29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Ahoj,
už delší dobu mám pocit, že opravdu š´tastný vztah snad ani neexistuje. Když se dívám na partnerství či manželství v mém okolí, snad u 99% toho, co vidím a vím, si říkám, že žít v tom celý život se je skoro peklo. Napadá mně, jestli vůbec lze dosáhnout šťastného, vyrovnaného vztahu "na celý život".
Chápejte mně správně, nemám na mysli nereálnou pohádku, kde "pokud nezemřeli, žijí tam spolu dodnes", bez hádek nebo třeba i nevěr.. mám spíše na mysli vztah, který oba chtějí uchovat i třeba po deseti letech ne proto, že by ten vztah byl bez poskvrny, ale prostě proto, že se mají rádi (i s chybami) a chtějí spolu být.
Mám dojem, že valná většina dlouholetých manželství je spíše o zvyku, než o opravdové touze být spolu.. jaké máte vy zkušenosti? Vidím to moc černě?
Není tady
jo, vidíš to moc černě.
Třeba pro mne platí:
mám vztah, který oba chceme uchovat i po dvacetii letech ne proto, že by ten vztah byl bez poskvrny, ale prostě proto, že se milujeme (i s chybami) a chceme spolu být.
Není tady
Ale spíš než reakce nás tady by pro tebe mohlo být přínosnější proč si to myslíš, proč to řešíš.
Pocit štěstí si každý musí najít sám v sobě. Někdo není šťastný ač by většina z nás na jeho místě šťastná byla a naopak.
Není tady
Znám manželství, která bych charakterizovala jako šťastná i po mnoha letech.
V jednom takovém žiju, jestli už se 10 let počítá jako dlouhá doba.
Něco to ale chce...většinou oboustrannou snahu a investice, trochu moudrosti, trochu pokory a hodně porozumění
Není tady
Jsem také toho názoru, že kdo chce brát, musí umět dávat a to moc, hlavně co se partnerství týče. Tolerance, důvěra, iniciativa a KOMUNIKACE, to jsou jen některé z pilířů.
Já jsem na(ne)štěstí typ člověka, který se nespokojí s málem a chce pořád víc, za něčím si jít, a tak jaksi neumím být pořád"šťastná" - v tom smyslu, že nebudu sedět s miláčkem na gauči a točit palečkama, takže občas sklouzávám do stavu "začít řešit" a nimrat se v některém ze svých pocitů, aby se něco dělo.. nebo jestli se chci ujišťovat... No to jsem já
Kolem sebe vidím hodně párů, kteří se 1) opravdu milují a působí tak i navenek a ve společnosti, 2) tváří, že se milují, aby vzbuzovali ve svém okolí pocit, že jsou "ta nejlepší dvojka" atd., 3) jsou spolu ze mně zcela nepochopitelného důvodu, protože se hádají, co je znám
... můj přítel mi na to říká, že je šťastný, že máme tak hezký vztah a že jsem na něj tak hodná, což mě těší
Takže si myslím, že všechno jde, když se chce, jen to chtění potřebuje nějaké ústupky a investice, které se ale mnohonásobně vrátí
Není tady
Teri, jsem čtvrt století vdaná. Dodnes v souvislosti se soužitím s mým mužem mluvím o svém! štěstí. (jeho někdy lituji)
A i po letech mluvím o štěstí, i když mi někdy můj choť leze na nervy
a i když mám spooooustu kamarádů
.
Žije se mi s ním hodně dobře - a nemám na mysli finance. I po letech jsme se ubezpečili, že chceme dál žít spolu.
Nevím, co Tě trápí, že pokládáš takovou otázku, ale možná bych měla jedno malé doporučení - ber život se vším všudy, nečekej jen na "krásno". Karamboly se nevyhýbají nikomu. Je teda fakt, že pro dobré soužití ty "chyby" jednoho nesmějí být nesnesitelné pro toho druhého.
Není tady
Teru, tak bydlíš v té stověžaté asi daleko ode mne,jinak bys to nenapsala
Jsem ve šťastném a vyrovnaném vztahu (používám tvá slova) ale jestli bude na celý život ti povím až za 50 let ( hodlám tu strašit pekelně dlouho )....ale je fakt,že jeden takovej "celoživotní" už skončil a nyní jsme s manželem ještě jak bych tak řekla " V ZÁBĚHU "
Není tady
Tercila napsal(a):
Teri, jsem čtvrt století vdaná. Dodnes v souvislosti se soužitím s mým mužem mluvím o svém! štěstí. (jeho někdy lituji)
![]()
A i po letech mluvím o štěstí, i když mi někdy můj choť leze na nervy
a i když mám spooooustu kamarádů
.
Žije se mi s ním hodně dobře - a nemám na mysli finance. I po letech jsme se ubezpečili, že chceme dál žít spolu.
Nevím, co Tě trápí, že pokládáš takovou otázku, ale možná bych měla jedno malé doporučení - ber život se vším všudy, nečekej jen na "krásno". Karamboly se nevyhýbají nikomu. Je teda fakt, že pro dobré soužití ty "chyby" jednoho nesmějí být nesnesitelné pro toho druhého.
Ter, tak to ti moc přeju a gratuluji. To už se málokdy slyší,že vztah vydržel tak dlouho. A pokaždé mám radost,když se to někomu povede.....tak hodně štěstí do dalších splečných let
Není tady
Jsouc pod vlivem svých současných "nálad" chtělo se mi vykřiknout NE! (Tedy ne, nemůže!) Ale založením nejsem pesimista, pouze metodický skeptik, proto se domnívám, že jde pouze o úhel pohledu. Co je, u všech čertů, "šťastné manželství"? Pokud sem někdo hodí více méně slovníkovou definici, budeme moci diskutovat. Problém je, že každý si pod zmíněným pojmem představí něco jiného. A protože lidi jsou jen lidi, každý si představí asi to, co zrovna sám nemá. Lidi obecně bývají nespokojení s tím, co mají, a já, zcela upřímně, nejsem výjimka
Není tady
berberko, za šťastné manželství považuji takové, v němž je mi prostě dobře.
V tomto případě mi slovník s definicemi nějak nechybí.
Slovo "štěstí" taky moc nepoužívám, ale když jsem tak jednou těch "přesdvacet" let soužití bilancovala, musela jsem si přiznat, že - jsem měla při výběru partnera prostě štěstí .
Což neznamená, že se třeba příští rok nerozvedu. Nejedu totiž na roky, ale na pohodu.
Není tady
Tercila napsal(a):
... za šťastné manželství považuji takové, v němž je mi prostě dobře.
V tomto případě mi slovník s definicemi nějak nechybí.
... Stastne manzelstvi? To, ve kterem je (prevazne - i boure mohou stesti budovat a upevnovat) dobre vsem, ne?
Není tady
Samosebou, ze muze. Proc ne.
Není tady
Myslim,ze muze ,meli jsme v sousedstvi par,ktery se bez sebe nikam nehnul a po dlouha leta se vodili za ruce.Ted,uz oba zemreli ,ona kratce po nem.Kriveho slova si myslim nerekli.
Ted vidim stastny par meho pritele rodice take ukazkovy par.Takze urcite muze,ale zalezi na tech dvou jak si spolu sednou.
Není tady
Já jsem vdaná už 30 let a toho svého bych nevyměnila ani za nic, i když má spoustu chyb. Vždycky když jsem na něj nazlobená, tak si v hlavě přeberu všechny chlapy co znám a zatím z toho srovnání vždycky vyjde vítězně manžel. Ostatní mu nesahají ani po kotníky. Fakt jsem s ním ráda a doufám, že i on se mnou. Jak už psala děvčata výše - je to o toleranci a komunikaci.
Není tady
jsem vdaná 17 let a kdybych si dnes svého muže měla vzít znovu- udělám to ! A myslím, že to má stejně, asp.to říká..
Není tady
Štastné - to nedokážu říct, ale spokojené ano. Spokojené se záblesky štěstí. To znám - a to existuje.
A jsem si jista, že je to dáno i určitou kvalitou a vyspělostí těch zúčastněných. Těžko takový vztah může mít člověk sobecký, zlý, urážlivý nebo nepřející..atd..Takže zase - musíme začít u sebe, pak to půjde..
Upravil(a) Wiki (3. 2. 2010 12:09)
Není tady
Jsme spolu 21let a vůbec mi to nepřijde.Nějak moc rychle to všechno letí. Ano vztah je o vzájemné toleranci,důvěře a komunikaci. ..a jak se říká.Jaký si to uděláš,takový to máš!!
Není tady
rejka napsal(a):
Teru, tak bydlíš v té stověžaté asi daleko ode mne,jinak bys to nenapsala
ja taky bydlim ve stovezate a napsala bych to podobne..to je to tady o tolik horsi??
taky me napada ze vetsina lidi, co jsou o generaci vys nez ja, ziji vetsinou v dlouhobem vztahu a vice mene to klape, ale moje generace - to je bordel! - vsichni co znam jsou bud sami, nebo preletaji, nebo jsou jednou, dvakrat, trikrat rozvedeni...malokdo to dnes vydrzi nebo co..
Upravil(a) konstance (15. 2. 2010 2:56)
Není tady
Wiki napsal(a):
Štastné - to nedokážu říct, ale spokojené ano. Spokojené se záblesky štěstí. To znám - a to existuje.
A jsem si jista, že je to dáno i určitou kvalitou a vyspělostí těch zúčastněných. Těžko takový vztah může mít člověk sobecký, zlý, urážlivý nebo nepřející..atd..Takže zase - musíme začít u sebe, pak to půjde..
spravne tady z toho vlakna dycha takova pohodicka, opravdovej domaci krb.. dodava to klid a nadeji..vy se mate..
ja jsem asi nevyspela co mam delat kdyz to mam vzdy naopak - ten co se do nej zamiluju a chtela bych s nim sdilet vse a davat i brat, jsem ochotna tolerovat jeho chyby atd..tak to nevyjde, pre on nechce, resp. vidim ze neoplaci stejnou minci, takze se to skonci...
a kdyz se nekdo zamiluje do me, tak to zas neni ten s kym bych chtela vsechno sdilet a neoplacim ja jemu to co on by chtel, takze se to taky skonci..netusim kde delam chybu?? nebo jak to udelat abychom se zamilovali oba, stejne, oba chteli to same - vzajemne, aby to fungovalo?
Není tady
muzu se vas co mate stastne manzelstvi/partnerstvi, jestli jste vyrustali ve stastne rodine, a proto je to pro vas takhle prirozene ze vam to jde..
nebo naopak jste to doma nemeli lehky, a prave proto si vazite toho, ze mate nekoho komu zalezi na vas a na tom ten vztah budovat a udrzovat?
nebo to v tom vubec neni..?
Není tady
To máš indi-vindi, ja som z dlhodobého manželstva(a naši vyzerajú aspoň spokojne, ak nie šťastne) a ja mám vťahy rôzne, dlho-aj krátkodobé, ale jeden partner na celý život, to ne-e... A mám pocit, že ma tá predstava skôr desila, už s bývalým(asi nebol ten pravý - asi určite...).
Není tady
Tak já to beru asi takhle, s manželem jsme svoji deset let, celkem šestnáct. Prožíváme spolu hezké, ale i ty méně hezké chvilky, někdy je to super, někdy hůř. Někdy mu brnkám na nervy já, jindy on mě. Máme spolu dvě děti, které milujeme. Pár krizí máme za sebou, ale překonali jsme je . (nešlo o nevěru)
Můžu s klidnym srdcem říct, že se milujeme a že spolu nejsme jen tak ze zvyku .
K otázce konstance - vyrůstala jsem ve šťasné rodině, měla jsem hezké dětství a myslim, že manžel taky.
Upravil(a) Tiffany (15. 2. 2010 12:24)
Není tady
Jsem vdaná 21 let, s manželem jsme spolu 25 let. Za tu dobu jsme si nezažili žádnou velkou krizi ve vztahu.Asi je to také tím, že jsem měla opravdu štěstí na chlapa, vždycky to byla samostatná jednotka, žádný mamánek.
Je také pravda, že jsme se před navázáním vztahu znali dost dlouho,oba dva čundráci. Máme hodně společných přátel, i některé společné zájmy. Taky dva téměř dospělé syny.
Za nejdůležitější považuji toleranci a dostatek prostoru pro seberealizaci protějšku, neomezovat toho druhého v zájmech ani přátelích,ale mít také dost společného,tedy mimo děti. Myslím, že právě děti jsou v mnoha manželstvích,bohužel, jediným pojítkem ,a když vyletí z hnízda, je zle, chybí společné téma a někdy nastupuje nuda a lennost.To jsou spolehliví zabíječi vztahů.
Není tady
konstance napsal(a):
muzu se vas co mate stastne manzelstvi/partnerstvi, jestli jste vyrustali ve stastne rodine, a proto je to pro vas takhle prirozene ze vam to jde..
nebo naopak jste to doma nemeli lehky, a prave proto si vazite toho, ze mate nekoho komu zalezi na vas a na tom ten vztah budovat a udrzovat?
nebo to v tom vubec neni..?
Já jsem byla z rozvedené rodiny,manžel byl poloviční sirotek.Je to s podivem,ale v manželství se nám od začátku dařilo,měli jsme a máme ve zvyku řešit zásadní věci společně po dohodě. A myslím si,že si jeden druhého i po těch 25 letech vážíme a jsme spolu rádi.
Není tady
Judi napsal(a):
Jsem vdaná 21 let, s manželem jsme spolu 25 let. Za tu dobu jsme si nezažili žádnou velkou krizi ve vztahu.Asi je to také tím, že jsem měla opravdu štěstí na chlapa, vždycky to byla samostatná jednotka, žádný mamánek.
Je také pravda, že jsme se před navázáním vztahu znali dost dlouho,oba dva čundráci. Máme hodně společných přátel, i některé společné zájmy. Taky dva téměř dospělé syny.
Za nejdůležitější považuji toleranci a dostatek prostoru pro seberealizaci protějšku, neomezovat toho druhého v zájmech ani přátelích,ale mít také dost společného,tedy mimo děti. Myslím, že právě děti jsou v mnoha manželstvích,bohužel, jediným pojítkem ,a když vyletí z hnízda, je zle, chybí společné téma a někdy nastupuje nuda a lennost.To jsou spolehliví zabíječi vztahů.
Omlouvám se za hrubku.
Není tady