Milá Heddus, já tady mám také svůj příspěvek, ale jak si pročítám ten tvůj, tak bych se měla zamyslet, že já vlastně řeším hlouposti. Ale znám situaci, kdy na tobě zůstane hypotéka nebo nějaké dluhy. Přítel mi třeba slíbil, že bude vše platit na půl, ale nakonec ho nová přítelkyně natolik přemluvila, že se na mě vykašlal. Teď už jsem silnější zrovna díky tomuhle fóru. Je těžké si zvykat na novou realitu, ale je lepší s tím začít hned než se uzavřít do sebe. A upřímně si myslím, že se přítel vrátí. Nevím jak se zachováš, protože já přítele vždy přijala zpět. Ale moc na tebe myslím a doufám, že se vše vyřeší jak má. Věř, že později zjistíš, že na tyto problémy nebudeš nikdy sama. Vždy je někdo, kdo pomůže a rád! Chlapi se budou vždy vymlouvat, že je něco štve a že nejsou spokojeni, ale pravda je jiná. O to horší, ale je lepší když to člověk ví hned než aby nás tahali za nos.... Jak se říká, nikdy není tak špatně, aby nebylo ještě hůř. Proto je potřeba se vzchopit a bojovat. Já to dělám už druhý týden! Držím palečky!!!!

Na žádné stěhování bych nekývla, dokud bychom se rozumně nedohodli na vyrovnání - jistě jsi do toho domu taky něco vrazila.
Jak dlouho jsi bez práce? Osobně si neumím moc představit být nezaměstnaná, vzala bych v nouzi skoro cokoliv.
Já bych partnerovi neukazovala, že si práci hledám, já bych ji intenzivně hledala především kvůli sobě. Je nádherné mít kolegy... Sedět doma by mě zabilo.
A možná jsi trošku přehlédla, že mu zrovna tohle u Tebe už třeba dýl vadí. Za sebe - chápu, že není možné hned si najít dobré zaměstnání, ale kdyby mi manžel strašil doma půl roku, už bych znervózněla a zapochybovala o jeho zodpovědnosti vůči rodině. A přece jen stavba domu s nezaměstnaným partnerem, to musí být náročné. Strach ze splácení mají všichni "normální" lidé.
Z nějakých erotických SMS si nic nedělej, to přejde, vyzkoušel to skoro každý. Špatné na tom vidím bohužel hlavně to, že se jedná o vdovu, a to ve zralém věku, která může mít kromě pochopitelného zalíbení v mladším muži klidně i spočítáno, že domek by se hodil....
Já bych partnerovi navrhla společné kafčo a zkusila s ním dohodnout praktické věci. A pak by se vidělo. Ale nevyklízej pole ze společného domku, to by měla vdova příliš jednoduché - ať se za své "štěstí" popere, ne?
Všechno bude dobré, uvidíš, držím Ti palce.

Jo je to velmi těžké neozývat se. Znám to sama. Člověk si připadá jak lev v kleci- snaží se jakkoliv zabavit jen NA TO nemyslet. Chodí sem a tam.... :-)
Je pravda, že to vyklízení prostoru bych možná promyslela- záleží jak to máte právně ošetřené. Pokud jsem dobře pochopila, máte nemovitost napsanou na Vás oba....teď jde jen o to, že jsi jim možná ulehčila nalézt útočiště a prostor k poznávání se.
Ta Anglie se mi zdá jako dobrý nápad. Já také po rozchodu potřebovala vypadnout a jela jsem na 14 pryč za kamarády a musím říct, že mi to velmi pomohlo.

Jak Tě tak poslouchám, mám pocit, že přes to všechno je k Tobě do jisté míry upřímný a snaží se danou situaci řešit zodpovědně. Nedává plané naděje, ale zároveň si nechává tak nějak zadní vrátka.....možná bych tak nějak se podlinkově snažila, aby jako si těmi zadními vrátky tak jistý nebyl....přeci jen jsi jistě schopná a pěkná ženská a on si je vědom, co může v tobě ztratit- neboť tvá spolehlivost je jaksi ověřena časem, že?!

A tak samozřejmě- bohužel se musíš připravit na to, že jeho poznávání bude trvat ne několik týdnů, ale nejméně měsíců a že jaksi to, zda mu chybíš bude velmi špatně poznávat ve společnosti jiné- navíc momentálně nové ženy....

Vy myslíte, že bych se tam měla vrátit? Já fakt nevím. Snažím se dostat trochu do vyrovnaného stavu a pohody a myslím, že tam by mě to srazilo zase zpátky na kolena. Jinak vdova je bohatá a zajištěná, nemyslím si, že by primárně usilovala o dům...
S domem je to tak: v katastru máme dům i pozemek napůl, hypotéku máme bohužel taky společně (ale tím, že mám společné peníze, tak to vlastně platíme oba, i když já mám stále ještě svůj účet u jiné banky). Takže předpokládám, že abych už tam nefigurovala, hypotéka by musela být splacená. Přítel sice machroval, že by eventuelně barák prodal a vyrovnali bychom se, ale silně o tom pochybuju (navíc myslím, že bude momentálně neprodejný). Já se teda rozhodně oškubat nenechám, protože se tam dřela celá moje rodina, ale bojím se, že se to pěkně potáhne a bude to dlouho trvat. A jak do té doby budu žít... Přeci nebudu vyhazovat peníze někde v podnájmu...
Achjo, jen jsem chvíli sama doma, tak je konec. Pořád dokola si říkám, že je to nějakej zlej sen, ze kterýho se probudím a zase budu mít přítele vedle sebe a bude to fajn.
Jo a teď jsem si vzpomněla, víte co mi řekl? Že kdyby to náhodou špatně dopadlo a opravdu jsme se rozešli, že mi klidně udělá dítě!!!!!!! Uaaaaaaaaaaa. Myslela jsem, že mám vlčí mlhu, co si jako myslí?

heddus napsal(a):

Vy myslíte, že bych se tam měla vrátit? Já fakt nevím. Snažím se dostat trochu do vyrovnaného stavu a pohody a myslím, že tam by mě to srazilo zase zpátky na kolena. Jinak vdova je bohatá a zajištěná, nemyslím si, že by primárně usilovala o dům...
S domem je to tak: v katastru máme dům i pozemek napůl, hypotéku máme bohužel taky společně (ale tím, že mám společné peníze, tak to vlastně platíme oba, i když já mám stále ještě svůj účet u jiné banky). Takže předpokládám, že abych už tam nefigurovala, hypotéka by musela být splacená. Přítel sice machroval, že by eventuelně barák prodal a vyrovnali bychom se, ale silně o tom pochybuju (navíc myslím, že bude momentálně neprodejný). Já se teda rozhodně oškubat nenechám, protože se tam dřela celá moje rodina, ale bojím se, že se to pěkně potáhne a bude to dlouho trvat. A jak do té doby budu žít... Přeci nebudu vyhazovat peníze někde v podnájmu...
Achjo, jen jsem chvíli sama doma, tak je konec. Pořád dokola si říkám, že je to nějakej zlej sen, ze kterýho se probudím a zase budu mít přítele vedle sebe a bude to fajn.
Jo a teď jsem si vzpomněla, víte co mi řekl? Že kdyby to náhodou špatně dopadlo a opravdu jsme se rozešli, že mi klidně udělá dítě!!!!!!! Uaaaaaaaaaaa. Myslela jsem, že mám vlčí mlhu, co si jako myslí?

Já si velmi dobře umím představit, jak se cítíš. Člověk by nejradši sbalil své věci a odjel nejlépe na druhou stranu zeměkoule a rozhodně ne, aby ho měl neustále na očích a ještě viděl, kdy odchází- přicházi (pravděpodobně od ní apod.).

Mno mně se zdá, že na rozebírání majetkových poměrů je ještě brzy. Zárovň z logiky věci- vy jste něco společně budovali a on je ten, kdo uvažuje o tom to opustit. Navíc, zdá se, že má kam...k dané vdově. A princip právě je, že kdyby šel on k ní- nebude se možná tak úplně cítit spokojeně, neboť on bude v jejích teritoriu, které si ona bude ovládat........a navíc ona na Tebe začne žárlit a uhánět ho jak se tedy rozhodne....a jak to tedy je....a proč tam jako ještě bydlíš.......a tím by si mohla neběhnout......neboť ty žádné tlaky dělat nebudeš.....a každý chlap chce pohodu..........já bych možná zkusila sebrat všechny síly, teď pár dnů si urovnat myšlenky- naprogramovat se- že je to prostě jenom nablblý chlap, který potřebuje vyrůst a že nad ním vyhraješ a pěkně se tam nastěhovala zpátky a řešila si své věci. Je pravda, že je naprosto na hlavu padené, aby ty jsi byla odkopnutá a ještě řešila podnájmy!!! To zase bych mu vysvětlila, že jako na to jsi celé roky nedřela....a jsem si jistá, že to pochopí. On je teď v omámení něčeho nového, ale realita všedního dne ho dožene....

Samozřejmě oddělenné ložnice. Nevyhazovat ho, ale zároveň jet si svoje- příliš si ho nevšímat- začít něco studovat, číst.....prostě mu ukázat, že bez něj taky žiješ.......ono to bude mít i opačný efekt, on bude mít na očích Tebe, bude zvědavý, kam jako chodíš např. každou středu a sobotu večer tak naparáděná (příklad)......mno a když se věci nebudou vyvíjet ani po xx měsících, prostě začít řešit prodej domu- aby ale on měl jasno, že ty jsi ta co tu situaci velmi realisticky a jasně řeší. POkud možno bez emocí.

Vím radí se to skvěle, já sama se v tom patlám a přitom u mně je vše vyřešeno. To co ti řekl, je sprosté, ale jsou to tlaky a je to psychicky náročné i pro něj a svým způsobem je z něj podle mně cítit, že má vůči Tobě velký pocit zodpovědnosti, že jako 7 let a teď by tě nechal......

Druhá věc je promyslet, zda opravdu o něj chceš bojovat, zda mu budeš někdy schopná ještě věřit...jestli opravdu chceš mít s takovým člověkem dítě apod. Anebo zda by nebylo jednodušší si to v hlavě zkusit uzavřít a nechat ho být.....víš ono taky- on podrazil Tebe, takže svým způsobem- on by měl teď jaksi vyklízet pole a nést následky. Ne ty!

Upravil(a) Beruska27 (28. 12. 2009 13:33)

Teda teď jsem napsala takovej dlouhej příspěvek a nezobrazil se... Snad tady nebude 2x:|
O dítěti samozřejmě neuvažuju, to byla jen iliustrace toho, jaký jsou chlapi...
Jinak ticho po pěšině, vůbec se mi neozývá. Já ale jemu taky ne, snažím se držet. Psali mi mail jeho rodiče, s nějakou pracovní nabídkou. Hele mě to přijde buď za A) neozývá se mi, protože na mě kašle, ale potřebuje si nechat ty zadní vrátka, co kdyby to s vdovou nevyšlo že... nebo za B) myslí si, že když to nechá vyšumět, tak se to jako nějak časem vyřeší, například mě to přestane bavit a vzdám to = ukončím to já sama
Dneska jsem byla u kadeřníka, napatlala si makeup a jen co jsem se začala cítit o něco lépe, volali mi z jedné firmy, kde jsem byla už na 3. kole, že mě nechtějí. Mám prostě nějak rozesranej život.
Spousta lidí mi říká, ať se dám dohromady, udělám úpravu zevnějšku a po návratu z Anglie se mu ozvu s tím, že se chci sejít. No a pak zcela chladnokrevně začít řešit dům, hypotéku apod. že by ho to mohlo třeba tak trochu vrátit do reality (protože teď je silně mimo realitu a nic neřeší). A jako mu ukázat že už nejsem ta, co ho zbožňuje a udělá, co mu na očích uvidí. No nevím, jestli na tohle budu mít dost sil...

Abygail: děkuju, ale u vás to asi byla jiná situace, byli jste manželé, měli jste dítě... Já si žádné iluze nedělám. Taky by mě zajímalo, jak jste s tím potom bojovali, to muselo být hrozně těžké...

Já jsem zjistila, že mi možná v jedné věci nelhal. Když mi tvrdil, že to trvá jen 7 dní. Vdova je totiž kolegyně z práce a před těmi 7 dny měli vánoční akci, kde se i spalo... No, je mi to jasný...
Pojala jsem vychytralý plán. Po návratu z Anglie se hodím do gala, sejdu se s ním a ukážu mu, že nejsem žádná husa, která na něj čeká. Slušně ho požádám, aby se šel rozmyslet někam jinam, že si to teď jako vyměníme. Ale ne jako že "já ubohá nemám kam jít". Je to i můj domov. Já jsem mu vyklidila prostor na měsíc, jeho teď nic nenutí k žádné akci. Má absolutní svobodu, vdovu v záloze... Prostě ať si to vyzkouší... A hlavně já se potřebuju dostat do té role, že to budu JÁ, kdo se pak bude rozhodovat, kdyby se náhodou chtěl vrátit. A dům neopustím, dokud nebudou vyřešeny ty majetkový věci. Začnu se věnovat sama sobě a třeba zjistím, že ho fakt k životu nepotřebuju (teď jsem tedy zatím ještě k takovému zjištění nedospěla:(, chce to asi čas). A hlavně si musím najít tu práci...
Jo a volala jsem do banky a vypadá to, že za určitých podmínek (nevím tedy za jakých zatím jsem jen sondovala...), by se hypotéka dala převést jen na jednoho z nás. Tak to by mi spadl kámen ze srdce.

Upravil(a) heddus (30. 12. 2009 14:30)

Že chce volit srdcem a ne z lítosti? - Čemu na tom nerozumíš? - Přece: ty jsi ta z lítosti a ta druhá je ta ze srdce...

Ahoj Berusko, díky moc, já vím, ono to nějak dopadne...
Ano já jsem pochopila, co tím myslí. Že ho teď  srdce táhne jinam, ale podvědomě si nechává zadní vrátka. Mně takhle táhlo srdce jinam asi 3 měsíce, já tohle taky znám... Ale pak jsem pochopila, co mám doma a že mi to za to sakra stojí. Nevím, zda si on tohle taky jednou uvědomí, ale to už bude asi nejspíš pozdě...
Stále jsem rozhodnutá, že až se vrátím, seberu všechnu sílu a sejdu se s ním a vysvětlím mu, že se vracím DOMŮ a byla bych ráda, kdyby se šel rozmýšlet jinam. Samozřejmě, že nechci, aby se vracel jen kvůli domečku, ale jako nemůžu věčně bydlet po známejch. A jeho doma teda nechci. Myslím, že i tak to pro mě bude děsně těžký a chci mu ukázat, že mám svojí hrdost a nejsem žádnej chudák, kterej za ním bude běhat jako pejsek.
No a ozývat se mu samozřejmě nebudu, co bych mu asi psala že... (ty jsi tak hodnej, že mě lituješ, ale *ukáš přitom někde jinde...

Heduss a nemyslíš, že možná by bylo lepší to nechat na něm, zda chce odejít nebo ne...?? Vím, že to bude velmi velmi náročné ale přeci jen je to Váš společný domov a já bych ho možná tak rychle nehnala pryč.....ať si to rozhodne sám.....ať to nemá tak jednoduché, že za něj budeš rozhodovat ty. POkud se bude chtít sbalit- běž mu i pomoc :-)

Víš, někde jsem četla, že v takových situacích se může stát, že nový pár (tvůj partner a vdova) začnou být spiklenci, neboť řeší problémy související s rozchodem společně- to jejich vztah může posílit. Na druhou stranu, druhá žena je silně citlivá ohledně partnera, neboť bude mít pořád obavy, aby partner nemyslel/neuvažoval o své ex- (tedy Tobě), bude se snažit ovládat, kontrolovat apod.- přeci jen tohle nebudou ideální podmínky pro vznik nového vztahu, že? ....to je může rozehnat.........on uvidí "doma" hysterku, která bude už od začátku vztahu sondovat, tlačit ho...a pak Tebe úplně vpohodě....která po té, co Tě podrazil si jede svůj vlastní život a je prostě nad věcí.

Vím, jak to musí být celé pro Tebe těžké, v momentě kdy nemáš práci a partner by Tě měl podržet, tak Tě vlastně podrazí- zažila jsem to....plus jsem měla pár týdnů před státnicemi- ale na druhou stranu u Tvého partnera je zřejmé, že jedná celkem impulsivně a tak celkem "férově", že prostě na Tebe nehraje žádné habaďůry a to je velké plus (i když chápu, že to Ti asi moc nepomůže, aby jsi se cítila lépe).

Kdy jedeš do Anglie a na jak dlouho?

Tak jsem zpátky, letadlo nespadlo, ženicha jsem nesehnala... Ale jinak Británii vřele doporučuji jako terapii obzvláště českým mužům. Aby si vážili toho, co mají. Šeredné angličanky panují v domácnosti železnou rukou, nevaří, neuklízí, jsou jako psí čumáky a chlap ani necekne, protože dámě stačí vytočit číslo na policii a už se to s ním veze... Chá, to byla fakt dobrá zkušenost!
Jinak moje situace beze změny. Tím, že jsem už vůbec nereagovala na jeho poslední email a ani mě nenapadne se mu ozvat asi usoudil, že jsem za hranicemi asi jako navždy... Jen co si v Praze oběhnu pohovory (akčně jsem hledala práci i z Anglie), vracím se domů. A je mi jedno, kdo tam bude či nebude, prostě dokud se situace nevyřeší, ani se nehnu. Třeba to podnítí druhou polovici konečně k nějaké akci a začne taky něco řešit. Vůbec nejraději bych byla, kdyby začal naopak on bivakovat někde na zemi ve spacáku jako já...

hedduš, máš pravdu s tím rozdělením prací v anglických domácnostech... Nebo asi ve většině. Zažila jsem tam totéž a myslela jsem stejně jako Ty - chtělo by to exkurzi některých českých pivařů a gaučáků na ostrovy.
Držím Ti palce a pozorně čti Berušku, má dobrý náhled.