já dostala jednou dobrou radu.....představ si, že by si stejného muže vybrala tvoje dcera. přála bys jí ho? byla bys spokojená, že má takového muže?
pokud řekneš ne, okamžitě odejdi. Víš proč? protože každá matka miluje svoje dítě a přeje mu jen to nejlepší. ale u sebe na to dost často zapomíná. takže tenhle "test" je naprosto výborná pomůcka.

Milá Hirondel,
myslím, že žijeme ve svobodné zemi, přispíváme na svobodné fórum a mým nezadatelným právem je vyjadřovat se nejen k záležitostem zakladatelky vlákna, ale i k ostatním příspěvkům zde - pokud ovšem cítím tu potřebu

Hirondel, lépe bys udělala, kdyby ses vyjadřovala k takovým skutečnostem, které jsi prožila a zažila na vlastní kůži. Já - na rozdíl od Tebe - jsem měla tu pochybnou čest a žila jsem několik let s tyranem, byla jsem obětí domácího násilí a byla jsem klasická týraná žena. Z tohoto titulu poměrně přesně vím, co si asi právě tak Rigoletta prožívá, nakolik je chudák psychicky na dně a teď tady má číst nějaké obskurní postřehy od člověka, který absolutně NEVÍ, viz: "Nejaka hluboko ulozena pricina proc mas muze jakeho mas lezi v Tobe"

Mně tohleto někdo sdělit před několika lety, kdy jsem si procházela očistcem na zemi, tak nejspíš hledám silnej provaz a pevnou větev, protože tohleto by byla  poslední kapka, která by mě utvrdila v tom, že nejsem absolutně k ničemu, nejsem schopna žít v normálním vztahu a domácí násilí si v podstatě zasloužím jako prase drbání

Jestli Tě mohu o něco zdvořile požádat, Hirondel ... buď trochu více vnímavější a empatická a více přemýšlej nejen o obsahu svých příspěvků, ale i o tom, jaký dopad mohou mít na člověka, kterému je adresuješ.
Předem Ti děkuji za pochopení

Rigoletto, ještě k tvému pocitu, že je to tvá vina a že bys to co nám tu píšeš, nikdy neřekla rodičům, protože by ses propadla hanbou...

Tvá vina by byla jedině to, kdybys takto narostlou situaci neřešila. A ty ji řešíš.    Zatím tady na babinetu, to ti snad dalo odvahu k dalším krokům - vyhedat odborníky, a ti  tě zas nasměrují a navedou, jak dál. Neboj, zvládneš to.

Buď šťastná, že máš rodiče, dobré zázemí. Jsem přesvědčená, že tví rodiče stejně určitě něco tuší, a že se tím možná trápí. Neboj se jim svěřit.
Snad abys to lépe pochopila, představ si ve stejné situaci třeba nějakou svou kamarádku, nebo třeba sestru (jesli sestru máš). Co by sis pomyslela, kdyby se ti svěřily, že žijí v takto tíživé situaci, a že to chtějí řešit? Myslela by sis snad a řekla bys jim snad : To je hanba, mít takové problémy?
A tím spíš rodiče... když si představím, že by se mi dcera svěřila s něčím podobným, asi bych nejdřív reagovala Proboha, a proč jsi mi to neřekla už dávno? Vždyť jsme ti dávno mohli pomoct a tak rádi bychom to udělali... Pojď, sednem s, rozeberem to a najdem cestu, jak postupovat, pomůžu ti a podpořím tě ve všem, v čem budu moct...

A asi by mě strašně mrzelo, že by ke mě dcera tu důvěru neměla dřív, že zbytečně tolik času strávila v nesnesitelných podmínkách....

Upravil(a) Blossom (6. 1. 2010 16:27)

Rigoletta napsal(a):

Dceru má manžel rád. Sice se začal starat trochu až teď, když já občas pracuji. Neubližuje jí. Jen někdy křičí i na ní. Co mi vadí, že jí opakuje, že není normální, když se mu něco nezdá. Sice to tak mimochodem... nedává tomu žádnou váhu. Snažila jsem se mu říct, že to pro ní není dobrý. Nebo tomu dávám moc velkou váhu??? I mně říkával, že nejsem normální... Je to úplně bezvadná hodná holčička.

Dnes jsem nějak na měkko. Koukla jsem kolikrát jsem jen napsala,že se bojím... ale dám se zas do kupy.

To, že na dceru křičí, jí ubližuje!!!
I to, že jí říká, že není normální.

Pokud to nezarazíš, tak si to s sebou ponese jako šrám na duši na celý život...

Rigoletta napsal(a):

Bojím se, že to mám v sobě něco já. Nemyslela jsem, když jsem s ním chodila, že by měl nějaké násilnické sklony. Těsně před ním jsem chodila krátce s klukem u kterého mi něco nesedělo. Chtěla jsem se s ním rozejít. Zamknul mě a začal mi vyhrožovat, že mně prohodí oknem a udělá něco i mým rodičům. Manžel mi připadal jako mužský pro rodinu, který mě podrží když by bylo potřeba. (před tím ty vztahy byli myslím tak normální)
Asi jsem si je takové něčím přitáhla. Nebo je nějak provokuji. Nevím. Bojím se,že je nějaká chyba ve mně.

S tým ti práve môže pomôcť ten psychológ - sama to nerozkľúčuješ...

Kiara napsal(a):

hirondel, takovéhle úvahy jsou Rigolettě platné, jako myší bobky v kroupech Jediné, co ta chudák holka nešťastná potřebuje je, aby od toho svého tyrana bleskurychle zmizela pryč i s dítětem dřív, než na nich na obou stačí napáchat nenapravitelné škody.
Proč se jí děje to, co se jí děje - nad tím může přemýšlet až tehdy, kdy bude v bezpečí daleko od něho, vykřeše se z nejhoršího a bude mít podmínky k tomu, aby na sobě začala pracovat.
Asi Tě nepotěším, ale Tvoje postřehy typu: "Nejaka hluboko ulozena pricina proc mas muze jakeho mas lezi v Tobe" jsou stejně taktní, citlivé a prospěšné, jako bys pacientovi upoutanému na lůžko sdělila: "Kdybyste se tak nepřežíral a nebyl tlustej jako prase, nemusel jste dostat infarkt"

Myslím, že nemáš celkom pravdu... ak na sebe nezapracuje a nenájde príčinu, môže byť o rok v rovnakom srabe s iným mužom... a potom s ďalším podobným týpkom... A myslím, že sa to nijako nevylučuje s tým odísť od muža, naopak - môže to byť dôležitý krok, násjť odbornú psychickú podporu a začať pracovať na sebe a svojej premene.
Pre Rigo: Vnútorná príčina neznamená "vina", ale skôr znamená to, že si si asi naozaj podvedome našla svojho muža na zákalde niečoho, čo si v ňom videla a čo ti chýbalo, čiže on mal zaplniť tento deficit. Zjavne to nezvládol, ale tebe by pomohlo, keby si prišla na to, ČO vlastne očakávaš od mužov a PREČO to hľadáš v mužoch jeho typu. To môže byť veľmi dôležité pre teba, aj pre tvoju dcérku a jej budúci obraz o rodine. Znieš ako rozumná a zvedavá baba, držím ti päste, aby si sa dokázala vymaniť z toho začarovaného kruhu. Ja by som začala odbornou pomocou (na tej DONA linke by ti určite vedeli povedať viac...).

Upravil(a) Selima (6. 1. 2010 19:31)

RIgo - super odhodlání máš kočko, tak jakmile to vyjde, tak zavolej. Pokud z toho budeš mít divné pocity, napiš nám sem, rozebereme to.  Víš, strávit celý život s druhým člověkem jen kvůli pocitu, že na nic lepšího nemáš je moc smutné. Máš na něco lepšího, máš nárok na spokojený život, máš nárok na to cítit se a být svobodná a šťastná. Dneska bylo v sama doma i o bílem kruhu bezpečí. také tam podobné situace mohou řešit. Když ti nesedne jeden telefon, zkus druhý, nebo i písemný kontakt. Důležité, moc důležité je, že jsi o tom začala mluvit. Že s tím vším jdeš ven. CHápu je to těžké. A nemusíš chtít vše vyřešit naráz. Takže krůček po krůčku. Zavolat, zjistit jak na tom jsi. Zajistit další možnosti a zabezpečit sebe a dcerku a pak řešit vnitřní svět, to nastavení, proč se ti tohle děje.

I já cítím, že to ovzduší v naší rodině není pro dceru zdaleka ideální. Bála jsem se, že to že slyší od jednoho ze svých nejbližších, že není normální může nadělat škody na jejím sebevědomí a snažila se jí vysvětlit, že tatínek v tomhle pravdu nemá. Atmosféra v naší rodině opravdu nikomu nepřidá. Snažím se tu pro ni být aspoň já.
Jenomže se bojím, jak to bude až s ní budu sama. Ve stresu, jak to všechno zvládnu... Jestli pro ní vůbec dokážu vybudovat dobrý domov s mámou, co nebude mít nervy na pochodu.

Selimo, co čekám od mužů?
Dřív rozhodně oporu. Aby mně měl bezpodmínečně rád i se všemi chybami. Teď... jak by bylo asi snadné se moct o někoho "opřít" - jenže to ve mně začne řvát POZOR. Takže asi bych si přála aby mi život do cesty zatím žádného nepřivedl, abych si mohla budovat ten svůj život sama. Co bych si tedy opravdu přála teď (čistě teoreticky - zatím žádného nechci) od muže, abych mu mohla důvěřovat a nebát se že toho nějak zneužije, aby byl kamarád a byla s ním pohoda, no a aby nás měl rád.

Ja som u homeopata - ktorý mi robil prakticky psychoterapiu - zistila, že stále, aj v mojom pokročilom vkeu, očakávam od chlapa, že mi pomôže, postará s ao mňa - a do značnej miery tiež, že prevezme tú zodpovednsoť za mňa. Lenže homeopat mi povedal(a pre mňa to bol objav ako sviňa!), že dnes už nie som tá vyjukaná študentka, ako keď som odchádzala od rodičov za svojou prvou vážnou láskou, a že sa vo všektom viem o seba postarať sama... Takže si môžem (a mala by som) hľadať ROVNOCENNÉHO partnera, ktorý bude odpovedný sám za seba, a ja zasa sama za seba. Až ma zarazilo, aké je to jednoduché a akú má pravdu. A ty si podľa mňa rovnako schopná a rovnako zodpovedná, len tvoj tyran sa ťa toľko snažil udržť v závislosti, až ťa skoro presvedčil, že si nevieš - s prepáčením - ani zadok sama utrieť. S dieťaťom je to ťažšie, ale nie si naňho sama, máš oporu v rodine, prácu: fakt nevidím dôvod, prečo by si tú zodpovednosť nezvládla a neuniesla. A nenašla si niekoho, s kým budete rovnocenní partneri, a nie otecko a neposlušná dcérka.

Ahoj Rigoletto,
nejdriv Ti podekuju za Tvoji uprimnost a za to ze jsi skrze ni vyjadrila svuj cely prispevek.

To ze Ti muj vstup dal ranu jsem si uvedomovala,presto jsem tak zvolila ,protoze jsem citila ze se na to ptas,ze tapes v sobe. 

Pochopila jsi me naprosto presne-pricina je v obou. Vy dva jste k sobe nasli cestu,jak pises Ty-pritahlo vas to neco k sobe

Jde o to ze driv nebo pozdeji se clovek zacne probouzet-takzvane zacne zjistovat ze si potrebuje klast spoustu
otazek,protoze se veci zacinaji menit a dit trochu jinak.
U Tebe se probouzi intuice,to ona Te zacina oslovovat a davat Ti rady.
Nicmene byla a jsi to vlastne Ty sama kdo si na svoji otazku (tu na kterou jsem Ti uprimne odpovedela a rekla jsem Ti,ze Te to nepotesi) odpovedela uz sama a to tak ze intuitivne.
Jde o to ze to davno vis diky sve intuici ale jak je znamo hlas rozumu a rozumoveho mysleni cloveka,tuhle schopnost popira.
Mas pravdu,je nesmirne tezke se vyznat v sobe a ve vsem co se deje ale to je kazdy zacatek. To je jako kdyz zacnes pracovat jinde a v novem prostredi,take se nejdrive potrebujes zabehnout a potom v tom umet jak se rika chodit.

To vsechno co jsi napsala pokladam za dulezite pro Tebe.
Na Tvem miste bych si posvitila prave na to o cem pises o cem jsi temer presvedcena ze je-pricinou.

Jsou to nesmirne slozite zapletky ale ver ze smer jsi chytla.

Ty se probouzis a jelikoz je tomu tak mas velkou sanci zmenit hodne veci okolo a sebe,tedy i sanci pritahovat jine typy lidi.

Podle mne v tom mas celkem jasno a to myslim naprosto vazne.
Jen potrebujes cas se zorientovat. Potrebujes si zvolit zamer a jednat.

Tvuj muz-on sam nerozumi sam sobe,jak jsi psala =je to tezke. To jen k pochopeni i jeho.

Existuje cesta kdy v momente ze Ty se probouzis a zacnes se menit hne to i s partnerem, ale na To musis mit obrovskou odvahu,odhodlani,vnitrni silu a plno lasky. Riziko je ze se to nemusi podarit.
Nekdo totiz nedokaze odhalit a pochopit souvislosti (napriklad Tvuj muz. kdo vi.)


Proto je tu jine reseni a tim je -odlouceni,odchod,preruseni vztahu+odvaha a rozhodnuti to udelat.

Proto je intuice velice dulezita v rozhodovani. Je tam jeste to dite a za nej nesete zodpovednost take.
Je nutne nejak jednat.

To je me vnimani veci.

Teda to je dlouhyyyyyy. Ja to kratsi neumim,pardon.   

Upravil(a) hirondel (7. 1. 2010 10:21)

Vim ze vis spoustu veci,citim to z Tebe.    Jsi navic podle meho vnimani ,dost vnimava.
Ted uz vubec nepochybuju ze se svym vnimnim veci mas na to si s tim poradit jak nejlepe dovedes.

Vsechno jde(to je odpoved na Tve otazniky),jen je to dlouha a nekdy predlouha cesta. Ale to nevadi.   Vzdycky si muzes vybrat.