17/4 - Selima:.... mne sa jej príbeh nevidí ako bohvieaký zaujímavý román....  pomerne pútavo literárne spracované, ale nepresahuje to zasa úroveň priemerného ženského románu. Neebol by tam ešte nejaký zaujímavý dejový zvrat? (Ako napr Karlotin pomer s kňazom, lesbické sklony dcéry, manželov zdravotný problém apod.?


Po dlouhé době jsem usedla k tomuto počítači a čítám si, co je nového.

Selimo, tento tvůj příspěvek bych byla měla mít přečtený, ale nějak mi asi v tom ohňostroji unikla jeho hloubka. Až nyní tedy mohu upokojit tvoji zvědavost:
Jeden člen rodiny se léčí s rakovinou, jeden trpí selháním imunity, jeden má pouze zbytky sluchu, jeden na pár let přišel o zrak, jeden má fungl nový bypass, čtyři jsou odkázáni na speciální dietu.... Něco menšího (alergie, atopie, poruchy lipidového hospodářství, kalcifikace orgánů, vředové choroby, apod.) by se také vyskytlo, ale to by byl dlouhý seznam. Jsme velká rodina. Sexuální orientaci máme všichni na standardu a se zadanými (tedy ani s kněžími) nikdo nehřeší. Docela normální rodinka, řekla bych.
Dej vědět, co z toho si přeješ rozpitvat. Dám však přednost soukromé korespondenci. Nechci opět vířit vášně. K.

P.S. Všem, kterým dlužím odpověď či reakci se omlouvám. Jak jen budu moci, napravím to. Jsem ostuda, ale opravdu nestíhám. Dík za pochopení. K.

Tak trochu , ale jen opravdu o vlásek. K.

Upravil(a) Karlotina (28. 4. 2010 12:26)

Pokud se na zdravotní problémy (byť ve větší rodině)podívám  z úhlu:  psychické strádání má za následek strádání tlesné, možná mi  to nepřijde tak "přes čáru" . Vědomě či nevědomě potlačované újmy na duši, psychosomatické  projevy  nemocí.... Zvláště "výběr" jmenovaných nemocí  je  pozoruhodný. Nechtěl vidět,  neunesl přes srdce, nemohl strávit.....

Daphné napsal(a):

Myslíš, zuzi777a, že zřejmě psychicky strádá i širší rodina ? Z tohohle úhlu pohledu je zajímavé, že Karlotina nepsala o žádné své nemoci...teda ne že bych jí to přála, zdraví je důležité.

Nevíme nic bližšího. Ale pokud použiju teorii o "modelech" v prostředí rodiny a všimnu -li si postojů  Karlotiny, tak můžu tak nějak očekávat, že  i jiní z téhle "komunity" mohou kopírovat "návod na život  v morte -klidu".......
A Karlotina o sobě zatím třeba nic neví. Také bych jí nic zlého nepřála. Stačí to, co přijde samo.

17/4 - Selima:.... mne sa jej príbeh nevidí ako bohvieaký zaujímavý román....  pomerne pútavo literárne spracované, ale nepresahuje to zasa úroveň priemerného ženského románu. Neebol by tam ešte nejaký zaujímavý dejový zvrat? (Ako napr Karlotin pomer s kňazom, lesbické sklony dcéry, manželov zdravotný problém apod.?


Milé dámy,
   téze, kterou rozvíjíte se vskutku přímo nabízí, kdyby nebylo skutečnosti, že jeden každý člen rodiny (neřadila jsem choroby adresně) prošel vzhleden k rodovému zatížení důkladným genetickým vyšetřením a od narození je pozorně monitorován. Takže nádorová onemocnění, choroby očí, poruchy imunity a metabolismu některých látek jsou podmíněny geneticky po ženské linii, onemocnění cévního aparátu, zažívacího ústrojí a metabolismu některých (jiných) látek jsou podmíněny po mužské linii. V obou rodinách se tyto nemoci a poruchy táhnou od nepaměti, pouze dnes, díky rozvoji a možnostem lékařské vědy se na ně předčasně neumírá. Choroba sluchu a některé další potíže jsou způsobeny špatně stanovenou diagnózou a tedy nesprávným zaléčením, případně jsou důsledkem úrazu při sportovní aktivitě.
   Předpokládám, že tímto by diskuse na téma zdravotní stav mé rodiny (nikoli širokého příbuzenstva) jako důsledek potlačovaných psychických problémů mohla být ukončena.

Pan,
   a nemyslím, že je to přes čáru. Selima vznesla dotaz, já jsem suše poskytla žádané informace. Do syžetu románového zpracování mého/našeho života, nechť si kdo chce dosadí sám. Jak jsem psala, jsme docela normální rodina, velmi pospolitá, vřelá, aktívní a akční. V plnohodnotném životě nikomu jeho/její zdravotní omezení nikterak nebrání. A když je jeden dole, druzí ho drží nad vodou.
   Co zůstává mezi mnou a mým manželem si řešíme každý sám, případně (byť zřídka) společně, a nikoho dalšího do toho nevtahujeme. Paradoxně, štěstí našich dětí, a radostná a soudržná atmosféra rodiny nám oběma jakékoli řešení dosti ztěžuje. Žádné, které by se nabízelo není tím nejlepším. Ani pro nás jako jedince, ani z hlediska rodiny, kterou jsme spolu vybudovali. Život, holt, není černobílý. A ano, jak též psala Selima, jednou jsme dole, jindy nahoře. Má osobní sinusoida je nyní pod čárou ponoru a já hledám úchyt, přes který bych se mohla vyšplhat nad hladinu. Jednou ho najdu. K.

Upravil(a) Karlotina (28. 4. 2010 12:27)

Karlotina napsal(a):

[i]
Milé dámy,
   

Pan,
   a nemyslím, že je to přes čáru. Selima vznesla dotaz, já jsem suše poskytla žádané informace. Do syžetu románového zpracování mého/našeho života, nechť si kdo chce dosadí sám. Jak jsem psala, jsme docela normální rodina, velmi pospolitá, vřelá, aktívní a akční. V plnohodnotném životě nikomu jeho/její zdravotní omezení nikterak nebrání. A když je jeden dole, druzí ho drží nad vodou.
   Co zůstává mezi mnou a mým manželem si řešíme každý sám, případně (byť zřídka) společně, a nikoho dalšího do toho nevtahujeme. Paradoxně, štěstí našich dětí, a radostná a soudržná atmosféra rodiny nám oběma jakékoli řešení dosti ztěžuje. Žádné, které by se nabízelo není tím nejlepším. Ani pro nás jako jedince, ani z hlediska rodiny, kterou jsme spolu vybudovali. Život, holt, není černobílý. A ano, jak též psala Selima, jednou jsme dole, jindy nahoře. Má osobní sinusoida je nyní pod čárou ponoru a já hledám úchyt, přes který bych se mohla vyšplhat nad hladinu. Jednou ho najdu. K.

pořád si myslím , že v takové rodině by se rychle projevil tvůj nesoulad s mužem.projevil ve smyslu, že by si toho ostatní všimli. to že je do toho nevtahujete, neznamená, že tím nemůžou být ovlivněni.
když tě tu čtu z tvých přispěvků vyvěrá spoustu smutku a zklamání. je zvláštní, že si toho v " soudržné a radostné "rodině nikdo nevšiml.
nenalháváš si to tak trochu?
tím tě nechci urazit, ale přijde mi, že to je prostě reakce tvé povahy a chování. žila jsi tak desítky let, takže ti to přijde "normální" a nepřipustíš si, že by to mohlo mít vliv na ostatní. protože v ten moment by byla tvoje "obět" zbytečná a marná.

Tercila napsal(a):

agewa: pořád si myslím , že v takové rodině by se rychle projevil tvůj nesoulad s mužem.projevil ve smyslu, že by si toho ostatní všimli. to že je do toho nevtahujete, neznamená, že tím nemůžou být ovlivněni.
....je zvláštní, že si toho v " soudržné a radostné "rodině nikdo nevšiml.
nenalháváš si to tak trochu?

Agewo, to takhle nebývá.
Tak, jako si děti v rodině alkoholika nepřipustí, že se jinde žije jinak, tak i jiné děti berou jakoukoliv jinou -další  atmosféru působenou svými rodiči jako normál, normu....
Když Tvoje máma bude každý večer plést u TV svetry, zatímco Tvůj táta každý večer odejde za kamarády do místní hospody, připadne Ti to divné? Ale vůbec ne
Určité situace prostě udiví jen ty "cizí", kteří doma prožívají něco jiného.

ale vždyt já říkám to samé!
to K. tvrdí, že její problémy s manželem nikoho kolem nich neovlivnili.

Agewa :......pořád si myslím , že v takové rodině by se rychle projevil tvůj nesoulad s mužem... si toho ostatní všimli. to že je do toho nevtahujete, neznamená, že tím nemůžou být ovlivněni.... v " soudržné a radostné "rodině nikdo nevšiml....nenalháváš si to tak trochu? ...ti to přijde "normální" a nepřipustíš si, že by to mohlo mít vliv na ostatní. protože......... tvoje "obět" zbytečná a marná.

Agewo,
(a) Žádnou oběť jsem nikomu nikdy nepřinesla. Vedu čilý, spokojený a smysluplný život. Jakéhokoli svého rozhodnutí jsem nikdy ani na vteřinku nezalitovala, pouze mám někdy slabou chvilku/chvíli. Ráda bych, aby ta smutná žena ve mně odpustila té šťastné matce ve mně a dokázaly se spolu radovat. To se mi, pravda, nedaří. Ráda bych, aby ta žena ve mně, odpustila tomu muži, kterého ve svém manželovi tolik milovala, a dokázala ho stejně bezpodmínečně milovat dál. To se mi asi nezdaří.

(b) Měli bychom být nominováni na Oscara. Všechny naše děti i jejich děti žijí v pokojné "iluzi" (chceš-li), že jejich pra/rodičové jsou sice mírně potrhlí, netypičtí, špatně zařaditelní, a trochu nevypočitatelní, ale jinak docela fajn lidi, co mají podivné záliby, nevšední smysl pro humor, a na které je vždy spolehnutí. Možná nám napomáhá cvrkot, ve kterém neustále žijeme. A přirozeně smysl pro vtip, fair hru a slušné chování. Možná jsme vystavěli zázemí natolik silné a bezpečné, že má mocnější gravitaci, než by tomu bylo v jiné rodině. Nevím. Jistě však vím, že když se jim něco nelíbí nebo mají odlišný názor, bez okolků to na nás vypálí, i když dnes již lépe volí slova (neb jsou sami rodičové). Pro mne má vypovídací hodnotu způsob, jak se naše děti chovají ke svým protějškům a potomkům.

Ke zjištění, zda "naše atmosféra" je ta, která je v místě a čase obvyklá, mohou dobrým zrcadlem být rodiče a sourozenci partnerů našich dětí, jakož i jejich kamarádi. Ale ani tam nepozoruji žádné tetelení. Stýkáme se hojně a srdečně, někdo z nich by tedy nepochybně po těch letech alespoň jednomu z nás položil opatrnou otázku, pokud by zaznamenal nějaký deficit (v rodiné jejich potomka, nebo naší), specielně kamarádi dětí, kteří mnoho okolků nikdy nenadělali. Možná, že stačí jen nebýt studený čumák, chránit si soukromí, respektovat soukromí druhých, vážit slova, a vyzařovat lásku k lidem. To by nejspíš posoudil nestranný pozorovatel, ale doposud nám nikdo nic nesdělil ani slovem, ani činem.

Obrátím-li situaci naruby - možná žiji v "iluzi" já. I manžel. Potom ale proč nikdo v mém/našem okolí nevysílá signál, že by někde mohla být chyba? Nemyslím naše děti - ty dle vaší teorie naše chování považují za normu. Myslím tím sousedy, spolupracovníky, rodiny a přátele dětí, spolužáky, rodiče spolužáků, vzdálenější přízeň ... Často nás navštěvují, neustále máme kolem sebe něčí cvrčky, vyvaříme hektolitry kafe..... Myslíte, že se testují, kolik vydrží? Nebo naši společnost vítají protože je těší? Nebo, že by chtěli ušetřit za kávu? Jako ti, které máme běžně u stolu navíc?

Nene. To, o čem tu píšu, je jen můj niterný život. Moje nejsoukromější trápení. Čistě ženské. Muži to mají jinak. Jim jsou takové složitosti ženských duší většinou cizí, ba nepříjemné. Jdou za cílem, a když ho dosáhnou, pokračují k dalšímu. Minulostí se, pokud je to jen trochu možné, nezatěžují a filosofické debaty překládají do poslucháren, případně ke stolu (rodinnému - pouze obecná témata, restauračnímu - s vyloučením bab bez omezení tematiky). Vlastní fotely jimi rozhodně neplevelí - zejména, pokud by se mělo skloňovat jejich jméno. Tedy, přinejmenším ti mužové, kterými jsem celý život obklopena, včetně mého manžela a synů.  K.

Upravil(a) Karlotina (28. 4. 2010 18:28)

Karlotina napsal(a):

17/4 - Selima:.... mne sa jej príbeh nevidí ako bohvieaký zaujímavý román....  pomerne pútavo literárne spracované, ale nepresahuje to zasa úroveň priemerného ženského románu. Neebol by tam ešte nejaký zaujímavý dejový zvrat? (Ako napr Karlotin pomer s kňazom, lesbické sklony dcéry, manželov zdravotný problém apod.?


Milé dámy,
   téze, kterou rozvíjíte se vskutku přímo nabízí, kdyby nebylo skutečnosti, že jeden každý člen rodiny (neřadila jsem choroby adresně) prošel vzhleden k rodovému zatížení důkladným genetickým vyšetřením a od narození je pozorně monitorován. Takže nádorová onemocnění, choroby očí, poruchy imunity a metabolismu některých látek jsou podmíněny geneticky po ženské linii, onemocnění cévního aparátu, zažívacího ústrojí a metabolismu některých (jiných) látek jsou podmíněny po mužské linii. V obou rodinách se tyto nemoci a poruchy táhnou od nepaměti, pouze dnes, díky rozvoji a možnostem lékařské vědy se na ně předčasně neumírá. Choroba sluchu a některé další potíže jsou způsobeny špatně stanovenou diagnózou a tedy nesprávným zaléčením, případně jsou důsledkem úrazu při sportovní aktivitě.
   Předpokládám, že tímto by diskuse na téma zdravotní stav mé rodiny (nikoli širokého příbuzenstva) jako důsledek potlačovaných psychických problémů mohla být ukončena.

Pan,
   a nemyslím, že je to přes čáru. Selima vznesla dotaz, já jsem suše poskytla žádané informace. Do syžetu románového zpracování mého/našeho života, nechť si kdo chce dosadí sám. Jak jsem psala, jsme docela normální rodina, velmi pospolitá, vřelá, aktívní a akční. V plnohodnotném životě nikomu jeho/její zdravotní omezení nikterak nebrání. A když je jeden dole, druzí ho drží nad vodou.
   Co zůstává mezi mnou a mým manželem si řešíme každý sám, případně (byť zřídka) společně, a nikoho dalšího do toho nevtahujeme. Paradoxně, štěstí našich dětí, a radostná a soudržná atmosféra rodiny nám oběma jakékoli řešení dosti ztěžuje. Žádné, které by se nabízelo není tím nejlepším. Ani pro nás jako jedince, ani z hlediska rodiny, kterou jsme spolu vybudovali. Život, holt, není černobílý. A ano, jak též psala Selima, jednou jsme dole, jindy nahoře. Má osobní sinusoida je nyní pod čárou ponoru a já hledám úchyt, přes který bych se mohla vyšplhat nad hladinu. Jednou ho najdu. K.

No vždyť to říkám: sarkasmus NENÍ prostě na místě.

Moderní lékařská věda je sice hodně daleko, ale možná by stálo za to uvědomit si například, že zatímco takzvaná alternativní medicína používala přírodní antibiotika zcela vědomě minimálně už 2500 l.p.ř.n.l., západní medicína je objevila až koncem 19.stol.n.l. plus mínus! A plně a taky mnohdy zcela blbě je používá až tak od třicátých let 20. stol.

Víš, osobně si myslím, že spokojit se pokud jde o rodové diagnozy jen s tím, co řeknou doktoři, je dost málo. Mnozí - ti pokornější - z nich už sami dnes říkají, že na lékařských fakultách se učí jen ...polovina?..třetina...? toho, co potřebují znát.
Možná proto pak jezdí k Nejedlému, Bílému, Vogeltanzovi a dalším, aby se dozvěděli i ten zbytek....

Karlotina napsal(a):

Zuzi: ..... "rodová závislost", genetická podmíněnost -je věc jedna.  Náhled  z  lehce "duchovní"sféry  nebo jen východní mediciny  je poněkud jiný....  dívat se na problémy nemocí jinak než JEN očima přístrojů současné evropské mediciny. ... u projevených nemocí se lze dobrat souvislostí.... jde ruku v ruce ústup příznaků nemocí.  A nebo dobrá prevence.

Zuzi,
   nepolemizuji. Souhlasím. "Východní" medicína, jakož i medicína amerických Indiánů fungují od nepaměti. Profese mě zavála do krajů, kde jsou tyto druhy léčby praktikovány, a pár konzultací s odborníky mne poučilo, že jsou dimenze, na které já nedosáhnu. Jsem však agnostik, navíc vždy vyzkouším vše, co je dostupné, takže jsme již téměř 20 let pod kontrolou doporučených praktiků v našem regionu. A občas, usoudí-li odborník, že je to žádoucí, si vyžádáme tzv. "second opinion" ze špičkového zahraničního centra.
   Řeknu-li ´rodová závislost´a ´genetická podmíněnost´, mám na mysli fakt, že se jedinec může, ale nemusí narodit s danou informací nesenou patřičným genem (zde režimní preventivní opatření rozhodně oddálí, někdy i zabrání propuknutí nemoci). A nebo také, že se jedinec již narodí a něco mu přebývá nebo chybí - zde byla prevence zanedbána před několika generacemi, takže lze režimním opatřením a vhodnou životosprávou tento nedostatek/přebytek do jisté míry kompenzovat a organismus nezatěžovat ničím, co by jej "rozhodilo" natolik, že zkolabuje. Kombinace klasické (naší) medicíny a alternativních metod nepochybně zkvalitní život těch, kteří by za jiných okolností, v jiném regionhu a době už třeba s námi nebyli. Alternativní metody samotné by ale v dnešní době a v našem regionu bez pomoci "západní" (konzervativní i invazívní) medicíny nikoho choroby nezbavily (bytˇby i třeba na čas pomohly od příznaků nemoci, což může být dosti zrádné) - toto volně cituji profíka na poli "východní" medicíny. K

Ad vytučněné- bohužel nemohu souhlasit, mé zkušenosti jsou jiné.  Podotýkám, že nezatracuji "klasickou "medicinu,nejsem zavilý zastánce alternativy-  v případě zánětu slepého střeva půjdu na kudlu a ne k šamanovi-ALE nebýt té "jiné" sféry, neměla bych i ty zkušenosti, které mě přesvědčily o tom, že lze i jinak ..... 
Možná je to jen rezonance- ale přesně ty "choroby", které jsi dala příkladem ze své rodiny, mi nabízejí možnost přemýšlet o tvých  slovech a tvých vztazích -i v rodině -  "jinak"....

Karlotino, určité paralely v tvém prožitku jsou pro mne nesmírně poučné, protože postižena jako řada ostatních žen v tomto tematickém celku si uvědomuji, že to samotné nejniternější trápení jest mnohdy na celý život, ať už s nebo bez člověka, který nám ublížil. I já jsem volila záchranu vztahu, nicméně v současnosti byť svobodnější, ale natolik zklamaná, že nevím, zda cesta zpět ke svému muži je opravdu možná. Tvůj prožitek, který v záplavě jiných, životaradostných let, nijak (můj dojem) neubral na síle obrovské bolesti. Otázkou zůstává, zda skutečně vlastně žiješ ve vztahu, nebo v jeho představě. Pro mne samotnou je tato otázka výzvou.

Já taky!

zuzi777a napsal(a):

Pro mě příliš mnoho  souvislostí- včetně obsáhlého psaní, sarkasmu a smutku  více či méně krytého nadhledem ?!..... 

Asi tak ...a už je to prostě "přes čáru"
Už si rozumíme?

Karlotina napsal(a):

P.S. Zaznamenala jsem, že EK/Viktorka je opět zablokovaná. Nevím, čím si to zasloužila, ale sama za sebe musím říci, že 2 z jejích příspěvků mne velmi oslovily. Výstižně a hutně trefily hřebík na hlavičku tak přesně, že se mi málem rozbřesklo. Bohužel, jen málem. Škoda. Další její příspěvek by třeba byl mohl dílo svých předchůdců dokončit.  K.

Je. Mohl. Nemohl... a zrejmne nebude moct... dokoncit... pac jsem zde "nezadouci", vis? Ale MI NEVA... NO... Stejne Ti fandim, kolegynko v (minimalne) literarni sfere..., ja "cestu" vzdyckyy najdu, neboj...