Oznámení

6. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení!

6. ledna : Nejzdravější a nejchutnější rybou je losos. Jak si ho snadno, rychle a pokaždé jinak připravit?

6. ledna : Zima přeje infarktům. Kardiologové vyzývají: volejte záchranku hned při prvních příznacích!

#1 15. 1. 2010 16:38

Sirael
♥♥♥----
Registrovaný: 31. 5. 2009
Příspěvky: 107

Děti z vesnice

máme domek na vsi a napadla mě taková věc...
Jak děti z vesnice snášejí život a kamarády?

Sama jsem si to prožila, mám bratra a byli jsme ze vsi a do města dojížděli do školy. V pubertě vznikl problém - s dětmi ze školy jsem se vídala jen ve škole, protože po škole jsem musela domů a kamarádky zatím plánovaly to své. samozřejmě jsem měla v rodičích absolutní podporu, kamkoliv mě zavezli, všechny mé kamarádky taky, ale i přes veškerou snahu je půlhodina cesty a závislost na odvozech pro holky akčního věku problém, když chtějí rozebírat svoje babince. Přeci jen jsem se trhala a zůstávala občas doma na vsi. Tam mí vrstevníci také byli, ale protože jsem s nikým z nich nechodila do stejné školy, ty vztahy byly trochu jiné, pro ně jsem byla gymplačka a prd. Nebavilo mě sedět před místní hospodou a kouřit cigára, zatímco kámošky ve městě organizovaly akce, divadelní blbnutí, koncerty na kytaru.. u nás by o tom věděla půlka vsi a děcka sousedů by se mi mstily za to, že nejsem "jejich" a nekouřím s nima na zastávce a místo toho hraju na kytaru. možná závist, ale děti jsou mezi sebou krutý. vesnice a město, to je mezi dětmi pořád něco jako Losna a Mažňák..sad
Se mnou to dopadlo tak, že jsem se po čase uzavřela do sebe, dala se ve městě na kurzy, abych byla mezi lidmi a většinou jsem spíš sama, mám mnoho známých, ale z tohoto období nikoho, celkově jsem byla ale povahově samotářka už od podstaty, takže kromě obasného sebelitování v pubertě jsem se věnovala kytaře o samotě a pejskovi a byla jsem taková popelka osamělá ušmudlaná a hrála jsem si před zrcadlem písničky. byla jsem ráda sama. Zato můj bratr to snášel dost špatně,chytal se part ze vsi, bohužel těch co sedí u hospody a nemají co v plánu, takže přišly cigarety, drogy, atd.. už je to naštěsí pryč.

Proto jsem se chtěla zeptat - jak vedete děti ze vsi (či ze satelitních oblastí), které musí do škol a za kamarády složitě dojíždět meziměsto k lepší integraci mezi vrstevníky? a jde to vůbec? jak to vaše děti snáší? jakýje jejich volný čas a vedete děti z domků na vsi, které dojíždějí do města do školy nějak k tomu, aby se necítily osamělé?

Není tady

 

#2 15. 1. 2010 18:03

Definitiv
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: Praha
Registrovaný: 1. 2. 2008
Příspěvky: 19475
Web

Re: Děti z vesnice

Nemůžu zatím mluvit za své děti, ale můžu sdělit něco za sebe.
První větší sousto přišlo s přechodem na "výběrovou školu" (3.třída). Ztratila jsem kontakt s lidmi., se kterými jsem byla od školky a začla jsem dojíždět cca půl hodiny do jiné městské čtvrti. No, ještě to nebylo tak strašný, ale bylo hůř. Nikdo z mých tehdejších spolužáků nejezdil an trochu mým směrem va Všichni jezdili úplně na opačnou stranu., takže hned u školy jsme se dělili hmm Občas jsem si klidně o jednu stanici metra zašla, jen abych měla pocit, že k nim trochu patřím...
No a bylo hůř. Pak jsme se přestěhovaly za Prahu a z půl hodiny se stala hodina a půl. To už tě tuplem po škole spolužák nenavštíví hmm Podpory moc nebylo, máma dřela do večera a ještě mě někde vyzvedávat. Kroužky upadly v zapomění, protože bych se domu dostala tak okolo osmý a pak dělat úkoly? No, tuhle štreku jsem jezdila osm let (taky jsem si střední vybírala podle toho, aby byla blízko k vlaku lol).
A jak to dopadlo s kamarádstvím? Ze lidmi ze základky se styýkám jednou za rok na srazu, s jedním spolužákem si občas vyměníme email. S lidmi ze střední se nevídám vůbec (už když jsem nastupovala, tak mi bylo jasný, že to nepůjde, zas byly všichni z jedný čtvrti roll). A s lidmi od nás se nevídám taky. Mám miliony známých, které jsem si vytvořila na všech těch cestách, ale kamarádů mám vážně pomálu hmm
Chci aby moje děti mezi svoje vrstevníky zapadli, ale zároveň se bojím toho, že skončí jako většina odtud - na učňáku na automechanika. Nechci je vyřadit ze společenského života tím, že je budu každý den vozit pryč od kamarádů z vesnice... Tak nevím, čas ukáže...
Mimochodem i já jsem se snažila zapadnou vysedáváním před hospodou a popíjením množství alkoholu lol Střídalo se to u mě se dny, dy jsem se jen procházela se psem po lese. Asi proto teď mám týdny kdy nepotřebuju nikoho vidět a týdny, kdy nutně musím být součástí dění wink


MATYLDA
http://www.tickerclub.com/cache/0f00e26f70.png 22.10.2009 - 3389 g, 51 cm hjarta
ALŽBĚTA
http://www.tickerclub.com/cache/f19c85ecc3.png 22.6.2012 3 3780 G, 51 cm hjarta

Není tady

 
NÁŠ TIP:

Zápatí

Powered by PunBB 1.2.24c
© Copyright 2002–2008 Rickard Andersson
Content © Copyright 2000–2016 SAMI spol. s r.o.
Ochrana osobních údajů