Ahoj Berusko, moc dekuju. Ja mam kamaradku pravnicku a ta rikala to same. V katastru je to zapsano jako podil pul na pul, takze ma hoch smulu. A jak jsem psala, on nehraje fer, ja nebudu brat ohledy. Je fakt naivni, jestli si mysli, ze mi ucpe hubu castkou, ktera ani neodpovida hodnote pozemku!!!
Co se tyce vztahu, to uz fakt vubec neresim. Takovej clovek neni hoden toho, abych se kvuli nemu trapila. O toho bych si uz neoprela ani kolo. Je mi uplne jedno, jestli budou s vdovou spiklenci nebo ne, at si dela co chce. Ja mam zase podporu sve rodiny a pratel a to je dulezite. Praci uz taky mam, alespon neco, budu si hledat dal a treba se zadari. Myslim si, ze me tahle zkusenost dost zocelila a uvedomila jsem si, ze uz proste nebudu ta blba a hodna jako driv. Obetovala jsem jemu a vztahu s nim uplne vsechno. Kor kdyz on nema opravdu spetku svedomi a slusneho chovani.
A jak pises, s rozmyslenim nejakeho reseni nebudu nijak spechat. Me nic netlaci, bydlet budu DOMA, ani se nehnu, on tam prece taky muze byt, ja ho nevyhanim, je mi to sumak. Samozrejme je mi tam ted krasne, kdyz jsem tam sama, ale pokud by tam byl, alespon uvidi, ze jsem se postavila na sve vlastni nohy a jeho k zivotu rozhodne nepotrebuju...
A jsem na sebe fakt hrda. Rodice se hrozne divili, jak jsem statecna a ze napriklad nebrecim, nelituju se a tak. Vim, ze to nebude lehky se tahat o majetek, bude to rozhodne neprijemny, ale nebudu ustupovat cloveku, o kterem jsem presvedcena, ze na me pouze parazitoval a je totalne bezcharakterni.

Cau hedduss, není zač. Mno tak super!!!! Tohle je výborná výchozí pozice. A hlavně to bude svým způsobem pro Tebe určitá satisfakce, že to tak chlapec jednoduché mít nebude!!!! Jako mně Tvůj přítel hlavně bohužel přijde naivní.

Musím říci, že tohle Ti do jisté míry "závidím". Já už 5 měsiců bojuju s tím, jak se z toho rozchodu vylízat. Nejde teď o něj ale o mě. (Prostě jsem mu se vším šíleně rok pomáhála ušetřila mu tisíce euro, kompletni servis- dohoda- po roce až bude potvrzen v práci- podrží on mě- stěhování spolu...mno a najednou takový šok. -viz moje vlákno)

Víš, mám chvíle, kdy si prostě připadám jako kdyby mě někdo zkopal, ponížil a já se nemohla nijak bránit- což je vlastně realita. Ta bezmocnost je děsná a ten pocit toho, že mě využil a pak ještě hnusně odkopl- je děsnej. Nějak se nad to nemůžu přenést....možná proto, že mám svou hrdost. Jo jasně neodpovídám mu na jeho emaily- kdy se chlubí jak se mu děsně daří. Ale to tedy není zas takový "odvaz".

jo jasně- let it go- ale to je právě těžké. Neumím to. jsem asi typ člověka, který když dostane facku- tak ji jde vrátit. Ale v tomhle jsem nějak bezradná- šíleně mi ublížil, zkomplikoval život- opravdu za dobrotu na žebrotu. A já nemůžu nic- maximálně se tvářit noblesně, že jako u mě skončil......nějaké rady- jak tenhle pocit bezmocnosti a ublížení překonat???? Díky moc!

Ahoj devcata, nejnovejsi deni:
Musi me hodne nesnaset, to je uplne videt, kdyz se na me diva, jak me nenavidi:gloria:. Nebyl az tak vydizajnovanej, tak jako ciste a slusne, ale veci ktery nosil uz se mnou.
Resili jsme nejake papirovani apod, to byl v pohode. No  a pak jsem zacala mejt nadobi a ignorovat (samozrejme v satech:). Na otazku, zda jsem premyslela nad resenim jsem rekla, ze jsem nemela cas. Ze on me nechal mesic vyhnit a co, do 4 dnu chce reseni? Tak ze jako alespon priblizne, ze by to rad mel z krku, abychom to neresili jeste v r. 2015. Odvetila jsem, ze to je taky mozny, s potutelnym usmevem. A ze hned co neco promyslim, dam mu vedet.
Pak me docela prekvapil, kdyz rek, ze pokud ho vyplatim, ze mi barak klidne necha. no a pak jsem ho nasrala, protoze jsem mu rekla, ze jako jeho rodice nam sice dali penize, ale ze to davali obema a ja jsem chybu neudelala a ze se mi zda nefer abych odesla s tak malo penezma! No a pak na odchodu jeste zminil, ze prodej by asi nebyl nejvhodnejsi. ze bychom to asi neprodali v tomto stavu (minule tvrdil neco jinyho).
Zda se mi to nejaky divny. Bud za A) nabidl mi to jen tak a veri, ze zadny penize nesezenu nebo za B) chce to vyresit nejak moc podezrele rychle az je mi to divny (ihned se me zbavit...?) a je mu jedno jestli bude mit barak nebo penize (aby si mohl koupit treba byt), protoze kdo vi jak to je, kdovi kde bydli a jestli ona ho tam trpi, jestli treba na nej netlaci... Co my vime. No kazdopadne ja mam casu dost.
miaa: bohuzel deleni ani prestavba neprichazi v uvahu, to by neslo...

Upravil(a) heddus (26. 1. 2010 20:53)

Beruska27 napsal(a):

Cau hedduss, není zač. Mno tak super!!!! Tohle je výborná výchozí pozice. A hlavně to bude svým způsobem pro Tebe určitá satisfakce, že to tak chlapec jednoduché mít nebude!!!! Jako mně Tvůj přítel hlavně bohužel přijde naivní.
Víš, mám chvíle, kdy si prostě připadám jako kdyby mě někdo zkopal, ponížil a já se nemohla nijak bránit- což je vlastně realita. Ta bezmocnost je děsná a ten pocit toho, že mě využil a pak ještě hnusně odkopl- je děsnej. Nějak se nad to nemůžu přenést....možná proto, že mám svou hrdost. Jo jasně neodpovídám mu na jeho emaily- kdy se chlubí jak se mu děsně daří. Ale to tedy není zas takový "odvaz".
jo jasně- let it go- ale to je právě těžké. Neumím to. jsem asi typ člověka, který když dostane facku- tak ji jde vrátit. Ale v tomhle jsem nějak bezradná- šíleně mi ublížil, zkomplikoval život- opravdu za dobrotu na žebrotu. A já nemůžu nic- maximálně se tvářit noblesně, že jako u mě skončil......nějaké rady- jak tenhle pocit bezmocnosti a ublížení překonat???? Díky moc!

Beruška, ja mám z toho trochu dojem, akoby váš vzťah bola takpovediac obchodná dohoda, ktorú "ten darebák" porušil. Ale vzťahy tak nefungujú.... väčšinou. Je asi nepekné, že on využil tvoju pomoc a potom ti dal kopačky, ale nemusel to mať naplánované - proste to v ňom tak dozrelo... (tobôž ak ste mali vzťah na diaľku...). Vykašli sa na "vracanie" facky: ak to bol od neho podraz, život mu vráti aj sám, bez tvojho pričinenia... A ak to bola len zhoda okolností, tak to ber tak, že máš šancu nájsť si niekoho lepšieho. Ak sa zacyklíš v tejto "túžbe po odplate", tak si zbytočne odrežeš šancu na spokojný život osamote alebo aj na niekoho nového. A za dobrotu na žobrotu - no, vezm isi z toho poučenie, že nabudúcerob len to, čo cítiš, že chceš, a len natoľko, nakoľko chceš; potom nebudeš mať blbý pocit ani po rozchode a nebudeš musieť takto ľutovať. Partnerský vzťah by mal byť vyvážený, pokiaľ ide o branie a dávanie... podľa mňa.

Tak mu příště řekni, že si to dala do nabídky nějaké realitky a že peníze půjdou 50:50, vyhovuje-li ti toto řešení (nevím, kdo do domu kolik dal a v tom se počítá ale i nepeněžná práce a námaha). A klidně to někam dej, exkluzivitu nepodepisuj, v dnešní době to stejně neprodají. A kdyby...asi by zalapal po vzduchu. Měli by jste oba bud akorát na garsonku nebo málo na koupi čehokoliv.
A nepočítej předem, že se stěhuješ pryč. Můžeš mu přece jakože nabídnout přesně tu sumu na vyplacení, co nabídl on tobě. Dnes se morálka nenosí, ale chybu udělal on, tak ať ví, že za chyby se taky "platí".
Neodmítej předem, že se dům nedá rozdělit. Jde o to, ho namíchnout, ne? Ani´s mu to neřekla. Všechno jde. Psala si, že je velký, tak to jde.

javena: přesně tak, mně jde taky o to vymyslet nějaké řešení. Jako chci si dát na čas a trochu ho vytrestat za ty podrazy, nechám ho taky u ledu jako on mě... Ale řešit to chci. Jen nevím, jak nejlépe. Mám totiž dojem, že ten dům bude opravdu neprodejný a že se to takto může "řešit" měsíce... Sice bych měla alespoň čas na shánění peněz na případné vyplacení, ale stejně takovou částu neseženu nikdy, takže to mi asi moc nepomůže. Taky bych se ho ráda zbavila, nechci se s ním vídat na pravidelných poradách na téma "jak se vyvíjí situace"...
Mio, velký dům neznamená dispozičně uspořádaný pro dělení a já ho chci namíchnout jenom stejným chováním, které prováděl on mě a ne vymýšlet nekonstruktivní řešení, na které bych stejně nepřistoupila...
No, příští týden mám schůzku s právničkou. Dle mého on stále nepočítá s tím, že bych mohla navrhnout dělení peněz půl na půl...

Tercilo, myslím si to z více důvodů, např.:
je krize, lidi nemají peníze, pokud budou investovat velké částky, tak si raději koupí něco, co si budou moci zařídit dle svých představ a ne něco, co jsme si my dva vymysleli k obrazu svému
dům je nedodělaný (fasádu a zateplení pominu, to není tak důležité), chybí tam spousta věcí a bude to chtít ještě velké investice. Obyvatelné to je, ale prostě je to takový polotovar...
lokalita, kterou jsme si vybrali (a nám vyhovuje) je dost daleko od Prahy, malá vesnička, není tady absolutně nic (škola, školka, obchod), dopravní spojení asi ne úplně ideální pro dnešní rozmazlené lidi
obří pozemek (kdo by v létě chtěl sekat trávu na více než 2000 metrech...
Prostě je tam spousta detailů, které teď musím brát v úvahu. Kousek od nás visí na novostavbě cedule "na prodej" už téměř dva roky...

Kurňa takhle se to muselo podělat... My jsme si ten domeček fakt vysnili a udělali pro sebe...

Ahoj Hedusss, děkuji za radu, snažím se to také tak brát! Už se zlepšuju, ale to dost asi je spojené s tím, jak si pomalu dávám život dohromady! Prostě, když člověk má plány a udělá hodně pro to, aby to zafungovalo a už si tady vše zařídí tak, aby mohl odjet a dá do toho tolik energie a námahy- pak je jasný, že mě to taky vzalo, že mě jako takhle jako člověk podrazil........nečekala bych to vzhledem k tomu, že před tím do toho vztahu tolik investoval.

Teď jsem chvíli neměla net....jak se věci u Tebe vyvíjí? Často jsem na Tebe myslela.....

Ahoj Beruško:)
No u nás nic nového. Řešíme kolaudaci, komunikujeme takovými chladnými maily pouze o těch nutných věcech a nejezdí tam. Já se mám v domečku skvěle, nic mi samotný nechybí. Začala jsem chodit cvičit, chodím do práce, jezdím k rodičům, k sestře a vůbec mám teď spoustu aktivit, scházím se se zapomenutými kamarády, prostě zase ŽIJU. Právnička mi potvrdila, že mám na půlku všeho nárok, takže doporučila, abych na nic netlačila, dotáhli jsme kolaudaci a pak teprve nějaká řešení a návrhy...
No a jak jsi psala  v tom dalším příspěvku, naprosto souhlasím se slovem SOBEC. Takoví jsou totiž chlapi. Utíkají před problémy, neumí nic říct upřímně a buď dlouho nic neřeší, nebo případně volí to nejsnadnější řešení (pro ně)... Prostě pryč od problémů a složitostí, na to oni nejsou...
A jak jsi na tom teď ty?

No, nejezdí. Já si myslím, že možná přebývá na střídačku u ní a u svých rodičů. Něco takového totiž zmiňoval, když tam byl naposledy. A je mi to jedno, ať bydlí třeba pod mostem, má co chtěl. Ať se mají dobře...
Tak to já jsem teda naštvaná až dost. A hlavně, když se tak na to zpětně na všechno dívám, jsem už v té fázi, kdy si říkám, že je vlastně asi dobře, že jsem se ho zbavila. Sice ty komplikace s domem nejsou nic moc...
No, já mám asi fakt štěstí, že jsem našla práci. Protože kdybych seděla doma a neměla co dělat, to by bylo asi horší, to pak člověk pořád musí přemýšlet... A já mám teď starostí dost. Mám spoooooustu nezadaných kamarádek:lol: Takže si vždycky vyposlechnu zábavné historky. Ale zase až tolik na nějaké sedánky nechodím, jsem spíš takovej samotář, takže jako jednou za čas mi to stačí... Si vystačím sama. Oprášit staré kontakty, to ano, vyslechnout si novinky...
No, každopádně ty vztahy v dnešní době jsou takový zvláštní...
Myslím na tebe, drž se! Vím, že je to těžký, ale hoď to za hlavu a zaměř se na budoucnost.

sandra napsal(a):

čauky holky, tak abych vás něčím "potěšila", můj přítel se se mnou včera rozešel....chodili jsme spolu sice jen krátce, ale stejně...napsal mi sms, že cituji:"si všiml nějakých zvláštních pocitů uvnitř sama sebe, které ho děsí" a jelikož se zná hodně dobře, tak bude lepší, když to ukončíme.... že jsem úžasná, ale bla bla bla..... a to je mu 36 let

Beruško, Heddus, nesmutněte...jsou to s.r.á.č.i. a my jsme skvělý holky
Včera jsem si taky myslela, že už asi rezignuju, ale dneska jsem si řekla, že budu myslet pozitivně a ono to jednou vyjít prostě musí

Teda sandro... zvláštní pocity jo? A to jsem se při hledání partnera chtěla zaměřit na někoho staršího... Koukám, že je to asi úplně jedno... Petr nebo Pavel, zdá se, že všichni muži jsou zmatení jak Goro před Tokiem.
Já moc nesmutním. I když jsem spíš životní pesimista, snažím se to brát sportovně, jinak bych taky mohla skončit v pavilonu...

sandra napsal(a):

čauky holky, tak abych vás něčím "potěšila", můj přítel se se mnou včera rozešel....chodili jsme spolu sice jen krátce, ale stejně...napsal mi sms, že cituji:"si všiml nějakých zvláštních pocitů uvnitř sama sebe, které ho děsí" a jelikož se zná hodně dobře, tak bude lepší, když to ukončíme.... že jsem úžasná, ale bla bla bla..... a to je mu 36 let

Beruško, Heddus, nesmutněte...jsou to s.r.á.č.i. a my jsme skvělý holky
Včera jsem si taky myslela, že už asi rezignuju, ale dneska jsem si řekla, že budu myslet pozitivně a ono to jednou vyjít prostě musí

Tak to je sila- rozchod pres sms a jeste takovy zblebt......mno mne prijde, ze cim starsi- tim zdeformovanejsi....ale ja nevim, ja tedy na zadne randeni nemam ani pomysleni!