dneska kolem 11h tady budeme mít veterinářku, aby naočkovala naše psí mimino (už proti vzteklině) a tak se jí rovnou zeptám, zda a případně jaké očkování by Honzík měl podstoupit.
Jinak - holky - tý naší psí pudlině fakt z králíčka hrabe. Když si hraje, mívá u toho pootevřenou pusu, jako by se smála. A co máme králíčka, je u něj nonstop, hubu od ucha k uchu, vychechtaná, líže ho, nehne se od něj, ať už je na zemi, v akvárku nebo na klíně. A jak je hravá !! Fakt jí nepoznávám. Že by měla radost z toho, že konečně je tady něco menšího než ona ???

Ahoj Elo , tuhle atmosféru ti docela závidim, náš poslední přírůstek (loni) bylo morče a první týden jsme se o něj s dcerou přetahovali. Naše kočka se králika straní, protože na ní dupe, ale morče bych s ní samotný nenechala, když ho vidí, tak výhružně mává koncem ocásku.

no, podle toho, jak se u toho přiblble tváří, bych spíš typovala na první variantu. Teď jsem na Honzíka nakoukla. Zatímco spokojeně dudá v akvárku, pudlina stepuje okolo, lehce poňafává - asi ho vyzývá ke hře, v očích negramotný výraz, a to jsem se donedávna chlubila, jak je inteligentní ), hubu opět otevřenou, že jí už nechytají křeče !!
Byla tady ta veterinářka, tak jsem se jí ptala, jestli je to normální. Tak jí chvíli pozorovala, pak měla asi 5-iminutový záchvat smíchu a nakonec prohlásila, že tak rychle zblbnout nemohla, ale normální to není, jen je v euforii z nového člena.No tak jen doufám, že jí ta euforie brzy přejde.
Jo a jinak mi vyjmenovala dvě nemoce, proti kterým je určitě dobré očkovat, tak nás to čeká v březnu.

Ten náš pobíhá jen pod přísným dohledem s ohledem na jeho vlastní bezpečí (kočky, kabely od elektřiny atp.).  Je ale roztomiloučkej, a ty pidi tlapičky ..   :-))))

Milá Elo, píšeš jak se pudlice přiblble dívá.... Mám podobný zážitek a o tom vím, že byl od radosti. Mám kobylu, koupil jsme valacha. Když valacha vykládali z vozu, stála jsem tam s kobylou a čekaly jsme na něj. Jak ho uviděla, tak se tak zvláštně zatvářila, udělalo se jí světlo v oku a bylo tam napsaáno: ty jsi můj? Přesně jako kdyby to 13ti letá holka řekla svému idolu a jako by se ho ptala každých pět minut..... Kam valach, tam kobyla, žrali líčko na líčku, on zvednul hlavu, ona zvedla hlavu. On u dělal krok ona udělala krok...  Ona v očích stále tu otázku a on? Nic... A čím víc nic, tím víc se ona ptala... A on pořád nic.... Tak si usmyslela, že je málo žádostivá a začala se mu blýskat (nastavovat), trvalo jí to dva dny než se přestala hrbit, protože on neví na co ho má. A celou tu dobu tvářila jako kráva s přiblblým výrazem a totálně zamilovaná....
Takže si tu tvoji pudlici umím docela dobře představit.
Když tu na něj byla prvně doktorka, tak musela všechno dát schválit kobyle, jinak jí k němu nepustila.

ahojík, no úplně super, dcera měla víc než jen radost, už jsem to tady psala, zase jsem ta nejhodnější mamulička pod sluncem    To jsem vždycky, když splním nějaké přání, v opačném případě jsem - mamíí, ty jsi fakt hrozná !  ...
No nic.
Nový člen rodiny je v pohodě.  Už si zvyká a zvykají si i ostatní členové rodiny: psi - těm to nedalo moc velkou práci, zrovna včera jsem se musela smát, náš 3,5 měsíční retrívr Dick ležel na zemi a Honzík šel dělat hodně podrobnou seznamku, oňufávál mu čumáček, tlapy, pak se k němu chvíli tulil - asi mu bylo příjemné, že "další chlupatina" .. S pudlinou je to pořád stejné, v očích srdíčka, hubu od ucha k uchu, ona se fakt asi zamilovala, Honzíka i čistí (olizuje), kdo ví, jestli ho neadoptovala.. No a kočky - to je kapitola sama pro sebe. Menší Ginny usoudila, že tady není nic k vidění není a o Honzíka projevuje totální nezájem. Starší Evelyn to už ale vidí jinak - viz. již výše popsané - chtěla si ho odnést (sežrat těžko, ona syrové ani vařené či pečené maso nejí a jediné, co do ní dostanu, jsou kočičí konzervy - šťavnaté kousíčky v omáčce). A když Honzík pobíhá po bytě, tak je z toho div živá - ale ona je teď div živá ze všeho, poprvé se mrouská a tak jsme div živí z toho všichni, uuuuž aby to přešlo a pak jí čeká kastrace (jen jsme čekali právě na tuhle první říji, abychom měli jistotu, že u ní proběhlo hormonální zrání, je to mainská mývalý kočička, tak by bylo škoda, kdyby z ní byl nedozrálý zakrslík).
No a děti ?? Tak to určitě popisovat nemusím. Kdo má děti, umí si to představit. Honzík jde z ruky do ruky a evidentně mu to nevadí, dokonce je i u dcery v náručí schopnej usnout. A dcera má radost, že od ní neutíká, bobky spontánně upuštěné jednoduše posbírá (oni jsou naštěstí tuhé a nemazlavé ) a pohoda.  Jo, kdyby všichni byly takhle nenároční ... Teď jsem zrovna přišla z venku z hafanama a jsme na ždímání, jak tak "kráááásně" leje - už od včerejška.