cieska napsal(a):

dobré ránko holčiny, ty moje strachy jsou dané taky asi tím, že v poslední době spolu s přítelem mluvíme jen pár minut denně, i když byly svátky, on byl od rána do noci v práci a já sama doma jsem se chvíli hladila spokojeně po břiše a další chvíli jsem brečela jak malá co se mi to stalo .. no šílená jsem ale včera večer jsme si pořádně promluvili, teda já mu vylíčila s krokodýlíma slzama všecky svoje strachy, on konejšil a uklidňoval a trošku mu z toho cukaly koutky   jak se mnou ty hormony cvičí, no za chvilku bylo dobře a snad mi to zas chvilku vydrží.
Kaťulko, jj, mam přesně ty samý pocity, celkem dlouho jsem se na tohle období připravovala a teď jsem konsternovaná jak kdyby to bylo nějaký překvapení, že to miminko fakt bude, no blázen jsem
nevolnosti u mě asi na ústupu, zato se mi pořád motá hlava a mam pocit, že omdlim.  no první den v práci zas po delším volnu, ach jo,bych tááák spala

Ciesko,pro mě jen to zjištění,že se taky tak cítí i někdo jiný,je fajn,že jsem jako asi normální víš jak to myslím,já myslím,že u mě to bylo taky šokem,že se nám to jako fakt povedlo,po takhle dlouhým snažícím období.... a asi ty hormony fakt cvičily,taky jsem si hladila bříško a byla vpoho a pak jsem zas brečela,že to je jako fakt apod. no docela sranda.....jsem se s tím jakoby nemohla nějak ztotožnit,měla jsem výbuchy smíchu a pak pláče....a opravdu ještě teď si říkám,jak to se mnou cvičilo... a jako že fakt tam mimi je....koukala jsem na UTZ a viděla srdíčko a připadala jsem si jak v pohádce a že se to neděje mě...

Holky můžu se Vás zeptat,na Vaše pocity když jste zjistili // a také poté i teď,jak to vnímáte?Určitě každá jinak