Seli, máš pravdu. Můj kamarád žije s velmi věřící partnerkou, vzali se (v kostele a na úřadě) a vychovávají dítě. On pracuje, ona se vidí v domácnosti s dítětem. Osobně bych nechtěla žít /vychovávat dítě.. takto v "dvojjakosti", nebo jak to říct...
Přijde mi zvláštní, aby jeden čekal na druhého doma, zatímco druhý by chodil do kostela atd. Nedělá to mezi partnery spíš překážku? Ale co láska, když bez druhého nemůžeme být? Dokázali a chtěli byste změnit své životní přesvědčení?

.

Upravil(a) misha88 (30. 3. 2011 12:28)

Myslím, že hodně záleží na tom, jak moc ten věřící věří a jak je ten druhý - nevěřící přístupný k víře.Čili je to o toleranci. Pokud je někdo fanatik, nedá se s ním domluvit. S výchovou dětí to může být oříšek. Já jsem to měla tak, že jsme měli svatbu v kostele ( já v boha nevěřím) a nevadilo mi to. Syna jsme křtili - nakonec i já jsem křtěná. Pak jsme se rozvedli, ale i tak jsem syna párkrát do kostela vzala, i když tam sama nechodím, aby měl šanci se rozhodnout, jestli on tam bude chodit. Moji rodiče jsou oba věřící, i když vlažně (maminka se teď ke stáru dopracovala až k ateismu) a mě nikdo k víře nenutil. Proto jsem i já tolerantní. Ale do rodiny ortodoxních věřících myslím by ateista neměl chodit. A obráceně. Znám lidi, kteří se rozešli krátce před svatbou údajně kvůli víře - on evangelík, ona katolička.

To hlavní tu už určitě padlo: že totiž záleží na tom, jako moc "věřící" a jak dalece "nevěřící" partneři jsou. Pokud jde jen o kulturu, tzn. že byl někdo vychován např. v katolickém prostředí, asi se to ukáže třeba preferencích ohledně svatby (kostel vs. radnice) nebo třeba křtin (ano či ne), ale na každodenním životě asi minimálně. Pokud má někdo hluboce zakořeněnou víru, která je pro něj úhelným kamenem toho, jak řeší každodenní problémy, tak bude v partnerství s nevěřícím žít jen těžce: a naopak, jeho způsob řešení problémů (pokora, modlitba, vyčkávání na Boží vedení) asi budou toho druhého dost ničit.

Drtivá většina mých věřících kamarádů z puberty si vzala také věřícího partnera. Jen ve dvou případech to tak nebylo: jeden věřící kamarád si vzal děvče, které mělo ke křesťanství vyloženě odpor, sám se pak postupně s ostatními věřícími přestal stýkat, do kostela nechodí a jak to u něj s vírou je, si netroufám posoudit - rozhodně se navenek projevuje podstatně méně, než před tím.

Potom si ještě jedna moje kamarádka katolička, silně věřící, vzala svého nevěřícího přítele. Ti o tom ale velmi dlouze a velmi podrobně mluvili a měli celem jasno, že ona bude v praktikování své víry dál pokračovat. Jak to s nimi je, nevím, nicméně doufám, že se jí to daří

Osobně si myslím, že je dost těžké udržet si víru a zásadní životní postoje, pokud je s vámi nesdílí váš nejbližší člověk na světě. Neříkám, že nemožné, ale dost těžké. Taky bych nechtěla řešit každodenní problémy typu jestli půjdu do kostela, co bude doma dělat manžel, jestli se můžu modlit s dětmi, nebo jen sama, atd...

Odpovidam pouze na dotaz ze zahlavi vlakna: Ano i ne. Dle meho presvedceni..., neni to o tom, kdo "jak" je verici, ci neverici... Mi to prijde stejne jednoduche/slozite, jako u dvou lidi stejneho zamereni (nabozenskeho, ci nikoliv...) Zalezi na jejich schopnosti dohodnout se...

Taky přidám jeden "případ" přímo z blízké praxe - jedná se o moje prarodiče. Babička je věřící, kostel navštěvuje pravidelně každou neděli a církevní svátky. Děda je "zarytý" komunista, takže rozpor docela zásadní a letos budou slavit 60. výročí svatby. Chtělo to asi hodně tolerance zejména z dědovy strany. Dokonce měl prý děda i "politické" problémy z toho, že jeho žena chodí do kostela, ale babička se to dozvěděla až po mnoha letech, děda jí nikdy nic "nevyčítal". Jak to bylo s výchovou dětí to přesně nevím (budu se muset zeptat pro zajímavost), výsledkem je, že ani můj otec ani můj strýc nejsou věřící.

No, láska je jedna vec, ale neustále konlikty a pílenie uší druhá... Ale inak, prílišné "tlačenie na pílu" môže byť kontraproduktívne: stará mama, dosť bigotná katolíčka, vychovala dvoch zarytých ateistov...

My to máme tak, že moje rodina je ateisticky zaměřená a můj přítel je věřící, stejně tak jeho rodina. "Problém" to představuje v intimním životě nás dvou, ale mám svého přítele strašlivě ráda a nedokážu si představit život bez něj. Teď. Ale brouka v hlavě mám, protože i když jsem si vždycky říkala, jak jsem vděčná za tak hodného a tolerantního chlapa, přece jen mi ta společná budoucnost vrtá hlavou.

Bezpečně vím, že je to lepší jak kuřák + nekuřák, do toho bych teda nešla

Už jsem tu psala, manžel Polák, věřící, nekuřák, zapřísáhlej abstinent.
Já - ateistka , kuřačka, vínko si taky dám.
Jsme v pohodě, fakt je to o komunikaci a toleranci.
Že bych opravdu měla nej nej manželství????

Partnerství věřící x nevěřící může představovat problém pokud se liší jejich představy o budoucnu o výchově dětí a vlivu křestanství ze strany prarodičů. Takže především je třeba hodně mluvit a vyjasnit si představy o budoucnu a životních postojích.

Upravil(a) PavlaH (21. 1. 2010 14:25)

A ještě: jeden můj kamarád (věřící) má ženu (ateistku) nemocnou trochu na srdíčko (je jim oběma už hodně
přes padesát, děti už jsou z domu) a ta jeho paní měla nějakou srdeční příhodu...
No a tak: po všem tom běhání doktorů a zdravotních sester kolem její osoby a jejího nemocného srdíčka,
najednou ta jeho paní nějak změkla... Najednou prý poznala, že na světě jsou i důležitější věci, než jen
práce a zbytečné hádky - zvláště pak těch kolem toho, zda manžel půjde či nepůjde v neděli ZASE do kostela...
A tak už mu vůbec nebrání a nezlobí se na něho kvůli tomu.

Čili, chci tím říct: Může to docela dobře fungovat, zvláště pak tam, kde se to neláme přes koleno, tam,
kde se tomu nechává volný průběh a kde je vzájemná tolerance a hodně lásky.
A naopak - vždycky platilo a bude pllatit, že Kdo chce psa bíti, hůl si vždycky najde!

Upravil(a) Vachu (21. 1. 2010 15:25)

Samozřejmě viktorko, že jsou to obecně platná pravidla, při jejich psaní se mi vybavují možné třecí plochy. Třeba ono nedělní chození do kostela, zda-li děti budou seznamovány s vírou a nebo se jim ponechá volnost. Zda-li bude před každým jídlem motlitba. To jsou různé věci, které mohou ovlivnit život v páru a budou li je mít prodiskutovány dřív, možná to ovlivní jejich pozdější spory.