6. prosince : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 6. prosince : Objevte kouzlo brambor po římsku. Jednoduchý recept, když vás tlačí čas i finance! 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Dám všem recept na štěstí, tedy i na šťastné manželství:
ŠTĚSTÍ ZNAMENÁ BÝT SPOKOJENÝ S TÍM, CO MÁM (a nechtítít to, co mít nemůžu )
Recept je zaručený, jen potřebuje čas na naučení
Není tady
Můj manžel je poloviční sirotek, maminka mu zemřela když mu bylo 8. Já pocházím z "tradiční" rodiny v tom smyslu, že o děti se starala máma, táta si dělal svoje a ruce k dílu ohledně dětí nebo domácnosti nepřiloží dodnes (zato kolem domu dělá, to zase jo). Moji rodiče jsou stále spolu a přiměřeně spokojení, ale jestli se to dá označit za šťastné manželství, nevím. Táta je dost cholerik a je těžké s ním vyjít, máma si spíš zvykla než že by z toho byla odvázaná. Doma jsem se určitě nenaučila, jak řešit konflikty, jak si vážit manžela nebo jak komunikovat, to opravdu ne.
Myslím, že původní rodina má velký vliv. Sestra si vzala muže povahově podobného tátovi, i vztah mají podobný jako naši: štěkají na sebe, ale asi jim to vyhovuje. Můj manžel je přesný opak mého táty, kliďas, ale velmi pevný v tom, co si rozhodne. Nikdy jsme neměli větší konflikty a poslední roky ani snad žádné menší...vždycky se nějak v klidu dohodneme. V momentě, kdy by na mě zvýšil hlas, mu asi prásknu dveřma (vlastně za těch 13 let co ho znám jsem ho slyšela zvýšit hlas jednou a to v situaci, kdy se ke mě (tehdy dosti vážném stavu) chovali v nemocnici hrubě). Přitom ségra to bere jako normu, že prostě příležitostné vzteklé scény je to, co normální chlapi dělají
Není tady
Tulipánka napsal(a):
Dám všem recept na štěstí, tedy i na šťastné manželství:
ŠTĚSTÍ ZNAMENÁ BÝT SPOKOJENÝ S TÍM, CO MÁM (a nechtítít to, co mít nemůžu )
Recept je zaručený, jen potřebuje čas na naučení
A jak zjistím, kde je ta moje hranice, ze kterou už je to moje NEMůŽU ?
Není tady
Jo Tulipánko to zní strašně duchovně, ale nevím, jestli třeba pro takovou manželku alkoholika je to dobrá rada. Asi v tom je ještě to, poznat, kdy už se s tím, co mám, spokojovat a nemám a je na čase zařídit si něco jiného
Není tady
Děvčata,
ono to ve své podstatě není tak komplikované. Jde o to se zamyslet: jsem šťastná?
Pokud odpověď zní: NE, tak se zamyslet PROČ nejsem šťastná.
Můžu to změnit? Pokud ANO, chci to udělat?
Pokud ANO, udělám to (vyměním partnera).
Pokud to NECHCI udělat (nechci změnu), tak to musím přijmout a být spokojená s tím, co mám.
VŽDY máme možnost volby, ale většinou se prostě bojíme skočit.
Jsou věci, které nezměníme. Opravdu stojí za to se tím trápit, rozčilovat se a kazit si tím život?
Upravil(a) Tulipánka (15. 2. 2010 12:48)
Není tady
Mám šťastné manželství, ale tvrzení :
ŠTĚSTÍ ZNAMENÁ BÝT SPOKOJENÝ S TÍM, CO MÁM (a nechtít to, co mít nemůžu )
...se mi zdá poněkud zavádějící.
Zatím jsem šťastná a spokojená, ale pokud by se stalo něco závažného ( např.manžel začne pít, řvát po mě, vztáhne na mě ruku apod.) tak rozhodně nebudu spokojená s tím co mám... ale budu to rychle a radikálně řešit.
Možná jsem Tulipánku správně nepochopila... ale mě to příjde jako navádění k tomu být ve stávajícím vztahu spokojená za každou cenu... a o tom to podle mě není...
Johanko, hranice mezi tím, co změnit můžeš a nemůžeš je: o čem sama nerozhoduji, nemůžu změnit. I když to neznamená, že to nemůžeš zkusit, třeba ve volbách.
Není tady
Tak než jsem to dopsala, tak to Tulipánka vysvětlila...
Tulipánko, tenhle recept používám už spoustu let a osvědčuje se Jen bych podtrhla, že neplatí jenom pro manželství, ale v podstatě pro všechny možnosti, které nás v životě potkají.
nevím, jestli třeba pro takovou manželku alkoholika je to dobrá rada
Proč by nebyla? To, co píše Tulipánka, není o pasivním přijímání. Nejsem spokojená = můžu mít něco jiného.
A jak zjistím, kde je ta moje hranice, ze kterou už je to moje NEMůŽU ?
Jak prosté - když už nemůžeš.
Není tady
Heleno,
tenhle recept mám od Petra Velechovského z Modré alfy a snažím se jím řídit asi od prosince. Má to celkem úspěchy, v praxi je to ale o dost náročnější
Není tady
Tulipánka napsal(a):
Děvčata,
ono to ve své podstatě není tak komplikované. Jde o to se zamyslet: jsem šťastná?
Pokud odpověď zní: NE, tak se zamyslet PROČ nejsem šťastná.
Můžu to změnit? Pokud ANO, chci to udělat?
Pokud ANO, udělám to (změním partnera).
Pokud to NECHCI udělat (nechci změnu), tak to musím přijmout a být spokojená s tím, co mám.
VŽDY máme možnost volby, ale většinou se prostě bojíme skočit.
Jsou věci, které nezměníme. Opravdu stojí za to se tím trápit, rozčilovat se a kazit si tím život?
Tulipánko - dotaz: To "změním partnera" je myšleno tak, že se stávajícím partnerem se rozejdu a najdu si nového? Ano, toto lze kdyžtak, aspoň teoreticky, udělat.
Ale pokud je to myšleno ve smyslu - změním partnerovy špatné vlastnosti v dobré, tak to je bohužel většinou nemožné. Nemůžete partnera změnit. Změnit ,můžete tak jedině sebe.
Tulipánka napsal(a):
Heleno,
tenhle recept mám od Petra Velechovského z Modré alfy a snažím se jím řídit asi od prosince. Má to celkem úspěchy, v praxi je to ale o dost náročnější
Ano, obecný princip tohoto přístupu je podle mě správný. Ale jak Tulipánka píše - v praxi je to o dost náročnější.
Existují sice pravdivé a moudré rady, principy a postupy, ale na život ani šťastné partnerství žádný jednoduchý a snadný recept neexistuje. Tak jako ve všem - kromě snahy a dobré vůle na obou stranách k tomu vždycky potřebujete i kousek šťestí...
Tulipánka napsal(a):
Blossom,
změním partnera bylo myšleno jako vyměním partnera
Ano, to je v principu správně. Avšak ta praxe, že...
Myslíte, že vyměnit partnera je snadné? Pokud jste svobodní a bezdětní - dejme tomu.
Ale jak už jsou i děti, tak není žádná sranda partnera měnit. Nebo lépe řečeno - nelze vyměňovat, kdykoli jste, třeba nějaký čas, v manželství nespokojené.
Protože zavést tuhle zdánlivě jednoduchou a principielně správnou myšlenku do praxe by v důsledku znamenalo, že budete celý život pravděpodobně jen průběžně měnit jednoho partnera za druhého, druhého za třetího, atd., atd. Protože každý nějakou chybu má, bohužel, ale pozor, ty chyby máme i my...
Vlastně jsem tím chtěla říct, že principielně správná rada se nedá v životě aplikovat vždy a jednoduše. Život, a partnerské vztahy zvlášť, jsou velmi složitá záležitost a jednoduchý recept bohužel neexistuje...
Ještě jsem chtěla napsat, že pojem šťastné manželství může být každým chápáno trochu jinak, chci tim říct, že co by vadilo jedné, druhá může přejít s lehkostí úsměvu na rtech, jestli mě chápete. Tím nechci říct třeba nevěru nebo něco podobného, ale takové ty věci, které můžou být pro někoho fatální a někomu je to šumák...jéje, jsem se do toho nějak zamotala... .
Není tady
Blossom,
a proč bys nemohla měnit? Pokud tak budeš šťastná
A když šťastná nebudeš, řekneš si to znovu: Proč nejsem šťastná? Protože pořád měním partnery a žádný mi nevyhovuje. Můžu to změnit? Ano, přestanu je střídat. Znamená to pro mě, že budu muset přijmout i jejich negativní stránky. Chci to udělat? Ano/Ne. Pak už se musíš rozhodnout, co je pro tebe lepší a udělat to. Když to uděláš, nemůžeš si stěžovat, že to tak nechceš . Prostě jdi cestou nejmenšího odporu.
Není tady
nelze vyměňovat, kdykoli jste, třeba nějaký čas, v manželství nespokojené
Rozdíl vidím v "nějaký čas nespokojené" a "trvale nešťastné". Když budu nespokojená dejme tomu s tím, že partner je pětadvacet hodin denně v práci a doma pouze hostuje, můžu si spokojeně užívat klidu nebo financí, které to přináší. Když z toho budu nešťastná, asi je na čase uvažovat o výměně - jestli teda opravdu chci chlapa, který přijde domů ve čtyři, nehne se ode mně a vydělá taktak.
Není tady
Tulipánka napsal(a):
Johanko, hranice mezi tím, co změnit můžeš a nemůžeš je: o čem sama nerozhoduji, nemůžu změnit. I když to neznamená, že to nemůžeš zkusit, třeba ve volbách.
Já zase , Tulípku, přemýšlím hluboce nad jiným mottem:
Mysl je stavitel.
Přemýšlet o tom, že mám někde nějaké:"tohle nemůžu" , vnímám jako omezení mysli, (vědomí) a stagnaci.
Podle mě můžu všechno, podmíněno jen vůlí.
Pocit štěstí se odvíjí od niterného (sebe)vědomí člověka. Pokud člověk ví, že se vyvíjí v souladu se svou duší, je převážně šťastný i v těžkých podmínkách, pokud ne, bude nešťastný, nezávisle na tom, v jakých materiálních kulisách se právě nachází.
Mému naturelu je bližší citát Crowleyho, pokud se správně pochopí a použije.
"Dělej, co chceš, ať je cele zákon. Láska je zákon, zákon pod vůlí."
Děkuji za podnětný námět k zamyšlení.
Upravil(a) Johana50 (15. 2. 2010 13:26)
Není tady
Tulipánka napsal(a):
Blossom,
a proč bys nemohla měnit? Pokud tak budeš šťastná
A když šťastná nebudeš, řekneš si to znovu: Proč nejsem šťastná? Protože pořád měním partnery a žádný mi nevyhovuje. Můžu to změnit? Ano, přestanu je střídat. Znamená to pro mě, že budu muset přijmout i jejich negativní stránky. Chci to udělat? Ano/Ne. Pak už se musíš rozhodnout, co je pro tebe lepší a udělat to. Když to uděláš, nemůžeš si stěžovat, že to tak nechceš . Prostě jdi cestou nejmenšího odporu.
Tulipánko, v té vytučněné větě je obsažen protimluv: v dřívější poučce bylo řečeno - když jste ve vztahu NEŠŤASTNÉ, partnera vyměňte. Takže kdo partnera vícekrát měnil, asi šťastný moc nebyl...
A víš, proč nelze tak jednoduše partnery měnit? Hlavně proto, že dobří partneři nejsou k mání jak houska na krámě, když jdu do samoobsluhy. A pokud máš děti, je to dvojnásob složité. Pro všechny zúčastněné.
Čímž ale vůbec nechci říct, že člověk se má zuby nehty držet v neuspokojivém vztahu. To vůbec ne.
Spíš jen nemám ráda "jednoduché " rady typu šťastným partnerem snadno a rychle...
Kdysi, když jsem se rozvedla, jedna (tehdy ještě vdaná) známá mi vmetla do tváře: Rozvody neuznávám. Vždyť je to tak snadné - prostě to chce jen trochu tolerance. Tečka.
No, a dnes je dávno rozvedená taky, a to na to tehdy měla přeci tak snadný a jednoduchý recept, že...
Blossom,
v té vytučněné větě není rozpor. Někdo prostě střídá partnery, protože mu to tak vyhovuje. Někdo proto, že nemůže nalézt toho, kdo vyhovuje jeho požadavkům. Pokud patříš k 2. případu, je na čase se zamyslet, zda budeš pokračovat v hledání dokonalého partnera nebo přijmeš fakt, že nikdo nebude úplně dokonalý
Johanno,
myslím, že se snažíš dostat do jiné reality, než jsme tady na zemi. Nejdříve je ke štěstí třeba srovnat si život tady na zemi, pak můžeš měnit svět svojí myslí
Není tady
Tulipánka napsal(a):
Johanno,
myslím, že se snažíš dostat do jiné reality, než jsme tady na zemi. Nejdříve je ke štěstí třeba srovnat si život tady na zemi, pak můžeš měnit svět svojí myslí
Ale vůbec ne.
Neexistuje žádné nejdřív a potom čili podmiňování, všechno spolu souvisí.
OK. Asi jsme se ještě nepochopily.
Upravil(a) Johana50 (15. 2. 2010 13:49)
Není tady
Tulipánka napsal(a):
Blossom,
v té vytučněné větě není rozpor. Někdo prostě střídá partnery, protože mu to tak vyhovuje. Někdo proto, že nemůže nalézt toho, kdo vyhovuje jeho požadavkům. Pokud patříš k 2. případu, je na čase se zamyslet, zda budeš pokračovat v hledání dokonalého partnera nebo přijmeš fakt, že nikdo nebude úplně dokonalý
Tulipánko, pro toho, kdo střídá partnery proto, že mu to tak vyhovuje, ve větě rozpor není.
Pro toho, kdo nemůže nalézt toho, kdo vyhovuje jeho požadavkům, v tom rozpor je.
A rozeberme si případ č.2, jak jsi ho naznačila:
1/buď pokračovat v hledání dokonalého partnera - ano, teoreticky lze, prakticky to většinou přinese životní nespokojenost, protože nikoho dokonalého nenajdete (to je špatný termín, dokonalý nejsmě nikdo, říkejme spíš pro vás vhodného - a takových potkáte v životě jen minimum).
2/ přijmout fakt, že nikdo nebude úplně dokonalý - tedy zůstat s partnerem, který dotyčnému moc nevyhovuje a snažit se ho nějak akceptovat - a opět ve smyslu šťastného partnerství zůstanete nespokojení.
Chci tím říct, že ať člověk jde jednou nebo druhou z tebou naznačených cest, takzvaně cestou nejmenšího odporu, jak jsi to v jednom z předchozích příspěvků nazvala, ke šťastnému partnerství to nevede.
Upravil(a) Blossom (15. 2. 2010 14:08)
Blossom,
vede k tomu cesta 2 - když to přijmeš a budeš spokojená s tím, co máš. Když to nepřijmeš a nebudeš spokojená s tím, co máš, budeš zákonitě nešťastná Vracíme se zase k úvodní větě - štěstí je být spokojený s tím, co mám
Není tady