PavlaH napsal(a):

Rigoletto - ber to tak, že ti lidé jsou praktici. Řídí se zkušenostmi. Máš nějakou  další schůzku? MOžná je to znamení pro tebe víc si všímat věcí kolem sebe. Abys byla schopná pojmenovat vše, co se před tím a po tom děje. Kdyby nedejbože došlo na nějaký soud za ublížení na zdraví, aspon víš, jak by to vypadalo. Vem si z toho pro sebe to nejlepší a nejdůležitější. Žádné plané vyhrožování. Zkus se nejprve domluvit. Zkus i poradnu pro manželské vztahy.  Zkus to v sobě všechno utřídit. Zkoušej. Už ted víš, že tvoje věci za tebe  nikdo nevyřeší...

Máš úplnou pravdu. Na žádnou další schůzku domluvená nejsem. Ani nemyslím, že bych ji ještě tam potřebovala (zatím). Přemýšlím o nějaké té manželské poradně. Zatím ještě nevím přesně co a jak...
Možná kdyby se povedlo nás tam dostat oba, tak by mi ho podařili nějak zpracovat, aby tolik nevyváděl...
Tady je moje slabina, protože jsem se snažila všechny ty špatnosti vytěsnit. Možná kdybych si vedla nějaký deník i  bych dřív prokoukla.
Jako bys mi viděla do hlavy. Skutečně jsem měla pocit, že po té návštěvě se něco vyřeší, že budu vědět víc jak na to. A zjistila jsem, že to nejhorší mně nejspíš ještě čeká. a dobře mi tak. Do čeho jsem se tak snadno dostala, teď budu muset máknout a pěkně složitě vyřešit.

Ach jo Rigolett.  Úplně souhlasím s Kairou. Jen tu radu z tvé schůzky mi hlava nebere. Mou situaci zhodnotili okamžitě jako domácí násilí, přitom tvůj manžel se mi zdá mnohem horší než můj BM... Už jen to jaký máš z manžela strach - mluví samo za sebe.

Tak mi to tam řekli... Dospěli jsme k tomu, že nemohu teď udělat žádný krok, aniž by se to M dověděl (školka, s tím spojená lékařská prohlídka, nahlášení to budoucí školkou té současné...), protože se to tady rozkřikne. Když se ho zeptá někdo proč tu školku měníme M... - všichni se tu znají. A strašně mě tlačí čas, protože když to neudělám teď,kdy bude zápis, tak se malá do té školky nedostane a já nebudu moct do práce. Začarovaný kruh.

V týdnu si zkusím promluvit s někým z vedení školky za jak dlouho to dají někomu vědět nebo jestli není nějaká jiná možnost. Mám to daleko, takže mi dělá potíž někam se dostat něco zařídit, aby se to M nedověděl.

Přemýšlím o tom všem a říkám si, že i kdybych ho k tomu všemu provokovala a dováděla já, tím že se začnu hádat, protestovat..., tak v jednom případě vím určitě, že jsem se tomu nijak nepřičinila, protože jsem byla úplně v klidu. To jak mi vyhrožoval, že mě zastřelí... Jen jsem chtěla jet na návštěvu s rodiči k vážně nemocné příbuzné a řekla jsem v klidu, že to udělám ať chce nebo ne. Tehdy už mi bylo asi jedno, co by udělal, protože být zavřená pro mne bylo peklo a to peklo jsem pak teprv rozpoutala... Jediná moje myšlenka byla tehdy: "tak takhle to skončí"
On se pak strašně omlouval a já se po čase vrátila s tím, že půjdeme do poradny. Škoda, že jsem to udělala.

Tak jsem načetla, že s pohledu právníka, kdybych se odstěhovala od manžela se žádného přestupku nedopouštím a z pohledu sociální pracovnice je třeba soudně upravit ( jestli je myšleno, že stačí dodatečně nebo předem nevím)
Tak nějak nic nechápu... Ani proč mi třeba neřekli, že by šlo udělat nějaké předběžné opatření o svěření do péče...

Blázen nejsi, jen jsi narazila na nějakou špatnou organizaci, nebo dotyčná osoba v nědomosti plácala nesmysly. Zkus tu Donulinku. Hlavně svojí situaci nezlehčuj.

Rigoletta napsal(a):

Tak jsem načetla, že s pohledu právníka, kdybych se odstěhovala od manžela se žádného přestupku nedopouštím a z pohledu sociální pracovnice je třeba soudně upravit ( jestli je myšleno, že stačí dodatečně nebo předem nevím)
Tak nějak nic nechápu... Ani proč mi třeba neřekli, že by šlo udělat nějaké předběžné opatření o svěření do péče...

protože není důvod pro předběžné opatření. předběžné opatření se vydává v případě, že dítěti hrozí vážná újma a  PO nemohou suplovat funkci meritorního rozhodnutí a nelze je chápat jako předestření výsledku řízení ve věci samé.

Upravil(a) aprill (23. 2. 2010 19:15)

aprill napsal(a):

Rigoletta napsal(a):

Tak jsem načetla, že s pohledu právníka, kdybych se odstěhovala od manžela se žádného přestupku nedopouštím a z pohledu sociální pracovnice je třeba soudně upravit ( jestli je myšleno, že stačí dodatečně nebo předem nevím)
Tak nějak nic nechápu... Ani proč mi třeba neřekli, že by šlo udělat nějaké předběžné opatření o svěření do péče...

protože není důvod pro předběžné opatření. předběžné opatření se vydává v případě, že dítěti hrozí vážná újma a  PO nemohou suplovat funkci meritorního rozhodnutí a nelze je chápat jako předestření výsledku řízení ve věci samé.

aprill, v případě, že se důvodně prokáže, že matce dítěte je vyhrožováno použitím střelné zbraně, jejímž vlastníkem je manžel, skutečně nevím, nač by měl OSPOD čekat, protože v tomto případě opravdu hrozí dítěti vážná újma tím, že může přijít o matku

Tak zpět - předběžné opatření nevydává sociálka, ale je třeba se obrátit na soud.
Připojuji zkopírovaný příspěvek z jiného serveru, včetně odpovědi právničky:

PŘEDBĚŽNÉ ROZHODNUTÍ – SVĚŘENÍ DÍTĚTE DO PÉČE PŘED ROZVODEM?
Autor: odpověď - JUDr. Romana Lužná

DOTAZ Z PORADNY - S manželem jsme se shodli na rozvodu a já bych nejraději volila cestu dohodou. Bohužel mám ale strach, že se mne bude manžel snažit vydírat cestou majetkového vypořádání nebo ještě hůře péčí o naši čtyřletou dceru. Slyšela jsem o možnosti zažádat o tzv. předběžné opatření o svěření do péče, které samozřejmě nemá pravní hodnotu, ale lze ho realizovat bez souhlasu druhého partnera. Můžete mi, prosím pomoci si v tom udělat jasno, pokud taková možnost vůbec je?

Předběžné rozhodnutí vydává soud pouze v případech, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. Ve Vašem případě to znamená, že soud by rozhodoval o svěření dcery do Vaší péče předběžným opatřením v případě, že by zájmy Vaší dcery byly nějakým způsobem ze strany otce ohroženy (jedná se například o případy domácího násilí), což z dotazu nevyplývá. Navíc je nutné upozornit, že takové rozhodnutí by patrně vyloučilo možnost rozhodování o rozvodu manželství tzv. n*e*s*p*o*r*nou cestou, neboť zde zákon vyžaduje nejen dohodu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a bydlení, ale i o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu.

JUDr. Romana Lužná, 13.1.2009

Upravil(a) Kiara (23. 2. 2010 21:04)

aprill napsal(a):

Kiaro, já vím, kdy je nebo není důvod pro PO, zatím Rigoleta neuděla NIC, v čem by ji SPO mohlo pomoc. A vypadá to, že ani nemá v úmyslu NIC udělat!
SPO podá návrh a záleží na soudu, jestli rozhodne o PO nebo ne.

aprill, Rigoletta neudělala zatím NIC proto, že NEVÍ, CO KONKRÉTNÍHO MÁ UDĚLAT a jak má přitom postupovat!!!

Vždyť jsem přece psala, že není možné o někom něco tvrdit, ale je třeba svoje tvrzení také hodnověrně dokázat a to dokazování je velmi těžká věc. Kde nejsou důkazy, tam se s ní bohužel nikdo bavit nebude, to snad přece víš. A ujišťuji Tě, že schraňovat důkazy proti agresorovi není vůbec žádná sranda a pokud Tě ten chlap - dám příklad -  nedokope tak, že máš zlomená čtyři žebra a na těle viditelné stopy naznačující, že utrpěné zranění bylo způsobeno druhou osobou, dokazuje se mu domácí násilí jen velice těžko. Jistěže existují i jiné formy domácího násilí, mezi něž patří i psychické týrání, které jsou o to horší, že se velmi špatně prokazují. Proto Rigolettě radím, aby si manžela nahrávala, jinak nemá šanci mu dokázat ani ň. A že taková akce není hotová za měsíc a je při ní třeba maximální opatrnosti, to snad dá rozum

Asi jsem naivní, ale já pořád doufám, že nebudu muset nic nikomu dokazovat a že to nějak půjde...

Samozřejmě, kdyby se něco stalo, už se budu starat, abych v ruce důkazy měla.
Tak mě průběžně napadalo, že bych to s ním chtěla vyřešit jako dva rozumní lidé. O co by to bylo jednodušší...
Ale moje zkušenosti volají, že to už by byla naivita toho největšího kalibru.
Nu což uvidím...

Rigoletto, nenech si udělat v hlavě zmatek !!! Já Tvému příběhu věřím, věřím i Tobě a znovu Tě ujišťuji, že si o Tobě nemyslím, že bys byla Ty nějaká špatná.
To, co tady čteš jsou reakce různých lidí, se kterými se budeš setkávat i v reálném životě, pokud se rozhodneš svoji situaci nějak řešit. Měla bys být připravena i na ně ... výhoda virtuální reality je ta, že reakce všeho druhu prožíváš jakoby "nanečisto"  a na skutečnou realitu tak budeš lépe připravena

Asi jsem naivní, ale já pořád doufám, že nebudu muset nic nikomu dokazovat a že to nějak půjde...

Rigoletto, strašně nerada Ti to říkám, ale bohužel se velmi mýlíš ... Kdybych neměla k dispozici u rozvodového řízení lékařské vyjádření o tom, že mě manžel zbil včetně výčtu utržených zranění, manželův právník by mě tam utopil na lžíci vody a soud by neměl žádný důvod uvěřit mi, že jsem byla patnáct let obětí domácího násilí

Samozřejmě, kdyby se něco stalo, už se budu starat, abych v ruce důkazy měla.

Rigoletto ... Tobě připadá, že se Ti toho zatím stalo málo ??? Proč čekáš AŽ na další incident, AŽ se něco stane podruhé, potřetí, popáté ...??? Čím déle v tom budeš žít, tím víc si na ten hnus začneš zvykat.

Tak mě průběžně napadalo, že bych to s ním chtěla vyřešit jako dva rozumní lidé. O co by to bylo jednodušší...

Rigoletto, já vím že toto je Tvoje vroucné přání, ale bohužel - na hony vzdálené od reality.
Tak, jako v přírodě nemůže existovat dohoda mezi vlkem a jehnětem, tak v reálném životě v žádném případě nemůže existovat dohoda mezi obětí a agresorem ...

Kiara napsal(a):

javena napsal(a):

Asi to nějak nechápu, ale pokud jeden z rodičů odejde s dítětem od toho druhého, je to trestný čin? .

javeno, když opustím manžela-násilníka a vezmu si s sebou i dítě, trestný čin to samozřejmě sám o sobě není. Vtip je v tom, že manžel-násilník má ze zákona jako otec právo na styk se svým dítětem a toto právo je samozřejmě soudně vymahatelné Dokud ženu nezbije do bezvědomí tak, že skončí v nemocnici, nezbil nikdy do krve ani svoje dítě, není prokazatelně duševně nemocný, alkoholik nebo narkoman, pohlíží se na něj jako na bezúhonného člověka, který má ke svému dítěti stejná práva, jako matka Čili i když od takového dárečka ženská i s dítětem uteče, povedený tatíček má možnost ohánět se svým právem na pravidelný styk s dítětem a pokud ihned po útěku nenásleduje návrh na sociálce na předběžné svěření dítěte do péče matky, může si matka z neznalosti zákona v tomhle bodě dost ošklivě zavařit.
Tady totiž probíráme nikoliv rozchod dvou rozumných lidí, ale útěk od tyrana a v tom je velkej rozdíl. Když totiž tyran zjistí, že mu oběť vyklouzla ze spárů, začne dělat dusno "přes děti" a pokud není odchod matky i s dítětem právně ošetřen předběžným opatřením ze sociálky, klidně si může pro svoje dítě kamkoliv přijet za asistence policie a matka je ze zákona povinna mu dítě vydat a bezmocně přihlížet, jak si otec dítě odváží zpátky domů
Rigoletta navíc až do této chvíle nemá v ruce jeden jediný důkaz, o který by se mohla opřít a který by potvrzoval, že je obětí domácího násilí, manžel se k ní chová jako prase a navíc jí nebezpečně vyhrožuje. To je bohužel taky špatně - kdyby došlo na lámání chleba, manžel všechno zapře, bude tvrdit, že si manželka všechno vymyslela, bude o ní tvrdit, že je nervově labilní a podobné výmysly, které agresoři s oblibou používají a Rigoletta bude nahraná. Proto tady Rigolettu nabádám k tomu, aby si pečlivě schraňovala všechny možné důkazy a konkrétně se pokusila nahrávat si manžela na mobil. Něco jiného je totiž něco o někom tvrdit a něco jiného je moci mu to dokázat, rozumíme si???

Kiaro, vůbec nechápu, proč mi to tu vysvětluješ, já tohle vím.
Psala jsem to jako ironickou reakci na radu BKB. A o tvrzení a dokazování jsem snad nepsala vůbec... 
Nikdo bohužel Rigolettě nezaručí, že si manžel nebude moci dceru brát na víkendy. Ani modřiny a psychologický posudky mnohdy nepomůžou. Na to, abych tomu věřila, jsem viděla už hodně. Někdy jsou rozsudky postavený na hlavu. A předběžný opatření je pro někoho jen kus papíru...
Moje bývalá kolegyně - odešla do zahraničí aby měla klid, dá-li se to tak vůbec říct a její BM to dodnes netuší, přestože mu posílá peníze (posílá je na účet prostředníka a ten pak jejímu BM). Chtěl by totiž víc, když se má tak dobře... Vyštval ji z města, kde bydleli - nikdo ji nezaměstnal. Psal všem jejím zaměstnavatelům, které neznal (podnikal a koho neznal on, toho znali rodiče...) a hrozilo, že jí zaměstnají dlouhodobě, že je psychicky labilní, dokládal to kopií psychologického posudku od jeho známého lékaře. Chodil za ní do práce a dělal scény... nechtěli, aby je psychopat obtěžoval, tak se s ní vždy rozloučili ve zkušebce. Jeden takový canc přišel i k nám do zaměstnání, když ji vyčmuchal, jen návštěvu nerealizoval - bylo to daleko.
Podepsal se na ní tak strašně, že si nedovedu představit, jak bych mohla dál žít já, kdyby se mi stalo to, co jí... To psycho byl jen zlomek toho, co se mu podařilo...
Zkuste se dohodnout... rada nad zlato.
A pozor na prarodiče. Nevěřit, nevěřit - tedy těm ze strany manžela. Vezmou vnouče na zmrzku...
Mě Kiaro fakt nic vysvětlovat nemusíš, mám jí pořád před očima. A dceru kamarádky taky a další děsný rozsudky... holku, co vyrůstala s tátou (policajt), protože si to uměl zařídit... jinou, co ji jako dítě táta prohodil sklem ve dveřích, protože byl nas... na její mámu a úspěšně leta deptal a mlátil celou rodinu... (kdybych to nevěděla, řekla bych normální chlápek, co se rád poslouchá a machruje). Policajti si tam leta podávali dveře, ale přece ho znali z hospody (vesnice), takovej fajn chlápek a chudák si vzal hysterku na druhou... (pravda, tohle se dost změnilo, i když jak moc, těžko říct).
Držím ti palce, Rigoletto, abys našla sílu odejít. Nevzdávej to, scháněj info, na BKB se vykašli, zkus jinou organizaci a počítej s tím, že lehký to nebude. I když taky znám takovýho psychotyrana, co to při rozchodu překvapivě vzdal, žádný psycho ani naschvály. Ale to byl fakt jen jeden...

Kiaro, děkuji za odkaz.
Už jsem se tak narychlo podívala, ale poradnu mají asi jen v Praze a tam já se nedostanu :-( . Ještě je asi možnost se s nimi spojit přes mail..tak uvidím. Asi zkusím alespoň tak.

Začala jsem si psát deníček a vzpomínat na začátek manželství. Říkám si, že to snad ani není možný. Že není možný, že jsem tehdy neviděla ... a vlastně ani do teď než jsem si to začala psát. Jak mě M vydíral, že nikam nesmím, protože má o mě strach a já ho nechtěla přeci trápit, protože jsem ho měla ráda. Jak mi vyhrožoval, že mně zabije. Tehdy když jsem byla úplně na dně si myslím, že by se o domácí násilí jednalo.

Teď to tak nevyhodnotili myslím možná podle toho, že se snažím už jako oběť nechovat. A pak když mi nějak ubližoval, tak já jsem se bránila (alespoň jsem se snažila ho kousnout nebo škrábala, aby mě pustil). Možná, že kdybych "zvadla" třeba by i on pustil...

Zatím jsem mu ještě nic nenaznačila, protože se bojím. Snad příští týden něco načnu...