Ališa napsal(a):

clariceann napsal(a):

Ali, tak bezstarostný život jsem oplakávala celé těhu, takže už jsem smířená nevyspání a buzení se zvládnu, jsem zvyklá od zvířat, jen se bojím pláče. Ale to už jsem psala a s tím se musí prostě poprat každá mamka... známá mi říkala, jak se zamykala ve sprše a stála pod ní, jen aby malou neslyšela (to jde za předpokladu, že vás ale někdo vystřídá, a to u nás nehrozí krom tatínka)

Clari tak to já právě ne víš? Jako v těhu jsem se nevysapala za celej život a byt všichni říkali, že čím to bude blíž, tím se budu cítit hůř, a to není pravda. Já jsem se v osmým měsíci cítila naprosto nádherně. Břicho jsem neměla podlemého zas až tak veliký. Pro mě byly nejhorší až nálady, které jsem měla tak 14 dnů před porodem. Jinak naprostá spokojenost.

já jsem to fyzicky zvládala perfektně, klidně bych mohla někomu odnosit miminko, fakt. Ale nebyla jsem připravená - plánovala jsem dovču, studium, a mimčo za rok - dva. Ale kvůli roku se prostě svět nezboří, teď už to tak beru, jen ty hormony na začátku mi s tím trošku (dost) zamávaly ale zvládli jsme to a teď je to krásný a těším se až budu mít společnou fotku s mimi, jako ty a jako vy všechny ostatní!!! Moc mi pomáhá, že tu chodíte, maminy

Upravil(a) clariceann (5. 1. 2010 12:23)

Clari to si s náma život někdy zahraje viď?

Leni to asi nepůjde , páč ty si psala, že budeš mít vlasatý miminko a Dádula se narodil plešatej a ten zbyteček vlasů byl ještě blonďatej. A to má vlastně do dneška. Vlasy nemá skoro žádný.  Je to takovej náš budulínek se dvěma bradama. Kolikrát se na nás dva podívám a říkám si po kom je Dádula takový pěkný miminko.

Leni já zapomněla, že má maminku modelku. Bohužel mi není vůbec podobný, je to celej tatínek. A taky je po něm světlovasý, páč já jsem tmavá. Ale očka má po mně hnědý, přítel je modroočka. Takže od každýho to nejkrásnější. Jo a slintá nejspíš po našem psíkovi, tomu taky sliny odkapávaj jako Dádulovi.

tak to slintání mu ještě pár měsíců vydrží fakt je kouzelnej a hezky to zvláš i ostatní podzimní maminy,chodím vás číst

Sissi to břicho je katastrofa,šíleně omezuje,ale dá se to vždy mi říká,že mám břicho jak paví očka co měl doma v akvárku jako dítě

Ahoj holky,
tak jen k tomu láskyplnému poutu po narození. U Nikolky se budovalo postupně s tím jak rostla, když byla nemocná, tak jsem o ní měla strach a postupem času to všechno přicházelo. Taky mě po porodu nezaplavila vlna nadšení a lásky a přišla jsem si divná. O tomhle se prostě moc nemluví.
Taky jsem nevěděla první dny co s ní, věděla jsem, že se o ní postarám, ale taky mě lezlo na nervy noční řvaní, nevyspání, prostě jsme si na sebe musely zvyknout. Taky nebyla plánovaná, nevím jestli to bylo i tím.
Po tomhle porodu už to bylo trochu lepší, prostě už jsem jednou máma byla a ta láska asi přišla o něco dřív tak nějak sama od sebe. Ovšem, ikdyž jsem měla ten zánět v prsu, tak jsemSofi nechtěla ani vidět, ale spíš proto, že mě bolely prsa jen co jsem jí viděla No a teď už zase pomaličku zkoušíme aspoň trochu kojit, ale spíš jen kvůli tomu, že jsme tu chvilku spolu.

Ahojky,

tak já taky přidám trošku k té euforii a lásce ....

Všechny tu vesměs víte , jak u mě proběhl porod. A taky jsem pořád čekala, jak budu strašně euforicky milovat Danýska. Jenže kdyby mi ho můj přítel neukázal, který inkubátor to je, tak bych ho nepoznala. A strašně jsem si v tu chvíli vyčítala, že mě moje mateřská láska nenavedla. A tak jsem brečela a brečela , že jsem neschopná, že ho nemiluju, že je hubenej, že nemůžu odtříkat dost mlíka a že jsem naprosto k ničemu   atd atd.
Každá návštěva na JIP mi trhala srdce. Havně, když jsem měla jet domů. A současně jsem se strašně bála, že se o takového pididrobečka nedokážu postarat.

Když jsem si konečeně po 14 dnech k němu šla lehnout, tak jsem první noc proseděla u jeho postýlky a jen jsem na něj koukala a koukala a vůbec nespala. A zjistila jsem jak moc ho miluju.
A pak ty noci nevyspání , koliky, kojení, přebalování, brečení , chování ......... jsem pořád hrozně unavená.......... a miluju o čím dá víc.
Šestinedělí je fakt záhul  a každá potřebujeme pomoc. A hlavně si musíme přiznat, že pomoc potřebujeme.
Často jsem si vzpomněla na Leninku, bo ta to musí zvládnout sama. Ale snad se ten chlapisko umoudří a pomůže

To sem zasejc chytrá, což?

Ferdo jo to hrabání je fakt hnus taky jsem to zažila tento týden.
Sissi no opatrně se ani neumí hrabat musí šáhnout tam kam mají a když ti tam cpou tu ruku a ty prsty fakt pošušňání. A to chodím k doktorce až budu v nemocnici tam jsou samí chlapi a ty maj fakt ruce jak prasata velký. to je pak teprv pošušňáníčko.

PetraP napsal(a):

Šestinedělí je fakt záhul  a každá potřebujeme pomoc. A hlavně si musíme přiznat, že pomoc potřebujeme.
Často jsem si vzpomněla na Leninku, bo ta to musí zvládnout sama. Ale snad se ten chlapisko umoudří a pomůže

To sem zasejc chytrá, což?

obávám se, že neumoudří...proč by to dělal. Kdyby chtěl, už by to totiž udělal a šel by přes mrtvoly za svou milovanou a jejich dítětem. Toto je jeden z nejklasičtějších scénářů a já vážně ty holky nechápu, že chtějí a dokáží být druhé, a říkat o něčím manželovi "ten můj". Je mi jich taky líto, že jsou na všechno samy, ale na druhou stranu, je nikdo nenutí, že? Ale těm dětem bude táta chybět.

nojo, život je těžký...ale ty i každá jiná ženská si zaslouží, mít vedle sebe pořádného chlapa, který žije jen pro ni a její děti... a já poprvé poznávám, jaké to je, někoho potřebovat.
Ale mimochodem...nezatracuj netové seznamky, já tam toho mojeho (nejlepšího chlapa na světě )potkala jinak by se naše cesty zřejmě nikdy nezkřížily

ono se to jmenuje Štěstí.cz
halt úchyláky a kretény musí člověk ignorovat...pak je tam spousta těch, co se chodí pobavit a nebo neví co by všechno nechtěli...a pak je tam pár chlapů, kteří stojí za to. Taky nechodí na diskotéky, na ulici se těžko oslovíte (to se děje v romantických filmech ), a má takové záliby (motorka, voda, dílna, co já vím), že se těžko potkáte u společného koníčku, kor když ty třeba chodíš na aerobik
Naděje nikdy neumírá

Jinak myslím, že k Leni a prckovi tatínek po porodu přiběhne a už se od nich nehne

chcete se pokochat hrošíkem??