Wiki napsal(a):

Selima napsal(a):

Ja som naopak dotyková a ceý život si vyhľadávam dotykovcov, s bezdotykovým by som trpela ako v pôvodnej rodine... a to teda budem radšej sama, prípadne so psom, a čakať na môjho Dotykového . (Našťastie ich je medzi chlapmi dosť, je z čoho vyberať ).

Myslím, že moc "dotykoví" jsme nebyli - doma, myslím v původní rodině. Nikdy jsem o tom nepřemýšlela, a ani netrpěla. Ale brácha je úplně stejný jako já (stěžuje si švagrová ), takže tipuji, že tam něco proběhlo, ..nebo spíš neproběhlo (?)
Myslím, že je reálnější šance "najít" dotykového , než j "bezdotykového" - ..hm..  ..ale to by taky dostal, to by bylo taky špatně..

Dokážu muchlat a rozmazlovat jedině psy (mám to stejně jako Grainne ), a to hodně. Ale podívej ,jak je to zařízeno..Máme 2 psy - a ten "můj" na sebe nedá sáhnout. Jen vyjímečně, a to skoro nedýchám, aby se nepohnul a nezdrhnul..

Mame taky dva , ale ten starsi je spise fixovanejsi na manzela .

Tak jak to tu pročítám, tak jsem zjistila, že já vlastně Munďákův "jazyk lásky" asi neznám a navíc jsem si doteď neuvědomovala ani ten svůj, ale Ronja mi otevřela oči: mám to na doteky a na dárky a trochu pozornosti taky nezaškodí. Ale ať přemýšlím, jak přemýšlím, tak na Munďákovo nastavení nějak nemohu přijít, nejspíš bude mít na prvním místě vyznání, ale dál už nevím, tak až na to bude chuť čas a příležitost, tak budu pátrat. Pokud tedy ještě někdy vůbec budu mít příležitost pátrat.

Může. Zažila jsem to u svých rodičů. Problém je, že jsem to považovala za normální. O to horší byl střet s realitou.

Upravil(a) opportunity (17. 3. 2010 22:16)

Blossom napsal(a):

Byl tam pan fotograf, co před 20 lety fotil na svatební  oznámení mladý pár...

Šmarjá, to mi připomnělo, že za 3 tejdny máme výročí... 20 let od svatby... ...mladý pár...

Rosamunda: No to jsi dobrý Mikeši, že si to aspoň pamatuješ, Munďák ani neví, kdy jsme se brali.

Ale Rosi, to by zas tak moc nevadilo, kdyby vám fungovalo všechno ostatní. Mně trvalo skoro 20 let , než jsem si to naše datum konečně nabeton zodpovědně zapamatovala . Kdyby se manžel vždy zavčas nevytasil s kytkou a návrhem na nějakou véču v restauraci, klidně bych ten den přešla "bez povšimnutí" - a neznamená to, že bych ho neměla ráda . Prostě někdo holt na to datum tak nehledí. Kdyby na mě někdo bafnul "kdy?" - rozhodně bych potřebovala chvilku, než bych to byla schopná vyklopit. To datum jsem si jednou zafixovala hlavně proto, že mi to zrovna v tom roce nějak přišlo užitečný jako důvod k nákupu zlata , když se manžel pořád ptal, co bych jako chtěla. Samozřejmě zlehčuji. Třeba konkrétně pro mě je důležité úplně něco jiného. Já jsem osobně nikdy moc nepobrala, proč někdo z těch bílých šatů a zařízení oběda pro 70 příbuzných vytváří takový "monstrproces" .