bensi napsal(a):

Všem spokojeným maminám gratuluji, kolem mne jsou také samé mámy, co se v mateřství totálně realizují. Ty, co to tak nemají, se na bbnetu nevyskytují často (neb se ralizují přece jinde a na kecání o plenách nemají čas ), takže Dito, super, že jsi napsala!!

Osobně mi nepřipadá nějak zvlášť ralizující pro studovanou a inteligentní ženu utírat zadeček a mávat chrastítkem. Citově to je nádhera, ale intelektuálně ubíjející. Co si budeme povídat.. toť můj názor. A jsou zde okolnosti, které to zhoršují (a to jsou přesně okolnosti Dity a spol)
- chybějící rodina okolo - bydlíme v zahraničí, jiném městě..
- hodně pracující tatínek - my ho vidíme jen o víkendu
- kamarádky zaměstnané apod
- dětské nemoci

No zkuste si být sami ve dvou vydržet zavřený doma bez tatínka a jediný návštěvy (kdo by to chtěl od prcka chytnou, že) tak tři týdny.. nebo se zeptejte maminek dvojčat..

Dito, stereotyp prostě k tomu asi patří, pracujte na jesličkách, dělej něco pro sebe, zkus MC a kluby, nebude to tak hrozný.. taky by se mi líbilo pracovat na částečný úvazek a pak si odpoledne prcka užít, ale do října už není daleko a pak půjde do školky..

naprosto souhlasím

Jsem ráda, že mám zdravé dítě, a spousta chvilek opravdu stojí za to, a jsem ráda, že jsem je mohla prožít. Ale prostě neumím upozadit sama sebe a svoje potřeby, nejsem na to ten správný typ. Rozepisovat víc se raději nechci. Žijeme s malou samy, takže jsme spolu samy od rána do noci, od pondělí do neděle. Když vidím kostky nebo obrázkovou knížku, dostávám husí kůži Možnosti volnočasových aktivit pro děti sice jsou, ale i to je po čase stále totéž a navíc, když člověk něco podniká často a pravidelně, stojí to nemálo peněz Bohužel nemůžu pracovat z domova, ani na poloviční úvazek, i s prácí na plný úvazek se to teď zkomplikovalo.... Ale je mi jasné, že za pár let budu vzpomínat, jak to tenkrát, když jsem byla doma, bylo super

lenkaB napsal(a):

Beru, jen k Tvé otázce - pokud máte nějaké hlídače, neváhej a jdi do toho moc ráda občas vypadnu mezi lidi, kteří mají jiné starosti, než kde jsou jaké pleny v akci, jaké očkování máme před sebou atd. jenže u nás je to trochu o h.bu díky tomu, že sice babičky máme (ani ne moc daleko), ale prostě z jejich strany zájem o hlídání není (za celou dobu si malou vzala P.mamka jednou na procházku a to ještě asi 20-ti minutovou kolem paneláku a už mi ji vracela, že neví, co s ní; o mé mamce ani nemluvím...), takže na všechny zkoušky, povinné hodiny, přednášky apod. si buď beru malou s sebou (to jsem udělala asi jen 2x, kdy mi ji při zkoušce hlídala kamarádka ve studovně, ale byly to nervy ), nebo si P. musí brát volno v práci... což jde, pokud je to jednou za 2-3 týdny, ale ve zkouškovém je to mazec ale jinak škola se určitě zvládnout dá, pokud jsi ochotná vzdát se pár hodin spánku   a je to moc příjemný relax a určtiě mnohem mín náročné, než třeba práce při MD
a pokud bys to nějak nezvládala, nebo Tě to nebavilo - ukončit, nebo přerušit školu můžeš vždycky

Leni - díky moc za odpověď, něco takového jsem v hloubi duše potřebovala slyšet!! že to jde, a dokonce i když to s hlídáním není až tak valné Fakt teda obdivuju, jak to zvládáš!! a navíc - pořád optimistka, to se mi líbí!

Já to taky tak vidím, že právě to bude prostě jinej zdroj povinností a že přijdu zas i na jiné myšlenky, než ty, co jsou spojené s maminkováním.
A fakt to není o tom, že bych nechtěla být s malým pořád, ale vlastně by to bylo do budoucna i pro jeho dobro, co se pak výdělků týká apod.

Upravil(a) Berka (21. 1. 2010 14:28)

Jak prožívám mateřskou? Teď dost hekticky
Když byl jenom Jenda tak to občas stereotyp byl i s těma kroužkama, navíc to jsou zábavy pro něj, pro mě už tak moc ne, protože neustálý žvatlání o plínkách v kolektivu dalších 10 mamin se mi už někdy zajídá...
Před porodem jsem si plánovala jak budu aktivní, dám si kurzy angliny nebo španělštiny, zkusím školu, možná i něco málo externě vypomůžu do práce, ale pr.dlajs, nějak jsem zjistila, že jsem doma v "stereotypu" vlastně spokojená, protože porád mám před sebou ještě pár desítek let úplně jiných činnosti než ty plíny, takže si je užívám. Tímto se podepisuji pod příspěvek Fidorky
Pracovně jsem se realizovala ažaž a dítě vlastně bylo plánované i tak, že si chci dát "relax" od poplácávání...
Každopádně s druhým tedy žádný sterotyp nezažívám, je to hektický až moc tak možná zkuste další děti
ale i tak se snažím o aktivity - plavání, yamaha školička, mateřské centrum, různé akce v rámci MC-maškarní, mikulášská apod., procházka musí být každý den... ale jinak to nějak nehrotím, snažím se dělat, co je zrovna třeba nebo máme náladu... ale myslím, že s dětma to ani snad jinak nejde než stereotypně, pokud tedy mamina nedělá "nic pro sebe" (škola, práce apod.)
Je fakt, že zimní období je někdy ubíjející... v létě je to pohoda, to jsme každý víkend na výletě a je těch činnotí k mání více, ta zima k tomu stereotypu svádí mnohem víc

Sterotypu zdar a nenechte se jím vyvést z míry, děcka odrostou fakt neuvěřitelně rychle a budem ještě rády vzpomínat

Ahoj, tak já mám doma kromě prcka taky už odrostlého školáka, je mu 13 let. Takže trávím dopoledne a částo odpoledne s malým sama. Je pravda, že určité věci se každý den opakují, ale snažím se s malým zabavit hraním, zapojit ho, když dělám domácí práce,  že mi podává kolíčky, nebo vyndává příbory z myčky, je to sice na dlouho, ale je to něco jiného, než hračky a zabaví ho to. Jinak se navštěvujeme s kamarádkami, které mají stejně velké děti. Chystáme se zase chodit do cvičení. Dopoledne už chodíme pěšky po nákupech, aby nám to lépe uteklo, a taky se unavil a chvilku po obědě zchrupnul. Odpoledne jdeme většinou taky ven, a občas ho vnutím většímu bráškovi na hraní. Jinak se těším na jaro, že budeme trávit více času venku a mezi dětmi. U straršího syna jsem studovala vysokou, dostala se více mezi lidi, ale bylo to fakt náročné, tak si to teď užívám. Jinak jsme si s manželem slíbili, že když už je malý hlídací a prarodiče jsou tak hodní, tak jednou za měsíc spolu něco podnikneme bez dětí, člověk pak vypne a zase je fajn.... Ale patřím k maminkám, které dají prcka na hlídání, a stejně pořád myslím, jak se má, jak mu je, ikdyž vím, že je o něj dobře postaráno...

Yellow, to máš stopro pravdu, i ty aktivity jsou po čase na nic.. jinak pro úsporu dobrovolničím v našem MC, kluk si pohraje, pohlídám dětičky a mám z toho ještě výhody (třeba vstupenka do zoo zadáčo).. jo a být bez tatínka, tak je dítko v jeslích a já v práci (bychom neutáhli hypotéku na byt) nebo v Bohnicích

Sluní, písla jsem ti k nám..

Skvele tema Dito

Myslim, ze stereotypu v materstvi se hold zadna obcas nevyhneme. Proste to k tomu patri a je jen na nas jak se k tomu postavime. Ja si ji docela uzivam, tesim se z kazdeho dne, pac ty pokroky, ktere vidim u sveho syna jsou proste uzasne a kdybych s nim tenhle cas travit nemohla, bylo by mi to hodne lito, ze jsem o nej prisla. I kdyz dny jsou pomerene stejne co se cinnosti tyce (hlavne ted v zime), tak z pohledu dovednosti prcka az tak stejne nejsou a vzdy me necim prekvapi, rozesmeje, nazlobi atd.  A tim vsim pak pro mne ty dny stereotypni byt prestavaji. V dubnu k nam pribude druhe stesticko a ja uz se na to strasne tesim. Bude to sice tezke, ale verim, ze si to budu uzivat. A nejvic se tesim nato, az v cervnu udelam statnice a budu si moct uzivat ratolesti o to vic. Skola je supr vec k tomu, abych pri materske nezakrnela a muj mozek premyslel i nad necim jinym, a take jako moznost do budocna lepsiho zamestani, ale zase vseho s mirou, ze Ale vim, ze jak ji dokoncim, par mesicu si budu uzivat sladkeho "neuceni", ale stejne pak zase zacnu uvazovat bud o doplneni vzdelani (stanice anglictiny) nebo take nejaek sprotovni vyziti (instrukt. kurzu spinnigu), proste neco. Do skoly se ucim po vecerech, nocich, kdyz mam zkousky hlida vetsinou manza obcas tchani, ale ti jsou aktivni duchdoci, takze ackoli bydlime ve stejnem baraku, moc se na ne nemohu spolehat. Mi rodice bydli na Slovensku, takze taky zadna pomoc, ale zatim to s manzou zvladame v poho. Ale je fakt, ze tahle zima uz me s..e a nemuzu se dockat jara, a s nim prijde i lepsi nalada, napady, moznosti atd. S kolegynema s prace chodivame do hospy slavit narozky, zacatek leta, konec leta, konec roku Proste se min jednou za dva mesice sejdeme a poklabosime, obcas si zajdu k holici, na kosmetiku, obcas s manzou do kina, kdyz jsou zrovna tchani doma, ale to vetsinou dostanou chuvicky, pac je vecer a maly chrupka Na sport momentalne nemam ani cas ani fyzicku , ale po porodu se urcite budu snazit neco delat.

Ale prispevek Fidorky je fakt trefny, obcas mi tohle probleskne hlavou, ale pak si zase reknu, ze to v te praci taky nebylo vzdy ruzove a taky me to tam obcas stvalo a tak jsem rada, ze mam ten nas poklad a muzu s nim travit tolik casu, pac to, jak rychle roste me desi a rikam si, ze si to opravdu musim uzit dokud to jde. Pracovat pak muzu pozbytek zivota a na tohle obdobi budu jen se slzami v ocich spominat.

To mě kroužky vůbec stereotypní nepřijdou. Na plavču se učíme stále nové věci, teď jsme začali používat i nové pomůcky a protože taky občas nahrazujeme, tak jdeme k jiné paní cvičitelce, ta má zase jiný program, takže je to fakt prima . Na cvičení je to také pokaždé něco jiného, navíc teď už chodíme pro velčáky , takže už máme půlhodinku tvořivosti, dnes jsme dělali sněhuláka, je to sice spíš práce pro maminky , ale děti se při tom fakt nenudí. No uznejte, patlat lepidlo po stolku, kvedlat ho v panákovce, to doma prostě nemá . My chodíme i v zimě hodně ven a od té doby co chodí sám, tak je to prima. Kopeme si hroudy sněhu, hrajeme na schovku a bafáme, já se přiznám, že si hraju fakt ráda . Asi to bude tím, že stárnutím člověk dětinští . Práce mi vůbec neschází, spíš si popovídat s bývalými kolegyňkami. A buzerace z práce mi fááákt nechybí . Za největší opruz považuji doma vaření a neustálé poklízení hraček, ještě navíc když se prcek v jídle ponimrá a sní sotva třetinu , ale jíst se musí a za chvíli bychom se museli kvůli bordelu vznášet . Prostě já jsem doma ráda a jediné co bych přivítala jsou větší sociální kontakty a více času pro sebe a partnera. No ale ono to asi fakt bude tím, že vysokou jsem dostudovala před 17 lety, v prac. procesu jsem strávila 16 let, zahraniční projekty, práce od rána do večera, peníze jsem si za tu dobu našetřila,  takže trocha stereotypu mi fakt nevadí.

Fakt zajímavý téma. První půlrok Niki života jsem bydleli ve městě, chodily jsme plavat, kočátkovat se Švédkou. Pak jsme zatoužili po klidu vesnice a baráčku a přestěhovali se. Vesnice o 50 obyvatelích bez ochodu, hospody, bez dopravního spojení V létě je tu nádherně, zimy jsou dlouhé. Plavčo jsme pak vypustily kvůli zdravotním problémům, v MC jsem byla jednou a stačilo mi to Občas se tu vídámě s jednou rodinou, ale tak max, jednou do měsíce. Taky mi to občas přišlo trochu jako nuda, ale jsme mobilní, takže není problém sednout do auta a vyrazit někam. Máme jdnu "hlídací" babičku, která ovšem razí teorii, že dítě má být především s matkou Tatínek se nám většinou vrací, když už děti spí a přes víkend je potřeba udělat spoustu věcí No ale co máme Sofi, tak se rozhodně nenudím, trpí na prdy, takže jsem zaměstnaná až až Takže barák, pes, dvě děti, chlap pořád v čudu a práce z domu a den mi nestačí
Když jsem šla na MD, tak jsem si nedovedla představit, co si beze mě v práci počnou Kdybych neměla Sofi, v pondělí by mi skončila mateřská a šupala bych do práce Já tomu domácímu životu přicházím pořád víc a víc na chuť

Možná budu trapná .
Ale doma jsem byla v kuse 8 let a když se mě někdo zeptá , jaké to bylo tolik let doma s dětma ,řeknu " pro mě to byly nejkrásnější roky života """

petjule napsal(a):

Izi napsal(a):

Každopádně s druhým tedy žádný sterotyp nezažívám, je to hektický až moc tak možná zkuste další děti

Myslím, že zrovna zakladatelka vlákna má dětí tak pětadvacet

Rejpale

Ahojky,
fajn téma.
Já jsem doma ráda, do práce se nehrnu, netěším, ani mi nechybí...co mi chybí jsou akorát penízky. Plánujeme druhé dítě, takže bych ráda zůstala doma a do práce šla až po druhé mateřské.
Je fakt, že čas od času pociťuju stereotyp, ale vímenéně zjišťuju, jak mi vyhovuje
Bohužel u nás na vsi není žádné MC, žádné plavčo, všude se musí dojíždět a já neřídím Ale zase se u nás starostka snaží a pro děti stále něco organizuje
No a co děláme přes den? Ráno vstaneme kolem půl 8, tak do 8-8.30 se povalujeme a lenošíme v posteli, jdeme koupit pečivo a pak se stavíme se sváčou u manžela v práci (má to přes dvůr), zůstaneme venku, pak jdeme připravit oběd, manžel chodí domů ve 12 na oběd, pak jde Kika spát a já mám volno tak 2h, odpoledne záleží jak se Kika budí, jdeme ven, pokud je hezky, když ne, tak doma něco vymyslíme, Kiku nejvíc baví mi pomáhat, takže toho využívám a uklízíme, pečeme nebo něco podobného, odpoledne dorazí manžel, v létě jsme chodili společně na hřiště a venku jsme byli prakticky až do večera, teď v zimě musíme být doma.
Kika je hodně náročná, je to živel, rošťák, tak se vlastně ani nemůžu nudit

Dituš, já když slyším plakat nebo jinak smutnit děcko, je mi špatně a hned bych mu pomohla a tak .. já to prožívám hodně a pláč dětí (i těch úplně cizích) mi rve srdce a nemůžu ho prostě slyšet. Mám to ale až teď, po druhém dítěti .. strašně mě to všechno změnilo.

Já si taky MD užívám. Kromě toho studuji dálkově VŠ a do práce se zatím nehrnu, i když až bude mít malý 3 roky v září, tak budu muset něco alespoň na částečný úvazek sehnat nebo to budu řešit brigádama, jestli to nějak půjde. Když je zkouškové, tak mi malého hlídá mamka a zato potom si to s ním víc užívám. Jezdím do MC, občas nějaký kroužek, i když malý moc nechce spolupracovat v kroužcích, ale časem se to určitě zlepší. Nejvíc mne ale štve zima v tom, že malý mívá rýmu, tak pak musím upustit z různých návštěv a výletů. Školu dělám pro sebe i malého a jsem ráda, že ji mohu dělat při MD. Jinak opravdu musím přiznat, že čas letí strašně rychle. Původně jsem taky viděla svou práci jako nejdůležitější, byla jsem v práci od rána do večera v těhotenství a téměř do porodu pracovala s tím, že se vrátím do 6ti měsíců zpět. Měla jsem tu možnost, ale odmítla jsem ji. Bohužel to dopadlo tak, že jsem nakonec o tu práci přišla, ale zatím mi to moc nevadí. Kdybych o ni nepřišla, tak jsem asi na tu VŠ nešla a hlavně bych nebyla s malým. Jediné co mne štve je to, že jsem malého v těhotenství vystavovala stresu z práce. Takže taky říkám, užívejte si toho času doma s malými jak to jen jde a nemyslím tím, že musíte chodit do nejrůznějších kroužků a čím víc, tím líp.

Upravil(a) Jana.J (8. 2. 2010 18:17)