Tak jsem se konečně dostala ke své slohovce o porodu a doufám, že pomůže těm, které mají z něj tak obrovský strach, jaký jsem měla já. Neb to byl porod, který bych přála každé ženské….bez ironie…
Můj termín dle MS byl stanoven na 22.12. Od nějakého tuším 35. tt jsem cítila hlavičku miminka a dr. zjistil, že Ondrášova hlavička již sestoupila a Ondrulka je připraven k porodu. Už si přesně nepamatuji, ale tuším, že v 36.tt jsem byla již pootevřená a čípek byl téměř spotřebován. Někdy v 38.tt jsem byla již otevřená na prst a můj dr. mě převelil k sledování do naší porodky.  Den nato mi odešla hlen. zátka a já ač bez kontrakcí raděj jela na kontrolu do porodnice. Mám vysoký krevní tlak a tak po zavolání na gynekologii mi to dr. doporučil. Na kontrole bylo vše OK, čípek zcela spotřebován a já byla otevřená na prst volně. Následovala za týden kontrola a mě zjistili, že na ozvách je něco v nepořádku. Resp. že Ondrášek je už nějak vysílený….Navíc placenta již dosluhovala a jako hypertonik, s nasazenými prášky proti vysokému tlaku, jsem byla o něco rizikovější. Tak mi doporučili dále nečekat a vyvolat porod v pátek 18.12. První mi řekli, ať se rozhodnu, a za 2 dny přijdu na kontrolu, ale při oné kontrole, kdy ozvy zas nebyly úplně OK, ba ještě horší a na placentě byly četné infarkty, se rozhodli mi ten porod druhý den raději vyvolat. I bez souhlasu….protože mi při ozvách porodní asistentka řekla, že už jsem na ten další den objednána.
Takže následoval nástup na indukci  v pátek 18.12. o půl 8 ráno.
Já jako člověk trpící úzkostmi  jsem samozřejmě nezamhouřila oka. Ale měla jsem sílu a podporu i od holek tady z Babinetu, které na mě myslely, že jsem to nakonec ráno docela zvládala.
Až při spatření nemocnice a následného převlíkání do „nemocničního“, mě to ve dvou vlnách popadlo. Šla jsem na vyšetření a dr. jsem oznámila, že mám celkem silnější úzkosti, protože mám jednoduše z toho porodu strach. Dr. mi doporučila injekci na uklidnění a já souhlasila. Můj „počáteční stav“ byl – otevřená na 3 cm….podotýkám, že kromě silných tlaků „na spodek“ jsem doma nic moc nepociťovala – ale můj gyndr. říkal, že už to jsou poslíčky, jen že je nemusím vnímat nijak dramaticky… …prostě jsem to brala, že tak má vypadat blížící se konec těhu. Nebylo to nic příjemného, ale ani nic, co by bylo nějak k nevydržení.
Ale vrátím se k samotnému porodu -  tudíž mi ta dr. vložila po 8 hod. první tabletu na vyvolání a já jsem se přesunula s přítelem na „hekárnu“. Přišla pak PA, udělala KTG, dala vyplnit papíry, píchla onu injekci a s přítelem jsme začali čekat. Já byla ještě stále nerves, tak jsem ho poprosila, aby na chvíli odešel. Vrátil se tak za půl hodiny a já už byla asi i díky té injekci klidnější. Nastalo čekání, měření ozev, snad o půl desáte kontrola. Mezitím klistýr, o kt. jsem sama požádala. Jednou už jsem jej měla a tak jsem věděla, že to nic není. Prostě vám pustí do střev teplou vodu a není to ani nepříjemné, ani to nebolí. Mě to přijde naprosto normál. Bylo fajn se vyprázdnit  Mezitím jsem začala pociťovat jen pocit v podbřišku a lehké pnutí v zádech, jak když máte dostat menstruaci, nijak silnou, prostě běžnou. Pak to trošku zesílilo, že mě začali bolet záda trochu víc, ale nic zvláštního, asi tak, když si blbě lehnete a ráno vás tak pobolívají. Před 10 h. PA naměřila KTG, bez jakékoliv pravidelné kontrakce, jen taková lehčí dráždivá děloha. Tak jsem šla na vyšetření a stav úplně stejný jak ráno – otevřená na 3cm, bez kontrakcí, tudíž porod ještě nezačal. Tak mi po 10 h. zavedly další tabletu a já čekala dál. Asi do 20 min. mi trošku zesílil ten podbřišek a ty záda, ale na houpacím míči jsem skoro nic nepociťovala. Prostě pocit jak při silnější menstruaci. PA zas zkontrolovala srdíčko a tuším kolem půl 1 jsem měla zase vyšetření od dr. kde stav nadále stejný. Přišla PA a zas jen dráždivá děloha. Tak mi říkala, že se nic neděje a že se to první den prostě povést nemusí a tak to možná zkusíme zas zítra, pokud se dr. nerozhodne prasknout vodu. Však se uvidí, budeme čekat ještě na kontrakce. To bylo asi ¾ na 1. Ve 13,05, kdy se nic nedělo a já se najednou cítila fakt dobře, jsem přítele poslala na oběd, protože už se nudil a očividně by něco zbodl. Bylo 13,10 jak odcházel.
Mě už to nebavilo, byla jsem jen trošku unavená, tak jsem si lehla. V další minutě jsem ovšem pocítila takové lupnutí dole a najednou mě to vzalo na záchod jako při průjmu. Tak jsem si pomyslela, no tohle ještě scházelo – zvláš´t, když jsem byla po klistýru…
No a tak jsem tlačila   Ale bylo to nějaké divné, do 5 min. mě to tlačení vzalo asi tak 10 a já se ještě trošičku vyprazdňovala. Při tom tlačení to ovšem začalo být takové více tlakovité a nešlo to zastavit. A já zjistila, že mám asi první kontrakce. Bylo 13,15. Opakovalo se to asi po půl min. až minutě a já se nemohla hnout ze záchodu. Přítel zrovna asi opouštěl budovu nemocnice a já začala při kontrakci bouchat do dlaždiček, protože ty tlaky nebyly nic moc.  Jen jsem dělala hrdinku, že nejsem přece hysterka a při prvních kontrakcích nepoletím hned za PA. No, po dalších 5 min. jsem raději vylítla bez přezůvek za PA  a stihla říct, že je to nějaké divné. Ve chvíli kontrakce, kdy jsem vydala zvuk na tlačení bylo PA jasno….chytla mě , letěla ještě s druhou na hekárnu, honem položit, hrábla do mě a lehce vykřikla, jdeme tlačit. To vše se odehrálo v horizontu 10 min.  A já byla v tu chvíli na porodním křesle a začalo to kolem mě kmitat. Rozzvučeli něco a volali někoho a pak se tam vystřídalo celkem dost lidí. Ve zprávě mám 1. Dobu porodní od 13,15, kdy začaly pravidelné kontrakce a odešla plodová voda. Pak jsem tedy zkusila tlačit a dr. řekla nakonec, že je ještě brzo, tak jsem musela na bok a pár  - asi 5 či 6 kontrakcí prodýchat. Ve zprávě se uvádí, že II. Doba porodní začala ve 13,55, kdy proběhlo překotné otevření porodní branky, já asi 6 x zatlačila a za 5 min., přesně ve 14.00 hod. byl Ondrášek na světě   O 5 min. později jsem přirozeně porodila i lůžko. Sice měl malý omotanou pupeční šňůru kolem krknu a museli ho prodýchnout a já ztratila hodně krve, takže jsem dostávala při tom transfuzi a pak jsem byla na kapákách….ale PA říkala, že s takovým porodem – jsem šťastná to žena 
Přítel samozřejmě v té době obědval a když přišel na „hekárnu“ , uviděl mé přezůvky a já nikde, tak se zděsil. Ve chvíli, kdy mu oznámili, že je taťka, byl naprosto v šoku. Takže můj přítel porod nestihl.  A to potkal známého a ten mu říkal, a´t něco neprošvihne a přítel se tomu jen smál a říkal, že to na dnešek ani nevypadá Ale asi to tak mělo být. Já se myslím po jeho odchodu uvolnila a všeproto proběhlo hodně rychle….
Má zkušenost, příště bych asi na porod šla bez přítele. Mě to nějak znervózňovalo… Takhle jsem se začala soustředit sama na sebe a Ondrášek šel ven….
PA sice říkala, že nebýt ten porod vyvolaný, tak bych musela nejspíš porodit doma, protože to byl porod překotný a opravdu hodně rychlý, ale nebudu si už zatěžovat hlavinku tím, co by bylo kdyby…..
Jinak jsem překotný porod (prý jinak celkem věc vyjímečný a ojedinělá )) podědila po mamce a trumfla jsem jí o 5 min. Máma mě totiž porodila od 1. kontrakce za 50 min.
Teď máme doma krásný uzlíček, který se narodil po indukci, téměř bezbolestným porodem dne 18.12., ve 14 hod. s váhou rovné 4 kg a mírou 53 cm.  Taťka jeho příchod sice promeškal, ale i tak jsme obstáli na jedničku. PA říkala, že na prvorodičku jsem rodila a tlačila jako lvice a úplně sama, bez pomoci…no bodejť ne, neměla jsem z čeho být unavená  Takový porod bych přála každé….v porodnici poté to už bylo horší, malého nekojím, ale to už je jiná kapitola…

Upravil(a) Račice dračice (4. 1. 2010 17:56)