Prý to mezi nimi trvalo měsíc. Asi 3x se líbali a hlavně psali smsky,ale oba odpřísáhli, že spolu nespali... Ale bohužel si stačili říct 'miluju tě'
Možná někdo hodí kamenem, ale řekla bych - buď ráda, že se nestalo nic horšího a že se manžel "přiznal" (i když to spíš byla z nouze ctnost, aby ho ti druzí nepráskli ) a že se, jak píšeš, "snaží".
Bohužel žádný "důkaz" o konci jejich "vztahu" nemáš a mít nebudeš. Nezbývá ti, než zkusit manželovi uvěřit, že to opravdu bylo dočasné zatmění mozku a kromě pozdravu už si s tou paní nic dalšího nevyměňuje Jediný důkaz, který bys, ač nerada, mohla získat, by byl ten, že pokračují v načatém...

Nestraš, nebo závidíš?, nebo si to dotyčná přeje, aby měla důvod?
Nestraším - jen to beru ryze pragmaticky... neexistenci něčeho ověříš těžko.
Nezávidím - to nepatří mezi moje špatné vlastnosti :-)
Mmch - dotyčná píše o důkazu, nikoli důvodu - viz tady "Chtěla bych si to nějak ověřit, ale nevím jak. Je to fakt hrozný žít v tý nejistotě... Kdyby tak existoval nějaký důkaz,že to skončilo." - a já taky.

Ja ho nevidím, priznávam.

Selima napsal(a):

Ja ho nevidím, priznávam.

Ty máš doma bývalého nevěrného manžela?

Pisatel napsal(a):

Selima napsal(a):

Ja ho nevidím, priznávam.

Ty máš doma bývalého nevěrného manžela?

Ja mám doma len škrečka. (No, vlastne niekedy aj toho bývalého neverného manžela, našťastie nie môjho). Ale myslela som, že to môžeme vidieť v príspevkoch, nie doma. Nepochopila som, no...

Mikeši, to mi taky připomíná jeden.
Žena se modlí:
Pane,dej mi moudrost, abych pochopila muže,
dej mi lásku, abych mu odpustila,
dej mi trpělivost na jeho nálady,
jen mi prosím nedávej sílu, nebo ho zabiju!!!!

Pro Selimu (chtěla jsem Ti to poslat již včera přes soukromou zprávu, bohužel máš plnou schránku):
Ahoj,
zkoušela jsem Ti psát již včera, ale v odeslaných zprávách nic nemám. Asi nějaký error.
Chtěl jsem Ti poděkovat za Tvé příspěvky. Já jsem se totiž včera odpoledne rozhodla tuto diskusi opustit. Opravdu se to vyvinulo trochu jinak, než jsme  s Leou nezávisle na sobě čekaly.
Já jsem chtěla názory holek, které něco podobného prožily. Ne kecy typu, že za 15 let se okouká každý a že je to vlastně všechno normální. Není to normální. Je to nemorální. Jsem zastáncem názoru, že pokud se dva rozhodnou vytvořit pár, pořídí si děti a budují společné zázemí, měli by k tomu přistupovat odpovědně. Věř tomu nebo ne, ale mě je dost jedno, jestli manžel s dotyčnou spal, jak čast atd. Mě vadí, že na mě byl hnusný, svaloval na mě vinu za všechny svoje neúspěchy a jí utěšoval. Začalo to tak, že se mu vyplakala na rameni, že zjistila, že jí přítel podvádí. Když to manžel chtěl ukončit, zavolala mu, že jí někdo skoro znásilnil a že nemá nikoho, komu by to řekla. Když to chtěl ukončit podruhé, někdo blíže nespecifikovaný jí umřel... Víš, co mi řekl, asi za týden po té, co se to provalilo? Že je strašně šťastnej, že se to provalilo a že už nemusí lhát! To je to, co nedokážu pochopit. Kdo ho nutil, aby lhal? Já snad? Klidně zničil celý náš vztah pro někoho, kdo zároveň s ním chodil s jeho bratrem. Pro někoho o kom sám řekl, že ho nikdy nechtěla, že jenom potřebovala dohazovat kšefty. Ale co hlavně nechápu, zničil náš vztah pro někoho, o koho nikdy nestál (to jsou jeho slova), nikdy by s ní nechtěl žít a nelíbí se mu její životní styl... To je to co nejvíc bolí. Proč mi tolik ublížil? Pro nic?
Nicméně diskuse pro mě splnila svůj účel. Moc mi pomohl příspěvek od Poly. Já jsem stále měla pocit, že se musím rozhodnout. Že se buď musím rozvést, nebo že musím odpustit a začít ho znovu milovat. Díky Poly (Tobě i Zuzi) jsem si uvědomila, že nemusím. Že skutečně existuje třetí cesta. Teď si budu zkrátka užívat, že manžel se ke mně i k dětem chová moc pěkně. Je tomoc smutné, ale on teprve letos na jaře hrál s kluky fotbal, poprvé naštívil ukázkovou lekci na kroužku ve škole... Hezké je, že byl nadšený. Když se vrátil z jednoho kroužku, šťastně vyprávěl, jak je hrdý, že naše děti jsou ze všech nejlepší. Přestala jsem mu žehlit košile. Žehlí si je sám a žehlí všechno naše prádlo. Jednou mi řekl, že tak při žehlení uvažoval, kolik jsem toho za svů život vyžehlila já. To jsou ty okamžiky, kdy si říkám, že to snad za to stojí. Že možná máme šanci.  Nejsem na něm ekonomicky závislá, nemáme problémy s bydlením. Opravdu nemusím nic řešit. Budu se teď více věnovat sobě. Mimochodem s těmi mými problémy z dětství jsi to celkem vystihla. Jsem prostřední dítě,  druhá dcera v rodině, kde cenu má jen chlap. Z Tvých příspěvků mám pocit, že Ti je psychologie blízká, nemusím pokračovat, viď?
Každopádně odbornou pomoc vyhledám, probdělé noci se na mě dost podepsaly.
Abych to celé uzavřela. Vždycky jsem si myslela, že manžel má být můj nejlepší kamarád. Že nejsme jeden druhému majetkem ale partnerem. Že tvoříme tým, že se na něj mohu spolehnout. Jsem zvyklá obětovat se pro druhé. Myslela jsem si, že manžel oceňuje, že jsem svou karieru mírně upozadila ve prospěch rodiny a že věnuji více sil domácnosti než on. On to ale neoceňoval, on to bral jako samozřejmost. Budu se snažit tuto chybu neopakovat. Budu to všechno brát jako příležitost...
Pokud jsi můj zmatený dopis dočetla až sem - ještě jednou díky. Třeba se někdy potkáme v nějaké veselejší diskusi.

Upravil(a) Blackly (19. 11. 2009 19:42)

Pisatel napsal(a):

...Povídá manželka manželovi, až my vyleštíš boty dostaneš možná večeři. To uznáš nemá se sexem nic společného nebo že by?

Má. Po večeři budou pravděpodobně i vyleštěné kou...
Jo-jo, MAYBE je určitě ženského rodu...

Mikeš: "Já jsem tvoje žena, se mnou budeš šťastnej ať chceš nebo nechceš, na věčný časy a nikdy jinak..."

Miky, a jak ta militantní manželka tohoto stavu dosáhne?
Když mám 50 kilo a můj chlap metrák?
Zbrojní pas fakt nemám , že bych mu třeba přidržela pistoli u spánku , s majetkem jsme na tom stejně - nemám mu co sebrat , potomek už je skoro dospělý - ten by si mohl sám zvolit, s kým by si přál bydlet atd.
Vydírání sebevraždou mě nikdy ani nenapadlo - na to se mám příliš ráda ; navíc můj chlap je férový člověk, který nikdy nic nikde neukradl a nikoho nepodvedl, nemám ho jak "zničit"
Nežehlím a nevařím, když se mi nechce, přestávkou v této domácí činnosti mu tedy při jeho případné "neposlušnosti" taky nemůžu pohrozit
Čím ho tedy můžu nutit, aby se mnou "šťastně" zůstal? Váááááážně to nevím, nic mě nenapadá, Tebe jo?



Axi: Neunesu, když jsi šťastný i s někým jiným. Milovat můžeš buď jenom mě nebo jenom někoho jiného.

Axi, rozumná a hodná ženská si určitě přeje, aby její partner, pokud k tomu nazraje situace, byl opravdu spokojený a šťastný - i s někým jiným. Ale musí dozrát i ona.
A víme všichni, že tohle se partnerům málokdy přihodí přesně ve stejnou dobu.
Svoje úvahy máš určitě srovnané, já Ti je věřím.
Ale nezapomínej vzít v úvahu, že je trošku rozdíl, když takhle "moudře" uvažujeme my, volní a zkušení skoropadesátníci, kterým až tak moc nevadí, že náš partner zrovna není doma , a když je před nevěrnický vztah manžela postavena třeba mladá, nezkušená žena s dvěma dětmi na krku a s určitými ideály...
Asi se nedá paušalizovat vůbec nic, ani ta "moudra". Lépe řečeno: všecko má svůj čas.

Ivana*M: Já jsem se naučila nevěřit  nikomu. Už nikdy nechci být  postavena do role  podváděné blbky připitomněle se usmívající v iluzi  neposkvrněného "čistého" vztahu.

Axi: Trochu zbabělá a neurotická strategie. Určitě bezpečná, ale s malými výnosy. Partner, který na tohle přistoupí musí být zákonitě taky slabší jednec.


Axi, můžeš mít pravdu. Jenže je asi potřeba brát v úvahu, že každý člověk je jiný. Někdo žije spokojeně, když žije "ode zdi ke zdi", a jiný má rád rovnou lajnu. To prostě nezměníš, i kdybys byl 100x přesvědčen o správnosti svých myšlééének . Bohužel? Bohudík? Co já vím....

Upravil(a) Tercila (19. 11. 2009 22:11)

Tercila napsal(a):

Mikeš: "Já jsem tvoje žena, se mnou budeš šťastnej ať chceš nebo nechceš, na věčný časy a nikdy jinak..."
Miky, a jak ta militantní manželka tohoto stavu dosáhne?
Když mám 50 kilo a můj chlap metrák?

No, tak u nás doma je váhový poměr, samozřejmě s trochou fantazie, spíše opačný

Nicméně jsem zvědav, až si tu přečte Zuzi poslední příspěvek od Blackly, jestli bude o mně ještě tvrdit, že "jsem pod pantoflem"...

"Přinutila jsem ho, aby barák napsal na mě..."
"Nežehlím mu košile..."

Upravil(a) Mikeš (19. 11. 2009 22:14)

Tercila napsal(a):

Miky, zafilozofujme si o tomto výroku. Proč by vlastně měla automaticky ŽENA žehlit? (náhodnou podobnost počátečních písmen jako důvod nepočítám)

Žena "musí" žehlit asi podle stejné logiky, podle jaké "musí" muž nanosit uhlí
Jinak řečeno - nemusí ani jeden ani jedno, myslím si já... moje žena taky nerada žehlí, ale jelikož ví, že na mě tohle hodit prostě nemůže (nedám se ), tak radši dá jednou za měsíc pár stovek své nezaměstnané kamarádce, která si tím ráda přivydělá a spokojení jsme vlastně všichni...
Ale Blackly to podala tak, že tím "nežehlením" (a tím přepisem baráku taky, samozřejmě) svého muže za něco "potrestala" - a pokud v manželství má jeden druhého potřebu za něco "trestat", pak je asi cosi shnilého ve státě Dánském...

Přemýšlím, čím bych  já svého muže "potrestala".   Možná kdybych mu schovla brýle, nebo  rozladila TV před závody formulí.... Jenže mě by to nenapadlo. A bylo by mi ho líto. Bez brejlí na čtení je už nemožně slepý ( má to i své výhody- na blízko mu připadám   nebetyčně svůdná a bez vrásek ) a bez formulí by asi  nedožil druhého dne. K mému naprostému úžasu mu připadá zajímavé  koukat jak 50x ( nebo kolikrát) jede něco dokolečka  a vrčí... 
  Asi v sobě nemám takovou dávku  naštvání a potřebu  "odplaty".  Ale až mě jednou naštve sbalím mu dvě igelitky a půjde. (  si dělám srandu )
  Je fakt , že  s barákem mi to přijde sice drsné  ale proč ne?Proč by nemohla  mít barák napsaný na sebe ona?
Když budu  hodně pragmatická, v našich končinách se dožívají ženy déle- nebude muset řešit dědictví. Ale pochybuju, že na tohle při přepisu Blackly myslela....
Žehlení.... Tak to je zajímavé, já si u něho odpočnu. Stojím si u prkna, pígluju a nemyslím na nic jiného, než jak se  zmačkaniny mění v komínky.....  Když bych si měla vybrat mezi  obalováním řízků ( nesnáším!!!! to dávám vždycky manžovi) a žehlením- radši budu 2 hodiny žehlit.

Upravil(a) zuzi777a (20. 11. 2009 0:03)