29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Blossom napsal(a):
...přemýšlím nad slovním obratem "a hlavně ho tam snad naučí vyrovnávat se s propady jinak než jen chlastem a práškama"
Možná to bude vypadat ode mne jako hnidopišské slovíčkaření. Ale myslím, že dospělého člověka kolem padesátky nikde nikde nic ho nenaučí. On se musí naučit on sám, s jejich pomocí a především s obrovským vlastním nasazením. (a to mi nějak u Munďáka není z popisů tady patrné)
Nechci ti Ros brát naději a srážet tě, ale toto ho přece učili už v léčebně, to je principem všech léčeben - nastavit psychiku člověka tak, aby se propady naučil zvládat jinak. Byl tam tuším 3 měsíce - a bohužel - výsledek nula.
A očekávat, že ho někde někdo přenastaví, přeprogramuje jako porouchaný počítač,mi přijde jako nereálná. Vždyť je to zhuba padesátiletý chlap, a tyto nezdravé postupy má zažité minimálně desetiletým praktikováním. Takže - obávám se, že zázraky se nedějí a dít ani nemůžou.![]()
Ros, ty sito asi neuvědomuješ, ale často tu o Munďákovi píšeš jako o věci. Napři. "Oni mi ho z léčebny půjčí", a nebo to dnešní "ho tam snad naučí. nechci aby to vyznělo tvrdě, ale mě toto vyjadřování připomíná opravdu psaní o pasivní, neživé věci. Ve smyslu Dala jsem auto do servisu, oni mi ho tam spraví...
Myslím, že celý tento přístup je chybný, bohužel ale nemám na to jednoduchou radu, jak to změnit...
Ahoj Bloss, to je právě to, že v léčebně se jeho cyklickými propady nikdo nezabýval, když na to upozorňoval, tak mu řekli, že to má z chlastu a dál to neřešili. Aby se tam někdo zabýval na terapeutické skupině depresemi, to ne, četly se životopisy a dělaly se postupy a když se Munďák vrátil domů, tak byl přesvědčen, že ty psychické problémy abstinencí odezní, ale ono ne a tak je tam, kde je. Samozřejmě, že vím, že ON SÁM MUSÍ CHTÍT SE NAUČIT, NAŠTĚSTÍ ON CHCE.
Co se týče toho, že o něm píšu jako o věci, zapomněla jsem, že mně nemůžete vidět, příště tam šoupnu chechtacího smajla, je to samozřejmě jen nadsázka a sranda, jako věc ho vůůůůbec neberu, miluju ho. Takže věty typu, že "mi ho z nemocnice půjčí", berte prosím s rezervou
Není tady
Pandorraa napsal(a):
Wiki napsal(a):
ok, dobře, dobře,
ŠKoda, že nejsi stejně ulítlá jako já, nastartovala bys Hoo´oponopono, moc podvědomí, sílu přitažlivosti, položila by ses do toho...a jela... a ten tvůj chlap- to samé - toho dostat já do rukou !
Zlehčuju, samozřejmě. Řádím. ..Dneska mám zase nabito, tak potřebuju upustit energii, půl hodina běhu s pr...í ve vakuu mi zřejmě nestačila..
Bohužel Wiki, ani tahle technika není tak zcela všemocná, jak se v knize Svět bez hranic tvrdí....
Já to vím.. máš naprostou pravdu.
Pan - jde mi o přehození vyhýbky v myšlení. Ve staré koleji to NEJDE. nebo to pojede stále dokola - nikam.
Ale trvám zabejčeně na přístupu ke všemu a všem s láskou. Stane se to součástí člověka, zvyk, zautomatizuje se to a vyplní se podstatný kus "mozku" či mysli. Tím pádem vytlačí nesmysly a zlo. Zpětnou vazbu mám vysledovanou také. Nečekám "zázraky" a samospasitelné 4 věty. Zrovna já - stará vojna - co si neudělám nemám !
pro Ros - Vidím , že jsem včera byla skutečně pod vlivem endorfinů - - vacuwel - je to pás, kde jdeš - až běžíš a od pasu dolů jsi ve "stroji", který vytvoří vakuum (já mívám -25 ). Takže jdu - běžím (dle toho jak si to nastavím) půl hodiny. V životě jsem nikdy nebyla zpocená (já princezna ). Tady jsem to zažila prvně a durch. Jo některé dámy ze stroje slézaj vypadajíce stejně jako když nastoupily, jen lehounce zrůžovělé...ale to vážně není můj případ...
Je to moje nová láska! Ještě tady máme jeden stroj- to samé , ale místo pásu tam přešlapuješ v určitém tempu - ještě větší makačka . Já sportovní srágora - nic mě nikdy neudrželo. Máte-li to někde v okolí - zajdi si , vážně doporučuju.
Cvičení je mimo téma - nicméně psychiku podpoří, tudíž správně
Není tady
jenže jeho ..........ON NAŠTĚSTÍ CHCE....... je jen takové šolíchání, když zase něco provede.
většinou JEHO léčbu zajištuješ ty s pomocí lékařů.
Není tady
pro Wiki..........já zase "našla" vibrosauno.
no žužo. je tam teplo (to já můůůžu) a vibruje to. už se těším na pátek až tam zase zalezu.
Není tady
Ros - jeho propady - byly brány jako deprese ? Bral antidepresiva? Myslím, že jsi o tom něco psala...jak to má? Souvisí to?
Já mám teď přesně ve vzpomínce jednu moji "kolegyni". Utkvěla mi její anabáze. Trpěla depresemi - nevěděla to. Pila - zapíjela ty smutky.
Pak ( po letech)jí nějaký psychiatr nasadil antidepresiva -a zřejmě se trefil okamžitě - ona mi říkala, že ačkoliv je to k neuvěření, že přesně může říct, od kterého dne jí to "zabralo" . Datovala efekt od nějakých tří týdnů po začátku . To mě hodně překvapilo, nějak jsem "na antidepresiva" nevěřila. Ta kočka alkohol už nevzala (dodnes) - prostě ho "nepotřebovala".
Není tady
agewa napsal(a):
pro Wiki..........já zase "našla" vibrosauno.
no žužo. je tam teplo (to já můůůžu) a vibruje to. už se těším na pátek až tam zase zalezu.
Jo, tam jsem bxyla také, vybírala jsem pečlivě - hlavně abych NIC nedělala a přitom hubla a tvarovala se
Jo - bylo mi to příjemné - velmi - jen zpočátku mi drnčely i zuby, než jsem ovládla řízení
Byla jsem po nemoci, hnusné chřipce a bylo to bezvadné na svalstvo a celého bolavého člověka.. Mě ale potom popadnul vacuwel a už jsem "neslezla"
Není tady
Wiki napsal(a):
agewa napsal(a):
pro Wiki..........já zase "našla" vibrosauno.
no žužo. je tam teplo (to já můůůžu) a vibruje to. už se těším na pátek až tam zase zalezu.Jo, tam jsem bxyla také, vybírala jsem pečlivě - hlavně abych NIC nedělala a přitom hubla a tvarovala se
Jo - bylo mi to příjemné - velmi - jen zpočátku mi drnčely i zuby, než jsem ovládla řízení
Byla jsem po nemoci, hnusné chřipce a bylo to bezvadné na svalstvo a celého bolavého člověka.. Mě ale potom popadnul vacuwel a už jsem "neslezla"
mě se tam taky mooc líbí, že nic nedělám
no ale hlavně to teplo, já se dokážu nabít jen teplem (vana, hodně horký pití ....to je jedno, hlavně horký , no vařící). takže proto tahle sauna. v normální je mi špatně .
Není tady
Wiki napsal(a):
Ros - jeho propady - byly brány jako deprese ? Bral antidepresiva? Myslím, že jsi o tom něco psala...jak to má? Souvisí to?
Já mám teď přesně ve vzpomínce jednu moji "kolegyni". Utkvěla mi její anabáze. Trpěla depresemi - nevěděla to. Pila - zapíjela ty smutky.
Pak ( po letech)jí nějaký psychiatr nasadil antidepresiva -a zřejmě se trefil okamžitě - ona mi říkala, že ačkoliv je to k neuvěření, že přesně může říct, od kterého dne jí to "zabralo" . Datovala efekt od nějakých tří týdnů po začátku . To mě hodně překvapilo, nějak jsem "na antidepresiva" nevěřila. Ta kočka alkohol už nevzala (dodnes) - prostě ho "nepotřebovala".
Wiki ... to je na tom to nejhorší, že pacient sám od sebe neumí rozpoznat, že ty nepříjemné stavy, které ho pronásledují jsou rozjetá deprese a pokud je potlačuje skleničkami alkoholu, je to skok na skluzavku do pekel.
Mně to vysvětlil názorně člověk, který mi vyjednal pobyt v léčebně:
Alkohol je sám o sobě antidepresivum. Když se napiješ, zastře Ti nepříjemnou depresi, když účinky alkoholu odezní, rozjede se deprese znovu a udeří dvojnásobnou silou, takže Ty se znovu napiješ, pokud možno ještě týž den, abys přetloukla strašlivé příznaky deprese ... a velmi rychle se dostáváš do závislosti na alkoholu, takže místo jedné psychiatrické diagnózy už máš rovnou dvě - deprese + závislost na alkoholu. Obě musíš řešit a obě musíš léčit, obě jsou pro Tebe vysoce nebezpečné, neexistuje, abys LHALA SAMA SOBĚ A VŠEM OKOLO, že nejsi žádný alkoholik, že máš "jenom deprese"
Není tady
Wiki antidepresiva bral, jenže je začal brát až když už chodil do AT poradny a tam to taky řešili až po mé intervenci, ale tak nějak povrchně. Tak jsme šli k mé psychiatričce, ta ho nejdřív odmítla, že chodí přece do AT tak ať se starají tam. Pak nastoupil do léčebny, tam tomu taky nevěnovali žádnou zvláštní pozornost, i když tam už jevil známky MDP viz. aféra s hodinkami. No a po návratu domů stres z toho, že v lékárně není do čeho píchnout a že nemůže sehnat práci a jak blbě na tom jsme = obrovské propady = alkohol nebo léky, pokus o sebevraždu a tak ho z ATčka hnali zase k té mé psychiatričce no a už je tam kde je, tedy v Sadské. A tady s ním konečně někdo na těch jeho problémech začal dělat a on zatím vesele bez problému abstinuje, páč ví, že když se propadne, jako minulý týden, tak se má na koho obrátit a nikdo nad ním nemávne rukou, že to má z chlastu a že to je "bažení" a ne deprese jak prase.
A kromějiného ON SKUTEČNĚ CHCE, páč jinak je tam nikdo nehlídá, co si venku koupí nebo jestli se někde v restauraci napije, takže možnosti by měl, ale abstinuje.
Není tady
Ros mezi depresi a bažením je dost velký rozdíl, takže je jde rozpoznat. To vím od přítele. Já vnějškově ten rozdíl rozpoznám jen slabě.
Osobně mám z poslední doby pocit, že se snažíš, možná v zájmu zachování své pohody, si celou situaci racionalizovat ve smyslu - manžel je psychiatricky nemocný a alkohol pije jen jako vedlejší doprovodný příznak. Od života s alkoholikem Tě bude odrazovat rozhodně více lidí než od života s psychiatricky nemocným člověkem. Tam naopak přece prokazuješ svou empatii, když ho budeš podporovat.... (možná je to důsledek zde velmi "citlivých" rádoby nakopávání). Jenže je to všechno tak ošidné. Připadne mi to jako, že člověk někdy radějí vidí to co vidět chce, než to co skutečně vidí.
Trochu nepříjemných otázek: Proč tedy manžel po návratu z léčebny nepokračoval v doléčovacích aktivitách? Pokud jsem to správně pochopila, tak seděl doma a čučel do PC. Nechodil k psychologovi, nenašel si žádnou skupinu abstinujících alkoholiků, nechodil sportovat, s pomocí v domácnosti se taky nepřetrhl.... Tebou popisované situace duševního rozpoložení manžela po návratu z léčebny zažívá možná každý druhý člověk, který se vrátí po léčbě domů. Větišna nic se sebou dál nědělá, protože si bláhově myslí, že tři měsíce psychologické masáže mu už přece stačili a on už je za vodou... ale to jen na pár týdnů... pak to vyprchá a opadá a většina se zase napije.
Pokud su vzpomeneš, tak můj přítel se na to po léčebě taky svým způsobem vybodl, ale po prvním kroku vedle si snad uvědomil, že tudy cesta nevede a začal se sebou něco dělat - chodí pravidelně k psychologovi, v rámci možností se hýbe alias sportuje, jezdí na akce abstinujících alkoholiků. Hlavně ABSTINUJE (kdybych našla kurzívu, tak dopíšu zatím, protože jsem si vědoma toho, že se to může zvrtnout kdykoliv bohužel zpět).
Antidepresivá užívá už minimálně devět let. Před léčebnou byl tři týdny v nemocnici s depresemi a stejně pak skončil (začal :-) v léčebně.
Deprese má stále - užívá však AD a tak je to relativně v poho. Někdy příjde blbá nálada, ale naučil se říct nám to a nemaskovat to, a tak to respektujeme a podpoříme ho. Protože každá blbá nálada zase přejde a je pak lépe.
No chtěla jsem asi původně napsat něco jiného.... Nechci se do nikoho navážet. Nejmíň do Tebe. Já jen chtěla říct, že já si osobně raději přiznám, že je přítel alkoholik, než bych to skrývala za jinou diagnózu.
Znám i jednu paní, která je dlouholetě na AD - má za sebou pobyt na psychiatrii s těžkými depresemi (po smrti dcery) - ale nikdy jako léčbu svých depresí nevzala alkohol. Deprese se alkoholem přece neléčí!! To ví každý psychiatrický pacient. Ví to i Tvůj manžel a přece to dělá.....
Není tady
Já si nezakrývám, že je přeléčený alkoholik, ale mrzí mně, že se ani ATčku, kam chodil 4 roky ani v léčebně nikdo nezabýval těmi depresemi, kdyby se to podchytilo dřív, tak by do toho chlastu třeba nezapadl tolik. Jak to tu po sobě čtu, tak si stále více myslím, ž eněco jako MDP mít bude nebo nějakou lehčí formu tohoto onemocnění a tím, že se v léčebně nenaučil pořádně o sobě mluvit a říci co mu je a co potřebuje a jak se cítí, aby mu psycholog nebo ten jeho AT doktor mohli pomoci došel až k demonstrativce. K psycholožce chodil, z počátku k té mojí, chodil i do ATčka a čučením do PC sháněl práci, jenže už asik neměl sil to objíždět a asik byl i pod vlivem. Když nastoupil sem do léčení tak asi 4 dny po nástupu mu volali z jedné firmy, že ho vezmou. Když se tam hlásil,moc o to místo stál, ale člověk míní a pánbůh mění - naštěstí zůstal v nemocnici.
Ale na druhou stranu máš svým způsobem pravdu, ano, omlouvám si tím,že je současně i psychicky nemocný, to, že s ním stále zůstávám. Je pro mně těžké se od něj odstěhovat, ale zároveň je pro mně stejně těžké s ním žít, páč to vůbec už není to, jak jsem si představovala manželství a vztah. Tak si to teď omlouvám tím, že když je v nemocnici, tak ho přece neopustím. Uvidím nakolik se bude snažit on sám, pokud bude pak zase jen sedět a čekat, že se to vše nějak udělá, tak do toho budu holt muset chca nechca říznout.
Upravil(a) Rosamunda (26. 1. 2010 17:16)
Není tady
Kiara napsal(a):
Alkohol je sám o sobě antidepresivum. Když se napiješ, zastře Ti nepříjemnou depresi...
Tohle můžu potvrdit... ve svém "chlastacím období" jsem sáhnul po flašce proto, že mi pomohla uklidnit a zbavit se úzkostných stavů... nechtěl jsem se cpát práškama, tak jsem to řešil kořalkou, což ale Munďák asi velice dobře zná taky...
Není tady
Ros, není důležité, jestli má nebo nemá k alkoholismu přidruženou ještě nějakou diagnózu navíc, rozhodující je, aby se Munďák naučil pracovat se svou závislostí na alkoholu. To je prvopočátek úspěšné léčby všeho, osobními problémy počínaje přes přidruženou diagnózu konče.
Odpusť, ale zase nemůžeš všechno svádět na Kosmonosy ... každá léčba vyžaduje vydatnou spolupráci i z pacientovy strany. Je sice smutné, že - jak píšeš - že se v léčebně nenaučil pořádně o sobě mluvit a říci co mu je a co potřebuje a jak se cítí, aby mu psycholog nebo ten jeho AT doktor mohli pomoci, ale řekni mi, JAKÝMI PROSTŘEDKY měl personál přimět pacienta i proti jeho vůli, aby se konečně rozhovořil??? Zdravotníci nejsou všemocní čarodějové ... a když pacient zarytě mlčí, těžko ho mohou adekvátně léčit, protože kukátko do hlavy a čtečku myšlenek zatím ještě nikdo nevymyslel, natož aby ji ve zdravotnických zařízeních při práci s pacienty běžně používal
S tou prací mě to mrzí ... na druhou stranu aspoň vidíš, že by se Munďák přece jenom v pracovním procesu uchytil. Všechno nejde hned, zejména v dnešní době, kdy je krize, ale dobrá zpráva je, že o Munďáka jako o pracovníka zaměstnavatelé stojí a když se nebude hned "házet flinta do žita", nějaké řešení se vždycky najde. Jenom ho nesmíš nechat propadnout malomyslnosti ... já být na Tvém místě, tak na toto téma rozvinu jeho další povzbuzování a potvrzování jeho důležitosti jako člověka, včetně posilování jeho sebevědomí
Není tady
Mikeš napsal(a):
Kiara napsal(a):
Alkohol je sám o sobě antidepresivum. Když se napiješ, zastře Ti nepříjemnou depresi...
Tohle můžu potvrdit... ve svém "chlastacím období" jsem sáhnul po flašce proto, že mi pomohla uklidnit a zbavit se úzkostných stavů... nechtěl jsem se cpát práškama, tak jsem to řešil kořalkou, což ale Munďák asi velice dobře zná taky...
... ad vytučněné ... a přesně na tohle jsem tvrdě dojela
Tak dlouho jsem si zahrávala, až se mi to vymklo z ruky a skončila jsem tam, kde jsem skončila.
Kdybych překonala předsudky, hluboko v sobě zakořeněné (já nepotřebuju brát žádné prášky, nejsem přece cvok) a nepřecenila svoje síly (vždycky jsem všechno zvládla, takže pití mám pevně pod kontrolou) ... kdo ví.
Znáš to - kdyby byly v klobouku ryby, nemusely by bejt v rybníce, takže těžko odhadovat, jak by se můj život odvíjel
Nicméně jsem si prošla velice cennou zkušeností, za kterou jsem svým způsobem ráda.
Není tady
Mikeš napsal(a):
Kiara napsal(a):
Alkohol je sám o sobě antidepresivum. Když se napiješ, zastře Ti nepříjemnou depresi...
Tohle můžu potvrdit... ve svém "chlastacím období" jsem sáhnul po flašce proto, že mi pomohla uklidnit a zbavit se úzkostných stavů... nechtěl jsem se cpát práškama, tak jsem to řešil kořalkou, což ale Munďák asi velice dobře zná taky...
Mikeši - já si o Tobě vytvořila obraz velkého pohodáře - a ty tu píšeš o úzkostech. No jak ta obrazovka ale klame
Teď to máš tak, že už umíš předejít úzkostným stavům nebo umíš řešit úzkostné stavy jinak než alkoholem?
Není tady
Rosamunda napsal(a):
Já si nezakrývám, že je přeléčený alkoholik, ale mrzí mně, že se ani ATčku, kam chodil 4 roky ani v léčebně nikdo nezabýval těmi depresemi, kdyby se to podchytilo dřív, tak by do toho chlastu třeba nezapadl tolik. Jak to tu po sobě čtu, tak si stále více myslím, ž eněco jako MDP mít bude nebo nějakou lehčí formu tohoto onemocnění a tím, že se v léčebně nenaučil pořádně o sobě mluvit a říci co mu je a co potřebuje a jak se cítí, aby mu psycholog nebo ten jeho AT doktor mohli pomoci došel až k demonstrativce. K psycholožce chodil, z počátku k té mojí, chodil i do ATčka a čučením do PC sháněl práci, jenže už asik neměl sil to objíždět a asik byl i pod vlivem. Když nastoupil sem do léčení tak asi 4 dny po nástupu mu volali z jedné firmy, že ho vezmou. Když se tam hlásil,moc o to místo stál, ale člověk míní a pánbůh mění - naštěstí zůstal v nemocnici.
Ale na druhou stranu máš svým způsobem pravdu, ano, omlouvám si tím,že je současně i psychicky nemocný, to, že s ním stále zůstávám. Je pro mně těžké se od něj odstěhovat, ale zároveň je pro mně stejně těžké s ním žít, páč to vůbec už není to, jak jsem si představovala manželství a vztah. Tak si to teď omlouvám tím, že když je v nemocnici, tak ho přece neopustím. Uvidím nakolik se bude snažit on sám, pokud bude pak zase jen sedět a čekat, že se to vše nějak udělá, tak do toho budu holt muset chca nechca říznout.
Ros, jak psala i Marthina, opravdu i podle mě nenazýváš sama před sebou věci pravým jménem: Přeléčený alkoholik není totéž co pravdivé a úplné vyjádření neúspěšně přeléčený alkoholik... Bohužel....
Marthina napsal(a):
Mikeši - já si o Tobě vytvořila obraz velkého pohodáře - a ty tu píšeš o úzkostech. No jak ta obrazovka ale klame
Teď to máš tak, že už umíš předejít úzkostným stavům nebo umíš řešit úzkostné stavy jinak než alkoholem?
Já jsem si tím blbým obdobím prošel před 5 lety - pak jsem stejně nakonec skončil u psychiatra a na víc než půl roku na práškách, ale teď už jsem v pohodě... napiju se dodnes rád, ale nikoli už proto, abych zaháněl nějaké deprese a úzkosti... a i když mi tenkrát paní doktorka napsala nějaký prášky pro případ "nouze nejvyšší", musím se pochlubit, že jsem už minimálně dva roky žádnej nepotřeboval...
Není tady
Rosamunda napsal(a):
JAle na druhou stranu máš svým způsobem pravdu, ano, omlouvám si tím,že je současně i psychicky nemocný, to, že s ním stále zůstávám. Je pro mně těžké se od něj odstěhovat, ale zároveň je pro mně stejně těžké s ním žít, páč to vůbec už není to, jak jsem si představovala manželství a vztah. Tak si to teď omlouvám tím, že když je v nemocnici, tak ho přece neopustím. Uvidím nakolik se bude snažit on sám, pokud bude pak zase jen sedět a čekat, že se to vše nějak udělá, tak do toho budu holt muset chca nechca říznout.
Ros - opravdu si myslím, že člověk má dělat jen to na co mu v dané chvíli stačí síly. Ty, si myslím, manžela teď nedokážeš opustit - nedozrála jsi vnitřně k tomu bodu, kdyby sis řekla a dost už to nechci. Možná k němu někdy dojdeš a možná ne. Možná brzy, možná za dlouho. Tak jako třeba Věra. Každý jsme jiný.
Mám ale pocit, že jsem drobnou změnu v tvých příspěvcích zaznamenala - zjistila jsi, že bez manžela (pokud je o něj postaráno) je Ti teď lépe než s ním. Zjistila jsi, že jsi schopná sama zajistit chod domácnosti, najít odborníka, který Ti pomůže se ekonomickou stránkou podnikání, starat se o svůj psychický stav.. a kupu dalšího. Po malých krůčcích jsi jistější a jistější. A to je moc dobře. To že se občas lekneš a nasadíš na chvíli brýle mámení je lidské. Jen je třeba si to uvědomit, že na to máš - zvládnout to i bez nich.
Ros, věř mi, že ani já já jsem si takové problémy v partnerském vztahu nepředstavovala, a ráda bych si to odpustila, ale stalo se. A jak říká jedna má kolegyně - paměť není trhací kalendář, tak bohužel co se stalo nejde odestát a visí mi to jako boa kolem krku. Jsem fakt šťastná, že přítel abstinuje - hlavně kvůli něj, protože je to opět ten milý, empatický, hodný člověk, ale nějaká hořká pachuť ve mně občas vězí - že by obava??
Tomi - jak jsi na tom Ty?
Bloss - vím, že už jsi o tom asi psala, ale vzpomeneš si ještě na Tvé pocity v době krátce po léčbě manžela? Bylo by to pro mě asi cenné.
Upravil(a) Marthina (26. 1. 2010 18:56)
Není tady
Mikeši, prosím, napiš, jak a čím řešíš úzkostné stavy teď? Mohlo by to řadě lidí posloužit jako návod...
A nebo ses úzkostných stavů nějak definitivně a jednou provždy zbavil? A opět otázka - čím?
Prosím, odpověz, není-li to pro tebe příliš osobní... Předem dík.
Jinak myslím, že určité úzkostné stavy zažívá aspoň občas KAŽDÝ člověk. Že to bohužel patří k životu.
A ocenila bych, kdyby tu lidé napsali různé své metody, jak úzkostným stavům čelit.
Myslím, že to vůbec není , protože většina alkoholiků do závislosti padá přesně proto, že "léčí " svou depresi a a stres právě chlastem...
Ohledně těch metod začnu u sebe: Když pociťuji strach, depresi či úzkost, někdy si říkám: A vyměnila bych svou situaci s lidmi kolem, které znám? Opravdu se vším všudy? A v myšlenkách probírám reálné lidi kolem sebe které znám i s jejich starostmi, a někdy i lidi tady z babinetu a vžívám se do jejich situace. Většinou mi to pomáhá, protože při poctivé představě výměny mých a jejich starostí většinou docházím k názoru - to raděj řešit to své, oni to mají v řadě věcí vlastně těžší (i když na první a povrchní pohled by jim možná leckdo záviděl).
Jindy na mě zabírá začíst se do poutavé knížky, nebo vyjít mezi lidi a popovídat s nimi a dostat se tak ze svého "přetopeného papiňáčku".
A někdy na úzkost nezabírá vůbec nic, někdy se musí prostě chvíli přežít, přečkat a ona mi pak nějak sama odezní...
Upravil(a) Blossom (26. 1. 2010 19:14)
Mikeš napsal(a):
Marthina napsal(a):
Mikeši - já si o Tobě vytvořila obraz velkého pohodáře - a ty tu píšeš o úzkostech. No jak ta obrazovka ale klame
Teď to máš tak, že už umíš předejít úzkostným stavům nebo umíš řešit úzkostné stavy jinak než alkoholem?Já jsem si tím blbým obdobím prošel před 5 lety - pak jsem stejně nakonec skončil u psychiatra a na víc než půl roku na práškách, ale teď už jsem v pohodě... napiju se dodnes rád, ale nikoli už proto, abych zaháněl nějaké deprese a úzkosti... a i když mi tenkrát paní doktorka napsala nějaký prášky pro případ "nouze nejvyšší", musím se pochlubit, že jsem už minimálně dva roky žádnej nepotřeboval...
Mikeši - díky za odpověď. Cením si chlapů, kteří si v pravý čas dokáží přiznat, že na něco nemají a že potřebují pomoct. Moc Ti to přeji, že jsi to zvládl. Mám Tě zase za pohodáře Mikeše
Není tady
Marthino, ptáš se na mé pocity po návratu manžela z léčebny.
Krátce řečeno - pro mě šok a zklamání nad podivně netečným a dost sobeckým člověkem, který se mi z léčebny vrátil. Nesplnilo se mi mé toužebné (a asi idealistické ) přání, aby se vrátil "vyléčený" a hlavně - aby zas byl takový skvělý chlap, jako býval kdysi před pitím.Byl to po léčebně někdo úplně jiný, i když tedy zaplaťpámbu aspoň nepil... (než pak došlo k první recidivě).
Trpké zjištění, že mu nemůžu předat veslo starostí o firmu a odpočinout si jak bych potřebovala. Že to mám na hrbu komplet všechno dál.
On se k svému původnímu já ale vracel pak postupně, velmi pomaloučku, po půlroční poctivé abstinenci se mi konečně měnil před očima k lepšímu, čím dál víc se začínal podobat tomu dřívějšímu jeho já, před pitím, tomu, koho jsem tak strašně milovala....
Obrovskou naději po půlroce smetla mohutná recidiva a já pochopila, že to je všem nadějím definitivní konec...
...tak to zkouším popsat ve zkratce, podrobněji to najdeš, když se ponoříš do historie zdejších 4 alkoholických vláken, tam jsem to popisovala podrobně...
Blossom napsal(a):
Mikeši, prosím, napiš, jak a čím řešíš úzkostné stavy teď? Mohlo by to řadě lidí posloužit jako návod...
Ničím - já teď už žádný takový stavy nemám...
Blossom napsal(a):
A nebo ses úzkostných stavů nějak definitivně a jednou provždy zbavil? A opět otázka - čím?
Prosím, odpověz, není-li to pro tebe příliš osobní... Předem dík...
Už jsem to tu jednou psal - tenkrát se na mě navalilo během asi 3 měsíců víc problémů, než jsem byl schopnej pojmout... problémy doma (špatná komunikace, puberťák na krku a manželka fuč), problémy v práci (strašlivý dusno a hrozba výpovědi, kterou jsem nakonec s obrovskou úlevou dal, a nikoli dostal), problémy zdravotní... do toho moje žena odjela na 2 týdny mimo republiku, a já byl na všechno najednou sám... a nezvlád jsem to... dodneška si pamatuju třeba scénu, jak jsem jednoho červencového večera ze zoufalství roztřískal flašku Ferneta (napůl plnou) o beton na terase mé chaty, a ráno, po vystřízlivění jsem to na kolenou uklízel...
Pominuly příčiny, pominuly úzkostné stavy... aspoň tak to teda fungovalo u mě...
Upravil(a) Mikeš (26. 1. 2010 19:23)
Není tady
Rosamunda napsal(a):
Já si nezakrývám, že je přeléčený alkoholik, ale mrzí mně, že se ani ATčku, kam chodil 4 roky ani v léčebně nikdo nezabýval těmi depresemi, kdyby se to podchytilo dřív, tak by do toho chlastu třeba nezapadl tolik. Jak to tu po sobě čtu, tak si stále více myslím, ž eněco jako MDP mít bude nebo nějakou lehčí formu tohoto onemocnění a tím, že se v léčebně nenaučil pořádně o sobě mluvit a říci co mu je a co potřebuje a jak se cítí, aby mu psycholog nebo ten jeho AT doktor mohli pomoci došel až k demonstrativce. K psycholožce chodil, z počátku k té mojí, chodil i do ATčka a čučením do PC sháněl práci, jenže už asik neměl sil to objíždět a asik byl i pod vlivem. Když nastoupil sem do léčení tak asi 4 dny po nástupu mu volali z jedné firmy, že ho vezmou. Když se tam hlásil,moc o to místo stál, ale člověk míní a pánbůh mění - naštěstí zůstal v nemocnici.
Ale na druhou stranu máš svým způsobem pravdu, ano, omlouvám si tím,že je současně i psychicky nemocný, to, že s ním stále zůstávám. Je pro mně těžké se od něj odstěhovat, ale zároveň je pro mně stejně těžké s ním žít, páč to vůbec už není to, jak jsem si představovala manželství a vztah. Tak si to teď omlouvám tím, že když je v nemocnici, tak ho přece neopustím. Uvidím nakolik se bude snažit on sám, pokud bude pak zase jen sedět a čekat, že se to vše nějak udělá, tak do toho budu holt muset chca nechca říznout.
Ros, ty proste potrebuejš svojho muža ospravedlniť, asi hlavne vo svojich očiach... Že mal DOVOD piť - ale Ros, alkoholici nepotrebujú dôvod piť a na druhej strane žiadna psychiatircká diagnóza a ani duševný problém sám osebe NIE JE dôvod na to, aby sa človek rozpil... Na vine nie sú lekári, ľudia z protialkoholickej poradne ani nikto iný, ale v prvom rade TVOJ MUŽ. On mal povedať - pomóc, je mi mizerne, robte so mnou niečo...! A nie piť a sám si ordinovať lieky. Každý je zodpovedný sám za svoj život, a samozrejme, že niekto môže mať väčšie problémy ako iný, ale... to ho neoprávňuje piť a hodiť svoje problémy na okolie.
Není tady
Blossom napsal(a):
Marthino, ptáš se na mé pocity po návratu manžela z léčebny.
Krátce řečeno - pro mě šok a zklamání nad podivně netečným a dost sobeckým člověkem, který se mi z léčebny vrátil. Nesplnilo se mi mé toužebné (a asi idealistické ) přání, aby se vrátil "vyléčený" a hlavně - aby zas byl takový skvělý chlap, jako býval kdysi před pitím.Byl to po léčebně někdo úplně jiný, i když tedy zaplaťpámbu aspoň nepil... (než pak došlo k první recidivě).
Trpké zjištění, že mu nemůžu předat veslo starostí o firmu a odpočinout si jak bych potřebovala. Že to mám na hrbu komplet všechno dál.
On se k svému původnímu já ale vracel pak postupně, velmi pomaloučku, po půlroční poctivé abstinenci se mi konečně měnil před očima k lepšímu, čím dál víc se začínal podobat tomu dřívějšímu jeho já, před pitím, tomu, koho jsem tak strašně milovala....
Obrovskou naději po půlroce smetla mohutná recidiva a já pochopila, že to je všem nadějím definitivní konec...![]()
![]()
...tak to zkouším popsat ve zkratce, podrobněji to najdeš, když se ponoříš do historie zdejších 4 alkoholických vláken, tam jsem to popisovala podrobně...
Děkuji - určitě popátrám a přečtu.
Nějak mi chybí sluníčko (já jsem na solární pohon ), a tak možná jsem teď více se sklonem k pesimismu. Nějak teď "strašně řeším" a co JÁ - je to opravdu život, se kterým jsem partnersky spokojená? Jak to bude dál? Přítele čeká velká zkouška - na celý únor odjíždí do zahraničí - na jinou polokouli - takže do léta. Bojím se jeho návratu - tyhle změny (počasí, dlouhá cesta) vždy způsobily nějakou nerovnováhu v jeho mozuku a propukla depka - podpořená alkoholem. Ví o tom, požádala jsem ho ať se na to připraví se svým psychologem, ale realita bude jen na něm. To je možná to boa, které mě škrtí
Můj strach!
Není tady
U mňa ide väčšinou skôr o únavu, a tak sa snažím vypnúť úplne od práce - a pomáha mi fyzicky vycestovať, lebo ja bohužiaľ nemám fixný pracovný čas a pracujem aj z domu. Keď som mávala väčšie krízy, pomáhalo mi vyrozprávať sa blízkym osobám... a od istého času aj ľuďom z babinetu. Potrebujem istý čas smútenia, fňukania a sebaľutovania a potom sa už otrasiem a snažím sa rozptýliť - a cítim, že to ide samo k lepšiemu. No pri objektívnych materiálnych ťažkostiach by to asi nepomohlo... Lieky som doteraz ešte nebrala, ale nebránila by som sa im pri vážnych udalostiach, veľkých šokoch alebo proste záležitostiach, ktoré sama nezvládnem.
Není tady