já vám holky řeknu, že když jsem to před časem dostala od kamarádky, tak jsem si na začátku říkala, jak se pobavím. A čím dál jsem to četla, tím víc mě mrazilo, že jsem to tehdy ani nedočetla...   Přece tohle jsem slyšela jako malá a bylo to míněno docela vážně! Až na to, že mně už to jako holátku neopeřenému přišlo jako zrůdnost a ona máma teda taky nevypadala úplně přesvědčeně, když se mi to snažila vnucovat... Ale tu atmosféru, která z toho čiší, tu si teda pamatuju zatraceně dobře...

zkouška, zkouška! pí-čo-vi-na

Iveta X napsal(a):

No, nechtěla jsem se zapojit do diskuse, abych zase nedostala vztek, ale nedá mi to. Před dvěma měsíci mi zkončila mateřská se třetím dítětem a funguje to  a celý roky fungovalo to tak, jak popísuje Beruška. Vstávám už roky jako první v půl šestý, pokud mě dítě nevzbudilo dřív. Pro všechny je snídaně na stole, po všech ustelu a umyju nádobí, děti i manžela neustále upozorňuju, kolik je hodin, aby sebou hodili a nepřišli pozdě. Pak honem odvést děti do školky a školy, nákup (ručně, auto používá manžel, v pátek jsem to hodila na váhu 14 kg), honem vařit oběd pro manžela. Pak se mi scházejí domů děti, pro nejmenší musím do školky, s prostředním na kroužky a k večeru začít s přípravou večeře a vykoupat děti. Někde mezitím ještě musím vyprat, uklidit, občas rozmrazit lednici a mrazák, umýt okna, vyprat koberce, povlíct peřiny--- Manžel jde z práce do hospody, musí si přece odpočnout po práci (což bez ironie chápu, ale já už jsem taky KO), no a když už jsou děti uložený, tak přijde z hospody domů a to musím ještě dát večeři jemu a umýt po něm nádobí. No a jelikož se po práci vykoupal, tak po něm musím pokaždé umýt vanu... A jaká to jsem hrozná manželka, když  po tom všem nepřicupitám v erotickém prádle a nepředvedu mu striptýz a nevyždímu ho do poslední kapky... Tak to si prý musí našetřit a jít do naitklubu....Že bych si někdy šla zacvičít nebo s kámoškou na kafe? Nebo si přečetla knížku nebo poležela ve vaně? Teď jsem na pracáku a nabízejí mi samé práce na směny a o víkendech, což odmítám, protože už prostě víc nemůžu, už víc nezvládnu. Takhle to táhnu už 12 let, nebyla jsem na žádný dovolený, na takový, kde by to bylo i s jídlem a se vším všudy. pokaždé jsme byli v chatce u vody, kde jsem musela i vodu ohřívat a samozřejmě zase všem vařit. A každý se mě ptá, jestli už něco dělám, že nemůžu tu finanční starost nechat jen na manželovi. Já vím, že dělá fyzicky náročnou práci, ale spí ráno do 7 hodin, po práci má volno a na nic nešáhne a o víkendech to samé. A co já? Asi bych zapadala do představ Berušky známých, ale samotnou mě to štve, jenže to nemůžu změnit, když prostě on nechce, odmítá se o tom bavit.

tak to si Iveto koleduješ o těžký životní průšvih... Dala ses dohromady se sobcem, který neví, co to je vztah, nemá tušení, co je to láska a partnerská harmonie a není ochoten slevit ve prospěch společné partnerské vize ze svého pohodlí.
Ty mu umožňuješ tento veget tím, že všechno to postíháš sama a on po práci může do hospody. I kdybys nyní znala přesnou míru povinností, které bys měla nechat na něj, pravděpodobně ti to nebude nic platné, protože miláček se začne sakra divit: doteď jsi to zvládala a najednou máš kupu řečí? Toto opravdu nemusí skončit dobře, a já se tě ptám, co s tím hodláš dělat?
Mně je divné už to, že on chodí do hospody a ty za kamoškama na kafe? To nemáte společné zájmy? Jak tak můžete žít? Leda tak způsobem, kterým žijete, to je jasné...

Salvatore: Špatně jsi Ivetu pochopil. Její muž chodí do hospody, zatímco ona maká doma jako barevná a na kafe s kámoškou si musí nechat zajít chuť.

IvetaX: Ivet, je to fakt na tobě, jestli s tím něco uděláš. Ono ti můžeme poradit, ale udělat to musíš ty. Já bych zkusila přestat být hodná mamča a přerozdělit povinnosti. S mužem to bude asi těžký, ale děti by se snad ještě daly ukočírovat. Hlavně musíš vydržet a třeba to nádobí po nich nemýt.....tak možná jednoho dne nebude do čeho uvařit čaj. No a co?...Neumyješ ho! ... až se to stane po druhý, tak pochopí ten, jemuž bylo svěřeno mytí nádobí, že opravdu má taky máknout. Muže bych instruovala, aby aspoň nekibicoval, když osobně s ničím nepomůže (vím, jak tě umí podtrhnout, když po dětech něco chceš). Klidně bych mu něčím pohrozila, pokud mě bude shazovat před dětmi. Čím, to budeš líp vědět ty, co by mu tak mohlo vadit (třeba bych přestala dělat ty obědy nebo večeře...pokud je žravý typ, a to si pamatuju, že je, to by mohlo zapůsobit).... Fígl je v tom, že musíš vydržet a překonat ten svůj slepičí mozeček a donutit se přehlížet to špinavý nádobí apod. (promiň za "slepičí mozeček", já to mám taky zakódovaný, že se mám starat do roztrhání těla, ale když jsem si dala tu práci a donutila se neposlouchat tu "slepici" v sobě, začala dcera po sobě uklízet..... Nebo jedna moje známá má kluka, asi 11 let, a ten, když měl něco udělat, tak za ní přišel s otráveným výrazem a otázkou, jestli už to "takhle" stačí..... ona mu na to řekla, ať to udělá tak, jak ON si myslí, že to stačí...no tak kluk něco odflákl....večer chtěl, aby mu máma přinesla pití. Tak mu přinesla sklínku a v ní asi tři centimetry šťávy...se slovy, že si myslela, že to takhle je dobrý, že to stačí....kluk je chytrej, pochopil a další povinnosti už plní tak, aby to fakt bylo dobrý...ovšem ona musela být chvíli drsná). Ivet, držím ti palce a nenech se zblbnout názorem venkovských pipin, že muže je třeba obskakovat, neboť on je unavený z práce. Vždyť ty určitě taky někdy únavou sotva chodíš... (Normální chlap ženskou nenechá, aby se strhala, a pomáhá jí. Pokud to nemá v sobě, je potřeba ho to naučit. Nebo vynechat některé zbytečné práce - např. ta tvoje příprava snídaně na dvakrát - sladká a slaná...to bych ho hnala, holomka! Ovšem muži, který by po nejen umyl po sobě vanu - to považuju za samozřejmost, asi jako třeba splachovat záchod...takže muži, který by občas i třeba vyluxoval nebo nakrmil králíky, tomu bych dělala snídani třeba i na třikrát ... ale toho tvýho bych spíš dřív

Upravil(a) Eva36 (28. 3. 2007 7:45)

Kluka jsem vozil do školky sám, takže v sedm vstát, ustrojit malého, dát mu něco k jídlu, šup do auta a sedm km do školky. Pak zpět domů, práce na firmě, mám penzion kde i bydlím, postarat se o chod, opravy, personál atd... prostě práce nad hlavu. Přítelkyně vstávala v deset (do práce nechodila), a byla strašně unavená. Když jsem něco uvařil, tak bylo, když ne tak ne. Na úklid a ostatní práce doma jsem najímal brigádníky. odpoledne zase kluka vyzvednout ze školky, dát mu najíst, taky si s ním trochu pohrát, umýt, uložit, přečíst pohádku. Je pravda, že vyprala - nežehlila, protože to jí strašně nebaví a navic se jí to zdálo zbytečný. Loni na jaře odjela na tři týdny na dovolenou do zahraničí. Sama se svými přáteli, kluka mi nechala na starost. Potřebovala si z toho všeho odpočinout


Holky nepřipadá vám někdy, že takovýhle ženský, který vstávají v 10 a na domácnost pečou mají ty nejlepší chlapi, který by za ně dýchali, zatímco my "blbé" které péčí o domácnost padáme na hubu máme prostě smůlu a doma sobce, kteří to nikdy neocení?
Bylo by asi dobré si občas zahrát na sobce, na všechno se vykašlat a myslet jenom na sebe..Ale asi hned na začátku, protože potom, když už je to zajeté v kolejích, ve kterých to je, je to asi prd platný

Jé, nějak jsem na tuhle diskusi zapomněla a teprve teď jsem zjistila, že se zase probírá to, co jsem psala někdy před půl rokem. No ale v podstatě se vlatně nic nezměnilo. Chodila jsem čtvrt roku do práce na zkrácený úvazek, ale jelikož neplatili, tak jsem zase zkončila doma..... Celou dobu bylo všechno při starém, ale jelikož jsem dělala jen na pár hodin, tak jsem zvládala a stíhala. Ivano, proč jsem měla tři děti? Dvě jsme plánovali, dokonce jsem několik let nemohla otěhotnět, až po 4 letech. Třetí se narodilo, když jsem užívala antikoncepční čípky, je to paradox, tak dlouho jsme na děti čekali a pak úplný opak, ale asi právě proto jsem nedokázala jít na potrat. Je pravda, že už tehdy jsem věděla, že to doma není tak, jak bych si představovala, ale byla jsem na mateřský, tudíž pořád doma a brala tedy jako samozřejmost, že je to všechno na mě, když manžel vydělává. A i ten pohled, jak tady zmiňuje Eva, že je leckde zažitý, že mužský se má obskakovat, když je unavený z práce (tedy jak píše, že je to názor venkovských pipin ). Teď mám období, kdy jsem si to v sobě trochu urovnala, byla jsem předtím dost dlouho rozhozená, že nemám práci a připadala si tak nějak méněcenná a snažila se vzít cokoliv s rozumnou pracovní dobou, ale po tom čtvrt roku, co jsem pracovala v podstatě zadarmo a dělala jsem blbce doma i v práci, tak teď mám v sobě takový klid. Už dělám blbce jen doma. Teď v pondělí šel manžel k zubaři, nejmladší syn už od minulého týdne pobrekává, že ho bolí zub, tak jsem chtěla, aby ho vzal manžel sebou, že to se zubařem domluvím. Aby se to odbylo při jednom čekání (nevím, jak kde, ale tady je to tak na 3 hodiny v čekárně...). Manžel se rozčílil, že to raději nikam nepůjde a nakonec šel sám. Kluk měl včera horečku(už podruhé zánět u zubu), takže dneska jsem ráno volala zubaři, jestli nás vezme  a pěkně si se synem vystála frontu, vyslechla si, jak je rozmanzlený, že brečí atd.... Píšu to jen proto, že když jsem se o tom bavila se sousedkou, tak ta mi povídala, že přeci po manželovi nemůžu chtít, aby chodil s dítětem k doktoru..... Asi si to fakt děláme samy, to jak se k nám chlapi chovají...

Upravil(a) Iveta X (5. 4. 2007 19:21)

Těžký opakující se problém...:nedoceněná žena v domácnosti!!! Někde v novinách jsem viděla nějaký statistický rozbor, že kdyby všecky věci, co ženská doma udělá, vykonaly služby, stálo by to měsíčně asi 35.000,-Kč. To my asi všecky víme. Ale co s tím? Víš co? Nic. Tak daleko ještě nejsme, ALE...........
    Představ si, jenom si tak představ, že máš někde doma, třeba na lednici, nebo já nevím kde, takový maličkatý trezorek, růžový, nebo prostě takový, jak se Ti líbí, aby byl pro Tebe roztomilý. No a ještě si představ, že Ti tam těch 35.000,- každý měsíc, každého prvního, nebo patnáctého, nebo posledního prostě přijde. Vži se do toho, prosím, aspoň na chvilku! Tak, seber ty peníze a udělej s nima, co chceš. Jsou Tvoje. Ne dětí, ani rodiny, ale jenom Tvoje. Máš to? Je to tak těžký o tom aspoň snít? Jsem už stará baba, děti jsou skoro dospělé, ale tohle mi pořád funguje... Ahojky, LViktorka

Upravil(a) LViktorka (5. 4. 2007 22:17)

lupina montana napsal(a):

Viktorko! Mám to! Všechno to mám! I trezůrek i všechno!! Ale jak ti, krucisakr, funguje zhmotnění těch prašulí??????????????????

To neřeš, prostě tak jak se Ti tam doma objevil, seber to, obleč se, uprav, nebo taky ne, jak chceš a utíkej nakupovat. Nebo do kasína, na Kanáry, je to na Tobě, mně to stačí, protože dkyž mám málo, řeknu si:"a jednou jsem ještě udělala toto a tamto, a dostala jsem za to tolik a tolik (když potřebuju stotisíc, tak tam mám stotisíc, chápeš?) no, a to je všechno.

Nějak jsi zvadla. Vždy to nejde, no ale někdy zas jo. Pro jiné chvíle, takové ty úplně moc plné vzteku mám něco jiného: Mám takovou skleněnou kouli, vypadá jako bublina, vznáší se ve vzduchu. Trčí z ní hlaveň nějaké velké zbraně. Nastoupím do ní, po průhledných schodech, po laně nebo po žebříku, podle toho, kde zrovna jsem. Zadám cíl cesty.Kdekoliv.Všude se dostane. Zaměřím na člověka nebo objekt, kterého se chci zbavit a vystřelím. Zmizne to všecko, fakt, nehlučně, bez následků. Někdy jsem měla problém třeba s nějakými pozůstalými po komsi, koho jsem zlikvidovala, třeba děti, nebo příbuzní, přátelé, proti kterým nic nemám. Musela jsem upravit funkci mé koule tak, aby vymazala z paměti všem všechny vzpomínky na moji oběť. Také mi někdy pouhé odstřelení nestačilo, abych se přestala vztekat, tak jsem to posílila tím, že ze zastřelené oběti spadli na zem šaty a všechno, co měla na sobě, zmizelo jen tělo. Do těch oblečků jsem potom kopla, nebo je spálila. Je to asi morbidní, ale je to dost účinné.

Iveta X napsal(a):

... Asi si to fakt děláme samy, to jak se k nám chlapi chovají...

Ono někdy pomůže radikálně ke svým zlatíčkům změnit přístup ... pak ti buď ubude to nejnáročnější dítě (manžel) a nebo - v lepším případě - přibude pár pomocných ruk. Je to hop nebo trop, ale jak tak čtu tvou situaci, vždycky můžeš jen vydělat.
A určitě je dobré zapřáhnout děti, jak psala Eva - především pro ně, připraví je to na život.
Já pod dojmem jednoho dílu výměny manželek udělala tabulku na všechny domácí práce a přidělila nám všem rovnoměrně služby, protože všichni trávíme v zaměstnání nebo ve škole (vč. mimoškolních aktivit) asi tak stejnou dobu. Nésu nijak zvlášť důsledná, takže jim dodržování tabulky vydrželo cca 14 dní, ale uvědomili si (vč. mé drahé polovičky), že je toho doma na práci vcelku dost, a když si dnes řeknu - nebo dokonce, když vidí, že nestíhám, tak bez problémů pomohou (a někdy aj sami od sebe, zlatíčka moje ). A já pak už jen děkuju a chválím (to jim dělá dobře )

Viktorko, ty jsi takový "tulák po hnězdách", viď..... No ale vážně, tu knížku jsem četla několikrát, je krásná a pomáhá. Jestli máš čas, tak mrkni na tohle http://ld.johanesville.net/london-01-tu … ach?page=9  Našla jsem ten úryvek, z kterýho mě až mrazí. Myslíš, že něco takovýho může být ve vyjímečných případech reálný?

LViktorko, tys asi měla na mysli líheň na peníze na mě teda po dobu mého manželství žádný růžový trezorek na lednici nečekal a pokud třeba čekal, tak z růžového trezorku jsem si vytáhla akorát ten obnos, co jsem tam sama vložila. Navíc pro mě manželství byla černá díra, kam jsem vložila značnou částku peněz a už jsem je v životě neviděla. Místo růžového trezorku mi tak nějak přijde patřičnější temnej kanál
No nic, omlouvám se. Třeba jsem nepochopila, co jsi tím růžovým trezorkem vlastně měla na mysli