Ptala a odpřísáhnul mi,že to není pravda,že spolu nejsou vůbec v kontaktu,že je jedině někdo mohl vidět před tím 3/4rokem.Od té doby se prý neviděli.
Ke mně se pouze dostalo,že je prý někdo viděl, ale kdy, to nevím.

Kéž by to tak bylo. Pořád ve mně hlodá takový ten červíček, je to tak nebo ne. 

Jde mi ale hlavně o to,jak začít věřit  a jak přestat pochybovat.

Holky poraďte..

Podívej, Leo, aby ti tvůj muž nebyl nevěrný, tak to ty můžeš ovlivnit (pravda jen do určité míry) jen jednou věcí: uděláš vše pro to, aby mu s tebou bylo dobře, líp než s někým jiným.

A je zajímavé, že tohle zrovna neřešíš. Ale já považuju tohle za nejdůležitější.

Ale je pravda, že asi nikomu z nás není dobře v přítomnosti nespokojeného člověka.

A ty nejsi spokojená, protože nemáš jistotu jeho věrnosti... hm, jenže jestliže půjdeš cestou hledání důkazů o jeho věrnosti, tak se tedy asi utrápíš, dokázat věrnost se totiž nedá.

I kdyby ses teď nakrásně dozvěděla, že oni dva to jistojistě mezi sebou navždy ukončili, nikdy nemůžeš vědět, koho tvůj muž potká třeba za pět let. A zrovna tak to nemůžeš vědět o sobě, jestli ti cestu nezkříží někod lepší než tvůj manžel.

Dala jsi mu jasně najevo, že nevěru do nekonečna tolerovat nebudeš. To on přeci ví. Zná tedy pravidla a je jen a jen na něm, jak se rozhodne.

Jistotu, zda mu jeho partner bude věrný, nemá nikdo z nás. Jenom určitá část lidí si myslí, že ji má. Ale je to jen jejich víra, skutečnost může a nemusí být jiná. A víš, proč je tolik lidí přesto spokojených? protože to za a neřeší, za b rozhodli se věřit.

Podle mne je dobré si uvědomit, že svého partnera nemám jistého, že mě může opusit kdykoliv. Přijmout to jako fakt a přestat se tím trápit a naopak užívat si to pěkné co je mezi vámi.

A pokud to pěkné ve vztahu není nebo nepřevládá, pak nemá cenu vztah držet, i kdyby si ti dva byli stoprocentně věrní.

Pokud ti nejde věřit a přestat pochybovat, tak já radím neřeš to. Vůbec na to nemysli, když ti na to přijde myšlenka, tak si přikaž myslet na něco jiného. A zaměř se na to, aby váš vztah byl jiný, než předtím, abyste oba v něm byli spokojení.

Ahoj Leo,
prožila jsem něco hodně podobného. S manželem jsme spolu 15 let, máme devítiletá dvojčata. Naše manželství nikdy nebylo moc šťastné. Nebo aspoň já jsem v něm šťastná nebyla. Pocházím z venkova navíc z rodiny, kde je rozvod sprosté slovo. Bohužel dnes vím, že si za hodně věcí mohu sama. Aby byl klid, tak jsem ustupovala jemu i jeho rodině. Všechno jsem obětovala pro náš "rodinný tým". Po třech letech mateřské dovolené jsem nastoupila do práce. Zvládala jsem práci o děti a domácnost, aby on měl klid na svoje koníčky. Nechala jsem se doslova šikanovat od jeho matky. Prostě byla jsem hloupá. Dnes to sama nechápu, že jsem to nechala zajít tak daleko. Nefungovalo nám to ani v sexu. Já jsem byla zkrátka taková blbka, že jsem se pořád snažila a říkala si, že se to zlepší až děti povyrostou, až dostavíme... Nejvíc se na sebe zlobím, že jsem mu dovolila, aby se hnusně choval i k dětem. Téměř nikdy si s nimi nehrál, nemá k nim žádný vztah...
Letos na jaře jsem jela z práce a polykala slzy, protože jsem dostala neprávem vynadáno od jednoho hulvátského kolegy. A jak tak přemýšlím, co svému drahému uvařím k večeři a kde seženu zakysanou smetanu na jeho oblíbenou pochoutku, napadlo mě že mu zavolám. Ani jsem nečekala, že mě potěší. Na mou prosbu, že ho chci slyšet a že jsem smutná se mi dostalo obvyklé odpovědi: Musíme to řešit teď? Když můj drahý přišel večer domů, oznámil mi, že má příští čtvrtek školení mimo město a následující sobotu oslavu narozenin svého kamaráda. Jako vždy jsem na to neřekla ani slovo. Pak jsem si šla vyndat mobil s kabelky a tam byla krásná SMS. Všem je jasné, že nebyla určená mě. 
Svou bývalou kolegyni z práce tam utěšoval, že na ní nemá kde jaký hulvát řvát a že je jí příští čtvrtek a následující sobotu k dispozici. Krve by se ve mě nedořezal. Nikdy by mě nenapadlo, že je můj manžel něčeho takového schopen. A ještě se ženskou, o které sám často prohlašoval, že je to vypočítavá mrcha. Taky mi přísahá, že spolu nespali. Asi tomu i věřím. Ale bylo to proto, že ona nechtěla, tak mi to nijak nepomáhá. :-) Ona potřebovala jenom hlupáka, který jí bude dohazovat kšefty. Pikantní je, že stihla chodit s mým manželem a jeho bratrem zároveň.
Na tom všem nejvíc bolí to, že já jsem se celý náš společný život strašně snažila. Podporovala jsem jeho karieru, všechny jeho koníčky. A on se tak snadno nechá zblbnout od jedné vypočítavé ...! Teď se strašně snaží. Paradoxně se chová tak, jak jsem si to vždycky přála. Ale já už ho nechci. Pohrdám s ním. Umím si představit, že bych dokázala odpusit nějakou jednorázovou nevěru, takové to vyspání se s někým na večírku, kdy člověk posilněný alkoholem má pocit, že bez toho nemůže být.
Poraďte mi, prosím, co mám dělat? Na rozvod jsem srab. A není to kvůli majetku. Slušně vydělávám. Nechala jsem na sebe napsat čerstvě dostavěný dům jako podmínku, že s ním zůstanu. Pro mě je v tuhle chvíli nejstrašnější to, co jsem spáchala já sama na sobě. Asi budu muset vyhledat pomoc psychologa, nebo se definitvně zblázním. Dnes mě napadlo, že by mi třeba mohl pomoci někdo, kdo něco podobného prožil...

Upravil(a) Blackly (17. 11. 2009 9:43)

Ahoj,
díky za reakci. Bohužel se bojím, že máš pravdu. Posledního půl roku nedělám téměř nic jiného, než přemýšlím, jak se to všechno mohlo stát? Zrovna mě!!! Vždyť jsem se tolik snažila...
Možná se to stalo právě proto, spíš určitě. On si prostě nevážil toho, že všechno zvládám, považoval to za samozřejmost.
Kdyby náš vtah před tím nebyl tak nevyvážený, bylo by teď na co navázat. Jenomže já jsem se snažila už tak dlouho, že teď už nechci. Vidím v něm naprostou nulu, nemorálního člověka na kterého se nelze spolehnout.
Jedna moje kamarádka mi říká - Co chceš, on se teď chová pěkně, určitě si to uvědomil. Nevím, co na to říci. Jediné co chci, aby se to nestalo. A to je hodně hloupé přání...

Selima napsal(a):

Práve PRETO? že si sa snažila. Zabudla si na seba a dovolila si, aby si s apre muža stala inventárom domácnosti... a nie vzácnou bytosťou a partnerkou. Najvyšší čas spamätať sa. Najlepšie pomocou psychológa, ale kľudne si prečítaj aj knihy o "potvorách" alebo o asertivite v partnerstve. Základný problém vidím ja osobne u teba, mužov úlet bol len reakcia.

teda selim nevim jestli je to jen nejakej chvilkovej záchvat, ale poslední dobou co od tebe přečtu je normální a lidský....tak si tě smažu z ignore /zkusmo snad to nepotento / což mi připomnělo, že už vůbec nejsem v kurzu protože mě všichni ignoranti v ignore předběhli a nejsem už třetí nebo  tak

Mikeš napsal(a):

Blackly napsal(a):

Posledního půl roku nedělám téměř nic jiného, než přemýšlím, jak se to všechno mohlo stát? Zrovna mě!!! Vždyť jsem se tolik snažila... ...

A přemýšlíš i o tom, co tak lákavého mu oproti Tobě nabídla ta druhá?

jééééžiši co asi měla jí novou

Nemyslím si, že chyba by byla jenom na mé straně. Já jsem se snažila i aby on se snažil. Rozhdně jsem na nikdy sebe nerezignovala, mám zajimavou práci, spoustu přátel i své koníčky. Nejsem žádná chudinka a myslím, že naši společní přátelé by čekali, že spíše podvedu já jeho, než on mě.

Já jsem asi fakt cvok. Většina holek na mém místě obrátí svůj hněv vůči partnerovi nebo sokyni. Já nenávidím sama sebe za to, že jsem mu to dovolila. Vyčítám si, že jsem promarnila 15 let s někým, kdo za to nestál. Kdo je tak ubohý, že se dokáže chovat jako on. On se přece mohl klidně chovat hezky k milence i ke mě zároveň. Ale on si potřeboval zdůvodnit, že postupuje správně a má na to právo (to mi sám řekl). Tak na mě byl hnusný. Nechce se mi to tu popisovat, ale často jsem si říkala, že bych raději vydržela pár facek, než tohle. A já se pořád snažila, kupovala lístky do divadla, na jeho oblíbené koncerty, chystala hezké večery...
Celé je to trochu komplikovanější. Období jejich vztahu se kryje s obdobím, kdy přišel o zajimé pracovní místo a těžce to nesl. Já jsem si stále myslela, že to všechno je kvůli tomu. Když si vzpomenu, jak jsem h utěšoval, že já ho budu milovat ať je co je, že vždycky stojím při něm. Dokonce jsem mu zpívala Hapkovu písničku Dívám se, dívám... On má Hapku moc rád.
Připadám si jako trubka!

Blackly, celkem zbytečně se tejráš vyčítáním si do minulosti. Prostě jsi věci dělala, jak jsi v té chvíli nejlíp uměla. Znova v té situaci bys jednala nejspíš stejně. Je to všechno určitá zkušenost, a někdy si při jejich získávání (těch zkušeností) prostě natlučeme. Taky bych nezkoumala, co má ona a já ne, i když to k tomu svádí. Nech tomu čas, a pak je dobrý si udělat rekapitulaci: život bez něj (výhody a nevýhody) nebo s ním (výhody a nevýhody). A pak jednat.

Mikeš, klid. Samozřejmě to bylo myšleno spíše jako vtip.  Máme i jiný majetek, o ten dům jsem ho připravila, protože vím, jak mu na něm záleží. Po 15 letech si lidi umí ublížit...
Na penězích mi nikdy nezáleželo a protože je mi skoro čtyřicet, tak už snad ani záležet nezačne.
A jinak on to myslel vážně, když se půl roku scházel s holkou, která zároveň chodila s jeho bratrem? A když se to provalilo a já jsem mu nabídla slušné finanční vyrovnání a děti do střídavé péče, tak doslova kňučel a žebral, že ona je jenom vypočítavá mrcha, že s ní nikdy nechtěl být a že já jsem ta jediná...
Já osobně si myslím, že to je "přežranost". Dnešní doba je už taková. Nemorální.
Měl, troufnu si říci, relativně atraktivní manželku. Bylo mu to málo. Našel si o rok starší milenku (to píšu jenom proto, abych dopředu odpověděla těm, co tu budou argumentovat jejím mládím ), kterou ale nastálo nikdy nechtěl. Teď nemá ani jednu. Milenka fuč, manželka naštvaná. 
Co Ty na to jako chlap?

Mikeš napsal(a):

xxxx napsal(a):

Mikeš napsal(a):

A přemýšlíš i o tom, co tak lákavého mu oproti Tobě nabídla ta druhá?

jééééžiši co asi měla jí novou

Ale prdlajs novou, iksko... i když to asi taky, žejo...

Ale čím déle čtu Babinet, tím víc se mi vkrádá do hlavy jedna neodbytná otázka: Proč tolik mužů (alespoň v mém okolí) říká podobná slova, jako: "Když jsme spolu chodili, bylo to všechno perfektní, ale jak jsem si ji vzal, stojí to za hov..?"

...no vždyt to říkám to máš tak /mám to stejně plat i pro chlapy/ prostě nové koště dobře mete. Nová holka ti dělá pomyšlení chodí s tebou na zajímavý akce, protože si potom doma hodí nožky nahoru a nemusí nic. Kdežto když si takovou krasavicu vezmeš a zfoukneš jí dvě tři děti už musí lítat s prádlem, tahat ti lahváče, musí místo lakování nehtů žehlit a místo sexu okopávat mrkev a na to namlouvací divadýlko není čas zvlášt pojme-li to muž tak, že místo pomáhání s prádlem udržuje dál svoje šovinistické večírky s kamarády na které má samozřejmě nárok verstehen??

Zuzi, díky za reakci a za radu. Já nejsem s jeho rodinou na kordy. Švagr neví, že dotyčná paní zároveň chodila s jeho bratrem. Švagr ani neví, že mi byl jeho bratr nevěrný. Se švagrem mám hezký vztah.
S tchýní je to horší. Ona mě celý život doslova šikanuje. Neustále mi vyčítá, co bych mohla dělat lépe. Vždycky jsem to snášela a říkala si, že ona má dva syny a proto je vůči mě tak netolerantní. Že kdyby měla dceru, že by mě asi chápala lépe. Jenom mi bylo moc líto, že jí manžel nikdy neřekl, ať toho nechá. To je nadlouho, nechci to tu ventilovat. Ani tchýně neví, že mě manžel podváděl. Já ale bohužel vím, že tchýně podváděla tchána. Když se to totiž provalilo u nás, manžel mi řekl, že to je přece úplně normální, že jeho matka taky otce podváděla. Byla to pro mě v ten okamžik další šílenost. Konečně mi došlo, proč tchán na poměrně malém městě nemá žádné kamarády, proč téměř nevychází z domu a proč se chová tak, jak se chová. Ona se totiž zapletla s jeho kamarádem. Ženská, která mě celý život poučuje, jak mám být dobrá manželka, udělala tohle...? Chápeš trochu moje pocity?
Chce se mi z té podařené rodinky zvracet.
Asi bylo hloupé hledat pomoc tady. Zkusím si najít nějakého psychologa a začít připravovat rozvod. Já se na něj totiž opravdu nedokážu bez toho pohrdání už ani podívat....

Upravil(a) Blackly (17. 11. 2009 10:51)

Víš, iksko, já vnitřně tak nějak cítím, že to nemá cenu. Jenom nejsem zvyklá utíkat z boje. Hned na jaře jsem věděla, že jsem si vybrala tu těžší cestu. Asi to byla chyba, mohla jsem mít rozvod za sebou. Na druhou stranu bych třeba právě teď plakala v jiné diskusy, že jsem sama a že jsem to třeba tenkrát měla zkusit...
Ctím to, že na vztahu se musí pracovat a musí se budovat.