku není ochoten tolerovat. To je pravda, ověřená praxí (nejen mou ).

Takže to shrnu: Šťastné manželství (partnerství) je velký dar, já ho 13 let zažila, a za to osudu děkuji.
A teď dál prožívám různá partnerství SPOKOJENÁ, aspoň časově omezeně (než zápory nepřeváží nad klady a já jdu o dům dál).
A i slovo SPOKOJENÁ je podle mě hodně. I když to není totéž co naprosto a ve všech ohledech absolutně štastná.

Omlouvám se, že je ten příspěvek tak dlouhý, ale já to dvěma větami shrnout neumím. 

Blossom napsal(a):

Ano, souhlasím, že kdo není spokojený nebo spíš lépe řečeno srovnaný sám se sebou, nebude spokojen ani v páru či manželství. To platí.

Ale nedá se to obrátit - Že kdo je spokojený a srovnaný  sám se sebou, je automaticky spokojen v páru či v manželství.
Znám kolem sebe poměrně dost fajn bab - hezkých, chytrých, příjemných, samy se sebou srovnaných a spokojených, ale ve vztazích jim to nevychází.
A k tomu úplnému štěstí jim tedy právě hezký vztah chybí. Vlastně jim je samotným často smutno.
Vždyť i tady na babinetu o tomto bylo nemálo vláken....

Ale když mám na otázku v záhlaví odpovědět přímo a osobně:
Šťastné manželství / partnerství existuje. Může existovat. Menšina lidí - šťastlivců- ho zažije či zažívá po celý život. Většině lidí je dán jen po určitou životní etapu - řádově roky.
A jsou i lidi, kteří ho, bohužel, nezažili skoro nikdy. Sama několik takových znám, a nejsou to sami se sebou nespokojení škarohlídi, naopak - jinak velmi fan lidi, ale nějak neměli štěstí na partnery a šťastná vztahová údobí zažili tak maximálně po dobu týdnů či měsíců.

Já sama to mám tak, že naprosto šťastný vztah ( velmi šťastný - po všech stránkách) jsem zažívala celých 13 let, než přišla osudová výhybka, která všechno hezké pak smetla. Těchto 13 šťastných let považuji za velký dar, který mi byl dán, a ráda na ty roky vzpomínám. To, že se to těch 13 let povedlo, přisuzuji tomu, že jsme se šťastnou náhodou našli právě my dva - kteří jsme si neuvěřitelně "sedli", naprosto jsme si vzájemně vyhovovali. A v detailech jsme byli schopni se lehce jeden druhému přizpůsobit, protože jsme byli tehdy mladí a tvární.

No a nyní, ve středním věku, si života dál hezky užívám, i vztahů.
Ale takového pocitu absolutního štěstí, jako v tom vztahu manželském, už dosáhnu těžko. Protože pravděpodobnost, že potkám partnera se kterým bychom si vzájemně "sedli" tak jako kdysi s manželem, je celkem malá, mimo jiné i proto, že ve středním věku je valná většina chlapů, co za něco stojí, dávno rozebraných ( a do ženáčů tedy já rozhodně jít nehodlám ).
A navíc - ta tolerance a přizpůsobivost se bohužel s věkem ztrácí - čím je člověk starší, tím víc má svých zvyků a zlozvyků, kterých se nehodlá sám vzdát, a které u protějšku není ochoten tolerovat. To je pravda, ověřená praxí (nejen mou ).
Takže to shrnu: Šťastné manželství (partnerství) je velký dar, já ho 13 let zažila, a za to osudu děkuji.
A teď dál prožívám různá partnerství SPOKOJENÁ, aspoň časově omezeně (než zápory nepřeváží nad klady a já jdu o dům dál).
A i slovo SPOKOJENÁ je podle mě hodně. I když to není totéž co naprosto a ve všech ohledech absolutně štastná.
Omlouvám se, že je ten příspěvek tak dlouhý, ale já to dvěma větami shrnout neumím. 

A pripustíš, že to môže niekto mať aj inak? Napríklad nájsť svoj náprotivok až v strednom veku? Aleob byť šťastný sám/sama, prípadne vo voľnejšom vzťahu, lebo to je presne to, čo potrebuje/hľadá?

Upravil(a) Selima (15. 2. 2010 23:35)

No, pokiaľ ideo teba, tak oK, ale keď napíšeš "Znám dost bab, které"... tak už podľa mňa nazančuješ, že ide o pravidlo, a tak m inapadlo, či pripúšťaš, že sú aj nejaké prípady, ktoré nepoznáš osobne a majú to inak ako tie baby, ktoré poznáš... Aj Javena minule napísala niečo ako "Já neznám žadné/žádnou..." a zaznelo mi to tak dosť razantne, ako že čo nepozná Blosssom alebo Javena, tak to neexistuje. Ale ak si vyrovnaná s tým, že existujú aj prípady, ktoré to majú inak a ktoré ty osobne nepoznáš, tak . Bez irónie.

Ano, může existovat spokojené manželství.

Selima napsal(a):

No, pokiaľ ideo teba, tak oK, ale keď napíšeš "Znám dost bab, které"... tak už podľa mňa nazančuješ, že ide o pravidlo, a tak m inapadlo, či pripúšťaš, že sú aj nejaké prípady, ktoré nepoznáš osobne a majú to inak ako tie baby, ktoré poznáš... Aj Javena minule napísala niečo ako "Já neznám žadné/žádnou..." a zaznelo mi to tak dosť razantne, ako že čo nepozná Blosssom alebo Javena, tak to neexistuje. Ale ak si vyrovnaná s tým, že existujú aj prípady, ktoré to majú inak a ktoré ty osobne nepoznáš, tak . Bez irónie.

No jo, Selimo, když já vážně neznám žádnou ženskou žijící v dlouhodobějším vztahu, která by se nechtěla vdát. Nicméně tam, odkud mě cituješ, jsem ještě předtím Pavle napsala, že takové ženy (které po svatbě neprahnou) jistě jsou a že jí věřím, že takové zná. Takže vydávat to za můj razantní názor - co já neznám, neexistuje... je především tvoje interpretace mé věty... z jiného vlákna ovšem a to se tu nedávno řešilo jako porušení pravidel, nebo co...
To, že neznám žádnýho jadernýho fyzika taky neznamená, že žádní jaderní fyzici nejsou... Vlůbec nechápu, jak tě takový hověziny napadaj a souhlasím s Blossom - je to tvůj problém, ne můj...

Upravil(a) javena (16. 2. 2010 9:28)

Ale no tak ženy, v klidu, ne? Takhle po ránu po sobě házet pravidlama

Seli mě osobně když někdo vyjádří "neznám nikoho, kdo..." to nezní nijak radikálně, spíš to záleží na kontextu celého příspěvku, nebo celé osoby...někdo má opravdu těžký problém že nedokáže nezevšeobecňovat dvě nebo tři zkušeností okolo sebe, ale co už no, když má někdo takto úzký pohled, těžko mu vysvětlovat, že svět je barevnější...

pencila napsal(a):

hirondel napsal(a):

Wiki napsal(a):

Myslím si, že pokud nedokážu být spokojená sama se sebou, nebudu spokojená ani v páru či v manželství,  třeba i s pozlaceným chlapem (babou)

Souhlasim. 

Skutecne stesti lezi uvnitr sebe sama.   

Já nejsem úplně spokojená sama se sebou, ale v partnerství ano
možná jsem k příteli tolerantnější než k sama k sobě

Mozna. 

Selima napsal(a):

Ja sa nehádam, ja len práve píšem, ako to ja VNÍMAM, netvrdím, že to je VAŠE(a problémom by som to nenazvala, ako problém chápem iné veci ). Keď napíšem PODĽA MŇA a ZAZNELO MI to, tak je - myslím - jasné, že to je moje... A keď chceš, tak ma navrhni na ban, Javena, ak sa ti uľaví a budeš mať radosť z dodržiavania pravidiel. Ja to prežijem, verím tomu...

Sel, mně to taky tak zaznělo, ale vůbec mě nenapadlo k to u něco psát...
Tys měla tu potřebu - a je. Co dál na tom rozvíjet
Víš jak to říkaj puberťáci...nehroť to..
A když to dcera říká mně (obden!) - tak mě ještě osloví "Bořku" - od Bořka stavitele. (stavili jsme dům). Tak vidíš, jak jsem trýzněna já.

Wiki napsal(a):

A tyto dvě holky (ženy) dokázaly ty svoje bambuly svou trpělivostí "vychovat". Pochopitelně, že nešlo o výchovu v tom známém slova smyslu, ale výchovu vzorem, vstřícným a trpělivým způsobem, tolerancí..atp..
Po cca deseti letech, kdy bylo pánů opravdu "dost" (a znám je  nejen z vyprávění - jeden z nich je můj rozkošný bratr), se zklidnili, ustálili, neprůděj a souzní s manželkama, atd. Myslím, že pánové na vztahu vědomě vůbec "nepracovali", "odpracovaly to partnerky. Dnes jsou obě nadmíru spokojené. Úsilí se jim skutečně vyplatilo...

Peknej priklad. 

hirondel napsal(a):

Wiki napsal(a):

A tyto dvě holky (ženy) dokázaly ty svoje bambuly svou trpělivostí "vychovat". Pochopitelně, že nešlo o výchovu v tom známém slova smyslu, ale výchovu vzorem, vstřícným a trpělivým způsobem, tolerancí..atp..
Po cca deseti letech, kdy bylo pánů opravdu "dost" (a znám je  nejen z vyprávění - jeden z nich je můj rozkošný bratr), se zklidnili, ustálili, neprůděj a souzní s manželkama, atd. Myslím, že pánové na vztahu vědomě vůbec "nepracovali", "odpracovaly to partnerky. Dnes jsou obě nadmíru spokojené. Úsilí se jim skutečně vyplatilo...

Peknej priklad. 

Možná holky rozjely Hoˇoponopono, aniž by to tušily...troška nadsázky.  Ale já začla věřit tomu, (ne kvůli bráchovi atd..), že opravdu člověk může  změnit svět, i druhé - láskou. Dříve bych tomu ani nevěřila.

Blossom napsal(a):

Ano, souhlasím, že kdo není spokojený nebo spíš lépe řečeno srovnaný sám se sebou, nebude spokojen ani v páru či manželství. To platí.

Ale nedá se to obrátit - Že kdo je spokojený a srovnaný  sám se sebou, je automaticky spokojen v páru či v manželství.
Znám kolem sebe poměrně dost fajn bab - hezkých, chytrých, příjemných, samy se sebou srovnaných a spokojených, ale ve vztazích jim to nevychází.
A k tomu úplnému štěstí jim tedy právě hezký vztah chybí. Vlastně jim je samotným často smutno.

Ahoj Bloss,
nejdriv reknu ,ze jsem casto v lidech vyvolavala rekace ze to nemuze byt jinak nez tak jak pravi muj nazor.

Muj nazor a zivotni zkusenost je,ze jakmile je clovek skutecne stastny uvnitr sebe (neovlivnen okolnimi jevy),je rozhodnut zit stastne i v pratnereskem vztahu ten si zarovemn neklade do cesty pochybnosti ani zadne prekazky toho dosahnout.   

Zeny ktere znas muzou byt na prvni pohled ci na oko temy ktere vnimas-tedy srovnane samy se sebou (otazkou take je co tenhle pojem obsahuje za myslenku) a pritom nevedet jak takovy vztah potkat ci vybudovat.

Je velice znamou veci a vypozorovala jsem ze jakmile si zacne kdokoli klast nejake podminky ve vztahu ktere nesplnuji ocekavani,je to pocatkem konce.
Ocekavani zpusobuje lpeni. Clovek lpi na nejakych ocekavani na pozadavcich a jakmile lpi zakonite prohrava ve spokojenem partnerstvi,manzelstvi.
Takove veci se pak stale cyklicky opakuji,lide stale opakuji totez ,automaticky. Z takoveho cyklu je nutne vystoupi,jinak to nevede jinam nez do zaniku a nasledne noveho vzniku toho sameho.

Lip to vyjadrit neumim.

Hir, proboha, co je to s tebou!?
Jasně ! Mám to ! A že mi zase moje láska k přispěvatelům B přinesla výsledek !! (vzpomínka na duchovno - chat )

Funguje to