Tak to je Jájo Tvůj manžel zase opačný extrém. Já snad taková nejsem, snažím se trestat i chválit a odměňovat, když je za co. Oni mi to moje děti v dospělosti řeknou, co jsem dělala špatně, tak jako já to často probírám s mou makou, co mi vadilo. Ale přistihla jsem se, že některý chyby stejně opakuju...

Jojo, když se jako prvňáčci dvojčata učili psát, to bylo o nervy tuplovaně. Občas jsem se neudržela a zařvala, načež jsem se dozvěděla, že jsem hysterka a na děti se musí v klidu a on mi předvede, jak se to dělá správně. Notak jsem si šla vedle zapálit - ještě jsem nedokouřila a tatínek řval jako bejk... I típla jsem vajgla a šla jsem to s nimi dopsat... a pak už mi to zůstalo, protože buď nebyl doma nebo měl cokoli "důležitějšího" než úkoly.

Šestý den přesčas“


     Než Pán Bůh vytvořil ženu, pracoval už šestý den přesčas. Anděl se zjevil a řekl: "Proč se tou jednou bytostí zabýváš tak dlouho?"A Pán Bůh odpověděl: "Viděl jsi její specifický popis? Musí být kompletně omyvatelná, ale ne plastická, musí mít 200 pohyblivých částí, všechny nahraditelné, musí fungovat na černé kávě a zbytcích, musí mít lano, které udrží najednou dvě děti a které zmizí, když ty se pak postaví na vlastní nohy.Musí mít polibek, co vyléčí cokoliv od odřeného kolena ke zlomenému srdci a musí mít 6 párů rukou."Anděl byl ohromený tímto požadavkem.
Pán Bůh zareagoval: "Víš, ty ruce, to není problém. Problém jsou tři páry očí, co matky musí mít. Jedním párem očí musí vidět skrz zavřené dveře a bude se ptát dětí, co dělají i přesto, že to bude vědět. Další pár vzadu na hlavě, aby věděla, co potřebuje vědět, přestože si nikdo nebude myslet, že to dokáže. No a třetí pár bude vpředu na hlavě. Ty jsou na dívání se na plačící dítě, a těmi bude vyjadřovat, že mu rozumí a miluje ho i bez vyslovení byť jen jediného slova." Anděl se pokoušel zastavit Pána Boha: "Je to příliš práce na jeden den, počkej aspoň do zítřka, pak to dokončíš!" "Ale to nemůžu!" zaprotestoval Pán Bůh, "jsem tak blízko k dokončení tohoto stvoření. Je tak blízké mému srdci. Ona už uzdravuje sama sebe, když je nemocná, a dokáže živit rodinu!" Anděl přistoupil blíž a dotkl se ženy: "Ale ty jsi ji udělal tak měkkou, Pane." "Je měkká," souhlasil Pán Bůh, "ale taktéž jsem ji vytvořil tvrdou a neochvějnou. Ty nemáš ponětí, v čem musí vytrvat, nebo co úspěšně dokončit." "Bude schopná myslet?" zeptal se Anděl. Pán Bůh odpověděl: "Nejenže bude schopná myslet, ale bude schopná i zdůvodňovat a vyjednávat." Anděl si potom něčeho všiml, natáhl se a dotkl se tváře ženy. "Aj, vypadá to, že tenhle model ti promoká. Říkal jsem ti, že jsi do ní zkoušel vložit příliš mnoho.""To není promokání!" namítl Pán Bůh, "to je slza." "Na co je slza?" zeptal se Anděl. Pán Bůh odpověděl: "Slza je její způsob pro vyjadřování radosti, smutku, její bolesti, jejího rozčarování, její samoty, jejího žalu i hrdosti."Anděl byl ohromený. "Ty jsi génius, Pane. Myslel jsi na všechno.""Ženy mají sílu, co okouzlí muže. Nosí děti, nosí utrpení. Nosí povinnosti, ale přitom drží pohromadě štěstí, lásku a radost. Usmívají se,když chtějí křičet. Zpívají, když chtějí plakat. Pláčí, když jsou šťastné a smějí se, když jsou nervózní. Perou se za všechno, čemu věří. Postaví se proti nepravosti. Neberou "Ne" jako odpověď, když věří v lepší řešení. Nepotřebují nové boty, aby je mohly mít jejich děti. Jdou k lékaři s ustaranou přítelkyní. Milují nepodmínečně. Pláčí, když jejich děti excelují a radují se, když jsou jejich přátelé
oceněni. Jejich srdce se lámou, když zemře přítel. Trápí se při ztrátě člena rodiny, ale stále jsou silné. I když si myslí, že už jim žádná síla nezůstala. Vědí, že pohlazení a polibek vyléčí zlomené srdce. Ženy jsou různých velikostí, barvy a tvarů. Budou řídit, létat, chodit, běhat. Srdce ženy je to, co způsobuje, že se svět otáčí. Ženy dělí od mužů mnohem víc než jen porod - nosí radost a naději.
Nabízí soucit a ideály. Ženy mají vždycky co říct a co darovat." Anděl se již přestal ptát a nechal Pána Boha pracovat.


Toto má být připomínkou, jaké jsou ženy…

Ještě jsem si vzpomněla na jednu větu: Musíme se pochválit sami neb nikdy jiný to za nás neudělá...;-)

No tak jsem to konečně všechno poctivě přečetla a jsem v šoku z toho jací ti chlapi jsou!!!A tak vytočená že to ani nemá obdoby.Jsem sama-rozvedená se čtyřletým klučíkem ale než teda tohle-zlatě svatě být si sama.No všechno má sovje ale proboha ženský co blázníte proč se neozvete???Já vím že po několika letech to jde huř ale ne že to nejde vubec!!!Pomalu ale jistě, jak psala Iveta? s tou večerní kávou nakonec si ji manžel uvařil sám a myslím že ji uvařil i manželce...to je přesně ono...začínat pomalu ale začít něco dělat!!!Já to prostě nechápu, manželství a partnerství vubec je rovnocený vztah (MEL BY BYT) a ne to co vy tady popisujete?
Prosím aby se ozvala aspon jedna(raději více) holek, žen, které to tak doma nemají.Pokud si tyhle řádky přečte někdo kdo se chce vdávat...pane bože ten se zděsí.
Ježíši takhle rozčilená jsem dlouho nebyla, no už mě to trochu přechází. Jak tam někdo psal s tou dovolenou??Hruza děs.Že jste byli udřené víc než doma...

Tak se pzývám, takhle to teda doma nemám a jsem za to ráda. Myslím že těm co by se chtěly vdávat pomůže rada, že za týden soužití poznáš víc než za 5 let chození a to z vlastní zkušenosti, jsem tenkrát uvažovala že rychle vycouvám..........ale po 14 dnech se to jaksi stabilizovalo a teď je to perfektní a jen mezi váma mám pocit, že se chovám jaksi nepatřičně, když ráno vstávám jako poslední člen rodiny, manžel chystá snídani a kluk umývá nádobí. A když jsem nemocná tak kolem mně poskakují. A když dlouho sedím u pc tak za mnou muž přijde a začne mi masírovat ramena, a malý se ptá jestli mu nehcám nějaké prádlo na žehlení. A úklid probíhá tak že se na to v sobotu po obědě vrhnem všichni a za tři hoďky není o čem mluvit. To sice moc neplatí v létě, ale já taky nesekám trávník a nevyhazuji králíkům, ale já ani nevím, jestli je ještě máme:-(
Jo a vařím stejně jako tiina, ještě že to baví malého a tak vaří skoro tak často jako já ale líp.-)))
Chce se mi napsat, jaké si to uděláte, takové to máte, ale je fakt, že spíš záleží na tom, Koho si vezmete a jak to spolu začnete řešit hned od začátku, s někým nehne nic a nikdy..................... a to je mi vás pak fakt líto, protože takový život bych vážně žít nechtěla
a pivo manželovi přinesu ráda, on mi za to přinese časopis do vany.

Upravil(a) Májajája (16. 2. 2006 14:00)

no mě nepomohlo ani to soužití před svatbou
mě to zezačátku ani nevadilo, manžel dělal na baráku (samozdřejmě jsem mu pomáhala: až někdo budete chtít obložit koupelnu stačí říct) a pak jsem uklidila, uvařila - teda je fakt, že se občas stalo, že si nebylo kam ani sednout. Ale teď přeučuju a nevěřili byste jak je to náročný. Nejvíc práce mi dá - neudělat to radši sama.

to já jsem zase myslela, že se všechno změní až doděláme bydlení

kolko, jenomže ono se to vyvinulo do toho, že manžel přestal dělat na baráku (neměl čas, když měl milenku) ale nějak ho nenapadlo, že by mohl něco udělat doma. Nejlepší bylo, když ležel na sedačce a buzeroval dceru, aby mi šla pomoct, že mám hodně práce.
Ale já se teď už nedám: když jsme oba doma a on bude ležet tak si vezmu knížku a neřešim to.

Michaelo, myslíš jako jít něco dělat, že se připojí?
Ale já ho to naučim anebo ho vyměnim

kolka,to je skutečné?! Teda pokud ta ta dotyčná měla třeba jen ze zlomku doma
tak bych té poslední větě dala největší důraz!

Bety a žiješ na planetě zemi?To byl samozřejmě vtip:-)))
Hlásí se někdo další?
budiž ti to přáno, přesně takhle by to mělo fungovat!!
A co ostatní už jste zkoušely něco pomaličku měnit?

kolka: ano, dokonce jsem psala že i v mojem okolí se manželé chovají jako u nás - neznám ani jednoho ze sousedů, který by např. doma neopravoval, nevylepšoval na baráku, na zahradě, nechodil nakupovat - snad je to tím, že jsme malé městečko a žiju v ulici se samými rodinnými domky? Jeden můj soused se např oženil ve 45 letech, vzal si paní s pubertálníma holkama (2) mají malého synka, narodil se vloni ten chlapeček, a jak se o manželku a děti stará! Předtím doopatroval až do konce jeho dní svojeho starého otce, který měl Alzheimera. My máme u nás (ale v samostatné bytové jednotce) taky tchýni která má 83 let a Alzheimera - musíme se postarat oba dva. Snad vztahy na malých městech a na vesnicích jsou trochu lidštější? Já ale osobně myslím, že ti manželé se tak chovají proto, že si to ženy nechají líbit a samy se pak jako služky cítí. Myslím že na tom není nic šptného říct chlapovi i víckrát po sobě např. umyj nádobí, oprav kuchyňskou linku... ono je to samotné nenapadne, to nejsou pro ně důležitosti, nepořádek ani nevidí... to není žádné doprošování, to jsou prostě organizační záležitosti, proto se necítím uražená když musím manželovi něco víckrát zopakovat.

Jo pravda, griluje manžel. Ikdyž já to maso musím nakoupit a naložit. A ty opravy na baráku - u nás asi platí to, že kovářova kobyla chodí bosa. Manžel je zedník, ale doma už několik let (vlastně od té doby, co jsme dali barák trochu do kupy-8 let) na nic nesáhl. Je třeba natřít okapy, vyspravit střechu u komína, chtěla bych stříšku nad venkovními schody, zakytovat a natřít okna atd. Já taky nemám žádný příjem, 12 let jsem brala rodičovský příspěvek, teď mám podporu, takže to táhne on, jemu to i trochu vyhovuje,  protože jeho starost je vydělat, ale aby se s tím vyšlo, ušetřilo a všechno poplatilo, to už je na mě... Ale tohle mi vůbec nevadí, určitě je to výhoda mít společný peníze. Sice ho někdy zkouší kolegové v hospodě naočkovat, ale v tomhle se naštěstí opravdu schodneme. Já bych taky brala práci na půl úvazku i třeba za minim. mzdu, ale tady na ní nemůžu narazit. Je to malé město a lidi si takové místo předávají mezi známými a příbuznými. Celý úvazek nebo dokonce směny nezvládnu, popisovala jsem tu, co všechno na mě doma leží. Já jsem už tak vyčerpana, ale každý to ironizuje. Copak je to něco špatnýho přiznat, že už nemůžu?