29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Ale jo, já taky zkoušela - nakonec ze začátku pomáhal... Jenomže ono je to tak strašně únavné, opakovat do zblbnutí jedno a to samé, zvlášť když vidite, že ta snaha prostě není. On vyslechnul (aspoň teda vypadal, že poslouchá ), ale neudělal stejně nic. Zkoušela jsem všechno možné, včetně "ale já jsem dneska strašně utahaná, tak budeme radši spát" a itálii prostě nějak nezvládám. Možná by ta "převržená kredenc" pomohla - zvlášť kdybych ji převrhla na něj
.
A jak tak pozoruju ve svém okolí, nejsem na tom nejhůř - nechlastá, nehoní zajíčky, nějaké peníze domů dává, děti ho mají rády - akorát doma nepomůže. Ale abych byla objektivní - nebuzeruje z kanape, že chce kafe, ale jde si ho uvařit sám, popelník po sobě vysype, na záchodě splachuje (jen to prkýnko nedává dolů )
Není tady
Ivetko no tak to blahopreji:)Normalne kdybys byla vedle me tak Ti za to dam snad i darek:)))Protoze tohle je veliky krok k lepsimu zivotu.Rekla bych ze kdyz na manzela pritvrdis tak ti to nebude mit za zle...spis se lekne a kdo vi co se mu honi hlavou ze si najednou tak zprisnela.)))Ze by milenec?))
Není tady
Iveta X:
to víš, že to nejsou planý řeči a že to pomáhá!!!
A opravdu funguje:
- jaký si to člověk udělá, tak takový to má!!!!!!!!!!!!!
- lidé se k člověku chovají tak, jak jim ten člověk DOVOLÍ, aby se k němu chovali!!!
Není tady
Ještě mě napadá jedna věc, která s tím možná souvisí. Manžel včera dělal u lidí, který jsou celkem úspěšný podnikatelé, na první pohled nóbl lidi. Domů přišel úplně šokovaný, protože podle jeho vyprávění ty lidi žijou jako čuňata, i v tomhle počasí chodí doma v botech, v baráku zima a před manželem se hádali, kdo půjde zatopit. V dětském pokoji otvor na půdu zakrytý jen kartonem, vyprávěl docela drsný věci, který ani nechci rozepisovat.... A manžel prohlásil: jak je to hezký vracete se do našeho domova. Vám to možná nepříjde, ale z jeho strany je to obrovský úznání, on totiž nikdy nechválí ani oklikou. Možná mu došlo, že mít doma uklizeno, navaříno a čisto není taková samozřejmost. Nedělám si naděje, že se ze dne na den změní, ale chtěla bych zkusit nepovolit v některých věcech, který se mi podaří "vybojovat". Ráno jsem našla opět jeho trenky hozený přes mou kabelku, takže večer plánuju malý nátlak, aby si je uklidil, uvidíme ....
Není tady
Ivetko :do toho:)Nepovoluj:)
Není tady
Ivetko, ještě že dobře vidíš, představ si, že bys trenky strčila do kabelky s dojmem, že je to kapesník, a potřebovala se cetou do práce v busu vysmrkat:-))))
P.s.ponožky by byly jistě horší....:-)))
Není tady
No při jeho velikosti XXL bych ty trenky mohla nacpat leda tak do nákupní tašky.
Není tady
No,já to doma řeším taky.Zrovna včera jsme se strašně pohádali, když jsem mu řekla, že musí pomáhat doma, že nejsem služka. Jsme spolu sedm let, svobodní, bezdětní. Bydlíme v jeho bytě, ale vše dělám jen já. Sem tam pomůže, ale neuvědomí si, že za týden je třeba dělat stejnou činnost znovu(např. vysávat). Když jsem nemocná, vydrží se starat jeden den, pak už ne. Vážně uvažuji, že od něho odejdu. Finance máme zvlášť, nic ho nestojím, když to napíši takhle nehezky. Fakt nevím, co toho chlapa mám. Je sice na mě hodný, ale nikam nechodíme, na dovolené nejezdíme a spolehnout se na něho nemůžu. On to prostě nestihnul, tak bude oběd až v sedm, vždyť se nic neděje. Tři měsíce jsem bydlela jinde, za tu dobu ani jednou nepovysával, neutřel prach, prostě doma neudělal nic. Prádlo si nosí do koše na prádlo sám, když už mě štvalo, že musím po něm sbírat svršky, přestala jsem to dělat, tím pádem neměl vypráno, a když se divil, kde má to tričko, co si chtěl vzít a jak to, že není čisté, tak jsem mu řekla, že kdyby bylo v koši, tak by vyprané bylo, ale jak mám vědět, že něco, co leží na zemi, se mělo vyprat? Od té doby aspoň tohle dělá. Ach jo.
Mili:no byt tebou tak se poohlidnu jinde kdyz nemate zavazky...musis ale sama vedet jestli Ti stoji za to mu slouzit nebo ne...
Není tady
No já si myslím
, že to už máme tak nějak v genech. Ženská doma musí makat chlap ne. Viděla jsem to doma, máti všechno odedřela, otec si po sobě v životě nic neuklidil. A naši drahouškové mají výchovu od maminky... přece nebudeš uklízet, mýt nádobí, starat se o děcka. To když bráchovi jeho budoucí(teď už minulá nevěsta) řekla před mojí máti, že by jako mohl aspoň utřít nádobí no to byl oheň na střeše. Matka z toho byla na prášky všade vykládala jak se má Toník špatně jak musí utírat nádobí. Jenom jsem se smála. Dodnes se Toník neoženil a asi neožení, protože žádná není jak maminka aby ho v 31 letech ráno budila do práce chystala mu snídani a vypravila ho. Když to požadoval od přítelkyně tato samozřejmě odmítla tak bylo zle. Chci tím jen naznačit, že z velké části za to můžou maminky.
Není tady
S tchyněma už bohužel nic nenaděláme. Ale my - naše generace maminek - to musíme změnit a naše děti (obzvláště syny) vychovávat jinak!!!
Není tady
Přijede jednou manžel domů a vidí, dveře do baráku otevřeny, jeho tři děti venku v pyžamech, pobryndané, umazané a sypou tam mouku na psa, dveře do domu otevřené, na nich nános jakési hmoty, vběhne dovnitř a vidí - v kuchyni hrozný nepořádek, rozlité kakou, rozsypané piškoty, na zemi kus chleba, lednička otevřená, všude špinavé nádobí, utíká po schodech nahoru a všude zakopává o špinavé oblečení a všude jsou ťápoty od psa, v koupelně je špinavé umyvadlo plné pasty a rozlitý šampon a vysypaný prášek na praní a dostane hrozný strach, že se něco stalo jeho ženě. Volá a vběhne do ložnice a tam leží jeho manželka v posteli a čte si knihu. Na dotaz co se stalo, odpoví: víš, miláčku, jak se každý den večer ptáš co jsem ,proboha, celý den dělala? Tak dneska jsem to nedělala!
Přeji vám hezký den a vydržte
Takže pokus na našich synech...prostě musíme je naučit makat, jinak další generace žen spláče nad výdělkem....nechci se chválit, ale.... ha ha...dobrý začátek,
manžel právě chrní u telky( plus, že je doma, ale zase je vidět , že nic nedělá-chudák jeden unavená),no a syn (11 let) si dal do trouby pizzu, pak se snažil z prádla roztřídit ponožky na jeho, moje a manželovy- přátelé, každý máme jiné číslo ( 36,39 45), ale on to neteril... ale barvy trefil, tak nehážu flintu do žita, příště to bude lepší...ostatně oželím nesrovnané, tudíž liché ponožky za cca 5 Kč od vietnamců- a bacha na věc, dnes sám od sebe vynesl koš na smetí- nechápu, ale raději nepátrám, třeba je tam vyhozené něco, co jsem neměla vidět :-)))
Helgo, to bych mohla zkusit (ale to platí o malých dětech...)
já" nechávám " muže samotného doma, jsem li se synem na horách, nebo v létě na dovolené - v podstatě se jedná vždy o týden...
-vždy zaleju kytky pořádn+, aby vydržely
-před odjezdem nepovlíkám, spíše až při příjezdu
-před odjezdem neluxuji to opravdu nemá cenu
-kuchyň je celá čistá, ale při příjezdu skoro k nepoznání - opatřila jsem myčku, tak už je lépe.
-po příjezdu musím vyvětra, všude nakouřeno...je-li někde něco propáleno, nekze časem řešit - takže dojde na roční odpisy, jako v účetnictví...
jinak
1x jsme měli vytopeno, protože manžel zavadil o kohoutek ve sprše (měl ji jak z praku) - naštěstí to bylo hned první den mého odjezdu, takže v podstatě uvedl byt do pořádku během týdne - to měl chudák, co dělat
1x si cosi ohříval v pekáči- ale ta smůla usnul ( že podvlivem není polehčující okolnost) a snad nebýt jeho bratra, že ho včas vzbudil ( aby šel do práce - ohřívat začal až silně po půlnoci), tak nevím nevím, bždy tvrdím, že už bych byla mladá vdova..a on mi na to vždy odvětí: jen vdova....takhle roztomile laškujeme:-)))
letos po návratu z hor je zatím vše OK, tak pemýšlím, co se děje...ale vím, že se ponejvíce zdržoval v místní hospoůdce, a tam ať jsou klidně vytopeni, či učmouzeni...
houwgh
Není tady
to Michaela.43: Hele, nemáme náhodou stejnýho chlapa ??
Ikdyž - no, ten můj občas i uklízí a vaří, ale fakt vyjímečně. Umí doma pomoct, když na to přijde, ale necítí tu potřebu, protože přesně dle tamtoho vtipu - proboha, celý den jseš doma, tak co tady děláš ??
Když jsem před 4 dny na něj vystartovala za to, jak se ke mně zachoval, když jsem měla spálovou angínu (už jsem to tady popisovala), tak bručel něco v tom smyslu, že jsme manželé a ti si říkají, co ten druhý potřebuje atp., že stačilo prý, abych něco žbleptla. A že za těch pár let, co jsme spolu, jsem dodnes nepochopila, že nejsem sama, ale že jsme na všechno dva.
No, holky, dva .. tak o tomhle jsem se dodnes právě nepřesvědčila. Jsme spolu 5 let coby manželé + 1 rok k dobru. Ten jeden rok, to byla paráda. Neviděli jsme se tak často, jak bychom chtěli, každý z jiného města, tak jen společné víkendy a to byly fakt líbánky, na děti byl jak z cukru. Pak jsem otěhotněla a následovala ho - životní chyba ! Kamarádi, ryby, ryby, kamarádi .. ve dne, v noci, celé víkendy, každá minuta volna. Rodina ?? Věděl, že jsme a že má dceru. A rád se chlubil fotkama. Nic ale víc. Pak odjel na misi do Kosova (je voják z povol.). Celý půlrok mi chodili zamilované sms, jak mooooc nás miluje a jak moc se těší domů, že si uděláme krásnou dovču. Hmmm, taky jsem se těšila. Sama - tehdy teprve půl roku - v novém městě, se třemi dětmi, z toho nejmladší bylo miminko a ještě zdravotně hendycapované (má fenylketonurii).. Když přijel, začal kolotoč - ryby, kamarádi, kamarádi, ryby .. A jeho omluva ? Půl roku jsem je neviděl, půl roku jsem si nezachytal, chci si toho užít .. Držela jsem hubu a těšila se na tu krásnou společnou dovolenou.. Jeli jsme na Seč do přívěsu. A skončila po 3 dnech totálním fiaskem. Já lítala kolem dětí, do vody s nimi, vařila (na jednoplotýnkovém vařiči) pro celou rodinu (a nejmenší zvlášť její jídla), vodu v kanystru si nosila doslova na dvou prstech (dva 5-ilitrové kanystry) a na druhé ruce mi plandala dcera .. a manžílek ?? Asi uhádnete - ryby, kamarádi, kamarádi, ryby - neb i tam se našli kámoši, se kterýma se dobře pilo, hrály karty a chytalo v notně podroušeném stavu. Z "dovolené" jsem nakonec utekla a blahořečila jsem pak za pohodlí paneláku (lednice, pračka, myčka, 4plotýnkový vařič .. koupat jsme se chodili na plovárnu). On tam zůstal ještě další 4 dny - prý na ryby, ať si zachytá.
Pak jsem si vydupala, že takhle už to dál nejde, že jsem nonstop sama a že když potřebuju, není na koho se obrátit, že bych se ráda vrátila do svého rodiště, kde mám rodiče. Fajn, prý půjde se mnou. Požádal si o přeřazení do této posádky, povedlo se, tak velké stěhování. První půlrok ještě vcelku dobrý, to jsem i věděla, že mám manžela. Pak ale skluz do starých známých kolejí - vytvořili se nový kamarádi, tak opět klasika - ryby, kamarádi .. Když se ho občas ptám, proč není víc doma, prý ho to doma nebaví, jestli se mi prý líbí "gaučové" typy. Jenže nechce pochopit, že být doma nemusí znamenat rozvalit se na gauči a jen spát a žrát. Že být doma znamená si s námi povídat, věnovat se dětem, pomoct synovi třebas něco sestavit z lega (kluk za ním zpočátku ve snaze žádat o pomoc chodil, ale už před rokem to zcela vzdal), vzít děti na procházku, zatímco já tady třebas vyžehlím prádlo.. On se prostě dodnes s rodinou nesžil. Neví, co je sednout si a normálně si všichni třebas zahrát člověče nezlob se. A ani to vědět nechce, nemá zájem. Vyhovuje mu být "ženatý - svobodný".
A já na to fakt už nemám nervy ani sílu. Vadí mi už tolik věcí .. třebas to, že když se napije, je to ožrání do bezvědomí - nemá klapku, která by mu řekla Stop. Vadí mi jeho běhání za a s kamarády, na ryby už mám alergii. Vím, že jeho máma doma kmitala a kmitá dodnes, vaří, pere, peče moučníky .. já na kuchyň moc nejsem, mám raději rychlá jídla a buchtu koupím. Ale peru, žehlím, uklízím, vychovávám děti .. to, že umeju hajzlík a on už po hodině vypadá, že se na něj měsíc nemáklo, protože nejmenší špunt ještě pořádně smolit a čůrat do mísy neumí, už nikoho nezajímá. Že vydrbu koupelnu, ale malá si jde v rámci hry umýt ruce, vyčistit zuby .. a je to tam jak po výbuchu, už se taky nevidí. Že setřu prach, ale nábytek je černej, k tomu 3děti a zvířata (2 psy a 2 kočky) a tudíž se dost práší, takže už půl hodinky poté byste zase na nábytek mohli malovat, taky nezájem. Že vyluxuju, vytřu, ale ... a tak bych mohla pokračovat donekonečna. Dělám jedny a tytéž práce pořád dokola, ale uznání žádné. Připadám si už jak vyždímanej frigidní citron (protože už ani chuť na sex nemám), bez chuti k čemukoliv a bez iluzí či vůbec víry v lásku.
PS: zrovna včera říkali na Frekvenci 1, že čeští muži jsou v zahraničními ženami hodnoceni jako despoti a egoisti. Fakt asi na tom něco bude.
Upravil(a) Ela.. (16. 2. 2006 6:38)
Není tady
Tak já se musím překonat vrozenou skromnost a pochlubit se, že můj syn umí totéž, co holky a dneska už to dělá dokonce sám od sebe a bez držkování (občas) .
Ale nejvíc jsem se pobavila, když u nás jeden čas bydlel i se slečnou - holky, ten kmital jak ta největší matka-kvočna . To bylo pořád "není ti zima, nechceš polštářek, dáš si kafíčko..." Teda ona je normální holka a jak se okoukala, taky umyla nádobí nebo občas uvařila (paráda, když vám naservírujou až pod nosánek) a tak, ale jak chlapeček pečoval, to teda byl zážitek
.
Není tady
Ëlo,
u nás dtto včetně té klapky....
ti někteří muži ani nevidí či je nenapadne co je práce v domácnosti, jsou-li děti různého věku....já mám jedno dítko-takže v tomto ohledu to vždy šlo, když byl malý posbírala jsem těch pár hraček, teď má svůj pokoj a svůj bordel, který sice uklízí, ale až na moje vyzvání....a je to neustálé opakování:udělej, ukliď....
Ten můj je gaučo-hospodskej, jinak žádný záliby....ale jsou chvíle, kdy jsem raději, když je v hospodě, doma si otevřu jakýkoliv TV program, či pustím hudbu a hlavně nemusím na něj koukat jak chrní u telky, zatimco byse toho dalo udělat dost....a nemyslím pomoct v domáctnosti, ale i takové "banalitky "jako zazdít dírů ve zdi( v létě se kopal odpad, přeparkovat traktor-stojí nešikovně již 2 měsíce ve vjezdu, nestartuje, jeho auto má týden prasklou gumu....(já naštěstí jezdím svým- u nás by rodinné auto nešlo)
Není tady
Míšo, nemáš někdy chuť to rozseknout ? Já šílenou, jenže nás spojuje milionová hypotéka na panelákový byt, já sama bych jí neutáhla, když bysme byt prodali, ať se vyplatí, tak zůstaneme bezdomovci všichni - já, děti, ale i on, takže tudy taky cesta nevede. Fakt je to naprd, bludný kruh, ale právě kvůli té hypotéce nemůžeme od sebe. A někdy mám pocit, že i on by tohle trápení rád ukončil, nebýt tohodle dluhu.. Už zjistil, že rodina pro něj není, protože rodina = povinnosti. Že by byl raději s těmi svými rybami a kamarády.. Někdy "laškuje", že mě vymění za kamaráda.. Hm, já bych ho zase ráda vyměnila za klid a nebuzerování..
Není tady
Michaelo.43 - jak ti rozumím... Tyhle "banalitky" jsou nás nedovírající dvířka u skříněk - musely by se předělat panty a našroubovat úchytky, světlo v tmavé chodbě nesvítící přes rok - muselo by se sekat (zase si cvičím hmat, no http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png), odpadávající kachlíky v koupelně - muselo by se...
Snad jen ta hospoda chybí - u nás jen gaučing, občas noviny a televize - ale přiznám se, že občas si tiše žasnu nad jeho výběrem... Kdysi ho zajímala spousta věcí, dneska tupě zírá na ten nejstupidnější program, který zrovna běží¨- že by počínající stařecká demence?http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png
Není tady
Elo, tak takovou dovču jako ty jsem zažila taky. Navíc se schodujeme i v tom, že obě máme tři děti, takže víme, co to znamená, aby doma všechno ve všech směrech klapalo. Na dovolenou jsme jeli před dvěma roky, nejmladšímu byly tehdy dva roky a jeli jsme se známými, který měli stejně starýho prcka. Každý jsme měli na chatě svojí ložnici, společnou kuchyň a záchod. V chatce nebyla bohužel teplá voda, takže na veškerý mytí nás všech, nádobí a vaření jsem ohřívala, přenášela a přelévala ve starém prádelním hrnci. Jen podotýkám, že vážím 45 kg. Doma jsem musela sama všechno oblečení i jídlo zabalit pro nás všech 5 lidí. Zapomněla jsem na foťák, takže jsem si na chatě hned vyslechla jak jsem neschopná. Na chatě jsem musela pro nás všechny povlíknout (cíchy jsme měli svoje), vybalit, manžel čekal, až před něj postavím snídani, pak vyrazil do lesa nebo před chatkou popíjel pivo. Přišel opět až na oběd a zase dokola. Večer jsem sama musela ohřát a přenosit vodu pro všechny děti (nejdříve jsem myslela,že je mýt raději nebudu, ale fakt to nešlo, měly z lesa nánosy) a večeře opět na mě. Musím podotknout, že vyžaduje teplou večeři i oběd, takže jsem to nemohla odbýt polívkou z pytlíku a rybí pomazánkou. Dovolená byla pro mě za trest, doma se tolik nenadřu. Ty známý nechápali, měli manžela za dobráka a teď viděli jak se chová, jak na mě pořád křičí, že děti brečí, že makám jako debil. Začali mu domlouvat (u nich si dělí práce podle potřeby, on třeba uvařil malýmu kaši, ona ho mezi tím koupala...), manžel se nakonec s nima pohádal a z chaty jsme odjížděli dřív. Ani mi nepomohl zabalit, odešel zase do lesa a se vším mi pomáhali známý. Už k nám po tomhle přestali chodit, já se s nima sice vídám, ale už to není ono. Dělávali jsme na zahrádce táboráky a rozumněli si a to bohužel zkončilo. Tehdy jsem celých 14 dní nestála za nic, nemohla jsem se s ním ani bavit, byl mi po*n a přemýšlela jsem ze všech stran o rozvodu. On asi viděl, že to myslím vážně, tak se zase chvíli snažil, no ale už to nikdy nemůže být ono, nevěřím mu, nezmění se. Chvíli je to lepší a pak je na zabití. Vloni chtěl ject opět na dovolenou na jiné místo, ale zase do chatky k Orlíku, bez vody, tak jsem ho poslala do prd.... Teď hledám na internetu nějaký kempy s chatkama se sprchou a záchodem a hlavně bez vařiče. To je moje podmínka.
Není tady
Iveto, tak to se shodujeme i s tou váhou, já mám o 2 kg víc, tj. 47 kg (na 158cm výšku).
Není tady
Iveto, tak to je přesný. Taky když někam jedeme, tak on si zabalí svoje věci (oblečení a hlavně rybářské nádobíčko), ale všechno pro celý zbytek rodiny musím zabalit já (oblečení, jídlo, hračky, suroviny - ingrediencí pro nejmenší dceru, neb jak už jsem psala, nesmí normální jídla z důvodu fenylketonurie). Ale když něco zapomenu ve stylu foťák, vodítko pro psa či tak podobně, tak si vyslechnu něco ve stylu - na co myslíš atp.
Fakt ti chlapi (neříkám všichni, těm svatým se předem omlouvám), jsou na zabití !!
Upravil(a) Ela.. (16. 2. 2006 9:03)
Není tady
Tak to mám stejný názor. Když započítám i mého taťku, který už nežije, tak znám jenom tři chlapy ve svém okolí, který se hodí pro manželství. Například ta naše známá prohlásila, že si uvědomuje, jak dobře se vdala, protože její manžel jí opravdu ve všem pomůže a je na něj spolehnutí, taky dělá řemeslo až do večera, ale ten čas si prostě udělá a nevymlouvá se. Ať je kdekoliv, tak v 6 večer spěchá domů, protože pravidelně on večer koupe, krmí a ukládá děti, když je celý den nevidí.
To věřím, že když má Tvoje malá odlišnou stravu, tak se tím všechno komplikuje, vlastně musíš mít pořád vykřičník v hlavě, abys něco nepřehlídla. Mě to přijde, že chlapy před nějakým problém zavřou oči a nepustí ho k sobě. Tak to dělá můj manžel. Že dcera jedničkářka začala nosit z ničeho nic trojky? To toho nadělám, vždyť on nosil čtyřky a žije... To je jeho názor na např. tenhle problém. Já se jí snažim povzbudit, motivovat a on mi takhle podrazí nohy. Nebo dám synovi za trest zákaz hrát na počítači, když jsem zjistila, že nám lhal a on mu to opět dovolil. Když jezdil za prací a byl celý týden pryč, tak to pro mě byla oáza klidu, žádný stres, jídlo jsme s dětma odbyly, děti fungovaly, jak jsem jim řekla a i toho nepořádku bylo míň.
Není tady
Iveto, nevim co je s těma dětma lepší, ale můj manžel zase dceři zakazoval kvůli každý kravině se snad i koukat. Takže to mělo jedinej výsledek: bylo jí všechno jedno, ať udělala velkej průser nebo šlo jenom o maličkost tak z toho bylo obrovský pozdvižení a nikdy se nezjišťoval žádnej důvod. A ke všemu jenom zakazoval a na neurčitou dobu. Takže třeba jí za špatnou známku zakázal televizi, ale neřekl na jak dlouho a ani jí potom, když si to třeba opravila neřekl tak dobrý - můžeš se zase dívat na televizi. Takže jsem po určitý době začala všechno radši řešit sama a obcházet ho.
Není tady
Přesně tak, oni před problémy utíkají, vypnou se nebo dělají, že je nevidí (pokud je tedy skutečně nevidí). U nás je to tak, že když jsou děti protivné (třebas díky nemoci), tak se sebere a uteče - třebas na ty ryby, za kamarády.. A nebo prohlásí, že si potřebuje vypláchnout hlavu a ožere se do němoty.. A co ženská, ža nepotřebuje vypnout, vysadit, odpočinout si ?? Asi ne, ona není člověk, ale robot.
----------------------------------------------------------------------------------------------
Co vydrží ženská, to by člověk nevydržel ..
Není tady