|
29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Mimochodem za hodinu už byl zas v pohodě a že to společně zvládneme a co bych potřebovala, že se postará...
Skoro bych nevěřila tomu, že se před chvílí choval úplně jinak.
Jenže už v tom čuju podraz... a ani bych nechtěla.
Není tady
Tiino,
nemám pocit, že to je v pořádku. Bývá to jen v afektu. Nebo spíš když se to stalo ze začátku manželství, tak jsem měla pocit jako by se mi zhroutil svět, když mi začal v hádce sprostě nadávat (omluvit se pak uměl hezky)a pak už mi to začalo postupně splývat a přibyli k tomu horší věci... Uměl se vždycky tak hezky prezentovat, že on je ten nejlepší :-) , že lepšího bych nenašla. Mimochodem řekl mi to i dnes :-)
Je to můj první partner se kterým žiju, takže nemám s čím moc srovnávat. Jen s rodiči. Tam to takové nebylo. O ostatních mi tvrdil, že nikdo nepůjde s tím špatným ven a že to tam bývá taky tak.
I jeho rodina je toho názoru. Názor jeho maminky: holky vdejte se a skončí vám šťastný život... v mém případě si říkám, že má opravdu z půle pravdu )
V mém okolí moc vyrovnaných vztahů nevidím.
Není tady
RIgoleto - pokud tohle říká jeho vlastní maminka, pak je velmi pravděpodobné, že on své chování nezmění. Velmi pravděpodobně kopíruje chování svého otce. Zkus se více "podívat" na manželství jeho rodičů. Uvidíš možná o trochu jasněji v čem žiješ...
Není tady
Tchán už není... vím jen z vyprávění, že M maminka nebyla moc spokojená. Mužští z jeho nejbližší rodiny, ale budou všichni hulváti. Podle toho mála, co jsem vypozorovala jsou ukřičení a bratr se ke své ženě taky nechová nic moc. Ovšem i maminka má pro mne zvláštní názory: třeba, že ženská má sedět doma a nějaké koníčky nebo zábava rozvracejí rodinu...
Upravil(a) Rigoletta (5. 2. 2010 21:01)
Není tady
Rigoletto, mně by to stačilo. Vždyť tolik roků života máš ještě před sebou, proč si je kazit čímsi takovým? Evidentně vidíš, že něco je v jejich rodině (pro Tebe) špatně. Proč by ses měla přizpůsobovat něčemu, co Ti nevyhovuje? Z jakého důvodu? Nepřemýšlej nad tím, jaké on má důvody... To je absolutně jedno. Ty se soustřeď na to, co TOBĚ vyhovuje.
Není tady
Rigoletto, zažila jsem něco podobného. Nic jsem nesměla, nikam jít ani se s nikým bavit. Ani s rodiči ne. Zadupával mě do země, k fyzickému násilí docházelo občas, ale nikdy jsem neměla viditelné stopy. Taky jsem mu to jednou oplatila a pak se strašně za sebe styděla. Bydleli jsme u mých rodičů, ale Ti se sńatkem nesouhlasili a vysloveně mi řekli, ať si nemyslím, že se budu za chvilku rozvádět. Takže jsem jim (ani nikomu jinému) nic neřekla. Byla jsem na mateřské a neměla jsem ani korunu. On mi peníze nedával. Byla to pro mě neřešitelná situace a měla jsem všelijaké myšlenky. A najednou, úplně bez přípravy, se mi rozsvítilo, že takhle to přeci nejde, jeho jsem vyhodila a rodičům jsem oznámila, že se rozvedu. A oni stáli najednou při mě. Doteď neví, co všechno mezi námi bylo, jsou věci, které jsem neřekla nikomu. Ale dodnes jsem na sebe pyšná, že jsem sebrala všechnu sílu a dokázala to. A dodnes jsem nezalitovala. Ani jednou. Sice jsem u našich bydlela 10 let než jsem si našla svoje bydlení, ale syn vyrůstal v naprosté pohodě, s tatínkem má pěkný vztah - tomu jsem nikdy nebránila, i když jsem si zažila hodně výhrůžek, že mi dítě vezme. Ty už teď víš, že máš v rodině podporu, tak neváhej. Bude to jen lepší.
Není tady
Dnes jsem konečně mohla zavolat na linku BKB. Zatím jsem nikdy nebyla sama ve dnu, který tam jsou. Domluvili jsme se jen, že se ozvou, kdy by bylo možné si domluvit schůzku. Už aby to bylo, abych konečně věděla, jak vyřešit některé věci.
Zatím jsem jen naštvaná na M (hrozně) kvůli tomu, jak se ke mně choval. Když si to tak v hlavě všechno probírám....
Na sebe (taky hrozně), že si za to samo sebou můžu sama, že jsem takhle dlouho žila.
Pak přijde chvilka, kdy je úplně fajn a mě napadne, jak by bylo jednoduchý všechno nechat tak, jak to je 
Trochu mi pomáhá hrůzostrašná představa, že se ke mně bude chovat moje dítě až bude veliké, tak jako se chová manžel ke svojí mámě a že budu na stará kolena skuhrat, jak ten život s ním byl strašný a nic neudělám...
Není tady
Jsem zklamaná ze sebe samé, protože , když se mi občas na to všechno, co mezi námi bylo podaří pohlédnout jako na život někoho jiného (trochu s nadhledem), tak k němu cítím nenávist 
a neumím se s tím moc vyrovnat, ale možná i to mě tlačí do nějaké akce.
Není tady
A práci se mi zatím nedaří najít...
Není tady
Určite áno. Pozri, spadnúť (alebo urobiť chybu) nie ej zlé, zle je na tej zami ostať...(alebo sa držať chyby zubamai-nechtami).
Není tady
Rigoletta napsal(a):
...Trochu mi pomáhá hrůzostrašná představa, že se ke mně bude chovat moje dítě až bude veliké, tak jako se chová manžel ke svojí mámě a že budu na stará kolena skuhrat, jak ten život s ním byl strašný a nic neudělám...
Rigoletto, to je bohužel velice pravděpodobné a jestli v tomto bude vaše dítě vyrůstat, osvojí si velice záhy názor, že je normální chovat se k mamince, babičce a vůbec k sobě v rodině navzájem jako hulváti, řvát po sobě, sprostě si nadávat. ponižovat jeden druhého a když někdo někoho jó naštve, jít a jednu mu vrazit.
Manželova maminka nemohla udělat nic, Ty - na rozdíl od ní - můžeš.
Není tady
Už se mi blíží schůzka v BKB. Mám z toho docela obavy.
Je mi pěkně mizerně . Ta nenávist mě hned druhý den pustila (nedokážu být dlouho na někoho naštvaná) a já bych za tu naštvanost byla teď ráda. Doma teď dobrý (vím,že za čas to zas přijde...) ale moje odhodlání je kdoví kde pokračuji jen za setrvačnosti 
.
Říkám si, že tohle čekání a drásání se, jak to všechno bude, je snad horší než do tý vody hned skočit a muset začít plavat.
Nejradši bych se zahrabala přede všemi, před sebou... Připadám si strašně neschopně. Jak to, že jsem na sobě a pořád nechám dříví štípat 
, kdyby mi někdo řekl, že taková budu, tak bych se tomu od srdce zasmála a teď... 
Obdivuji všechny, jak mají na všechno utvořený názor. A za tím si jdou. Připadám si úplně ztracená. A jak se takový někdo jako já může dobře starat o rodinu ...
Není tady
Rigoletta: Souhlasím se vším co ti zde radí! Sama jsem byla v podobné situaci, ale u nás to tak kruté nebylo- bylo to bez bití. Ani já násilí neviděla 
, též jsem dávala vinu sobě (a mohu říct, že stále dávám a jsem už skoro 2 roky po rozvodu/ , Ale to co ti tu říkají je pravda. Ty to nevidíš, ale musíš odejít. Určitě se spoj s někým, nevím odkud jsi, ale i v manželských poradnách ti poradí . Určitě i na psychiatrické klinice v nemocnici u vás mají kontakty. Neboj se toho, ale snaž se vše dělat, tak aby manžel nevěděl! Mám zkušenosti, že v těchto centrech jsou svělí lidi, též ženy a pochopí tě, pomůžou radou i právnickou. Nikdo tě tam do ničeho tlačit nebude, jen ti řeknou jaká máš práva, co dělat a mít jejich číslo u sebe též není zbytečné. Mě osobně řekli, že domácí násilí vůbec nevnímám, nebyla jsem schopna ho ani připustit, dělo se to psychické, kalkulované a o to zákeřnější. Též mi řekli ať si uklidím a odvezu pryč z domu všechny doklady /i pasy/ své, dětí, od baráku atd. Založím svůj účet. Při mých reakcích, že je to blbost, mi řekli, že to říká každá, dokud se nestane to nejhorší.... V momentě kdy jsem ho přestala poslouchat, přišla na řadu též pistole. Ani já to nikde nehlásila, pak jsem se ale hodně bála. Taky jsem zkoušela potají zda byla nabitá. Tady je ale možnost vše nahlásit na policii a zbraň mu bude odebrána! On je chorý člověk, opravdu. Určitě sama nic nepodnikej, neprve se poraď v centrech , na likách důvěry. Jen si pospěš a nečekej na nejhorší!!!
Přeji ti Rigolet hodně síli , štěstí a kvalitní lidi kolem sebe.
Není tady
Rigolet: máš , nebo spíš už nemáš své sebevědomí. Za to ale ty nemůžeš!!!! Tolik let jsi žila pod vlivem maniplátora a násilníka. Toto by nikdo neustál, bez ztrát. Až to zvládneš, vrátí se ti vše, nebo na tom budeš muset pod dohledem zamakat a bude to dobré uvidíš. Hlavně chraň sebe a dítě, postupuj opravdu obezřetně. To proto že má zbraň. Osobně nevím jaké psychotesty na zbrojáky dělají, že ho dají každému!!!!
Jsi šikovná, už jen to že jsi sem napsala pravdu mluví za sebe. 
Vše se povede, jen prosím už jednej. Manželství už nezachraňuj, on se nezmění.
Ani nevíš jaký já teď mám z chlapů strach, nejraději bych je vymazala úplně ze svého života. Už nevěřím a strašně se bojím.
Není tady
Pat, píšeš, že jsi dávala vinu sobě a pořád dáváš... Co tedy u Tebe odstartovalo, že jsi udělala ten první krok? Jakou vinu? Jestli se mohu zeptat?
Můj problém je ten, že i když si to rozumově nějak odůvodnit umím, proč bych měla odejít, tak to tak moc necítím (jen nějakou dobu po konfliktu, když jsem plná beznaděje).
No a hlavně se teď snažím najít řešení těch praktických záležitostí. Snad budu vědět víc po té schůzce.
S těmy psychotesty také nechápu ...
Není tady
Rigoletto, ničeho se neboj, uvidíš, že Ti schůzka v BKB přinese užitečný náhled na věc. Pracují zde vyškolení odborníci, kteří se dnes a denně setkávají s násilím, páchaným na ženách, samozřejmě budou na Tvojí straně, budou Ti věřit a budou se Ti snažit odborně po všech stránkách poradit
Nejhorší na tom je, že si týraná ženská postupem času na hulvátské zacházení "zvykne", ten hnus, ve kterém žije jí začne připadat "normální", tyran jí sebere poslední špetku odvahy a sebeúcty a chudák manželka tak propadne bludu, kterému nakonec sama uvěří "že to není u nich doma tak strašné". Rigoletto, jestli něco neuděláš a budeš manželovo jednání dál snášet, můžu Ti zaručit, že to bude stále horší a horší - chvíli je totiž klid, tyran se chová podle vzorce "cukr a bič" ... a pak nastane nečekaný úder v podobě kraválu, scény nebo fyzického napadení
Držím Ti palce, na BKB se nemáš čeho bát a je jedině dobře, že se svoji situaci snažíš řešit. To, že v Tobě hlodá červíček pochybností "jestli ses náhodou neunáhlila", "jestli to není celé zbytečné, když je teď manžel poměrně hodnej" je úplně normální a tohle si říká každá týraná ženská, když je doma klid. Jenomže ten klid je "ticho před bouří" a běda, když ta bouřka opět vypukne ...
Není tady
No, doufám že teď tomu nedám korunu, když ti odpovím Měla jsem toho svého bohužel jako boha, on sám mě o tom přesvědčoval, jak nikdo lepší, věrnější atd není. Byl to můj první partner, moc jsem se též s nikým stýkat nesměla, všichni byly nemožní. Teď se asi všichni zde chytí za hlavu, ale já tomu po čase fakt věřila. Na každém mi ukazoval jen to nejhorší, nejhorší byli i moji rodiče. Nařizoval koho pozdravit a koho ne...Trvalo to dlouho -15 let, zhoršilo se to porodem 1. dítěte, kdy jsem na něm byla opravdu závislá a pak to šlo jen z kopce. I já věděla, že něco není správné, hledala pořád chybu u sebe, i proto že mě při komunikaci na toto téma odkazoval pořád na mě. Sebevědomí, holka už žádné jsem neměla. Pak se ke mně začali chovat stejně i děti a to mi začínalo blikat,ačkoli na ně byl často taky dost hrubý, ale vždy jsme ho omluvily. A co to nastartovalo, stres, deprese ,totální vyčerpání - psychiatrie!!! Tam se mi snažili otevřít oči, tam mě poslali do krizového centra pro ženy. Protože jsem nevěřila že je to tak hrozné /protože jsem ho poslouchala na slovo/ a též jsem neviděla důvod opouštět manželství, řekli mi ať se chovám víc sebevědomě a nesouhlasím se vším a pak uvidím jak se bude chovat. Při odchodu jsem řekla, že ho neopustím, jen kdyby měl milenku. Udělala jsem co řekly. Nestačila se divit co se dělo a za dva dny jsem zjistila i tu milenku. To že se vše prozradilo, z něho udělalo šílence, chtěl mě trestat, vystrašit. Asi bych se lekla, ale stáli za mnou z krizového centra a po telefonu radili co dál. Vše se seběhlo strašně rychle. A já hloupá pořád věřila že mě má rád. Že se omluví, Ne čekal že přilezu já a já se omluvím. Tím bych si ale podepsala ortel. No vidíš , vím to, a přesto pocit viny... je to závislost, snaha ho omluvit, nepřiznat si pravdu, protože je krutá a vyrovnání s tím těžké. Musím si přiznat, jak hluboce jsem klesla.... Ty dva roky spolupracuji s psycholožkou, která se snaží srovnat mé hodnoty, najít hranice , které jsem dávno ztratila.
Jo a ještě něco, dnes mám opravdu hodného přítele, který mě má velice rád, zvedá mi sebevědomí,milluje a to i mé děti. Byl mi doporučen 
osobou úplně jiného ražení než jsem já, takže trochu věřím že se z něj nevyklube BM . přeji ti mnoho štěstí
Není tady
Jo a vinu si dávám za to jak jsem se chovala poníženě. Možná kdybych hned na začátku vztahu stanovila hranice, a neukázala svoji bojácnost, ústupnost a bezmeznou oddanost, nemuselo se to tatkto rozvinout, nebo by se to skončilo už dřív. To je má vina!!!! Nebránila jsem se!!!! A po tolika letech to už nešlo změnit. Dnes si říkám že s ním možná vyjde žena sebevědomá a zkušená, terá ho nenechá přerůst přes sebe, možná...???
Není tady
Pat, děkuji za odpověď.
Jsem po schůzce. Musím říct, že mám docela rozpoluplné pocity.
Doporučili mi, abych se s manželem snažila domluvit, protože by mě mohl zažalovat, kdybych odešla s dcerou bez rozhodnutí o svěření péče. A ani teď nevidím, jak bych dělala další kroky, aniž by se o tom dověděl .
Momentálně se cítím jako v pasti . Ještě to v sobě všechno vstřebávám...
Celkově jsem se tam necítila moc dobře. Nevím, asi jsem očekávala moc. Skoro si připadám, jako "co že si stěžuji..." , ale to bude nejspíš problém někde ve mně...
Není tady
Rigoletta napsal(a):
Pat, děkuji za odpověď.
Jsem po schůzce. Musím říct, že mám docela rozpoluplné pocity.
Doporučili mi, abych se s manželem snažila domluvit, protože by mě mohl zažalovat, kdybych odešla s dcerou bez rozhodnutí o svěření péče. A ani teď nevidím, jak bych dělala další kroky, aniž by se o tom dověděl
Momentálně se cítím jako v pasti
Celkově jsem se tam necítila moc dobře. Nevím, asi jsem očekávala moc. Skoro si připadám, jako "co že si stěžuji..." , ale to bude nejspíš problém někde ve mně...
, nechce se mi to dočítat, kde ses to proboha byla radit?
Není tady
Aprill, abych neuváděla v omyl, já jim vlastně nemůžu nic vytknout. Myslím, že se chovali profesionálně. Určitě by mi nemohli poradit něco protiprávního.
Vypadalo to tak, že já jsem povídala...občas se na něco zeptali, doporučili nějakou literaturu...,to co jsem potřebovala poradit jsem zjistila,že útěkem řešit by nebylo "správné"...
Možná jsem se špatně ptala nebo neptala...
Možná tím, že se ptali jak často a zas tak často to fyzické není nebo jestli se to stupňuje a to já říct nemohu, protože mně to přišlo vždycky hrozné snad stejně. Jen to naposledy jsem pociťovala nějak hůř. A že vím, že v nějakých brožurkách o domácím násilí bylo psáno, že se útoky zpravidla stupňují.
Nebo asi že když se ptali, jak já se chovám před tím než k tomu dojde a já vím, že to není nic moc (hrozně ?), protože když mi začne sprostě nadávat, říkat že půjdu šlapat, když neseženu práci..., nárokovat si abych přiběhla hne napoprvé, co mě zavolá jinak je řev, tak já už opravdu taky řvu (Dřív jsem to zavřela v sobě a dny jsem jen proplakala. Bylo to pro mne tak neúnosné.)
Není tady
Možná jsem se měla přímo zeptat, jak to vidí oni. to jsem neudělala, protože mi připadá pitomé se chtít vejít nebo od někoho zařadit do formulky "domácí násilí" .
Rozhodovat se budu stejně bez toho. Možná ale by mně to ale trochu postrčilo. Je to hloupé...
Není tady
Rigoletto - ber to tak, že ti lidé jsou praktici. Řídí se zkušenostmi. Máš nějakou další schůzku? MOžná je to znamení pro tebe víc si všímat věcí kolem sebe. Abys byla schopná pojmenovat vše, co se před tím a po tom děje. Kdyby nedejbože došlo na nějaký soud za ublížení na zdraví, aspon víš, jak by to vypadalo. Vem si z toho pro sebe to nejlepší a nejdůležitější. Žádné plané vyhrožování. Zkus se nejprve domluvit. Zkus i poradnu pro manželské vztahy. Zkus to v sobě všechno utřídit. Zkoušej. Už ted víš, že tvoje věci za tebe nikdo nevyřeší...
Není tady
Rigoletta napsal(a):
Pat, děkuji za odpověď.
Jsem po schůzce. Musím říct, že mám docela rozpoluplné pocity.
Doporučili mi, abych se s manželem snažila domluvit, protože by mě mohl zažalovat, kdybych odešla s dcerou bez rozhodnutí o svěření péče. A ani teď nevidím, jak bych dělala další kroky, aniž by se o tom dověděl
Momentálně se cítím jako v pasti
Celkově jsem se tam necítila moc dobře. Nevím, asi jsem očekávala moc. Skoro si připadám, jako "co že si stěžuji..." , ale to bude nejspíš problém někde ve mně...
Panebože, to se mi snad jenom zdá ...
Rigoletto, nevidím jinou možnost než aby sis jeho výpady a urážky nepozorovaně nahrávala na mobil a nahrávky si okamžitě ukládala někam na net (kdyby Ti na to náhodou manžel přišel, aby Ti nezničil mobil včetně důkazního materiálu).
Manžel má bohužel skutečně stejné právo na dceru, jako máš Ty, proto Ti radili "aby ses s ním pokusila domluvit". Protože vím z vlastní zkušenosti, že jakákoliv domluva s tyranem v zásadě není možná, radím Ti právě proto, aby sis jeho řevy a sprostoty nahrávala, abys měla proti němu pádné důkazy a úřady Ti uvěřily. Jestliže se rozhodneš odejít, okamžitě si totiž na sociálce budeš muset zažádat o předběžné opatření na svěření dítěte do své výhradní péče. Tenhle krok je nezbytný, protože kdybys ho neudělala, manžel by Tě skutečně mohl zažalovat. V momentě, kdy přijdeš na sociálku, přehraješ jim tam manželovy tyjátry, vysvětlíš, proč od něj odcházíš a současně si zažádáš o předběžné opatření na svěření dítěte do své péče, budeš po právní stránce kryta a nikdo na Tebe nebude moci
A ode dneška si všechno zapisuj, nahrávej a pořizuj veškerý důkazní materiál, který si někam dobře schovávej. Bohužel, je to nutné k tomu, aby Ti uvěřily úřady, aby Ti uvěřily různé instituce a aby Ti uvěřili i Ti, na které se v budoucnu budeš obracet s žádostí o pomoc.
Můžu Ti říct, že to, cos tady popisovala o pár příspěvků výše, co si k Tobě Tvůj manžel vůbec dovolí je něco tak neskutečně nechutného, že to nemá nikde obdoby
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
