|
29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
ahoj maminky, chtela jsem se zeptat, jak a co delate vlastne doma na matersky? Jak mate rozvrhnuty den, kdyz je tatka v praci a starsi deti ve skole?
Ja to zacinam trochu vnimat jako stereotip. kazdy den rano vstanem, nakrmime, uklidime, nakrmime, ulozime, pak jdeme ven.... 
Jedinou zmenou ted pro me je, ze Krystof zacal chodit kazde uterni dopoledne do jeslicek. Jeste si tam teda nezvykl, ale az si zvykne, tak uz vidim, jak budu chodit do bazenu nebo treba pracovat na zahrade a nebo nevim, ale bude ZMENA.
Uvitala bych treba tip na nejake mimodomaci aktivity (chodime plavat ale jinak nic) nebo nejaky tip na spestreni dne i s prckem. Co se da jeste behem dne delat? Asi trochu hloupa otazka, ale ja fakt nevim. Teda misto uklidu, hrani, prochazky a jidla.....
Není tady
Dito ja mam s malou 3x tydne dopoledne krouzky (od podzimu do jara) - v lete je to jine, to jsme hodne na zahrade atd. Ted mame v pondeli hernu v MC, ve stredu vytvarku (driv plavani, to uz jsme krouhly), ve ctvrtek hudebni skolku (Yamahu) - tak mame v utery a patek volno (to bud se stykam se sousedkou, aby si deti pohraly) nebo ted uz travim cas kontroloma u Dr. Dopoledne tudiz je temer kazdy den zaplneny, po obede cca 2 hodky spi, pak po svace prochazka, hrajem si (nekdy plastelina, knizky, skladame, vkladame atd.) , zkouknem Kouzelnou skolku, ja zacnu pripravovat veceri, mala asistuje - huraaaaa je doma tata, vsichni spolecne povecerime, tata malou vykoupe a mala jde chrnet 
Není tady
tak ten zaver s tatou mame taky tak, je to 
ale pres den se fakt nudime. Asi oba. 
Ta vytvarka je dobry napad, modelinu koupime, jeste ji nemame, tak vyzkousime.
Kaam treba chodite na ty prochazky? Mimo zoologicky samozrejme my jeste chodime krmit labute a vencit psa, ale taky mam posledni dobou pocit, ze je to furt stejny.
A kdyz mam jit k doktoru nebo tak nekam, tak normalne misto auta jedu autobusem, bo na nej musim cekat a jede to dyl a musim kus pesky a dneska jsem byla na kontrole 3 hodiny a autem by to byla jenom hodina a pul mozna dve a ten zbytek casu bych asi zase prosedela doma s Chrisem na kline. Asi mi z ty matersky hrablo
Není tady
Dito neodpovím přímo na otázku, ale stejně k tomu chci něco napsat.
Já jsem doma už rok a musím říct, že mi značně začíná chybět jednak kolektiv a nějaký uplatnění v něm, stejně jako uznání (=výplata a poplácání po rameni od šéfa).
A už jsem tu jinde psala, že mi taky vadí že jak jsou pro mě jeden den jako druhej, tak se mi stýská po tom těšení na víkend (a to já jsem se uměla hodně těšit už od středy ráno ), až euforickej pocit ze závěru týdne v pátek večer, i ta lehká nervozita ze začátku týdne v pondělí ráno. Nebo třeba pocit "padla" v šest večer. Padla mám ledatak kdy uspíme prcka v osm večer, ale to mě čeká ještě pár jiných věcí k udělání.
Taky moje práce nebyla vůbec stereotypní, ba naopak a tak to najednou trochu hůř snáším, když mám nalinkovaný dny, jeden jako druhej, od rána do pozdního večera.
Zajímavý je, že když začnu mít vždycky pocit že už je to fakt moc velkej stereotyp, tak se něco změní - že třeba přes den Sam začne spát jeětě míň, nebo ho vezmou zuby a já mám hned po rutinně
No ale nestěžuju si, navíc nesmím vyprázdnit zásobník stížnsotí hned na začátku, protože za chvíli chceme druhý dítě. Taky si pořád říkám, že děti máme jen na chvíli a musím si užívat i tohle, patří to k tomu.
Koneckonců včera jsem vytřídila výbavičku pro sestru, která čeká prcka a je naprosto neuvěřitelný, jak nám těch necelých 10 měsíců od porodu uteklo a to malý miminko je ta tam. Stejně rychle asi uteče i tohle celý období kolotoče krmení, přebalování, procházek stejnou trasou, stále stejných dokola hrajicích dětských melodií a říkanek a rituálů...a budem na to ještě asi s láskou vzpomínat 
Není tady
my nechodime nikam moc extra na prochazky (kdyz spi do tech dvou, naji se, tak jsou pomale tri a nez se zacne stmivat mame tak hodku, nekdy hodku a pul) - ted je tady vsude mraky snehu, tak bereme boby nebo sanky a jsme na svahu (to ted miluje), kdyz je venku hezky, jsme na hristi 3/4 casu travime na houpackach (nemuzu ji z ni dostat), jinak tu lita po fotbalovym hristi, hrajem na honicku, schovava se mi za stromy atd. Bydlime na vesnici, zadne dlouhe vylety to nejsou - ja taky nepouzivam dlouho uz kocarek (cca od leta), tak mala vsude tapka peso - proto i ta cesta na hriste a zpet, se pekne protahne - u hodne veci se zastavi, sem tam pozbira nejaky klacik, kamen (no poklady, ktere musi mit) - takhle se i vic utaha a zabavi 
Není tady
Fidorka napsal(a):
Dito neodpovím přímo na otázku, ale stejně k tomu chci něco napsat.
Já jsem doma už rok a musím říct, že mi značně začíná chybět jednak kolektiv a nějaký uplatnění v něm, stejně jako uznání (=výplata a poplácání po rameni od šéfa).
A už jsem tu jinde psala, že mi taky vadí že jak jsou pro mě jeden den jako druhej, tak se mi stýská po tom těšení na víkend (a to já jsem se uměla hodně těšit už od středy ráno
Taky moje práce nebyla vůbec stereotypní, ba naopak a tak to najednou trochu hůř snáším, když mám nalinkovaný dny, jeden jako druhej, od rána do pozdního večera.
Zajímavý je, že když začnu mít vždycky pocit že už je to fakt moc velkej stereotyp, tak se něco změní - že třeba přes den Sam začne spát jeětě míň, nebo ho vezmou zuby a já mám hned po rutinně
No ale nestěžuju si, navíc nesmím vyprázdnit zásobník stížnsotí hned na začátku, protože za chvíli chceme druhý dítě. Taky si pořád říkám, že děti máme jen na chvíli a musím si užívat i tohle, patří to k tomu.
Koneckonců včera jsem vytřídila výbavičku pro sestru, která čeká prcka a je naprosto neuvěřitelný, jak nám těch necelých 10 měsíců od porodu uteklo a to malý miminko je ta tam. Stejně rychle asi uteče i tohle celý období kolotoče krmení, přebalování, procházek stejnou trasou, stále stejných dokola hrajicích dětských melodií a říkanek a rituálů...a budem na to ještě asi s láskou vzpomínat
Fidorko,no to se mi moc líbí,ten tvůj příspěvek.Mám uplně stejný názor.Hlavně se mi líbí ten konec,ten je pravdivý...děti máme jen na chvili..je to bohužel pravda.Ale nemysli si,taky mi chybí poplácání od šéfa a přesně všechno jak píšeš.
Není tady
Dito, zdar 
Já jsem doma už pár let a musím říct, že mi v tomhle moc pomohlo narození Šimona. Den mi uteče ani nevím jak. Když byl jenom Adam, byla to opravdu nuda pro oba. Neumím být matkou, která zorganizuje 100% času svého dítěte a svůj čas tak, aby si dítko patřičně užila 
Někdo to tak má, ale já mezi tyhle šťastné nepatřím.
(Mmch. modelínu nekupuj, Kolombo by ji akorát jedl , ještě na to má čas)
Když byl Adámek malý, tak jsem se snažila vyplnit si čas prací z domova (2x týdně jsem musela zajet do práce, tak to bylo taky prima), chodili jsme do MC (a já tam dělala pár měsíců dobrovolnici), pak jsem orgaizovala pro kamaráda přednášky do MC po republice. Ale přiznám se, že bych tu dobu nechtěla vrátit. Nebavilo mě to.
V létě bude líp, dá se chodit více ven a hlavně to chce získat nové kamarádky, kamarády a známé. Neuzavírat se doma, to je pak na houby...
Není tady
ja jsem doma pres ctyri roky a musim rict, ze uz se fakt tesim za pul roku do prace...
nemuzu rict, ze bych se doma nudila, ale jak pisete, stereotyp je ubijejici, sice mam malou ve skolce a s Fandou uz se da delat ledacos, chybi mi kolektiv a uznani, jak tu bylo psano...
a pres zimu je to jeste depresivnejsi, nemoci, sero, chybi slunicko.... takze uz se tesim na jaro, to budem na zahrade cely den a zas bude veseleji:-)
libil se mi Fidorky prispevek, mame to uplne stejne:-)
Není tady
ahoj, mám podobné pocity. jsem doma dva roky, ne že by mi chyběla přímo ta má práce,ale jiná činnost, změny mi chybí. Léto je na tohle skvělé, dá se naplánovat hromady aktivit, a radši je trávím venku než nekde uvnitř. Přítel jezdí od jara do srpna závody, tak jezdíme s ním. jede se na chatu, atd. ale ted:( sníh je opravdu všude, až tak, že se nedá moc chodit, naše malá boby moc nemusí,, musím zkusit pořídit sáňky.
U nás vstanem, snídane, a takovy ty veci kolem, taky poklidit, udelat obed, takze dopoledne opravdu moc ven nestihame, kdyz je nejaka akce, ze jdeme dopoledne pryc, musim obed udelat predem nebo rozmrazit. U nás se jiz po obede nespi, takze to jdeme treba ven. taky u nas jede kouzelna skolka. tatka sice domu chodi vecer,ale nekoupe atd, ale aspon se verunka soustredi na nekoho jinyho. a s tou nudou rozumim, ne ze bych nemela moc co delat,ale nakup, uklid, uvareni atd udelam a pak se nudim. ted mi zacne prace z domova pro znameho, tak aspon trosku nejaky uplatneni, uz se na to i tesim....
Ale treby kdyz premyslim nad dobou za rok, kdy pujdu do prace(pokud se nepustime do druheho) a mala do skolky, kdy mam skolku pomerne slozitou, takze to bude docela narocne pro nas obe, tak na to se ani netesim... asi to bude tim, ze bych rada mela jinou praci treba:)
Holky, vy co jste se pustili do druheho ditka(rikali jsme si ze bych v lete vysadila prasky po svatbe, tak ve 3,5 letech veru by byl sourozenec) ta nuda asi odpadne, to je jasne,ale neni to taky dost na nervy a hlavu???
Není tady
Ahojky,
jsem doma zatim neco pres rok a pul. Hodne stereotypni mi to pripadalo, kdyz jsem byla tehotna...hlavne ke konci 
Ted uz je to lepsi a musim rict, ze kazdym dnem toho stereotypu ubyva, jak Viki roste a uci se nove veci. Uz ta komunikace neni tak jednostranna. Od noveho roku chodime v pondeli na 3 hodiny do herny v MC, ve stredu celodenni navsteva u mamy (vetsinou i segra s neteri), ve ctvrtek dopoledne (prave jsme se vratily) na zpivaci/tancici krouzek v MC, vecer mam kurz foceni. Utery a patek mame zatim volno, ale to se zmeni, protoze chceme jeste chodit do Yamahy + nejaky cvico treba...
Kolektiv mi chybi taky, ale jsem v kontaktu s kamaradama a byvalyma kolegama, takze obcas se nekdo stavi, nekdy dojedeme nekam my. S tim uznanim a poplacanim po zadech to zatim nejak moc neprozivam...vim ze to neni to same, ale F. me poplacava (po zadech!) kazdou chvili (a to toho doma zase nejak moc nedelam). Spatne teda snasim to, ze se F. kolikrat vraci domu az kdyz Viki spi Ale to je vec, se kterou momentalne nemuzeme nic delat, takze nema smysl kvuli tomu delat doma dusno.
Jinak na mensi nakupy chodime pesky s kocarem, abysme se prosly. Prochazky bez cile tady v okoli uz me moc neberou, ale sem tam teda jdeme. Nekdy vezmeme auto a popojedeme nekam dal, at je zmena. Mam rada, kdyz ma prochazka nejaky cil , protoze pak uz je to vylet. Ted jsem vzala Viki i na vystavu, ale v pulce jsem ji nechala vyvest (byla s nama mama, tak ji vzala ven)
Jo a tu modelinu Dito fakt nekupuj (teda pokud nas nechces v podzimnatech zasobovat veselejma historkama, kterak Kolombo rozpatlal modelinu po zdi, po sobe a pulku snedl) My jsme 2x modelinu dostali a zatim je schovana.
Doma zpivame, poustime pisnicky, malujeme, prohlizime knizky, a hlavne rozmistujeme hracky po byte.
Není tady
já jsem na tom podobně (vycházky, atd.), 1x týdně plavání a jinak nic, ale mám strašnou radost, jak každý den vidím, že se Verunka něco naučila ... to mi vlévá život do stereotypem znavených žil ...
čára přes rozpočet trochu byla, že jsem plánovala seznámení s nějakou maminkou na plavání, bohužel jsou všechny 3 přespolní 
... teď je tak velehnusně, že se mi nechce ani nikam jet autem (stačí nákup a mám toho pokrk), takže se nehnem ani k babi natož k ségře a jejím dětem, až teda opadne tadyta blbá Sibiř, tak budem jezdit k babi a synovcům/neteřím plus ještě další den chci taky chodit do toho MC ... jak to tak po sobě čtu, tak jsem nic světoborného neporadila co ... ale je to tak, i když je to často ubíjející, jsou malí jen jednou (to si opakuju když už nemůžu) ... a hlavně teda čím jsou starší, tím víc věcí je baví - a z toho lze těžit
a teď jsem dočetla Petuli, u nás je to taky tak, s plácáním po zádech 
my se s manželem plácáme navzájem takže uznání jako takové mi celkem nechybí, spíš ten svobodnější rozlet momentálně 
Upravil(a) Cassiopeia (21. 1. 2010 11:34)
Není tady
Jé holky, tak to já se přispěju s opakem 
nám je den krátký
já vlastně nevím, co furt děláme, ale naprostá spokojenost ..o létě nemluvě , však víte máme firmu sezoní a se zahradou, chalupou, koupačkama , dovolenýma, v kalendáři narváno 
a ted v době zimního volna chodíme plavat, na kafíčka s mamina na mateřských a nebo nepracujících 
nákupy, koníčky velký ségry, kde Lála vyvede nějakou lumpárničku, chodíme dost na zahradu na lžíci -máme malej kopeček o letní zahradě nemluvě, máme spoustu zábavy na hraní a dovádění venku doma holky vymyslí tolik, že jediné, co za den stíhám jsou zprávy a film tak leda v noci z dvd
...Peťuli, jak píšeš procházky s cílem 
nevyšla bych snad ven , jen tak a nevědět coby
asi je to tím taky, že mám děti dvě, ale ani s Ajou jsem tenhle pocit neměla, mnoho aktivit, koníčků, firmu, kamarádky, je to dávno, ale vzpomínky jsou spíš právě na neomezený prostor si dělat , co chci
. Petuli ten můj taky umí kvalitně poplácat manžel chodí domů jak kdy, na něj se taky těším,ale po prima prožitým dnu, nic nám nechybí a po ničem víc netoužím 
pohoda lahoda ta mateřská 
Upravil(a) Lenďák (21. 1. 2010 11:49)
Není tady
Taky přispěju svými pocity
Ten stereotyp a někdy nudu, jestli to tak můžu napsat, jsem měla s prvním děckem, jenže mi bylo 21let, byla jsem blbá, dítě vlastně ani moc nechtěla (je to hnusný takhle napsat, ale prostě to tak bylo), takže jsem se starala na 100%, ale nemůžu vůbec říct, že bych si to nějak užívala, když dneska po 13-ti letech na to vzpomínám, skoro nic si z té doby nepamatuju, nějak mi to proklouzlo mezi prsty 
Těšila jsem se, až mi mateřská skončí a budu moci nastoupit do práce, přijdu mezi lidi a budu žít "plnohodnotný" život (ano, tenkrát mi to tak prostě přišlo). Možná to není hezké, ale je to tak.
Ovšem teď jsem se 14-ti měsíční dcerkou na mateřské a užívám si to na 100%. Trošku "nudnější" to bylo, když byla úplně malinká, ale od toho půl roku je to sranda, baví mě to a do práce bych nešla za nic Když potřebuju mezi lidi, o malou se postará přítel nebo pohlídají rodiče a vyrazíme se pobavit nebo do kina. Mám pár kamarádek, se kterýma se navštěvujeme, když máme chuť plkat o dětech a vaření Stýkám se s kolegama z práce i ostatními kamarády, i když nemají děti.
Ráno se u nás vstává tak kolem osmé, snídaně, kafíčko, poklidit, uvařit oběd, většinou ven nestihneme, až odpol. Z aktivit u nás máme plavání (to teď přes zimu nechodíme), občas zajdeme do mateřského centra, ale někdy mi ty ostatní maminky lezou na nervy , tak zase ne moc často. Stereotypní to malinko asi je, ale mě to tak vyhovuje když už mám pocit, že to je moc, udělám něco prostě jinak Třeba přestavím obývák
Kontakt s lidmi mi nechybí, mám ho dost, když chci. Občas jsem ráda s malou sama doma, ráda si s ní hraju nebo pozoruju, jak si hraje sama. Každý den po obědním spinkání vyrážíme ven na procházku, cestou nakoupíme menší nákup, projdeme se, teď chodíme bobovat a blbnout ve sněhu a už se těšíme domů na sváču a na kafíčko Večer se těšíme, až přijde tatínek z práce, každý den Kačku večer koupe a krmí, tak si odfrknu a když děti usnou, posedíme, pokecáme, pustíme si seriál nebo film a jdeme se tulit do peřin Na víkendy se strašně moc těším, protože vím, že taťka s náma bude celé dva dny doma a že podnikneme něco, na co přes týden není čas. Často se vídáme se známýma, rodičema, jezdíme na návštěvy nebo návštěvy jezdí k nám ..
Samozřejmě někdy mi chybí takový ten "jiný mozkový" zápřah, jaký jsem měla v práci, kontakt s lidmi po té pracovní stránce, svojí práci jsem milovala, ale vím, že se k ní jednou vrátím a tahle "dovolená" je mi víc než příjemná Taky jsem hodně ráda, že žiju ve městě, bydlíme v centru Brna. Na vesnici bych se já ukousala nudou, protože teď v zimě vyjet autem je o život a celý den tam být zavřená, tak by mi asi jeblo Někdy mi stačí jen ty cizí lidi kolem mě, hlavně že nejdu po pusté prázdné ulici.
A s tím poplácávním po zádech .. tak to vůbec neřeším. Přítel mi dost často říká, jak se o ně krásně starám, že to všechno tak hezký zvládám, domácnost, dvě děti .. mně to přijde zívačka, ale on by to prý nezvládl, takže mě dokáže ocenit:lol: A mně to stačí, nepotřebuju víc .. nebo nějaký pocit, že jsem nepostradatelná, necítím se méněcenná, naopak.
Jak píše Lenďák, i nám je den krátký. Někdy mě až děsí, jak to rychle utíká .. trošku bych to zpomalila všechno.
Možná to vypadá, že jsem na své druhé starší dítko úplně zapomněla, to vůbec ne, je s ním práce dost, škola a podobně, ale je to puberťák a naší přítomnot příliš nevyžaduje. Zúčastňuje se všech našich návštěv, akcí, i když někdy nerad, ale na procházku s kočárkem ho samozřejmě nedostaneme
Momentálně plánujeme ještě jedno miminko, takže do práce se ještě nevrátím a ani nechci Jsem takhle skutečně spokojená. Podotýkám, že je mi 34 let, před pěti - deseti lety bych to možná měla jinak.
Upravil(a) petjule (21. 1. 2010 12:27)
Není tady
Já rodičovskou prožívám docela dobře. I když musím napsat, že občas to je pořádný stereotyp. S Matýskem chodím každou středu na plavání, někdy i jiný den. Chodíme ven na procházku. Každý den se raduji s neuvěřitelných pokroků Matýska. Hodně mu čtu, hraju si s ním. Dokáže si hodně hrát i s dětmi. A je hodně přátelský. Skoro vůbec se nestydí před cizími lidmi .
Chodíme ven s kamarádkami. Od února si jdu oprášit angličtinu, ta ze střední už mi nestačí, tak budu chodit na kurz, abych si pak za čas mohla udělat státnici. Příjemná změna. Začnu také s Matýskem chodit do mateřského centra. Další příjemná změna. A později budu s Matýskem taky chodit na cvičení s batolaty .
Manža je přes den v práci, přijede vždy odpoledne, a pak se Matýskovi věnuje on, tak mám taky trochu času pro sebe .
Upravil(a) topazio (21. 1. 2010 12:23)
Není tady
Ahoj
tak ja pridam pohled trochu z jine strany.
Musim rict, ze vam vsem, co travite cas s detmi a zazivate stereotyp, hodne zavidim. Do prace chodim od S. tri mesicu, napred jen na par hodin v tydnu, ted ctyrikrat tydne sest hodin (od 9 do 15)
Vsechny aktivity pro deti jsou pres den, nestihame zadne cviceni, kresleni, zpivani, tancovani, materske centrum... jedine co zvladame, je plavani a to od pul osme rano, coz je ted v zime poradne krusne....
Deti jsou male a chteji si s nami hrat a travit volny cas jen par let, je to klise, ale uzivejte si to.... ani pochvala od sefa ani vyplata na uctu mi nevynahradi chvile, kdy si muzu hrat se Sofinkou.
Není tady
bajaja napsal(a):
Deti jsou male a chteji si s nami hrat a travit volny cas jen par let, je to klise, ale uzivejte si to.... ani pochvala od sefa ani vyplata na uctu mi nevynahradi chvile, kdy si muzu hrat se Sofinkou.
Pod takový klišé se já podepisuju !
Není tady
Tak nejdřív jsem měla v úmyslu si tady pořádně postěžovat , ale po přečtení příspěvku od Bajaji si to ušetřím..vlastně jsi to vystihla a s tím klišé souhlasím ..je fakt, že práce, výplaty a šéfa si naše generace bude užívat minimálně do 70ti, tak konkrétně s tímhle vlastně není kam spěchat ..ale to je asi 
Jinak Ditu, se zpestřením asi moc neporadím, děláme takový ty běžný věci - plavání, sokol, procházky.. mě trochu ten stereotyp "zlepšilo" to, že jsem si nabrnkla dvě kamarádky se stejně starýma dětma a různě se navštěvujeme..to je docela fajn.
Vzhledem k tomu, že jsem starší maminka, tak práce atzv. rádobyúspěchů a poplácání po zádech jsem si užila dost. Nakonec jsem zjistila, že tohle všechno má nesmírně jepičí život. Vzhledem k tomu, že jsem byla na rizikovém, tak jsem byla od začátku těhu doma, takže doma už jsem 2 1/4 roku. Stereotypní mi to přijde stejně tako jako když jsem chodila do práce, a stejně jako v práci člověk občas zažije milé setkání, milé překvapení. Jediné co mi nesmírně chybí je volný čas, který bych si strávila po svém. Bohužel hlídání nemáme, takže buď vyrážím já a hlídá přítel, nebo on a hlídám já. Moc mi chybí vyrazit společně do kina, pobavit se s přáteli, dojít si třeba na bowling. Čas pro sebe si vysloveně kradu a přiznám se, že mi chybí si v klidu posedět u kafe, knížka už ani nevím co je. Holt ty babičky a dědečkové nám chybí, ale což nadělám. Je to takové jaké to je a já jsem šťastná, že toho prcka mám. Protože věřte, že v práci, když se za vámi zaklapnou dveře si na vás nikdo ani nevzpomene a úspěch v práci je pojem velmi velmi relativní. Zažila jsem veleúspěšné šéfy, kteří byli ze dne na den odstraněni, lidi, kteří se z úspěšných managerů rázem stali nepohodlnými a lidi, kteří celý život pracovali pro firmu najednou nadbytečnými nebo s nedostatečnou kvalifikací. Stačí mi občas zajít do práce a rázem mě veškeré chmury přejdou.... Veselý smích prcka pro mně znamená mnohem víc, protože mi tím dává najevo, že je šťastný a spokojený a to je to maximum, co mu můžu dát.
Dituš - hezké téma, myslím, že tuhle otázku si občas klademe každá..
Tak i já občas poci´tuju stereotyp a cítím se jakož nevyužitá... nicméně jsem samozřejmě hrozně ráda s prckem doma a užívám si, jak pořád dělá a umí něco nového..
Ale jinak se už taky těším do MC, až bude větší, aby se potkával víc s dětma svého věku.
ale přesto už i mě napadla myšlenka na nějakou práci... a nebo, v posledním týdnu mě napadla znova otázka VŠ - a to dálkově... což by se možná dalo zvládnout... už jsem před těhu byla i přijatá, ale musela jsem to kvůli neschopence při rizikovém zrušit... te´d mě to zas láká, prostě mám pocit, že za tu dobu doma všechno zapomenu - odborné i jazykové.. ach jo...
Holky, studujete některá? dá se to s prckem?
Není tady
Berko, ja studuju a uprimne se tesim, az to dodelam. Kombinace Sofinka + prace + skola je teda az dost.... ucim se jen v noci a obcas se mi taaaaaaaaak nechce
Není tady
Všem spokojeným maminám gratuluji, kolem mne jsou také samé mámy, co se v mateřství totálně realizují. Ty, co to tak nemají, se na bbnetu nevyskytují často (neb se ralizují přece jinde a na kecání o plenách nemají čas ), takže Dito, super, že jsi napsala!!
Osobně mi nepřipadá nějak zvlášť ralizující pro studovanou a inteligentní ženu utírat zadeček a mávat chrastítkem. Citově to je nádhera, ale intelektuálně ubíjející. Co si budeme povídat.. toť můj názor. A jsou zde okolnosti, které to zhoršují (a to jsou přesně okolnosti Dity a spol)
- chybějící rodina okolo - bydlíme v zahraničí, jiném městě..
- hodně pracující tatínek - my ho vidíme jen o víkendu
- kamarádky zaměstnané apod
- dětské nemoci
No zkuste si být sami ve dvou vydržet zavřený doma bez tatínka a jediný návštěvy (kdo by to chtěl od prcka chytnou, že) tak tři týdny.. nebo se zeptejte maminek dvojčat..
Dito, stereotyp prostě k tomu asi patří, pracujte na jesličkách, dělej něco pro sebe, zkus MC a kluby, nebude to tak hrozný.. taky by se mi líbilo pracovat na částečný úvazek a pak si odpoledne prcka užít, ale do října už není daleko a pak půjde do školky..
Není tady
Tak já u Máti taky dodělávala VŠ a bylo to super. Doma se mi líbilo a líbí, ale je fakt, že když jsem měla jen Máťu, tak jsem 1x za 14 dnů vyrazila do školy mezi úplně jiné lidi a to si člověk dáchne. Taky jsem se hodně věnovala psovi, takže výcvik, výstavy, závody a tam se taky člověk dostane mezi jiné lidi než jsou jen ženské na mateřské.
Teď už nemám ani pocit, že bych potřebovala vypadnout. Když jsme zdraví, tak 1x až 2x týdně jezdíme do MC, taky tu mám dost často návštěvy nebo jsme na návštěvě my. 2x týdně výcvik psa a fakt nějak nemám pocit, že se nudím. Naopak si to doma užívám.
Asi by to chtělo víc kamarádek a přidat nějaké další aktivity. Myslím, že taky téhle náladě moc nepřidá zimní počasí, vydrž do jara a určitě bude lépe.
Není tady
Baji, Leni - díky za názor na školu, vím, že by to byl bič na mě a že pak budu nadávat, až budu po nocích šrotit... ale fakt mám strach z toho zakrnění a jen tak si vzít skripta a učit se - to mě nebaví
no, uvidím, ještě je pár měsíců čas na rozmyšlení...
Jinak je mi jasný, že žít bez rodiny v zahraničí a tatínka vidět jen večer a o víkendu a nemít babičky a dědečky, tak se asi picnu. Naštěstí máme hlídání, takže občas si můžem vyrazit i na ples nebo na bowlas nebo tak prostě.
Obdivuju ty maminky, které to zvládají bez hlídání a ještě třeba v cizí zemi bez dobrých kámošek...
Není tady
Beru, jen k Tvé otázce - pokud máte nějaké hlídače, neváhej a jdi do toho moc ráda občas vypadnu mezi lidi, kteří mají jiné starosti, než kde jsou jaké pleny v akci, jaké očkování máme před sebou atd. jenže u nás je to trochu o h.bu díky tomu, že sice babičky máme (ani ne moc daleko), ale prostě z jejich strany zájem o hlídání není (za celou dobu si malou vzala P.mamka jednou na procházku a to ještě asi 20-ti minutovou kolem paneláku a už mi ji vracela, že neví, co s ní; o mé mamce ani nemluvím...), takže na všechny zkoušky, povinné hodiny, přednášky apod. si buď beru malou s sebou (to jsem udělala asi jen 2x, kdy mi ji při zkoušce hlídala kamarádka ve studovně, ale byly to nervy ), nebo si P. musí brát volno v práci... což jde, pokud je to jednou za 2-3 týdny, ale ve zkouškovém je to mazec ale jinak škola se určitě zvládnout dá, pokud jsi ochotná vzdát se pár hodin spánku a je to moc příjemný relax a určtiě mnohem mín náročné, než třeba práce při MD
a pokud bys to nějak nezvládala, nebo Tě to nebavilo - ukončit, nebo přerušit školu můžeš vždycky
Upravil(a) lenkaB (21. 1. 2010 13:55)
Není tady
bensi napsal(a):
Všem spokojeným maminám gratuluji, kolem mne jsou také samé mámy, co se v mateřství totálně realizují. Ty, co to tak nemají, se na bbnetu nevyskytují často (neb se ralizují přece jinde a na kecání o plenách nemají čas
Osobně mi nepřipadá nějak zvlášť ralizující pro studovanou a inteligentní ženu utírat zadeček a mávat chrastítkem. Citově to je nádhera, ale intelektuálně ubíjející. Co si budeme povídat.. toť můj názor. A jsou zde okolnosti, které to zhoršují (a to jsou přesně okolnosti Dity a spol)
- chybějící rodina okolo - bydlíme v zahraničí, jiném městě..
- hodně pracující tatínek - my ho vidíme jen o víkendu
- kamarádky zaměstnané apod
- dětské nemoci
No zkuste si být sami ve dvou vydržet zavřený doma bez tatínka a jediný návštěvy (kdo by to chtěl od prcka chytnou, že) tak tři týdny.. nebo se zeptejte maminek dvojčat..
Dito, stereotyp prostě k tomu asi patří, pracujte na jesličkách, dělej něco pro sebe, zkus MC a kluby, nebude to tak hrozný.. taky by se mi líbilo pracovat na částečný úvazek a pak si odpoledne prcka užít, ale do října už není daleko a pak půjde do školky..
Bensi,omlouvam se,ale ac to mozna sem tam nevypada,tak bych to nedokazala napsat lepe nez Ty a plne s Tebou souhlasim. Jsem tu v satelitu take sama bez rodiny a pomoci babicek,pritom obe uz jsou v duchodu,ale dalka a i uz maji rady svuj klid jim brani. Mrzi me to kvuli Matyskovi,ale nic s tim nenadelam. Touzila jsem se take vratit do prace,bohuzel mi ji i pres moji snahu pracovat pro zamestnavatele z domu uz od pul roku ditete nezabezpecila,hledala jsem v okoli jakoukoliv poradnou vypomoc ci zkraceny uvazek,nerealne a na skolku ve 3 letech mohu zapomenout,proto i rozhodnuti poridit Matyskovi sourozence. Ac me mozna nektere maminky nepochopi,nedovedu si to predstavit,ale jedinacka jsem nechtela a okolnosti jsou proste dane, sve dite miluji, venuji se mu maximalne,co je v mych silach,ale uvnitr trpim jako zvire. Vsechny maminky v okoli,co maji funkcni babicky jsou uz od 2 let svych deti v praci,takze jsem tu i hodne sama. Nekdy je lepe,nekdy hure, ale rikam si,jednou na to budu s usmevem a slzou v oku vzpominat,zivot bez ditete si uz nedokazu predstavit a je pravdou,ze je ted pro me vice smysluplny i kdyz me hrozne separuje od lidi a prace,kterou jsem mela rada,podotykam,ze nejsem karieristka. Co ale musim priznat a je to horsi nez separace je nedostatek financi, na to nejnutnejsi mame,ale opravdu jen na to a to me mozna mrzi a stresuje daleko vic nez samotne dite.
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
