Ronjo, sice moc zkušeností nemám, ale bratr také podniká a pokud něco chci, tak mi to dá třeba levněji, ale né o moc. Většinou se ale na něj neobracím. Ale u Tebe se jedná o čas, takže bych jim spíš doporučila nějaký kurz, protože ty toho času nemáš tolik a samozřejmě, když nebudou něčemu rozumět, tak se mohou na tebe obrátit. Záleží jak jsi na tom časově. Je to dost ožehavé téma a upřímně také bych to nerada řešila.

Ronji - já to nedělám vůbec V tomhle případě totiž platí "pro dobrotu na žebrotu".
Znáš můj obor, je to teda radikálně odlišný od tebe, ale prostě, já jsem raději, když se moje rodina obrátí na konkurenci. Protože když se obrátí na mě, tak já s tím mám spoustu práce. Dám jim to za režii, takže nic nevydělám a ještě navíc budu poslouchat, co bylo špatně? Ne-e Do toho nejdu.
No, tak to jsem ti pěkně popsala, jak bych chtěla, aby to vypadalo
A jak by to vypadalo ve skutečnosti? ... Udělala bych to. Kvůli svojí pošahaný rodině bych překopala rozvrh nejméně tří pracovnic, vyslala bych je tam v požadovanou (a úplně nemožnou) dobu. Neměla bych z toho ani korunu, naopak bych na tom tratila, protože by mi bylo blbý říct si rodině o dopravné, zatímco holkám to proplatit musím. Tak by to šlo z mojí kapsy. A finálně by tam nešťastnou náhodou jedna vysklila okno a druhá by si zlomila ruku
Takže díkybohu, že moje rodina považuje úklid domácnosti za to, co každá správná hospodyňka zvládne levou zadní, někdy mezi snídaní a odvedením dětí do školy Ufff

henrietta napsal(a):

Ronjo, u nás ve městě je výborný učitel jazyků, který učí zdarma, pokud se student na hodiny poctivě připravuje a skutečně se snaží. Dává domácí úkoly a samozřejmě pravidelné kontrolní testy, zkoušky. Čím horší student je, tím víc musí platit. Je to velmi motivující a on navíc neztrácí "zdarma" čas s někým, kdo o to vlastně nestojí. Co takhle to aplikovat i na rodinu? Můžeš jim říci, že je to pro jejich motivaci, nebudeš vypadat jako hamižnice a pokud někdo bude opravdu tak dobrý, že to bude mít zadarmo, tak aspoň budeš mít dobrý pocit, že jsi někoho něco opravdu naučila

Ahoj,
tak s tímto bych si dovolila nesouhlasit.
Jsou lidi,kteří mají velkou snahu se učit,ale do hlavy jim učení leze pomaleji a ztěžka.

Co se týče daného tematu : s rodinou je to vždy problém.
Bratranec měl firmu na čištění koberců.Lepší cenu než běžný zákazník jsem sice dostala,ale zadara to nebylo.
Rodina by měla pochopit,že tě,to živí.Udělat o něco nižší cenu to jo,ale zadara bych to nedělala.
To by jsi měla doma za chvíli nakvartýrovanou celou rodinu.
Pokud se jim to nebude líbit,tak ať jdou ke konkurenci a to teprve uvidí ty ceny.

Taky bych byla pro nějakou kompenzaci - finanční či jinou - ale ne dělat pro rodinu za hubičku jen proto, že jsme příbuzní. Zrovna nedávno jsem řešila něco podobného, byť se to týkalo "jenom" štrikování. Jedna taková vzdálenější si přála pro dceru svetr. OK, není problém, já tím relaxuju, takže investovaný čas bych pominula. Jenže překvapení nastalo v momentě, kdy zjistila, že materiál není jaksi v ceně... přitom vlna by stála tak třetinu toho, co by dala za hotový a navrch by slečna měla "originál". Inu, sešlo z toho a teď o mně roznáší, že se chovám jako cizí.

Ronjo, na tvém místě bych asi postupovala takto: Pokud by šlo o jednorázovku - např pomoc s překladem něčeho v rozsahu několikastránek (ovšem ne v rozsahu knihy!!) ta jednorázově bych to příslušníkům rodiny udělala zadarmo. (Když by to např. nebylo častěji, než 1* za půl roku).

Pokud jde o pravidelný kurs, asi bych se je pokusila přesměrovat jinam, s vysvětlením, že na pravidelný kurs nemáš čas, že ten čas potřebuješ k překladům, které tě živí.
A pokud by se nedali přesměrovat jinam, tak bych je vyučovala za náklady + nějaký minimální zisk, třeba 10%.
Ovšem - je pravda, že toto je velmi ošemetné - hrozí, že tebe to bude štvát, že to děláš v podstatě zadarmo, a příbuzní budou naštvaní z tvé "hamižnosti", že jim  jako rodině vůbec něco účtuješ.
Zkrátka - z pravidelné pomoci (kurs, pravidelné časté překládání) pro rodinu bych se snažila vykroutit raděj předem, jednorázovou pomoc bych naopak nabídla zdarma.

Jinak tento problém - platit si od rodiny - já řeším na mnoha frontách. Firma patří mým dětem, oni jsou majitelé (zdůvodů naší pohnuté rodinné story-viz alkoholické vlákno), já jsem tu oficielně jako zaměstnanec. I když prakticky dělám vše sama, jen na mou zodpovědnost. A nyní, abych firmě ušetřila, protože je fak v našem oboru krize, jsem sama sobě snížila plat na úplné minimum, abychom těžké časy přežili.
A dcera, když tu o prázdninách, když máme fofr, brigádničí, tak jí za brigádu platím. Je to absurdní - já zaměstnanec - platím za práci majiteli firmy, a to od 70 - 100 Kč na hodinu. Opravdu absurdní. Ale z důvodů lidských a výchovných to takhle vedem, a děti (výjimečně pomáhá i syn) systém akceptují, nevzpěčují se.

Další absurditou je, že uklizečku nám tu ve firmě dělá moje mamka. V dobrých časech si po odmítání nechala vnutitnormální plat. V dobách horších ale plat odmítla, vyřadila jsem ji ze zaměstnanců firmy, a teď nám už delší čas uklízí zadarmo. Když jsem jí chtěla nějaké peníze dát, dopadlo to tak, že se honíme kolem stolu - já s peněmi v ruce, ona prchá atvrdí, že si žádné peníze ne a ne anevezme. Že nám chce pomoct. Že je to přeci v rodině.
Tak to řeším aspoň tak, že jí občas dovezu a zaplatím větší nákup - i tak se brání, ale nakonec ji většinou udolám.

Uf - to jsem se rozepsala, hotovej Jirásek, jak říkávala Rozmarila...
Ale tohle téma se mě hodně týká, a to na několika frontách...a není to snadné.

Ja mám tú skúsenosť, že čo je úplne zadarmo, to si ľudia absolútne nevážia a berú to ako BEZCENNÉ. Takže som sa naučila zapýtať si menej, ale zapýtať si (hlavne ak to je niečo dlhodobejšie, opakované, časovo náročnejšie, apod.).

Ronjo.klidně bych si o peníze řekla,určitě by se nejednalo o velkou částku a toho dotyčného/nou ,by to určo nezrujnovalo.Jinak mě osobně .pokud bych někoho i z rodiny žádala,aby mě doučoval klidně bych mu to zaplatila! pořád lepší než platit  někomu cizímu!,

Co jim to vysvětlit takto? Moc ráda bych tě doučovala zadarmo, ale rozjíždím teď firmu, mám málo času a veškerý svůj čas bych ráda věnovala do firmy, abych něco vydělala...

Bloss,
a kdo řekne, že už je firma rozjetá? Většinou to trvá 2 roky.... a to už to pak nebude aktuální. Jinak samozřejmě, pro někoho to může být špatná varianta řešení, ale lidé, kteří logicky přemýšlí, to myslím pochopí.

Upravil(a) Tulipánka (25. 1. 2010 19:41)

Ronja napsal(a):

Zrovna tu přemýšlím, jak se vypořádat s touhle otázkou a ráda bych slyšela, jak byste to řešili vy: moje široká rodina ví, že překládám a tlumočím z angličtiny a sem tam se mě někdo zeptá, jestli bych je soukromě neučila: tu sestřenice, tu manželův bratranec. Mě učení baví, ale je pro mě jaž tou poslední možností, jak se vydělat peníze, protože taxa, kterou si můžu říct za učení, je stěží poloviční, než kolik mi dá dobrý překlad. Navíc je to časově náročné atd., takže prostě už neučím, ale rodinu je mi blbé odmítnout. Taky je mi ale trapné si nechat platit od rodiny, mám v sobě zakořeněný moravský pocit rodinné sounáležitosti, že v rámci rodiny se drobné laskavosti poskytují zdarma (od toho tu přeci rodina je). Musím ale přiznat, že se ve mě perou dvě strany mince: vnitřní pocit, že bych neměla být hamižná a měla s úsměvem poskytovat "drobné služby" prostě proto, že je to tak pěkné a v pořádku, a zároveň moje "podnikatelská" stránka, která se naučila říkat si o cenu, kterou si zasloužím, a nepracovat za almužnu. Čas je pro mě v současné situaci opravdu cenné zboží, které se mi vnitřně nechce poskytovat jen tak zdarma. Co vy, kteří podníkáte nebo pracujete v oboru, který vaši rodinu láká k žádosti o drobné laskavosti? Jste tvrdí kapitalisté, nebo to v rámci rodiny vyřešíte jinak?

Upravil(a) Aknella (26. 1. 2010 9:55)

Pokud jde o jednorázovou i opakovanou pomoc v domácnosti v případě nemoci či nabídnuté služby z mé strany - pohlídání dítěte, plevelení zahrady, uvaření na neděli - zkrátka mám čas a chuť to pro bližního udělat a udělá to radost i mně, že pomůžu, neoddiskutovatelně je to něco, zač mohu přijmout třeba lístek do divadla nebo jen poděkování, ale ne peníze.

Pokud je to ale požadavek na mě z druhé strany - tj. já to umím, případně se tím živím a je to práce navíc - bez ohledu na to, že je to rodina /proč to chtějí zrovna po mně, je evidentně jasné/ , mám právo si říct tolik, kolik bych si řekla normálně každému a ta druhá strana by se neměla nafrnět, že je odrbávám. Už jsem v této situaci byla - jsem jen ženská, nikoli zedník, elektrikář, instalatér, malíř....a vždycky jsem se vyrovnala a zaplatila. Pořádek dělá přátele.

Příbuzní, co chtějí člověku strčit svoje dítě, které nejsou schopni k učení motivovat, případně si s ním sednout a mořit se s ním, nebo aspoň dohlídnout na to, aby řádně chodilo do školy a na doučování tam, jsou pěkní vykukové. Kdybys aspoň byla učitelka ve škole, měla doučovací kroužek a zapojila dítě tam...ale takhle? I troubovi musí být jasné, že plat, čas a prestiž překladatele a učitele jsou dvě diametrálně odlišné věci. Doučovat dítě by měl učitel či rodič. Není-li schopné samo. Možná rodiče dali dítě na nevhodnou školu a Ty bys je všechny měla tahat z bryndy? A když se dítko bude flákat dál? Budeš hloupá Ty. Můj závěr zní: nedoučovala bych. A to ani za vyšší peníze, než od nepříbuzných! Každý dobrý skutek se může obrátit proti Tobě. Budeš-li úspěšná, budeš to mít napořád na krku. Ne-li, budeš neschopná.

Jít do takových a podobných "podniků" s rodinou či doposud velmi dobrými známými,představuje ve většině případů způsob,jak o ně přijít.