Terci, nemam pacienty, mam klienty.
Psala jsem, ze chapu, ze je vycerpana... a dal jsem psala, jak se ma dle meho nazoru podelit o zatez, kterou ma na svych bedrech...
Taky vim, ze "lepsi to nebude", proto rikam o konzultacich s odbornikem na toto tema...
A tva posledni veta, zminka, o alkoholikovi...
Alkoholik je taky nemocny, ne?
Takze by "me" doporuceni asik platilo stejne...
Tva poznamka o "uzasnem" pochopeni alkoholika mi trosku nesedi do me predstavy o tobe (pac te mam moc rada!).
Ano. ..." úžasně zprostředkovala dětem zážitky a pochopení pro alkoholika (ti jsou taky nemocní a "bližní", ne?) ..."
Bez toho slova "uzasne"... to sedi...

přesně tak mě se nelíbí jak se lidé staví k problematice např.závislích na automatech,drogách,alkoholismu apod.vždyť toto je zrovna taková závislost,jenom se prostě na OKP dívají jinak.Co rodin se rozešlo kvůli alkoholismu,závislosti na automatech apod.a to je v pořádku?Ty lidi jsou jiní než psychicky nemocný člověk?Navíc finance co přinesu pro rodinu mi manžel provolává v telefonních automatech po různých lékařských zařízeních několikrát denně a utvrzuje se že nikde nic nemá?Kredit v mobilu má tak na týden a provolá ho pouze za tyto pro něho důležité konsultace..mimo to navštěvuje psychologa a psychiatričku...jenže když k ní jde víc jak třikrát bez objednání tak mu doporučí hospitalizaci v léčebném zařízení....
Vždyť já chodím do práce aby děti mohli jet o prázdninách na tábory,aby si mohli dovolit ty nejlevnější kroužky,aby manžel mohl jet do lázní si odpočinout a já svoje cvičení.A on tohle?Když se zmíním o tom ,že s takovým člověkem jako on nechci už žít tak mi řekne to je dobrý tak proto,že se chci léčit tak ty se chceš semnou rozvíst.Když je člověku nejhůř tak ho opustíš....co mám na to říct?Zase nic, mlčet a jít dál a zase bojovat.
Jak by se vám takové chování líbilo.Nepíšu,že jsem nikde za posledních 10 let co se jeho stav zhoršoval nebyla.Nechci se litovat ani být litována,chci jen žít obyčejný život obyčejný ženský s trochou lásky citu a porozumnění od partnera.Vím chci toho asi příliš moc na jeden život...ale opravdu všichni ty pracovnice a lidé kteří nejsou 24 hodin s takovým člověkem to nepochopí a ani to prostě pochopit nejde.
P.S.
On nemá zájem o nic žádný koníček nic ho nebaví....(chápu může za to jeho nemoc)
Zaměstnání v chráněné dílně jsme přez známé sehnali dvě v obou vydržel týden a pro zhoršení stavu mu lékař práci doporučil ukončit.S prací na doma udělal strašné minimum což jsme doháněli s dětma po večerech a sobotách nedělích to jsem zavrhla sama.

Upravil(a) betisa (24. 1. 2010 13:30)

Kiara napsal(a):

Takže takových 1500 - 2000 by ji z těch 17000 mohli vyměřit.

Zklamaná ...
Slušně řečeno - je to velmi nepravděpodobné.
Už jsem tady jednou psala, že betisa by se v případě rozvodu stala samoživitelkou, vyživující dvě nezletilé děti, což Ty absolutně nebereš v potaz
Takže těch 17.000 vydělíme třemi (betisa + 2 děti) a vyjde nám, že by sama zůstala jen tak-tak na hranici sociální potřebnosti.
Za těchto podmínek je životní úroveň manželů naprosto stejná - a to záměrně nekalkuluji s výživným od betisina manžela, které by bylo v jeho případě velmi nízké. Nevím, z čeho bys pořád chtěla betise vyměřovat výživné na manžela, když jaksi není z čeho ... ty těch 17.000,- (necelých) bereš jako nějaké její kapesné a naprosto nepobíráš, že v případě rozvodu by na tuto částku byli už tři
Daleko pravěpodobnějším kandidátem na plátce výživného by byli v tomto případě rodiče postiženého manžela. Takže asi tak.

Ale Kiaro, nevím, co pořád máš - já osobně bych se s nemocným člověkem prostě nerozváděla jen pro uchování svého já. V tom máme asi jinou povahu - prostě bych ho od sebe neodkopla - neříkám, že to udělá betisa a už určitě neříkám, že je v tomto směru podrazák...stále a pořád píšu o tom, co bych udělala já. Jak to udělá betisa je pouze jen a jen její věc. Jen se jí asi z těchto našich všech příspěvků ukazuje, že ne všichni by řešili situaci stejně.
Při stejném životním standartu a stejné výpklatě by i ona jako rozvedená byla na tom hůře - po materiální stránce, takže i když ted chodí do práce a vrací se večer k nemocnému muži, pak by teda večer asi měla třeba poloviční úvazek, aby s dětmi vůbec vyžila - protože řekněme si to upřímně - pán s důchodem 7500, nutně si z toho zajištit bydleni, potravu...a pak léky nebude na tom určitě tak skvěle, aby mu z toho důchodu sebrali závratnou sumu na výživu dětí.
Ale pořád se tu omílá jen finance - a co vnitřní pocit, že místo toho, aby se hledal způsob, jak to udělat, aby všichni byli spokojení se hledá důvod, proč to vlastně nejde. Já jsem způsob našla, jak to udělat, aby byla spokojenost. A zase mluvím jen za sebe - čím by si můj muž zasloužil, že bych ho pro nemoc měla odkopnout jak prašivého psa, protože se mi bude zdát, že se díky jeho nemoci stávám obětí? najdu způsob tou obětí se nestat. A obloukem se vracím k tomu, že za vším stojí peníze. Bude-li mít betisa finance, může si dovolit jak zdravotní sílu, která se o jejího muže v době její nepřítomnosti postará, nedej bože non stop, tak klidně si může dovolit i tu keramiku, tance, dovolené - i to stojí totiž peníze. A najde i ten čas - jak pro sebe, tak i bez negativních emocí se věnovat určitý čas svému muži, kterého si asi brala z lásky, milovala ho (už ho nemiluje?) s kterým má 2 děti a určitě když si ho brala, očekávala, že spolu i zestárnou. Ano, pro někoho klišé...v dobrém i zlém - pro někoho základ soužití. To zlé není o tom, že jeden z partnerů bude tyran (to už jsme v jiné kategorii), ale to zlé je myšleno nemoc, překážky, které je třeba překonat.

majkafa napsal(a):

Poukážu na to, když už se Viktorka rozbrečela, že to je báseň o vztahu dětí a rodičů a ne o vztahu partnerů. Děti jsou naše navždy. To je o něčem úplně jiném. To je úplně jiný vztah. Obzvláště klokan by o tom mohl něco vědět. Nerozumím proto tomu, proč hraje na city. Nic jiného to není.

Slyšeli jsme Slovo Boží.. Amen.  Ale ruce ani nic jiného ti líbat nebudu, neva?

betisa napsal(a):

Děkuji Vám všem za názory hodně jste mě pomohli a tu knihu si určitě přečtu.Jenom odpovím na dotazy které se objevily.
Manžel až do svého prvního sňatku(jsem druhá manželka)byl naprosto v pořádku,škola výborné výsledky,po škole dvě maturity.Doma u nich velký důraz až přehnaný na pořádek.Rozvod(žena mu utekla s jiným mužem) byl pro něho první životní problém,který musel řešit a dost s ním zacloumal...s kým asi ne že?
Problémy podobné těm na které se léčí dodnes vznikly v době kdy po rozvodu měl styk s náhodnou partnerkou a nakazil se vší muňkou a od té doby se začal léčit na tuto OKP s tím,že někde na těle ,pohlaví,oči,pod paží kdekoli něco má.Já ho poznala v době kdy se vrátil z léčebny daly jsme se dohromady,myslela jsem že mu mohu pomoci,taky jeho stav se rapidně zlepšil,chodil do práce a vše bylo v pohodě.Já jsem přišla do jiného stavu vše ok až po narození druhého dítěte,se jeho stav začal zhoršovat až do dnešní podoby.Impuls byl snad ten že soused řekl,že má v oku řasu a to byl ten spouštěcí moment kdy si začal myslet to samé o sobě,a byl konec...Vím,že pro zdravé lidi je to neskutečná blbost kterou se někdo dokáže ničit až tak daleko,že by nejraději nebyl.A nikdo mu není schopen pomoci.
Tudíž vlastně tento stav trvá již skoro deset let,a já čas od času se začnu zabývat myšlenkou rozvodu a říkala jsem mu,že raději budu do smrti sama než tohle.Ale mě prostě chybí to obejmutí,říct mám tě rád a strávit pěkný večer s normálním chlapem.Bohužel vím,že tady mne to už nečeká...copak jsem tak stará na lásku,ani jsem nikdy nikomu neublížila abych musela trpět do konce života.Vím,mám kamarádky v práci,ale ty nic o tom co zažívám doma nevědí.Jenom že se manžel čas od času léčí v léčebně.Tři kámošky z cvičení vědí přesně co mám doma,ale vše končí tím,že se diví jak to můžu doma takhle vydržet..........co jim na to říct?Nic mlčet a jít dál pokud to ještě alespoň trochu jde.....Díky vám moc.

Bet,já si myslím,že takové ty varovné signály,že má k OKP sklony se objevily již dříve.Jenom jim nevěnoval tolik pozornosti,protože byly krátkodobé a přechodné. Psala jsem ti,že já měla něco podobného a když se nad tím zamyslím,tak se mi první "zážitky" vybavují už z dětství i dospívání. Spouštělo se mi to po nějakém nervovém vypětí- strach, stres,stesk.....Překvapuje mě,že ani léky mu aspoň částečně neulevily.Nemá k OKP ještě nějakou jinou dg. ? Deset let je dlouhá doba,mě osobně by to naprosto odrovnalo. Rozhodni se podle svého,nikdo tě nemůže odsoudit,nikdo totiž nežije tvůj život. Kdo se postará o tebe až se jednoho dne sesypeš?

Betiso,  za prvé Ti chci napsat, že s tebou soucítím a zároveň tě obdivuju, jsi silná žena a máš toho naloženo o moc víc než většnia z nás.
Je naprosto pochopitelné, jak tu situaci prožíváš a jak se cítíš.
Snažíš se tu situaci nějak změnit, vyřešit, což je zcela na místě.
Bohužel tahle situace nemá jednoduché a bezbolestné řešení. Ať se rozhodneš jakkoliv, vždycky zůstane někdo z vás nespokojený nebo nešťastný. Buďto ty, tvoje děti nebo tvůj muž. A navíc, nespokojené matky nemívají spokojené děti.
Já osobně bych ti radila vyhledat odbornou pomoc, např. psychologa, který ti neřekne, co máš dělat, ani ti neřekne, co by dělal on, ale pomůže ti zmapovat situaci, vidět věc z různých úhlů, najít možné alternativy řešení, uvědomit si souvislosti. Ty pak budeš mít o hodně snažší rozhodování.

My všichni  tady těžko můžeme vědět, jak moc důležitá pro tvého muže je jistota rodiny, jak moc by mu ublížilo nebo zhoršilo nemoc, kdyby se vaše rodina rozpadla, kdyby byl nucený žít bez vás.

Také není jisté, jak moc by se situace tvoje a tvých dětí změnila rozvodem. Jen díky papíru se manžel neodstěhuje a neztratíte s ním kontakt, protože otcem dětí samozřejmě zůstane. A nebo naopak, rozvod ti nepomůže s tím, že jsi teď na všechno důležité sama.

Přeci jen si dovolím na závěr jednu radu. Aktuálně bych se zaměřila na možnou změnu fungování vaší rodiny a to jednak aby manželovi bylo znesnadněno vás obtěžovat a omezovat (např. že část týdne bude bydlet u matky, protože ty to nutně potřebuješ k nabrání sil nebo bude mít omezený přístup k penězům, aby neprovolal jmění) a druhak takovou, aby ty sis začala života užívat, aby sis našla nějakou radost, ať to znamená cokoliv. Musíš se skutečně opečovávat, protože na tobě stojí chod  celé rodiny, neboj se přehodit co to jde na druhé - babička může děti hlídat pravidelně a ty budeš mít čas jen pro sebe.

Držím ti moc palce a přeju hodně energie, budeš ji potřebovat!

Upravil(a) Vanilka69 (24. 1. 2010 14:58)

Vanilko, Tvoje slova jsou zvolena velmi citlivě, s Tvými návrhy bych souhlasila.
Mám ale zkušenost, že právě takoví, jako je zřejmě Betisin manžel, s těmito jejími změnami souhlasit nebudou. Oni nejsou "nemocní" tak doslova. Oni totiž dokážou velmi často, rychle a bystře vyčíhnout, kdy se jim dle jejich názoru "děje příkoří" - byť by si to nikdo kolem nich nemyslel. Jestli máš představu, že si např. jen tak lehce nechá vzít kredit na provolávání, jsi na velkém omylu.
(Jen malý nepodstatný dodatek - já bych třeba zrovna nechtěla cpát svoje zbožňované děti k babičce jen proto, abych měla sílu zvládat takového manžela.)

Jak tu správně podotkla Vanilka - papír na rozvod ji manžela (BM) z bytu nevystěhuje - tudíž bude tam a ve stejné frekvenci a se stejnými požadavky - co tím tedy získá?

klokan napsal(a):

majkafa napsal(a):

Poukážu na to, když už se Viktorka rozbrečela, že to je báseň o vztahu dětí a rodičů a ne o vztahu partnerů. Děti jsou naše navždy. To je o něčem úplně jiném. To je úplně jiný vztah. Obzvláště klokan by o tom mohl něco vědět. Nerozumím proto tomu, proč hraje na city. Nic jiného to není.

Slyšeli jsme Slovo Boží.. Amen.  Ale ruce ani nic jiného ti líbat nebudu, neva?

betisa napsal(a):

....finance co přinesu pro rodinu mi manžel provolává v telefonních automatech po různých lékařských zařízeních několikrát denně

Terci, já reagovala jen a jen na tohle. Já o situaci v té rodině fakt vím jen to co sem betisa napíše.

Terci, s tím cpaním milovaného dítěte babičce, jak jsi to napsala ty, já to vnímám spíš jako mít chvíli volný čas jen pro sebe, to jsem zas reagovala na to, jak betisa mimo jiné napsala:

betisa napsal(a):

...vždyť za chvíli budu na prášky sama...
...Vždyť už je to nesnesitelné...
...abych si mohla s někým popovídat o preblémech,které trápí i mne...
...Mě spíš chybí opravdu si s někým posedět popovídat o problémech,vyslechnout i toho druhého...
...já už dál takto nemůžu...

Tercila napsal(a):

krasavice: já jsem totiž klesla na dno a musela jsem začít věci řešit .....zatímco předtím jsem se jen vezla a rochnila se v bludech ,krásně jsem si psychotila , měla jsem pro to podmínky!!!.

Je sice možné, že jsi netrpěla přesně tím, co Betisin manžel a v tom samém rozsahu, ale přesto:
DĚKUJI!

To je uplně jedno jakou jsem měla dg.......jak píšu je to u všech psych, nemocných i u autistů.........jí sice mám závažnější dg než manžel Betisy ,ale mě pomohla první tabletka, kterou jsem vzala(asi po pěti letech nemoci ), jemu bohužel léky nezabírají .........je tady jediná naděje, že se nemoc časem vyčerpá, unaví ........nebo se najde šikovnej doktor, kterej bude znát nějakej fígl..........ale to už musí bojovat on sám.

Tercila napsal(a):

krasavice: já jsem totiž klesla na dno a musela jsem začít věci řešit .....zatímco předtím jsem se jen vezla a rochnila se v bludech ,krásně jsem si psychotila , měla jsem pro to podmínky!!!.

Je sice možné, že jsi netrpěla přesně tím, co Betisin manžel a v tom samém rozsahu, ale přesto:
DĚKUJI!

já mám ve třídě studenta, který má stejnou diagnozu jako betisin manžel. Naštěstí teď aktuálně na něj zabraly prášky a je zklidněný, ale v okamžiku, kdy nemoc měla nad ním nadvládu, tak bylo doporučeno psychiatry ho nezatěžovat více než je nezbytně nutné, mohl by spáchat sebevraždu. Šlo o to, že neplnil své povinnosti, chodil za školu, ve škole nedával pozor (on totiž v hlavě pořád musel myslet jen na jednu věc). kdybychom ho tehd ypodle Školního řádu potrestali vyhazovem, zřejmě by tu zátěž neunesl... takže já si myslím, že nikdo z nás takhle na dálku nemůže vědět, co by pro betisinu rodinu bylo nejlepší

Zklamaná napsal(a):

Vanilka69 napsal(a):

betisa napsal(a):

....finance co přinesu pro rodinu mi manžel provolává v telefonních automatech po různých lékařských zařízeních několikrát denně

Terci, já reagovala jen a jen na tohle. Já o situaci v té rodině fakt vím jen to co sem betisa napíše.

Terci, s tím cpaním milovaného dítěte babičce, jak jsi to napsala ty, já to vnímám spíš jako mít chvíli volný čas jen pro sebe, to jsem zas reagovala na to, jak betisa mimo jiné napsala:

betisa napsal(a):

...vždyť za chvíli budu na prášky sama...
...Vždyť už je to nesnesitelné...
...abych si mohla s někým popovídat o preblémech,které trápí i mne...
...Mě spíš chybí opravdu si s někým posedět popovídat o problémech,vyslechnout i toho druhého...
...já už dál takto nemůžu...

na to je ale řešení....
1/ - požádat soudně o částečné znesvéprávnění
2/ - finance - na zapalcení zdravotní síly a mít čas pro sebe

vím, že všichni tady chceme betise pomoci a ona i kvůli tomu sem napsala, já tvrdím, že s takovouhle věcí při takovéhle znalosti situace (víme jen co betisa v omezeném prostoru diskuse napíše) ji nikdo z nás tady nemůže fundovaně pomoci, situaci takhle nevyřeší.
Nic nevíme, zda jem ožné znesveprávnění, zda má na zaplacení zdravotní síly azda vůbec by to pomohlo atd.