Ivetko no tak to blahopreji:)Normalne kdybys byla vedle me tak Ti za to dam snad i darek:)))Protoze tohle je veliky krok k lepsimu zivotu.Rekla bych ze kdyz na manzela pritvrdis tak ti to nebude mit za zle...spis se lekne a kdo vi co se mu honi hlavou ze si najednou tak zprisnela.)))Ze by milenec?))

Ještě mě napadá jedna věc, která s tím možná souvisí. Manžel včera dělal u lidí, který jsou celkem úspěšný podnikatelé, na první pohled nóbl lidi. Domů přišel úplně šokovaný, protože podle jeho vyprávění ty lidi žijou jako čuňata, i v tomhle počasí chodí doma v botech, v baráku zima a před manželem se hádali, kdo půjde zatopit. V dětském pokoji otvor na půdu zakrytý jen kartonem, vyprávěl docela drsný věci, který ani nechci rozepisovat.... A manžel prohlásil: jak je to hezký vracete se do našeho domova. Vám to možná nepříjde, ale z jeho strany je to obrovský úznání, on totiž nikdy nechválí  ani oklikou. Možná mu došlo, že mít doma  uklizeno, navaříno a čisto není taková samozřejmost. Nedělám si naděje, že se ze dne na den změní, ale chtěla bych zkusit nepovolit v některých věcech, který se mi podaří "vybojovat".  Ráno jsem našla opět jeho trenky hozený přes mou kabelku, takže večer plánuju malý nátlak, aby si je uklidil, uvidíme ....

Ivetko, ještě že dobře vidíš, představ si, že bys trenky strčila do kabelky s dojmem, že je to kapesník, a potřebovala se cetou do práce v busu vysmrkat:-))))
P.s.ponožky by byly jistě horší....:-)))

No,já to doma řeším taky.Zrovna včera jsme se strašně pohádali, když jsem mu řekla, že musí pomáhat doma, že nejsem služka. Jsme spolu sedm let, svobodní, bezdětní. Bydlíme v jeho bytě, ale vše dělám jen já. Sem tam pomůže, ale neuvědomí si, že za týden je třeba dělat stejnou činnost znovu(např. vysávat). Když jsem nemocná, vydrží se starat jeden den, pak už ne. Vážně uvažuji, že od něho odejdu. Finance máme zvlášť, nic ho nestojím, když to napíši takhle nehezky. Fakt nevím,  co toho chlapa mám. Je sice na mě hodný, ale nikam nechodíme, na dovolené nejezdíme a spolehnout se na něho nemůžu. On to prostě nestihnul, tak bude oběd až v sedm, vždyť se nic neděje. Tři měsíce jsem bydlela jinde, za tu dobu ani jednou nepovysával, neutřel prach, prostě doma neudělal nic. Prádlo si nosí do koše na prádlo sám, když už mě štvalo, že musím po něm sbírat svršky, přestala jsem to dělat, tím pádem neměl vypráno, a když se divil, kde má to tričko, co si chtěl vzít a jak to, že není čisté, tak jsem mu řekla, že kdyby bylo v koši, tak by vyprané bylo, ale jak mám vědět, že něco, co leží na zemi, se mělo vyprat? Od té doby aspoň tohle dělá. Ach jo.

No já si myslím
, že to už máme tak nějak v genech. Ženská doma musí makat chlap ne. Viděla jsem to doma, máti všechno odedřela, otec si po sobě v životě nic neuklidil. A naši drahouškové mají výchovu od maminky... přece nebudeš uklízet, mýt nádobí, starat se o děcka. To když bráchovi jeho budoucí(teď už minulá nevěsta) řekla před mojí máti, že by jako mohl aspoň utřít nádobí no to byl oheň na střeše. Matka z toho byla na prášky všade vykládala jak se má Toník špatně jak musí utírat nádobí. Jenom jsem se smála. Dodnes se Toník neoženil a asi neožení, protože žádná není jak maminka aby ho v 31 letech ráno budila do práce chystala mu snídani a vypravila ho. Když to požadoval od přítelkyně tato samozřejmě odmítla tak bylo zle. Chci tím jen naznačit, že z velké části za to můžou maminky.

Přijede jednou manžel domů a vidí, dveře do baráku otevřeny, jeho tři  děti venku v pyžamech, pobryndané, umazané a sypou tam mouku na psa, dveře do domu otevřené, na nich nános jakési hmoty, vběhne dovnitř a vidí - v kuchyni hrozný nepořádek, rozlité kakou, rozsypané piškoty, na zemi kus chleba, lednička otevřená, všude špinavé nádobí, utíká po schodech nahoru a všude zakopává o špinavé oblečení a všude jsou ťápoty od psa, v koupelně je špinavé umyvadlo plné pasty a rozlitý šampon a vysypaný prášek na praní a dostane hrozný strach, že se něco stalo jeho ženě. Volá a vběhne do ložnice a tam leží jeho manželka v posteli a čte si knihu. Na dotaz co se stalo, odpoví: víš, miláčku, jak se každý den večer ptáš co jsem ,proboha, celý den dělala? Tak dneska jsem to nedělala!



Přeji vám hezký den a vydržte

Takže  pokus na našich synech...prostě musíme je naučit makat, jinak další generace žen spláče nad výdělkem....nechci se chválit, ale.... ha ha...dobrý začátek,
manžel právě chrní u telky( plus, že je doma, ale zase je vidět , že nic nedělá-chudák jeden unavená),no a syn (11 let) si dal do trouby pizzu, pak se snažil z prádla roztřídit ponožky na jeho, moje a manželovy- přátelé, každý máme jiné číslo ( 36,39 45), ale on to neteril... ale barvy trefil, tak nehážu flintu do žita, příště to bude lepší...ostatně oželím nesrovnané, tudíž liché ponožky za  cca 5 Kč od vietnamců- a bacha na věc, dnes sám od sebe vynesl koš na smetí- nechápu, ale raději nepátrám, třeba je tam vyhozené něco, co jsem neměla vidět :-)))

Helgo, to bych mohla zkusit (ale to platí o malých dětech...)
já" nechávám " muže samotného doma, jsem li se synem na horách, nebo v létě na dovolené - v podstatě se jedná vždy o týden...
-vždy zaleju kytky pořádn+, aby vydržely
-před odjezdem nepovlíkám, spíše až při příjezdu
-před odjezdem neluxuji to opravdu nemá cenu
-kuchyň je celá čistá, ale při příjezdu skoro k nepoznání - opatřila jsem myčku, tak už je lépe.
-po příjezdu musím vyvětra, všude nakouřeno...je-li někde něco propáleno, nekze časem řešit - takže dojde na roční odpisy, jako v účetnictví...

jinak
1x jsme měli vytopeno, protože manžel zavadil o kohoutek ve sprše (měl ji jak z praku) - naštěstí to bylo hned první den mého odjezdu, takže v podstatě uvedl byt do pořádku během týdne - to měl chudák, co dělat
1x si cosi ohříval v pekáči- ale ta smůla usnul ( že podvlivem není polehčující okolnost) a snad nebýt jeho bratra, že ho včas vzbudil ( aby šel do práce - ohřívat začal až silně po půlnoci), tak nevím  nevím, bždy tvrdím, že už bych byla mladá vdova..a on  mi na to vždy odvětí: jen vdova....takhle roztomile laškujeme:-)))
letos po návratu z hor je zatím vše OK, tak pemýšlím, co se děje...ale vím, že se ponejvíce zdržoval v místní hospoůdce, a tam ať jsou klidně vytopeni, či učmouzeni...
houwgh

Tak já se musím překonat vrozenou skromnost a pochlubit se, že můj syn umí totéž, co holky a dneska už to dělá dokonce sám od sebe a bez držkování (občas) .
Ale nejvíc jsem se pobavila, když u nás jeden čas bydlel i se slečnou - holky, ten kmital jak ta největší matka-kvočna . To bylo pořád "není ti zima, nechceš polštářek, dáš si kafíčko..." Teda ona je normální holka a jak se okoukala, taky umyla nádobí nebo občas uvařila (paráda, když vám naservírujou až pod nosánek) a tak, ale jak chlapeček pečoval, to teda byl zážitek .

Míšo, nemáš někdy chuť to rozseknout ? Já šílenou, jenže nás spojuje milionová hypotéka na panelákový byt, já sama bych jí neutáhla, když bysme byt prodali, ať se vyplatí, tak zůstaneme bezdomovci všichni - já, děti, ale i on, takže tudy taky cesta nevede. Fakt je to naprd, bludný kruh, ale právě kvůli té hypotéce nemůžeme od sebe. A někdy mám pocit, že i on by tohle trápení rád ukončil, nebýt tohodle dluhu.. Už zjistil, že rodina pro něj není, protože rodina = povinnosti. Že by byl raději s těmi svými rybami a kamarády.. Někdy "laškuje", že mě vymění za kamaráda.. Hm, já  bych ho zase ráda vyměnila za klid a nebuzerování..

Elo, tak takovou dovču jako ty jsem zažila taky. Navíc se schodujeme i v tom, že obě máme tři děti, takže víme, co to znamená, aby doma všechno ve všech směrech klapalo. Na dovolenou jsme jeli před dvěma roky, nejmladšímu byly tehdy dva roky a jeli jsme se známými, který měli stejně starýho prcka. Každý jsme měli na chatě svojí ložnici, společnou kuchyň a záchod. V chatce nebyla bohužel teplá voda, takže na veškerý mytí nás všech, nádobí a vaření jsem ohřívala, přenášela a přelévala ve starém prádelním hrnci. Jen podotýkám, že vážím 45 kg. Doma jsem musela sama všechno oblečení i jídlo zabalit pro nás všech 5 lidí. Zapomněla jsem na foťák, takže jsem si na chatě hned vyslechla jak jsem neschopná. Na chatě jsem musela pro nás všechny povlíknout (cíchy jsme měli svoje), vybalit, manžel čekal, až před něj postavím snídani, pak vyrazil do lesa nebo před chatkou popíjel pivo. Přišel opět až na oběd a zase dokola. Večer jsem sama musela ohřát a přenosit vodu pro všechny děti (nejdříve jsem myslela,že je mýt raději nebudu, ale fakt to nešlo, měly z lesa nánosy) a večeře opět na mě. Musím podotknout, že vyžaduje teplou večeři i oběd, takže jsem to nemohla odbýt polívkou z pytlíku a rybí pomazánkou. Dovolená byla pro mě za trest, doma se tolik nenadřu. Ty známý nechápali, měli manžela za dobráka a teď viděli jak se chová, jak na mě pořád křičí, že děti brečí, že makám jako debil. Začali mu domlouvat (u nich si dělí práce podle potřeby, on třeba uvařil malýmu kaši, ona ho mezi tím koupala...), manžel se nakonec s nima pohádal a z chaty jsme odjížděli dřív. Ani mi nepomohl zabalit, odešel zase do lesa a  se vším mi pomáhali známý. Už k nám po tomhle přestali chodit, já se s nima sice vídám, ale už to není ono. Dělávali jsme na zahrádce táboráky a rozumněli si a to bohužel zkončilo. Tehdy jsem celých 14 dní nestála za nic, nemohla jsem se s ním ani bavit, byl mi po*n a přemýšlela jsem ze všech stran o rozvodu. On asi viděl, že to myslím vážně, tak se zase chvíli snažil, no ale už to nikdy nemůže být ono, nevěřím mu, nezmění se. Chvíli je to lepší a pak je na zabití. Vloni chtěl ject opět na dovolenou na jiné místo, ale zase do chatky k Orlíku, bez vody, tak jsem ho poslala do prd.... Teď hledám na internetu nějaký kempy s chatkama se sprchou a záchodem a hlavně bez vařiče. To je moje podmínka.

Iveto, tak to je přesný.  Taky když někam jedeme, tak on si zabalí svoje věci (oblečení a hlavně rybářské nádobíčko), ale všechno pro celý zbytek rodiny musím zabalit já (oblečení, jídlo, hračky, suroviny - ingrediencí pro nejmenší dceru, neb jak už jsem psala, nesmí normální jídla z důvodu fenylketonurie). Ale když něco zapomenu ve stylu foťák, vodítko pro psa či tak podobně, tak si vyslechnu něco ve stylu - na co myslíš atp.
Fakt ti chlapi (neříkám všichni, těm svatým se předem omlouvám), jsou na zabití !!

Upravil(a) Ela.. (16. 2. 2006 9:03)

Iveto, nevim co je s těma dětma lepší, ale můj manžel zase dceři zakazoval kvůli každý kravině se snad i koukat. Takže to mělo jedinej výsledek: bylo jí všechno jedno, ať udělala velkej průser nebo šlo jenom o maličkost tak z toho bylo obrovský pozdvižení a nikdy se nezjišťoval žádnej důvod. A ke všemu jenom zakazoval a na neurčitou dobu. Takže třeba jí za špatnou známku zakázal televizi, ale neřekl na jak dlouho a ani jí potom, když si to třeba opravila neřekl tak dobrý - můžeš se zase dívat na televizi. Takže jsem po určitý době začala všechno radši řešit sama a obcházet ho.