Zrejme áno... Aj ja som raz milovla, respektíve bola zamilovná, do dvoch naraz. Až trochu neskôr to život vyriešil sám, ukázal mi detailnejšie, akí sú - a mne padlo úplne ľahko sa rozhodnúť. S jedným som ostala kamoška, ale s druhým sa potom ten vzťah aj tak rozpadol... (ale kvôli iným veciam). Aj tvoj muž sa možno raz spontánne a sám rohodne, otázka je, či mu ten čas poskytneš - t. j. či to vydržíš dostatočne dlho. Na druhej strane: môže to trvať dosť dlho, lebo verím, že mu vyhovuje mať vlastne dve ženy a dva rôzne vzťahy(aj mne by sa to určite páčilo ).

Poprvé se rozváděl, protože si našel jinou, podruhé si našla jiného ona.
Omluvám se, ale první, co mě napadlo při čtení téhle věty, bylo, jestli v tom druhém případě nebyla manželka jenom rychlejší
Také chápe, co by pro něj další rozchod znamenal a jak by ublížil rodině. Nyní tráví tak dva dny v týdnu se mnou, ostatní je u ní.
Poměrem své (ne)přítomnosti 2:5 rodině - a hlavně tobě - neubližuje? Co by pro něj znamenal váš rozchod? Ale spíš - co by znamenal pro tebe? O co chceš bojovat - o chlapa, který naprosto netají milenku, věnuje jí většinu svého času (možná i peněz) a tu a tam se přijde domů vyspat, najíst a převlíknout? Nebo o jakési pofidérní vítězství nad tou druhou? O pocit výhry? Víš, já občas maluju čerty na zeď a tady jeden takový je - nebojíš se toho, že tu příští jenom líp utají?

Zino, nepíšeš, jestli máte spolu děti..pokud ne, tak až příště zabloudí na víkend domů, zabal mu raneček..to jak se chová, je naprostá neúcta k tobě.Navíc, pokud se po 2 měsících zamiloval, tak mu to asi moc práce nedá, co? Kolikrát to budeš ještě muset zažít..

Zino,
z toho, co píšeš, bych řekla, že tvůj muž vlastně ani sám neví, koho vlastně miluje...
Vzhledem k tomu, že je ve stejné situaci už po několikáté, je asi stále dost nezralý na to, aby řešil partnerské problémy. A to bez ohledu na to, kolik je mu let.
I v padesáti ještě někdo neví, kdo je a co vlastně chce...

To, co cítí k milence je velmi pravděpodobně jen okouzlení, momentální vášeň a zamilovanost.
To se v lásku proměnit může, ale taky nemusí.

Zkus to celé vzít i jako příležitost pro tebe samotnou, abys si ujasnila, co vlastně od života a od partnera především potřebuješ, co potřebuješ sama od sebe, abys byla šťastná...taky jak ty sama vlastně lásku vnímáš, co to pro tebe představuje...
A zda tvůj muž je vůbec ochoten a schopen s tebou budovat takový vztah, abys ty v něm byla šťastná.
No a v neposlední řadě přemýšlej i nad tím, co ty jsi ochotná a schopná do toho vložit sama osobně.

Já si myslím, že oba partneři by měli do vztahu přinášet stejný vklad. Není dobré, pokud jeden dává všechno a druhý téměř nic.... na to si právě teď dej velký pozor, protože když dáš všechno, nic už ti nezbyde....

Muž má 4 děti, já 1 dítě, spolu nemáme,i když jsem moc chtěla.

Aneri, dštíš oheň a jed, ale tvoje laskavé hodnocení "Chlapi jsou prevíti, lžou, nic jich to nestojí, když říkají, že milují a ženy jsou slepice, když slibům uvěří....." Zinu v její situaci asi nepotěší...
Všichni spí se všemi, v práci, doma, milenky,milenci a mě je z toho na zvracení, když si to představím.
Jednoduchý řešení - nepředstavuj si. Když se ti nelíbí program v TV, tak buď můžeš nadávat na její pracovníky, nebo prostě přístroj vypnout...
na tvém místě bych raději s takovým mužem dítě nechtěla
Zina velmi pravděpodobně chtěla dítě ještě před tím, než se pán zamiloval, nemyslíš?

Neví, jestli chce nebo nechce pracovat na našem vztahu. Nabízela jsem mu hned manželskou poradnu,ale to odmítá. Z tohoto týdne mi věnoval jeden den s tím, že si musí něco zkusit uvědomit, v práci si vzal den volna na hlídání jejího dítěte. Co mám udělat? Pokud ode mě ucítí nátlak, odejde. Na druhou stranu mám strach, že si s ní pomalu buduje vztah a možná i domov a já sedím a čekám. Sám není rozhodnutý ode mě odejít, ale na druhou stranu se jí nechce vzdát, protože "je to vyjímečné, když si dva lidé tak sedí a rozumí" , nechce se něčeho tak mimořádného vzdát.

Upravil(a) Zina (22. 1. 2010 9:07)

Zina napsal(a):

Neví, jestli chce nebo nechce pracovat na našem vztahu. Nabízela jsem mu hned manželskou poradnu,ale to odmítá. Z tohoto týdne mi věnoval jeden den s tím, že si musí něco zkusit uvědomit, v práci si vzal den volna na hlídání jejího dítěte. Co mám udělat? Pokud ode mě ucítí nátlak, odejde. Na druhou stranu mám strach, že si s ní pomalu buduje vztah a možná i domov a já sedím a čekám. Sám není rozhodnutý ode mě odejít, ale na druhou stranu se jí nechce vzdát, protože "je to vyjímečné, když si dva lidé tak sedí a rozumí" a nechce se něčeho tak mimořádného vzdát.

bože, to je trubec. Scházeli se u kafe, a nebo v posteli a po 2 měsících je to konečně to pravé,haha..
Tak teď si ještě musí vyzkoušet, jak bude fungovat ten praktický život, který je o něčem jiném a pak se uvidí, jo?
Holka zlatá, vím, že to bude těžký, ale asi bych ti radila na nic nečekat. Už jen to, že jí dal přednost před tebou o Štědrém dnu, kdy je pro většinu lidí důležité, být se svými blízkými, je znamením, že ona je teď pro něj na prvním místě.

Upravil(a) laminanonte (22. 1. 2010 9:05)

Asi máte pravdu. Jenže já se vdávala podruhé asi 10 let po rozvodu, po celou tu dobu jsem si byla jistá, že vdávat už se nehodlám, že už nechci mít děti. Pak přišel on a změnil mi celý život. I přes první rozvod a odmítání pro mě
manželství hodně znamená, nechci to vzdát při první krizi s velkým K.

Já tedy nikdy vdaná nebyla, ale chápu velmi dobře, jak to myslíš. Měla jsem to stejně- nechtěla jsem to vzdávat, když jsme měli krizi ve vztahu a toho mého přesvědčovala, že to přeci vyřešíme a že to zvládneme. Že partnertví je o překonávání problémů (i citových) atd atd atd.

Mno jo, ale zpětně, když to vidím, myslím, že vhodnější taktika tehdy u mě by byla, abych se ztáhla a nechala ho být. Tlačit někoho do něčeho a servírovat se na zlatém podnosu a být ta, která je stále dostupná - i když on porušuje všechna pravidla partnerského soužití (viz jiná žena)- je kompletní ztráta hrdosti a sebe sama a zároveň pro toho druhého se stane člověk kompletně nazajímavým. Myslím, že protějšek na druhé straně loajalitu, oddanost a pochopení si ve své hlavě přetočí na slabost a zoufalost druhého.

Jak se říká: "it takes two to dance a tango"- je potřeba dvou tančit tango....

Zina: Z tohoto týdne mi věnoval jeden den s tím, že si musí něco zkusit uvědomit, v práci si vzal den volna na hlídání jejího dítěte. Co mám udělat?

Co máš udělat, to přesně nevím, ale jisté je, že pro mě by tohle byla "jeho" konečná.
Naprosto bych pochopila, kdyby manžel obdivoval jinou, kdyby se mu jiná líbila, kdyby chodil někam na kafe... a kdyby se svůj vztah snažil utajit. Ale aby se angažoval v jiné domácnosti a mně přišel jednou za týden domů, to tedy v žádném případě.
A abych měnila kvůli nevěrnému manželovi svoji povahu, zvyky atd.., to už vůbec ne.
Zino, Ty asi kolem sebe nemáš moc mužů, viď.... Že si tak moc chceš udržet zrovna takového...
Hodila bych hlavou a řekla "běž si, takových jako ty najdu 12 do tuctu".
Někde Tě čeká někdo lepší, věř tomu.

Zdravím ženy, mnohokrát děkuji za Vaše názory, kterých si velmi vážím a dá se říct, že jsem nad všemi přemýšlela a některé si vzala k srdci. Musím napsat, že stav našeho vztahu s manželem se prakticky nezměnil, či doznává změn velmi pomalu a téměř nepatrných, ale zaplať pánbůh za ně. Díky Vašim příspěvkům jsem se "zvedla".Ono je něco jiného slyšet názor kamarádky a jiných zpřízněných duší, které mě znají a jsou tím pádem tak trošku "ovlivněné".
Manžela jsem se vlastně přestala doprošovat o lísku a pozornost, min. týden jsme se sice neviděli vůbec, ale začal se o mě sám od sebe zajímat. I když mě dostal tím, že minulý týden svého nejmladšího syna vzal na víkend místo k nám domů k ní a kluka tím blbne, ale zkusila jsem po jedné jeho zdravici formou sms navrhnout kino. Sice jsme nakonec plán změnili a zašli do restaurace, ale večer jsme strávili společně,já tomu byla ráda a myslím, že i on. Spal doma a ráno mi navrhl, že na dnes "něco má", čehož lituje, ale ve středu by rád přišel domů. Prý mi to sluší (zhubla jsem totiž 10 kg,ale to znáte-nervy) a je rád, že je mi lépe, protože mu na mě záleží. Prostě jsem přestala tlačit na pilu a doufám, že tím vztahu pomůžu. Dalo by se říct, že si samoty užívám, možná že do budoucna, pokud se nerozhodne sám, nakonec zjistím, že mi tak je lépe a rozhodnu tím pádem za něj. Čas jsem zatím vyplnila kamarádkami a svými zájmy. Uvidíme, co bude dál a určitě napíšu !
Takže díky,díky,díky......