Vanilka69 napsal(a):

Tercila napsal(a):

krasavice: já jsem totiž klesla na dno a musela jsem začít věci řešit .....zatímco předtím jsem se jen vezla a rochnila se v bludech ,krásně jsem si psychotila , měla jsem pro to podmínky!!!.

Je sice možné, že jsi netrpěla přesně tím, co Betisin manžel a v tom samém rozsahu, ale přesto:
DĚKUJI!

já mám ve třídě studenta, který má stejnou diagnozu jako betisin manžel. Naštěstí teď aktuálně na něj zabraly prášky a je zklidněný, ale v okamžiku, kdy nemoc měla nad ním nadvládu, tak bylo doporučeno psychiatry ho nezatěžovat více než je nezbytně nutné, mohl by spáchat sebevraždu. Šlo o to, že neplnil své povinnosti, chodil za školu, ve škole nedával pozor (on totiž v hlavě pořád musel myslet jen na jednu věc). kdybychom ho tehd ypodle Školního řádu potrestali vyhazovem, zřejmě by tu zátěž neunesl... takže já si myslím, že nikdo z nás takhle na dálku nemůže vědět, co by pro betisinu rodinu bylo nejlepší

Ano to je pravda ......pokud je to akutní to ano .........ovšem manžel betisy to má chronické a ničí tím svoje okolí, jako jsem to dělala já ........takže tady je naděje, že se to bud otočí a on se probere a mákne, jako to bylo u mně.........nebo spáchá tu sebevraždu a co jako?? Lepší bude když zničí rodinu ?? To je přece jeho osud , on to musí vybojovat , nemůže sebou stáhnout všechny, klidně at spáchá sebevraždu, VŠEM SE ULEVÍ  ........ dokud bude doma  ve vatičce telefonovat doktorům, jestli nemá něco ve voku a pak mu žena přinese večeři, nezmění se nic .

ano je to nějak tak i dle mého cítění pokud je doma sám děti ve škole já v práci tak doma nic nedokáže udělat(myslím třeba poklidit,ohřát oběd) a šíleně se v těch problémech hrabe tím že chodí obtěžovat kamarády kteří mu to ještě snáší,telefonáty,tetu a všechny o kterých ví že ho nepošlou někam.Ale ten okruh lidí se pořád snižuje.Taky moje doměnka byla aby takový člověk padl na "hubu" a musel se vyhrabat z toho bahna sám...otázka vyhrabe nebo ne?Ale pokud bude v klidu ,všechno kolem domácnosti se za něho vyřídí,tak on nemá žádnou potřebu se sebou něco dělat.Navíc finance mu nic moc neříkají ví,že to vždycky nějak dopadne.
Neříkám,že léky mu nepomáhají oni pomáhají držet tu nemoc v nějakých mezích,když ty meze překročí musí odjet do léčebny aby si zvykl na jiné druhy..jelikož přechodem na jiné léky se stav zhorší až po 14 dnech nebo měsíci je zase schopen tak nějak doma fungovat(být s námi)
Samozřejmě jsem navštívila ošetřující lékaře,ktrých bylo několik.Výsledek,že to tak bude napořád,chvíli lépe,chvíli hůře,víte paní chápu to máte to těžké,ale je to na celoživotní léčbu.
Další radí odpovídat ale nenechat se takovým člověkem obtěžovat.
Prostě názory odborníků se vesměs shodují v jedno,že si zatím s touto chorobou nevědí rady.Dostala jsem i nějaké příručky vše jsem pročetla to není aby jste si myslely o tom,že se nesnažím mu pomoci.Donutila jsem ho už i zajít do manželské poradny,ale tam jak slyší že je manžel nemocen tak spíše radí pochopení jeden druhého.No to se snažím už hodně dlouho.
Já vím zase jak to dopadne.Vrátí se z léčebny já budu zase chvílku nabitá a do dalšího jeho odjezdu to vydržím,ale z každým jeho odjezdem na léčení já cítím,že je to už moje hranice nebo strop kam můžu zajít a říkám si tak člověk který nevydrží s náma doma v klídku a musí si jet odpočinout.Jestli má pro mne toto snášet smysl nebo jestli to má vůbec nějaký smysl.
Proč nenechat ,nezkusit takového člověka aby zabojoval a zapracoval sám...na sobě a své nemoci.Proč když je na tom jakž takž dobře nekoukne na net nepohledá nějaké info.nebo lékaře třeba v Praze a nezkusí něco změnit.Zase čeká,že to někdo udělá za něho.Však ono to nějak dopadne popř.si pojede odpočnout od toho" hrozného shonu."...

Upravil(a) betisa (24. 1. 2010 16:53)

Kiara napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Kiaro - a manžela máš? Ano - právě teď si smíchala jablka s hruškama.
Takže co by kdyby....na tom byl takto tvůj manžel? Podotýkám, že by to byl hodný muž, netýral tě, nebil...jen by byl nemocný? Co uděláš? Co zvolíš za způsob k vyřešení takové situace?

Zklamaná ... manžela nemám ...  
Není podstatné, jak bych se zachovala já ... o mě tady neběží, běží tady o betisu, která má - na rozdíl ode mě - na starosti dvě nezletilé děti.
Já mám jedno manželství za sebou, děti už mám dospělé, takže Ti odpovím velmi obecně.
Pokud bych měla mluvit sama za sebe o vztahu, ve kterém by mi partner onemocněl psychicky ... stála bych svému partnerovi po boku až do té chvíle, do které by mě péče o duševně nemocného nezačala psychicky požírat až k sebezničení. A samozřejmě - pro to, aby k tomu došlo co nejpozději bych zapojila nejrůznější varianty řešení, mezi něž patří účinná pomoc rodiny, charitativních organizací, pečovatelské služby, psychologické pomoci atd. atd.
Bohužel - i přes všechnu výše skýtanou pomoc je nutno počítat s tím, že v každém člověku existuje určitý "strop" vlastních fyzických a psychických možností.
A já - když už by situace dospěla tak daleko - bych přes ten strop nešla.
Pomohla bych partnerovi až třeba do rozkrájení vlastního těla ... ale ne za cenu vlastního sebezničení, což je vůči člověku, který v posledním stadiu nemoci už ani nemyslí, nevnímá ani mě nepoznává naprosto nesmyslná oběť.

Takže vlastně bys řešila, jak já. Co rozvod o který tu je vedena polemika? Rozvedla by ses? Kdybys tedy viděla, že už jde o tvé sebezničení? Jak by mohlo dojít k tomu sebezničení, když využiješ všech možností a způsobů, jak nemocnému pomoci?

Zklamaná napsal(a):

Takže vlastně bys řešila, jak já. Co rozvod o který tu je vedena polemika? Rozvedla by ses? Kdybys tedy viděla, že už jde o tvé sebezničení? Jak by mohlo dojít k tomu sebezničení, když využiješ všech možností a způsobů, jak nemocnému pomoci?

Nemoc jakoukoli, nebo poškození tělesné schránky nepřeji nikomu. Jak jsme psal na počátku nemoc by neměla dávat právo ke kroku jinému. Bohužel tahle nemoc je destrukční jak pro samotného člověka, který tím trpí, tak jeho okolí, nejbližší. Jak cítím, už dnes to tazatelka zvládá s vypětím všech sil a to je "relativně" mladá co bude dělat za 15, 25 let až manžel bude terorizovat všechny i půlku města. Kde je psáno, že i když budou rozvedeni, že nezůstane cudně sama jen s jejich společnými dětmi, nikde jsem nečetl, že by měla tendenci se rvát do dalšího chomoutu. Zklamčo, žíj a nech žít. Osobně si myslím, že může víc pomoci když budou od sebe, bývalý manžel v komunitní společnosti nikoli jen v chráněné dílně a ona jej bude pravidelně  navštěvovat či dokonce s ním dělat i delší pobyty s ohledem na společné děti.  Mám dojem Zklamčo, že tu hlásáš něco o čem sama moc nevíš.

krasavice napsal(a):

Vanilka69 napsal(a):

Tercila napsal(a):

krasavice: já jsem totiž klesla na dno a musela jsem začít věci řešit .....zatímco předtím jsem se jen vezla a rochnila se v bludech ,krásně jsem si psychotila , měla jsem pro to podmínky!!!.

Je sice možné, že jsi netrpěla přesně tím, co Betisin manžel a v tom samém rozsahu, ale přesto:
DĚKUJI!

já mám ve třídě studenta, který má stejnou diagnozu jako betisin manžel. Naštěstí teď aktuálně na něj zabraly prášky a je zklidněný, ale v okamžiku, kdy nemoc měla nad ním nadvládu, tak bylo doporučeno psychiatry ho nezatěžovat více než je nezbytně nutné, mohl by spáchat sebevraždu. Šlo o to, že neplnil své povinnosti, chodil za školu, ve škole nedával pozor (on totiž v hlavě pořád musel myslet jen na jednu věc). kdybychom ho tehd ypodle Školního řádu potrestali vyhazovem, zřejmě by tu zátěž neunesl... takže já si myslím, že nikdo z nás takhle na dálku nemůže vědět, co by pro betisinu rodinu bylo nejlepší

Ano to je pravda ......pokud je to akutní to ano .........ovšem manžel betisy to má chronické a ničí tím svoje okolí, jako jsem to dělala já ........takže tady je naděje, že se to bud otočí a on se probere a mákne, jako to bylo u mně.........nebo spáchá tu sebevraždu a co jako?? Lepší bude když zničí rodinu ?? To je přece jeho osud , on to musí vybojovat , nemůže sebou stáhnout všechny, klidně at spáchá sebevraždu, VŠEM SE ULEVÍ ........ dokud bude doma  ve vatičce telefonovat doktorům, jestli nemá něco ve voku a pak mu žena přinese večeři, nezmění se nic .

to snad nemůžeš myslet vážně. Myslíš, že by se Betise žilo dobře s pocitem, že manžela dohnala k sebevraždě? Ještě, že většina lidí má jiné uvažování. Protože kdyby uvažovali všichni jako ty, zmizela by solidarita, empatie, pomoc.

"Máš problém...dobře ti tak, koukej se sebrat, nebo k čertu s tebou"..takhle uvažuješ?

laminanonte napsal(a):

Miluš napsal(a):

Prepáčte mi, ale nejak tomu prestávam rozumieť Je Betisin manžel chorý, alebo si myslí, že je chorý? V jednu chvíľu mi to pripadalo, že nie je schopný rozpoznať, čo je dobré a čo zlé, v druhej akoby hral so svojou rodinou nepeknú hru. Ako to je teda s tak chorým človekom? Môže pomôcť sám sebe, alebo je odkázaný na pomoc iných?

má na svoji diagnózu invalidní důchod, takže je nemocný.

Áno, a môže sa teda dostať z toho stavu sám? Padlo tu niečo také, že keď sa človek dostane na samé dno, akoby sa prebral a vstúpil do reálneho života.

Miluš napsal(a):

Prepáčte mi, ale nejak tomu prestávam rozumieť Je Betisin manžel chorý, alebo si myslí, že je chorý? V jednu chvíľu mi to pripadalo, že nie je schopný rozpoznať, čo je dobré a čo zlé, v druhej akoby hral so svojou rodinou nepeknú hru. Ako to je teda s tak chorým človekom? Môže pomôcť sám sebe, alebo je odkázaný na pomoc iných?

Miluš je nemocný a myslí si, že je nemocný. Psychické nemoce nejsou ještě moc prozkoumané. Je to o pokusech. To nelze tak jednoznačně určit, jako když máš zlomenou nohu. Psychicky nemocní pacienti dovedou hrát se svým okolím drsné hry, oni to dokonce někdy i vnímají, vědí,ale nedokážou jinak.

Je to jak říká kráska. Když už bylo vyzkoušeno téměř všechno, někomu opravdu pomůže, když ho všichni opustí a nechají ho padnout na hubu. Stejně už nic jiného dělat nejde, když on vyřídí celé své okolí.
A buď mu to pomůže, nebo skončí, třeba sebevraždou, ač to zní jakkoliv drsně. Ale je to jeho cesta, má na vybranou. A ON TO VÍ.

Já se z těžké deprese se sebevražednými sklony začala hrabat taky až tehdy, když jsem všechny otrávila, když mě už všichni opustili a když jsem zůstala úplně sama. Do té doby jsem je týrala. Věděla jsem, že to dělám, ale dokud tady byli a drželi, tak jsem byla energetickým upírem. Díkybohu, že mě opustili. Přesto, že to pro ně nebylo v tu chvíli lehké a měli strach. Utápěli se ve vlastních výčitkách a morálních zásadách. Muselo to být pro ně těžké. Ale jsem jim vděčná za vše. Že mě drželi, že mě nakopávali (někteří andělé) a že měli tolik síly, že mě dokázali opustit.

Myslím, že by to měla udělat i betisa. Nemá co ztratit. Všichni můžou jenom získat. Včetně manžela. A když manžel nezíská, dostane příště jinou šanci, když to teď nezvládne. Svět není složitý, to jen my si ho takový děláme. A jen silní lidé dokážou udělat a unést těžká rozhodnutí. Díkybohu za takové lidi.

laminanonte napsal(a):

to snad nemůžeš myslet vážně. Myslíš, že by se Betise žilo dobře s pocitem, že manžela dohnala k sebevraždě? Ještě, že většina lidí má jiné uvažování. Protože kdyby uvažovali všichni jako ty, zmizela by solidarita, empatie, pomoc.

"Máš problém...dobře ti tak, koukej se sebrat, nebo k čertu s tebou"..takhle uvažuješ?

K sebevražde NIKDY NIKDO nemůže nikoho dohnat. K ní se dožene každý POUZE sám.
A kdo se snaží namluvit něco jiného, lže. I sám sobě. Mohla bych o tom vyprávět, neboť i já sama jsem se o ni pokusila. NIKDO mě k ní nedohnal, ani můj BM, který mě opustil. V hlavě jsem si to udělala JENOM JÁ SAMA.
Prosím, nehlásejte tady falešnou morálku, obzvláště ti, kdo s tím nemáte žádnou zkušenost.

Jako ty, laminanonte, tak uvažují jen nevyrovnaní a slabí lidé, kteří ještě nevědí o věcech mezi nebem a zemí.. Ti, co vědí, oč v životě jde, nic takového nenapíšou ani nepomyslí.

Miluš napsal(a):

Majka ďakujem, nemám vo svojom okolí človeka s touto diagnózou, nebola som si istá, či som ten jeho stav pochopila správne.

Nie je za čo. Takto to funguje u veľa psychiatrických diagnóz. U mentálne postihnutých je to už o niečom inom. Ale psychiatrické choroby sú si v istých rysoch podobné, reakcie pacientov sú podobné. Krásavica presne vie, čo píše. A ja tiež, sama som si to prežila.

Jen bych nerada, aby někdo, zvláště kdo o tomhle nic neví, vyvolal svým psaním v autorce vlákna pocit viny.

Myslím, že není důležité PŘESNĚ vědět, jak se manžel chová doma. Tady a teď je důležité, že Betisa už je v koncích a nemůže takhle dál. Že ji to zničí. A o tom to je.

majkafa napsal(a):

Jen bych nerada, aby někdo, zvláště kdo o tomhle nic neví, vyvolal svým psaním v autorce vlákna pocit viny.

Majka, svoj názor som Betise napísala a nebol o tom, že by mala mať výčitky, práve naopak. Ja som zneistela po niektorých príspevkoch a veľmi sa ospravedlňujem, ak som svojou otázkou vyvolala pochybnosti. Myslím, že do diskusie patria aj otázky, nielen názory a keď som medzi priateľmi (ak som) tak by to nemal byť problém.