Carlo,

ty jsi tu nová, takže bude asi chvíli trvat, než některé místní (zlo)zvyky rozklíčuješ.
Viky dostala před časem za porušení pravidel ban. A to až do konce června tuším. Ale protože se jí po nás stýská a nemůže to vydržet, tak se sem snaží vloudit pod jinými nicky. Pokud jí pak moderátoři objeví, automaticky ji znovu zabanují. Podívej se sem: http://fora.babinet.cz/viewtopic.php?id … 3#p2455089

Nicméně tím, že bys plevelila toto vlákno, tím se skutečně trápit nemusíš, hned na začátku jsem napsala, že tvé příspěvky jsou svěží a mohu dodat že i neotřelé a mají svou úroveň.
To, že s tebou v některých věcech nesouhlasím, neznamená, že mne komunikace s tebou nemůže obohatit a něřemu naučit.
Nevadí mi lidi, kteří si myslí něco jiného než já, jen mne obtěžují lidé, kteří to nerozdejchají a udělají si z toho na babi hlavní náplň svých příspěvků: Pandora řekla, Pandora neřekla, Pandora si určitě myslí, Pandora nechápe, Pandora je jistě přesvědčenam, Pandora bla bla....
To ovšem není tvůj případ, takže v poho.

Víš, já si myslím, že co sama neumím, mohu někoho těžko naučit. Proto já sama si na své školy zvu na některé obory a témata odborníky
Těžko můžeš své děti naučit, aby si dělaly, co chtějí, když ty to neděláš...
Nicméně chápu, že ignioruješ určité dědičné dispozice a snažíš se s ními bojovat po svém a tomu učíš i své potomky.
Sice si taky nemyslím, že právě toto je ten nejlepší způsob jak nad rodinnou "kletnou" zvítězit, ale souhlasím s tebou, že lepší je mít dobrou náladu, než plakat..
Protože dobrá nálada, i když ti třebas nepomůže, alespoň nas... tolik lidí kolem, že není problém si ji udržet
Ne, žertuji, samozřejmě.
Ono vždycky platí, že kdo se nas...nechá, tu lekci potřebuje, takže co? No nic přeci

Já si myslím, že ty máš těch témat tolik, že po písmenkách se do toho jen zamotáme...
A taky to vidím tak, že tvoje děti moc dobře vědí, jak to mezi tebou a manželem je, myslím, že jsi mluvila o synovi, že? Řekla bych, že ten to nese hůř..tak to vnímám, ale on není na Oskara, on je přímo na dva
A proč to tak vnímám?
Nu protože si říkám, že pokud se pletu, musela bys vychovat  naprosto necitelné a neempatické roboty, který s tebou nemají vůbec žádné napojení.

Možná, že v té vaší rodině proudí mnohem víc lásky, než si vůbec umíš představit. Zatím pořád ještě ano Máte jí pořád dost na to, abyste to genetické "prokletí" zlomili

Karlotina napsal(a):

(b) Měli bychom být nominováni na Oscara. Všechny naše děti i jejich děti žijí v pokojné "iluzi" (chceš-li), že jejich pra/rodičové jsou sice mírně potrhlí, netypičtí, špatně zařaditelní, a trochu nevypočitatelní, ale jinak docela fajn lidi, co mají podivné záliby, nevšední smysl pro humor, a na které je vždy spolehnutí. Možná nám napomáhá cvrkot, ve kterém neustále žijeme. A přirozeně smysl pro vtip, fair hru a slušné chování. Možná jsme vystavěli zázemí natolik silné a bezpečné, že má mocnější gravitaci, než by tomu bylo v jiné rodině. Nevím. Jistě však vím, že když se jim něco nelíbí nebo mají odlišný názor, bez okolků to na nás vypálí, i když dnes již lépe volí slova (neb jsou sami rodičové). Pro mne má vypovídací hodnotu způsob, jak se naše děti chovají ke svým protějškům a potomkům.

Ke zjištění, zda "naše atmosféra" je ta, která je v místě a čase obvyklá, mohou dobrým zrcadlem být rodiče a sourozenci partnerů našich dětí, jakož i jejich kamarádi. Ale ani tam nepozoruji žádné tetelení. Stýkáme se hojně a srdečně, někdo z nich by tedy nepochybně po těch letech alespoň jednomu z nás položil opatrnou otázku, pokud by zaznamenal nějaký deficit (v rodiné jejich potomka, nebo naší), specielně kamarádi dětí, kteří mnoho okolků nikdy nenadělali. Možná, že stačí jen nebýt studený čumák, chránit si soukromí, respektovat soukromí druhých, vážit slova, a vyzařovat lásku k lidem. To by nejspíš posoudil nestranný pozorovatel, ale doposud nám nikdo nic nesdělil ani slovem, ani činem.

Obrátím-li situaci naruby - možná žiji v "iluzi" já. I manžel. Potom ale proč nikdo v mém/našem okolí nevysílá signál, že by někde mohla být chyba? Nemyslím naše děti - ty dle vaší teorie naše chování považují za normu. Myslím tím sousedy, spolupracovníky, rodiny a přátele dětí, spolužáky, rodiče spolužáků, vzdálenější přízeň ... Často nás navštěvují, neustále máme kolem sebe něčí cvrčky, vyvaříme hektolitry kafe..... Myslíte, že se testují, kolik vydrží? Nebo naši společnost vítají protože je těší? Nebo, že by chtěli ušetřit za kávu? Jako ti, které máme běžně u stolu navíc?

Nene. To, o čem tu píšu, je jen můj niterný život. Moje nejsoukromější trápení. Čistě ženské. Muži to mají jinak. Jim jsou takové složitosti ženských duší většinou cizí, ba nepříjemné. Jdou za cílem, a když ho dosáhnou, pokračují k dalšímu. Minulostí se, pokud je to jen trochu možné, nezatěžují a filosofické debaty překládají do poslucháren, případně ke stolu (rodinnému - pouze obecná témata, restauračnímu - s vyloučením bab bez omezení tematiky). Vlastní fotely jimi rozhodně neplevelí - zejména, pokud by se mělo skloňovat jejich jméno. Tedy, přinejmenším ti mužové, kterými jsem celý život obklopena, včetně mého manžela a synů.  K.

V případě 25 let trvajících nevěr manžela mi tohle přijde opravdu velmi výstižné. Už mi nedalo.

Ano, na Oskara jste bezpochyby jednou z nejlepších nominací. Už jen pro dotaz, proč nikdo v okolí nevysílá signál.

Tháááááááááák třebááááááááááá proto, že vy žádný signál PRO JISTOTU nevidíte. Neboť všechny síly věnujete hraní spokojené, šťastné a úžasné rodiny.