Ale spíš než reakce nás tady by pro tebe mohlo být přínosnější proč  si to myslíš, proč to řešíš.

Pocit štěstí si každý musí najít sám v sobě. Někdo není šťastný ač by většina z nás na jeho místě šťastná byla a naopak.

Jsem také toho názoru, že kdo chce brát, musí umět dávat a to moc, hlavně co se partnerství týče. Tolerance, důvěra, iniciativa a KOMUNIKACE, to jsou jen některé z pilířů.

Já jsem na(ne)štěstí typ člověka, který se nespokojí s málem a chce pořád víc, za něčím si jít, a tak jaksi neumím být pořád"šťastná" - v tom smyslu, že nebudu sedět s miláčkem na gauči a točit palečkama, takže občas sklouzávám do stavu "začít řešit" a nimrat se v některém ze svých pocitů, aby se něco dělo.. nebo jestli se chci ujišťovat... No to jsem já

Kolem sebe vidím hodně párů, kteří se 1) opravdu milují a působí tak i navenek a ve společnosti, 2) tváří, že se milují, aby vzbuzovali ve svém okolí pocit, že jsou "ta nejlepší dvojka" atd., 3) jsou spolu ze mně zcela nepochopitelného důvodu, protože se hádají, co je znám
... můj přítel mi na to říká, že je šťastný, že máme tak hezký vztah a že jsem na něj tak hodná,  což mě těší

Takže si myslím, že všechno jde, když se chce, jen to chtění potřebuje nějaké ústupky a investice, které se ale mnohonásobně vrátí

Teru, tak bydlíš v té stověžaté asi daleko ode mne,jinak bys to nenapsala
Jsem ve šťastném a vyrovnaném vztahu (používám tvá slova) ale jestli bude na celý život ti povím až za 50 let ( hodlám tu strašit pekelně dlouho )....ale je fakt,že jeden takovej "celoživotní" už skončil a nyní jsme s manželem ještě jak bych tak řekla " V ZÁBĚHU "

Jsouc pod vlivem svých současných "nálad" chtělo se mi vykřiknout NE! (Tedy ne, nemůže!) Ale založením nejsem pesimista, pouze metodický skeptik, proto se domnívám, že jde pouze o úhel pohledu. Co je, u všech čertů, "šťastné manželství"? Pokud sem někdo hodí více méně slovníkovou definici, budeme moci diskutovat. Problém je, že každý si pod zmíněným pojmem představí něco jiného. A protože lidi jsou jen lidi, každý si představí asi to, co zrovna sám nemá. Lidi obecně bývají nespokojení s tím, co mají, a já, zcela upřímně, nejsem výjimka

Tercila napsal(a):

... za šťastné manželství považuji takové, v němž je mi prostě dobře.
V tomto případě mi slovník s definicemi nějak nechybí.

... Stastne manzelstvi? To, ve kterem je (prevazne -  i boure mohou stesti budovat a upevnovat) dobre vsem, ne?

Myslim,ze muze ,meli jsme v sousedstvi par,ktery se bez sebe nikam nehnul a po dlouha leta se vodili za ruce.Ted,uz oba zemreli ,ona kratce po nem.Kriveho slova si myslim nerekli.
Ted vidim stastny par meho pritele rodice take ukazkovy par.Takze urcite muze,ale zalezi na tech dvou jak si spolu sednou.

jsem vdaná 17 let  a kdybych si dnes svého muže měla vzít znovu- udělám to ! A myslím, že to má stejně, asp.to říká..

Jsme spolu 21let a vůbec mi to nepřijde.Nějak moc rychle to všechno letí. Ano vztah je o vzájemné toleranci,důvěře a komunikaci. ..a jak se říká.Jaký si to uděláš,takový to máš!!

Wiki napsal(a):

Štastné - to nedokážu říct, ale spokojené ano. Spokojené se záblesky štěstí. To znám - a to existuje.
A jsem si jista, že je to dáno i určitou kvalitou a vyspělostí těch zúčastněných. Těžko takový vztah může mít člověk sobecký, zlý, urážlivý nebo nepřející..atd..Takže zase - musíme začít u sebe, pak to půjde..

spravne tady z toho vlakna dycha takova pohodicka, opravdovej domaci krb.. dodava to klid a nadeji..vy se mate..
ja jsem asi nevyspela co mam delat kdyz to mam vzdy naopak - ten co se do nej zamiluju a chtela bych s nim sdilet vse a davat i brat, jsem ochotna tolerovat jeho chyby atd..tak to nevyjde, pre on nechce, resp. vidim ze neoplaci stejnou minci, takze se to skonci...
a kdyz se nekdo zamiluje do me, tak to zas neni ten s kym bych chtela vsechno sdilet a neoplacim ja jemu to co on by chtel, takze se to taky skonci..netusim kde delam chybu?? nebo jak to udelat abychom se zamilovali oba, stejne, oba chteli to same - vzajemne, aby to fungovalo?

To máš indi-vindi, ja som z dlhodobého manželstva(a naši vyzerajú aspoň spokojne, ak nie šťastne) a ja mám vťahy rôzne, dlho-aj krátkodobé, ale jeden partner na celý život, to ne-e... A mám pocit, že ma tá predstava skôr desila, už s bývalým(asi nebol ten pravý - asi určite...).

Jsem vdaná 21 let, s manželem jsme spolu 25 let. Za tu dobu jsme si nezažili žádnou velkou krizi ve vztahu.Asi je to také tím, že jsem měla opravdu štěstí na chlapa, vždycky to byla samostatná jednotka, žádný mamánek.
Je také pravda, že jsme se před navázáním vztahu znali dost dlouho,oba dva čundráci. Máme hodně společných přátel, i některé společné zájmy. Taky dva téměř dospělé syny.
Za nejdůležitější považuji toleranci a dostatek prostoru pro seberealizaci protějšku, neomezovat toho druhého v zájmech ani přátelích,ale mít také dost společného,tedy mimo děti. Myslím, že právě děti jsou v mnoha manželstvích,bohužel, jediným pojítkem ,a když vyletí z hnízda, je zle, chybí společné téma a někdy nastupuje nuda a lennost.To jsou spolehliví zabíječi vztahů.

Judi napsal(a):

Jsem vdaná 21 let, s manželem jsme spolu 25 let. Za tu dobu jsme si nezažili žádnou velkou krizi ve vztahu.Asi je to také tím, že jsem měla opravdu štěstí na chlapa, vždycky to byla samostatná jednotka, žádný mamánek.
Je také pravda, že jsme se před navázáním vztahu znali dost dlouho,oba dva čundráci. Máme hodně společných přátel, i některé společné zájmy. Taky dva téměř dospělé syny.
Za nejdůležitější považuji toleranci a dostatek prostoru pro seberealizaci protějšku, neomezovat toho druhého v zájmech ani přátelích,ale mít také dost společného,tedy mimo děti. Myslím, že právě děti jsou v mnoha manželstvích,bohužel, jediným pojítkem ,a když vyletí z hnízda, je zle, chybí společné téma a někdy nastupuje nuda a lennost.To jsou spolehliví zabíječi vztahů.

Omlouvám se za hrubku.