Já nechápu ten odsuzující postoj k lékům. Přece když mám horečku, angínu, bolí mě nesnesitelně hlava, tak si ty léky taky nechám napsat. Proč ne na deprese? Kromě toho AD III. generace mají velmi málo vedlejších účinků a vpodstatě pouze dodávají serotonin tam, kde chybí. Tak o co jde?

Nemám nějaké zakořeněné předsudky k lékům, ale lidé se někdy báli jít za psychiatrem, protože to bylo zaznamenáno v jejich zdravotní katrtě a vím, že mnoha lidem to dělalo v životě problémy. Nemyslím si, že ti lidé jsou
cvoci v dokonalém slova smyslu, kdoví, jak to skončí se mnou, nikdo si nemůžeme říct, že mně to nepotká..
Ono, kdyby jsem možná dostala antidepr. a sedly mi hned..budiž. Ale také jsem brala Cipralex 10 mg a bylo mi po něm dost špatně. Tak jsem to po týdnu vzdala. Nějak to samo přešlo. Vzhledem k tomu co jsem prožila minulý rok a ještě čeká tak mám docela obavy. Vždycky mě lidi kolem brali jako neutuchajícího optimistu. Ale nějak se ta moje energie vytratila.
Díky Kiaro za slova podpory, drží mě při životě moje děti a je to na dlohé povídání a jsem vám vděčná, za to, že se tady můžu vypsat. ) Já kdybych mohla, mávla bych kouzelným proutkem a všem těmto lidem bych pomohla.
Já alkohol nesnáším, začala jsem teď kouřit, víc papám a uklidňuji se, bude se mně pomalu selka...)
Zdravím.

Jo jo,  i já Cipralex beru, od listopadu jsem ale začala vynechávat a v lednu už zase to šlo se mnou z kopce. Nyní mi  lékař přidal ještě jednu tabletu:( Jedná se prý o sezónní deprese a v tomto čase se většinou člověku přitěžuje. Když už se antidepresiva neberou, je většinou  nutné je v tuto dobu nasadit, nebo přidat...:|Jinak  jsem na tom byla jako Konstance, nýní též nic moc, ale čekám ty 3 týdny zda přidání léků zabere. Jsem neskutečně unavená, jakoby nemohu najít smysl život, nic mě nebaví a nechce se mi. Začala jsem cvičit, tančit, ale stále bojuji s děsnou únavou až je mi špatně. Do onemocnění jsem jela jak stroj, měla plno plánů a chuť do všeho, nyní už pomalu 2 roky přežívám. Sama se za sebe stydím, mám vztek, vím že druhým to může připadat, že je člověk líný, nikdy bych asi těmto lidem nevěřila, dokud jsem to nezažila a nezažívám stále. Ta nechuť , sklíčenost a únava je vlastně ta deprese - nemoc. Fakt nestačí si říct - jdu do toho,musím se snažit. Ono to opravdu nejde....

agata11 napsal(a):

Nemám nějaké zakořeněné předsudky k lékům, ale lidé se někdy báli jít za psychiatrem, protože to bylo zaznamenáno v jejich zdravotní katrtě a vím, že mnoha lidem to dělalo v životě problémy. Nemyslím si, že ti lidé jsou
cvoci v dokonalém slova smyslu, kdoví, jak to skončí se mnou, nikdo si nemůžeme říct, že mně to nepotká..
Ono, kdyby jsem možná dostala antidepr. a sedly mi hned..budiž. Ale také jsem brala Cipralex 10 mg a bylo mi po něm dost špatně. Tak jsem to po týdnu vzdala. Nějak to samo přešlo. Vzhledem k tomu co jsem prožila minulý rok a ještě čeká tak mám docela obavy. Vždycky mě lidi kolem brali jako neutuchajícího optimistu. Ale nějak se ta moje energie vytratila.
Díky Kiaro za slova podpory, drží mě při životě moje děti a je to na dlohé povídání a jsem vám vděčná, za to, že se tady můžu vypsat. ) Já kdybych mohla, mávla bych kouzelným proutkem a všem těmto lidem bych pomohla.
Já alkohol nesnáším, začala jsem teď kouřit, víc papám a uklidňuji se, bude se mně pomalu selka...)
Zdravím.

agato, já když jsem začínala s antidepresivy, tak jsem po nich měla strašně zpomalené reakce ... taky to nebylo nic moc. Jinak antidepresiva - brala jsem Asentru 50 mg a Lamictal 50 mg - mi začala účinkovat až po třech týdnech. Takhle dlouho to trvá proto, že ty AD Ti musí vytvořit v organismu jakoby "hladinku".
agato, jestli v Tvém životě existují vleklé problémy, o kterých se dá předpokládat, že ještě nějakou chvíli potrvají než se vyřeší - a Ty budeš mít pocit, že Tě to ubíjí a že už dál nemůžeš - upřímně Ti radím, abys je zkusila užívat znovu. Třeba nějaké jiné, chce to postupně vyzkoušet, ale nenechávej to tak. Člověk si myslí, že vydrží všechno, že má organismus ze železa a pevné nervy ... stačí málo, organismus Tě zradí a je všechno špatně Já měla jednu dobu takové stavy, že jsem přestávala úplně jíst, nemohla jsem pozřít ani sousto a dopracovala jsem to až tak, že jsem při výšce 168 cm vážila pouze 42 kg. Škoda, že už tenkrát mě nechytil někdo za ruku a nedovlekl k doktorovi třeba násilím ... je fakt, že jsem svůj ubohý stav popírala, jak jsem mohla, nosila jsem volné oblečení, aby si nikdo nevšiml, jaká jsem kostra a pořád jsem lhala sama sobě, jak všechno zvládnu i bez léků, jak i v takovém příšerném stavu funguju a bla-bla-bla.

Prosím poraďte, byla jsem nucena již podruhé v životě začít jíst AD. Naposledy před dvěma lety..pomohlo já s tím přestala asi po roce.
Teď se stavy vrátily a je mi opravdu děsně..neumím to vysvětlit, bušení srdce, šílená únava, polívá mě hrozné horko, a mám příšerné vnitřní chvění,skoro nejsem schopna vstát ráno do práce. Tak jsem před třemi týdny začala dostávat ráno 1,5 tbl Apo-Paroxu. A vůbec necítím úlevu dokonce se mi zdá, že je to ještě horší. Celý den zívám i když nechci, sotva se ploužím, černé myšlenky mám stále, naprosto nejsem schopná normálně fungovat.  I v práci. Nemám ani kapku energie.
Myslíte že je to normální a přejde to nebo mám zajít znova za MUDr.

Byla jsem u psychiatričky své jako předtím. Pozvala mě až za 2 měsíce..mám ji volat nebo ještě počkat?
Předtím mi tyto prášky zabraly:skurt:

Lot napsal(a):

Byla jsem u psychiatričky své jako předtím. Pozvala mě až za 2 měsíce..mám ji volat nebo ještě počkat?
Předtím mi tyto prášky zabraly:skurt:

musis vydrzet, 3 tydny jsou malo, pocitej tak 6tydnu, protoze urcite davku zvysujes postupne a nevzdavej to, jsou to dobry prasky, kdyby se to nedalo vydrzet, nech si k tomu napsat neurol, pomuze ti nez to zabere, a neurol ti napise i obvodak

Lot, chci ti jen napsat, že jsem na tom byla podobně. stav se zhoršoval a já domluvy psychiatra, abych vysadila alespoň v práci , nebo bude se mnou zle - nebrala vážně. Došlo na jeho slova. Už nikdy více bych tak lehkomyslná nebyla. Ještě dnes a možná celý život se z toho budu hrabat. Proto, když čtu co píšeš, nemůžu nereagovat. Milá Lot, nech se uznat na nemocenskou, odpočiň si a vyspi se, tělo to potřebuje, bojuje z posledních sil a jestli mu nedáš odpočinout a to co potřebuje může být ještě hůř. Pokud by se to nelepšilo, neodkládej ani nemocnici. Já odmítala jakoukoli pomoc "hezky jsem si pomohla" Pokud budeš na nemocenské, do práce nespěchej, dokud nebudeš v pořádku, nejdůležitější jsi ty ,tvoje zdraví , tvé děti. Věř mi , já tu chybu udělala a tím si totálně podělala život.  Jestli ti neschopenku nikdo nenabídl, řekni si o ni sama!!!!

Ještě jsem chtěla napsat, že mám dle mudr těžkou depresi a duchod mám jen částečnej, plnej nedaj, ani náhodou. A to nemužu někdy vubec ven, natož do práce. takže žiju jen z částečného ID. A ve zprávě pro pusidkouvou komisi bylo, že ani do budoucna nejsem schopna docházet do jakékoliv práce, vzhledem z rezistenci na léky. U komise jsem byla s mužem,sama bych to nezvládla. Vy chodíte do práce? a hezký,sluníčkový den všem.

Miaa-přeju, at ti to dneska dopadne. ČID by mohli dát. Jestli k tomu máš práci a zvládneš to, není to špatný. Já do práce nemužu, ale plnej dávaj jen někde a někomu. Dokonce ani nemusej chodit ke komisi.:|Dej vědět, jak jsi dopadla.

Miaa- díky za zprávu, i když jsou to lumpové!! Znám to. Nově se nemoce určitě nesčítají, to bylo kdysi, ted je to naopak mnohem horší. Škoda, ted 2 stupen by bylo trochu víc peněz. No jo, jsme malí páni. Hlavně at zdravíčko slouží a at to vše zvládneš. Já tu ted na netu nebudu, pak se ozvu. když bys tu práci nezvládla, budeš žádat znova, no. tak se drž.

mirka.. napsal(a):

jaká je vlastně možnost zvládnout deprese bez AD?úzkostné stavy,nechutenství,zvracení,neschopnost se do čehokoli pustit...co se dá dělat??

mirka, nepotěším Tě - deprese bez AD se zvládnout nedá.
Aspoň neznám nikoho, který by pouhou vůlí a chutí vyléčit se podobné stavy zažehnal. Nemluvě o dalších možnostech, jako je relaxační cvičení, procházky do přírody a rostlinné medikamenty na bázi zdravé výživy. Tyhle aktivity jsou jenom podpůrnou součástí léčby.
To je něco, jako kdybys onemocněla hnisavou angínou, hrozila se, že ji budeš muset léčit antibiotiky a hledala cesty, jak se antibiotikům vůbec vyhnout a smlouvala, že přece musí existovat i jiné prostředky: kloktat heřmánkovým čajem, dávat si obklady na krk a polykat vitamínové tablety. Taky ti posledně jmenované samo o sobě bude málo platné, protože bez antibiotik se prostě nevyléčíš.
A podobně je to s antidepresivy - jestliže už jsi v takovém stavu, jak popisuješ: úzkostné stavy,nechutenství,zvracení,neschopnost se do čehokoli pustit tak Ti pomohou jedině AD a konzultace s psychologem, aby odhalil a zaléčil příčinu Tvých depresí. Neměj z ničeho obavy, užívat AD není žádná ostuda a nemáš se čeho bát. Když Ti jeden druh AD nesedne, můžeš ho vystřídat jiným a nikde není psáno, že budeš muset AD užívat až do smrti
Hlavně neodkládej návštěvu lékaře, protože jestli už máš takovéto příznaky, tak musíš dlouhodobě trpět jako pes