29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
IvetaX:Ja taky nemela odvahu ale tak nejak jsem si rekla ze je lepsi se chvili placat v problemech a brecet nez mit problemy cely zivot...
Není tady
Iveto X
jedno malé bezvýznamné plus- to je dobrý forek....ale vím, on to myslel vážně...
Beruško,
nečeká tě to samé...čeká tě to, k čemu oba svým jednáním dospějete...myslím hranici, na kterou budeš ochotna jít. Některé nevadí starat se sama o domácnost, jiné by zase vadilo jen celý večer bez povídání koukat na telku(chlapi ale holt upovídaný nejsou).Taky nás manžel okřikuje, když se se synem bavíme třeba o škole, že neslyší, no a zrovna dávají reklamu....nic proti reklamě.
Beruško, nechci tě chytat za slovíčko: píšeš dovolí mi vyrazit do Prahy na nákupy- předpokládám, že nemyslíš týdenní nákup potravin, ale třeba hadříky, svetříky,knihy....ale zaráží mě to slůvko dovolí....bylo ti přeci 18 a nejedná se přeci o diskošku do 3 do rána....ale na druhou stranu, doufám, že mu dovolíš jít někdy s kamarády na fotbal, či pivo
A bacha na naočkovaný řeči kamarádů,zase takový kecy dovedly udělat průvan v mnoho domácnosti...
ale jinak žádné strachy, bude vše pokračovat dobře:-)))
Není tady
Ahoj všichni,
mám na vás jednu otázku. Prosím, neberte jí špatně, jen mě to zajímá:
"Proč chlapům dovolíte takovéto chování? Proč si člověk nechá líbit pozici "služky"?"
Snad to nezní špatně, nechtěla jsem se nikoho dotknout. Je to opravdu jen otázka, přemýšlím o tom, proč to tak je...
Není tady
Barborko i kdyz ja jsem od sveho mazela odesla tak ti odpovim...asi to bude tim ze nechcem detem vzit otce...pak asi taky tim ze vetsina zen ma strach z toho ze sami to nezvladnou...a dalsi vec?Mozna se i boji zeny jak bude reagovat okoli....u me nastesti vsechno proslo.A dalsi duvod proc si zeny nechavaji libit pozici sluzky je mozna to ze se nechteji hadat...Diteti jsem sice otce vzala(to rika BM ja bych nerekla),financne ziju z vyplaty do vyplaty ale zvladam to...sice si nemuzu nic koupit ale alespon nejsem sluzka...a jak reagovalo me okoli?No asi tak ze mi rekli no konecne si od toho sobce odesla:)
Není tady
Barborko i kdyz ja jsem od sveho mazela odesla tak ti odpovim...asi to bude tim ze nechcem detem vzit otce...pak asi taky tim ze vetsina zen ma strach z toho ze sami to nezvladnou...a dalsi vec?Mozna se i boji zeny jak bude reagovat okoli....u me nastesti vsechno proslo.A dalsi duvod proc si zeny nechavaji libit pozici sluzky je mozna to ze se nechteji hadat...Diteti jsem sice otce vzala(to rika BM ja bych nerekla),financne ziju z vyplaty do vyplaty ale zvladam to...sice si nemuzu nic koupit ale alespon nejsem sluzka...a jak reagovalo me okoli?No asi tak ze mi rekli no konecne si od toho sobce odesla:)
elementgirl,
nevím, ale tato pozice "služky" už vznikne asi dříve než jsou děti a než musí mít žena strach. Toto se asi rozděluje hned na začátku vztahu, kdy spolu dva začnou bydlet, ne? Tam asi nastane ta zásadní chyba. Já si to právě neumím moc představit... možná to je tak, že ze začátku vztahu to těm ženám nevadí (že se starají o domácnost jen ony) a pak už je pozdě to měnit... nemůže to být tímto? Já si to fakt nedovedu představit. Toto funguje u budoucí tchýně a tchána, on jen leží na gauči, zavolá "já mám hlad" a ona kmitá... on si ani ten talíř neuklidí ze stolu... když jsem to viděla poprvé, tak jsem měla oči jak tenisáky!!! Tohle mi prostě hlava nebere. Jsme partneři a né "služka a pán". Nemůžu to stále pochopit, proč si to někdo nechá líbit.
Není tady
Jo, tak to nějak bude - jak to popsala Elementgirl. Proč o rozvod žádají ve většině případů ženy? A to přesto, že to mají po rozvodu těžší než muži? Žena vydělává všeobecně míň než muž, ale děti zůstanou většinou jí, takže ona je musí uživit, alimenty vůbec neodpovídají realitě a v hodně případů je otcové ani neposílají. Zákony jsou tak děravý, že je často z nich nedostanou roky a opravdu je jen na nich, jak děti uživí. Další věc je bytová otázka. Další věc jsou naschvály během a po rozvodu. To jsou asi hlavní věci, z kterých mám strach a o kterých přemýšlím, když uvažuju o rozvodu. Mám strach, že neuživím děti, ale nedovedu si představit, že bych je u sebe neměla a nežila s nimi. A proč si to nechám líbit - to chování ze strany manžela? Já si ho teoreticky nenechám líbit, hádáme se kvůli tomu, pořád mu to opakuju, že už to nezvládám, že nejsem jeho a dětí služka. Ale, nechce to slyšet, odbyde mě, někdy má cholerický výstup, když pořád "otravuju", ale nic se nemění. Prostě nechce, má svůj názor a já s ním nehnu. Pokud se mi to nelíbí, tak ať se rozvedu. Jenže to jsme zase zpátky u těch důvodů, proč to není tak jednoduché sebrat se a jít....
Není tady
IvetaX:
ono třeba nestačí jen ho otravovat a vyčítat mu něco... udělej to jako on (jako si napsala, že to dělá on): měj svůj názor a ať s tebou nic nehne. On nepomáhá tobě, tak ty přestaň něco dělat pro něj... nepomohlo by toto?
A zásadní otázka: dokázal by on se s tebou rozejít??? Třeba si můžeš vyskakovat a tohoto se nemusíš bát.
Není tady
Nebudu muži dělat služku..... (úvaha)
mám doma muže, dítě,pracuji,domácnost leží pouze na mě, protože otec rodiny a živitel jakmile příjde z práce domů sedne s cigaretou-pardon lehne k TV, popřípadě v lepším případě jde rovnou do hospody a tudíž není vidět, že nic nedělá...Já příjdu z práce domů a relativně bych si taky mohla lehnout k TV, nebo nepřijít a jít rovnou za kámoškou.
Dítě příjde ze školy domů a marně čeká na jednoho z rodičů, aby si popovídali, nechalo se pohonit do učení a aby byla nějaká večeře.Jídlo ovšem musí někdo koupit.Kdo?Otec?To radši půjde na jedno.Matka!Takže zdržení v návratu z práce cca o půl hoďky.Pokec s dítětem a snaha o zkontrolování učiva-otec leží¨cí u TV?Ne! Matka, neboť víme, že ženy dovedou dělat i více věcí najednou.
Takže příprava večeře-přece i když sami jsme možná v dietce a večer není zdravé jíst, večeři pro dítko uklohníme.Větší děti už to zvládnou někdy i sami....
Otec se automaticky také ptá, co je k jídlu.... vaření- činnost cca na půl až hoˇdku.Nakonec manžel, není-li navařeno a má-li hlad, taky hlady neumře....
ale....
Úklid místností - veškerý visí na té osobě, které bordel a špína vadí....takže zatímco manžel sedí u TV, já mohu běhat po bytě s hadrem, smetákem a luxem...a nesmím při tom zaclánět u telky....jestliže nechci zhynout sama ve špíně
Mytí nádobí - myčka - ano velký ynález, ale nádobí do ní samo nenaskáče a nevyskáče - větší děti mohou pomoct.Mohl by i manžel pomoct, ale přeci nebude uklízet umyté nádobí z myčky, když ještě je nějaké čisté ve skříňce..
Praní prádla-pračka, ale musí se pověsit, pak uschlé sebrat a dát do nějakého bodu x -
Žehlení prádla-každý si žehlí sám-opět jde pouze je-li dítě větší... přece nechceme po světe chodit jako v sežvejkaném...
Uklízení si věcí po sobě-dítě zvládne svůj pokojík a na ženě je opět celý ostatní byt,
ale ona to dělat přeci nemusí, ale jak by to vypadalo, a jak bysme se doma vešli?
Tak až takhle to skoro u náís doma není, ale poraďte (PS kvůli takové banalitce se stěhovat a opouštět rodinu nechci :-)))
Není tady
Barborka napsal(a):
Ahoj všichni,
mám na vás jednu otázku. Prosím, neberte jí špatně, jen mě to zajímá:
"Proč chlapům dovolíte takovéto chování? Proč si člověk nechá líbit pozici "služky"?"
Snad to nezní špatně, nechtěla jsem se nikoho dotknout. Je to opravdu jen otázka, přemýšlím o tom, proč to tak je...
Barborko, to je docela jednoduché. Kdybych měla peníze, abych vyplatila naší společnou milionovou hypotéku, sbalila bych mu kufry a pááááá. Jenže bohužel peníze na vyplacení nemáme ani jeden, žádný vřelý vztah taky mezi námi už dávno není, sexuální hrátky se snažím omezit na minimum - kde není vášeň, není ani chuť, prostě stojí to za vyliš kapsu a řešení žádné. Možná tak za 20 let, až bude hypotéka zfouknutá ze stolu. A to už budu možná natolik otupělá, že mi to bude všechno jedno. Dnes se ještě bouřím a řvu - ale efekt stejný asi jako když hážeš hrách na stěnu.
No, prostě jsem byla blbá - zase jsem naletěla na sladké řečičky.
Není tady
Barborka napsal(a):
IvetaX:
ono třeba nestačí jen ho otravovat a vyčítat mu něco... udělej to jako on (jako si napsala, že to dělá on): měj svůj názor a ať s tebou nic nehne. On nepomáhá tobě, tak ty přestaň něco dělat pro něj... nepomohlo by toto?
A zásadní otázka: dokázal by on se s tebou rozejít??? Třeba si můžeš vyskakovat a tohoto se nemusíš bát.
Barborko, pokud bysme se rozešli, tak bych mu možná chyběla jako posluha, ale těžko by mě postrádal, jako ženu nebo partnerku. Třeba se mýlím a to bych byla ráda, ale zatím mi to nedal nijak najevo. Nepoznám, jestli mě má rád, protože se nechová jako člověk, který má rád. Nezajímají ho moje starosti nebo jak mi je, když jsem nemocná. Teď řeším problém s rekvalifikací, potřebovala bych jeho podporu, ale nechce se o tom bavit, prý má svých starostí dost.
Michaelo, máš pravdu, že je blbost se rozvádět jenom kvůli tomu, že chlap se nechce podílet na práci v domácnosti. Je to věc, která se dá řešit, když je přístupný nějakýmu rozhovoru a kompromisu. Jenže jak to udělat, aby ten mužskej trochu vnímal a přestal myslet sobecky. No řeknu Vám, po tom, co se tady dočítávám za věci, tak bych asi už do dalšího vztahu měla strach jít. Myslím si, že bych byla opatrnější, ale láska je slepá, třeba bych byla zase blbá....
Není tady
beruska123
Mno, řekl bych, že přátele si vybíráme, takže proč je nezměnit. Proč mít za přátele šovinistická prasata? Mužský šovinismus nakonec vyvolává stejný extrém na druhé straně – stačí si to tu občas přečíst. Naše generace by měla té příští generaci dát jako dárek narovnané vztahy mezi muži a ženami. Na druhou stranu, všimněte si, u jak mnoha žen se tyto stereotypy projevují v mluvě. Ten nejčastější projev je: „manžel mi pomáhá/nepomáhá v domácnosti, manžel mi pomáhá/nepomáhá s dětmi“. Manžel v domácnosti nepomáhá, ta domácnost je stejně tak jeho. Manžel nepomáhá ani s dětmi, ty děti jsou také (obvykle) jeho. Zároveň jeden partner nemá druhému co vydávat povolení k tomu, aby mohl jít ven – na nezadatelná práva se povolení nevydávají. Řekl bych, že místo stěžování to chce jednou „převrátit kredenc“, ono se to poddá. B., ty fakt děláš příteli snídani, svačinu a večeři? Tak tohle řeknu manželce, ta se potrhá smíchy. Jinak, máš pravdu, jsou to ubožáci.
Není tady
Milé maminky, manřelky a přítelkyně, které jejich partneři považují za služky, oni se k vám předtím tak nechovali? Jestli ne, kdy se změnili? Vrátila jsem se k mojemu předchozímu příspěvku - a opravdu, nikde jsem nenapsala "on mi DOVOLÍ" nebo "musím umýt nádobí".... to mi připadá strašné když vám milostivý něco dovoluje.... moc by mě zajímalo jak k takové situaci došlo, proč se dotyčný tak změnil nebo jestli byl vždycky takový a vy jste mu to tolerovaly.
Není tady
Tiino,
přesně máš pravdu.....ale která amilovaná ti to bude na začátku vztahu věřit a pak už je to jen zvyk....ale učím se učím změnit přístup po x letech...přijela jsem s nákupem domů,než jsem stačila sebrat visící prádlo,manžel začal cosi klohnit sobě k jídlu, jen jsem ho požádala, aby povolal k večeři i syna-museli se holt sjednotit na chutích...a taky to šlo.P.s. teď se dím u počítače,syn si dělá úkoly:-)) a manžel- u TV....ale aspoň se postarali o žaludky,no není to trefa?
Není tady
barborka napsala: elementgirl,
nevím, ale tato pozice "služky" už vznikne asi dříve než jsou děti a než musí mít žena strach. Toto se asi rozděluje hned na začátku vztahu, kdy spolu dva začnou bydlet, ne? Tam asi nastane ta zásadní chyba. Já si to právě neumím moc představit... možná to je tak, že ze začátku vztahu to těm ženám nevadí (že se starají o domácnost jen ony) a pak už je pozdě to měnit... nemůže to být tímto? Já si to fakt nedovedu představit. Toto funguje u budoucí tchýně a tchána, on jen leží na gauči, zavolá "já mám hlad" a ona kmitá... on si ani ten talíř neuklidí ze stolu... když jsem to viděla poprvé, tak jsem měla oči jak tenisáky!!! Tohle mi prostě hlava nebere. Jsme partneři a né "služka a pán". Nemůžu to stále pochopit, proč si to někdo nechá líbit.
U nas to bylo tak ze mi manzel pomahal a tak ale pouze do svatby.Po svatbe jako by me mel najednou jistou a pr... hnul az v dobe kdy jsem od nej s malym odesla poprve...za dva tydny pro nas prijel a sliboval hory doly...(nevim mam pocit ze ho dokopala jeho matka ktera s nama bydlela) no tak jsem se(ja blbec) vratila.No a za dva tydny jsem byla o5 sluzka...ale na to uz jsem kaslala...prestala jsem mu slouzit a zacla si tajne hledat pronajem...financne je pro me docela drsny vyjit ale alespon jsme s malickym stastni a malicky mi dokonce pomaha s uklidem:))))Snad nebude jednou po tatovi:)
Není tady
Barborka napsal(a):
Ahoj všichni,
mám na vás jednu otázku. Prosím, neberte jí špatně, jen mě to zajímá:
"Proč chlapům dovolíte takovéto chování? Proč si člověk nechá líbit pozici "služky"?"
Snad to nezní špatně, nechtěla jsem se nikoho dotknout. Je to opravdu jen otázka, přemýšlím o tom, proč to tak je...
Neví jestli se mnou budete souhlasit,ale do pozice služky sklouznete tak nějak nenápadně a nenásilně,jen je třeba si to asi včas uvědomit.Bohužel to asi mnoho z nás nějak nevystihly.Já osobně jsem se sešla i s názorem,kdy mi bylo řečeno:,,Nojo,to radši rodit,než chodit do práce!!".Každý na to kouká z té své pozice.A můžete si být zcela jisté,že ten kdo tvrdí,že služku doma nedělá apd.,tu služku doma dělá ještě možná víc než vy.Barborko jen se zeptám,jsi vdaná a máš potomky?Já tyhle názory měla taky a teď po deseti letech můžu říct,že i když manžel pomáhá,tak se jako služka cítím taky.
Není tady
Iveto mam doma asi klon Tveho manzela a protoze mam malou v naruci,tak se nebudu rozepisovat,ale co jsi napsala Ty,tak ja se pod to klidne muzu podepsat take.Je to smutne,ale je to tak.
Není tady
Iveta,Kleopatra:holky mate muj obdiv ze se drzite!Ale zase na druhou stranu nemeli byste sebret odvahu a vzeprit se?
Není tady
Diky,ale to neni o obdivu:-(.Muj chlap je cholerik a tak je moc tezky se s nim dohodnout a,protoze to ma od maminky tak vzite,tak mu na tom nepripada nic divneho.odvahu se vzeprit to mam,ale jaksi je to porad otevrene a na hrane!Hlavne,ze jsme zdrave,ne??Ale je fakt,ze kdyz se obcas vzepru,tak to za to stoji.Mela bych casteji:-):-)
Není tady
Barborko, Bety a ostatní, které se divíte "jak k tomu mohlo dojít a proč si to necháte líbit" - asi takhle:
Když jsem byla na první mateřské, byla to v podstatě brnkačka - 1 dítě, 1 místnost = minimální úklid i vaření. Po půl roce jsem šla do práce a pořád to šlo - pořád ta 1 cimra, dítko přes den nakrmené a oblečené v jesličkovém včetně plín, takže vařit akorát večeře, ba i praní ubylo... On občas vypadl na víkend s kamarády, ale proč ne - aspoň jsem nevařila a klidně si dala třeba krupicovou kaši s mrˇousem.
Pak se mi narodila dvojčata. Muž dokonce koupal, došel pověsit plíny na půdu - ale tak pomalinku začal zůstávat dýl v práci, protože jsme dostali byt a zařizovali se. Jenže ta práce ho začala držet čím dál víc, takže to bývaly časem i víkendy - "máme termín, musíme to udělat". Po dvou letech jsem šla zase dělat, takže nějakou pomoc bych přivítala, ale... Já to měla do práce 15 minut MHD (jenže předtím jsem musela odtahat prcky do jeslí a do školky, oblíknout, převlíknout...), on jezdil autem, ale najednou nemohl odvézt mě a děti, protože "by přišel pozdě". Vyzvednout je nemohl taky, protože byl v práci dýl než já a nakoupit už vůbec ne, protože se vracel po šesté, když už bylo všude zavřeno. Takže já po celodenním "válení v kanceláři" oblítala dětská zařízení, naložila malý na kočár, třetí za ruku a šup po nákupech, domů, uvařit, vyprat, vyžehlit... později škola, úkoly, tréninky... a živitel měl kompletní servis aniž by hnul prstem, což trvá dodnes. Jenže teď už se tak nemusím honit.
Takže on pomáhal, ale pak dal přednost práci. Proč, to nevím. Možná jsem i na MD měla chtít víc pomoci, (jenže já to fakt zvládala celkem bez potíží), možná mu vadilo, že jsem šla do práce. Dělala jsem sekretářku a on jako "vesnický chlapec" měl o tomto zaměstnání představu, že je to něco jako lehká holka, která laškuje se šéfem, vaří kafe, piluje si drápky a když vyřídí dva telefony, je udřená. Možná si myslel, že když s ním jeho máma mohla být deset let doma, můžu i já, jenže ona ušetřila tím, že měli zahradu, drůbež, prasata, což jaksi v paneláku nejde, že?
Nebo prostě jen časem zjistil, že v zaměstnání je jeho práce vidět, zatímco doma se může udělat cokoli, ale jídlo se sní, nádobí a prádlo zas ušpiní, deset minut po vyluxování obýváku z něj dětičky udělají něco mezi kurníkem a skládkou hraček, tak proč by dělal něco, co ho nebaví, když má navíc báječný argument vyššího platu, který se dá otloukat o hlavu kdykoli, když ostatní dojdou.
No a ono po čase člověka přejde chuť neustále se doprošovat pomoci, tak si to buď udělá sám nebo zapojí děti (což není tak úplně špatné - dneska umí všechno a dělají to i ve svých domácnostech). Kromě toho se se třemi dětmi, které mají tátu rády, blbě odchází a když odrostou a odejdou, už je ženská příliš stará na změny a nejistotu, tak si řekne, že už to nějak zvládne. Ono i té práce nakonec ubyde, když se pětičlenná rodina změní na dva lidi
Není tady
Ono to ve většině případů opravdu funguje tak, že:
- jaký si to člověk udělá, tak takový to má!!!!!!!!!!!!!
- lidé se k člověku chovají tak, jak jim ten člověk DOVOLÍ, aby se k němu chovali!!!
Holky, vy tady většinou všechny popisujete, že kvůli tomu nadáváte, ale není vám to nic platné, že manžel stejně neposlouchá. On je totiž zvyklej na to svoje pohodlíčko, že ho nějaké "nadávání" nemůže rozhodit a k něčemu donutit. Ono to chce začít asi se silnějším kalibrem. Jak píše níže Axi, tak ono to chce: "...že místo stěžování to chce jednou „převrátit kredenc“... " .
Prostě si to ale nenechte líbit. Zase jak někdo píše níže, tak ta domácnost je stejně tak jeho a děti taky... Neradím vám rozvod. To vím, že není jednoduché (už jen z tý finanční stránky to chápu), ale radím vám - nesmířit se se životem služky, začít si vážit sami sebe, nenechat si to líbit!!! Mějte se rádi a začněte se podle toho k sobě chovat.
Není tady
Ono je to fakt snadný sklouznout do role služky: k manželovi jsem se přistěhovala už se 6letou dcerkou, do práce jsem nechodila (předtim jsem bydlela na maličký vesnici, která prakticky neměla spojení a tak jsem se starala rodičům o hospodářství), začali jsme přestavovat barák, abychom nebyli dohromady s tchýní, takže manžel přišel z práce a šli jsme něco dělat ven dokud bylo světlo. Vaření, uklízení atd jsem musela stihnout než se vrátil domu - šlo to v pohodě. Pak jsem nastoupila do práce - bylo to už horší, ale co se dalo dělat, chtěli jsme mít svoje, tak se to pytlíkovalo jak se dalo - odnášel to úklid. Pak se to trochu srovnalo, sice úplně hotovo nemáme, ale jelikož peníze došli a manžela to přestalo bavit, tak se dělat na baráku přestalo, ale domácí práce zbyli na mě všechny, bez ohledu na to, že jsem se třeba vrátila domu v sedm večer a manžel byl doma od čtyř - musela jsem uvařit, nakoupit... Faktem je, že jsem si to dělala sama, nikdy jsem neprotestovala, jenom mě to šíleně štvalo a vadilo a byla jsem na něj nepříjemná, protože mu nedošlo, že by měl něco dělat... Pak se stalo spousta věcí (milenka, odchod k ní, návrat). A potom teprve jsem si to uvědomila a teď se to snažim měnit, ale moc velký úspěchy zatim nemám: manžel zjistil, kde máme vysavač a jak se používá, umí umejt a utřít nádobí no a k tomu občas ještě něco. Ale neexistuje, když on je doma a já v práci, že by třeba sám nakoupil nebo nedejbože uvařil a přitom vařit umí (když chce).
Není tady
Helena:no nezavididm Ti...ja bych to nezvladla...nebo mozna bych ani nechtela!!!Normalne jak tady tak vsechno ctu tak mam pocit ze kdyby sem nakoukl nekdo kdo chce vstoupit do svazku manzelskeho tak ze si to hooodne rychle rozmysli:)))
Není tady
Bambulka napsala:
A můžete si být zcela jisté,že ten kdo tvrdí,že služku doma nedělá apd.,tu služku doma dělá ještě možná víc než vy.Barborko jen se zeptám,jsi vdaná a máš potomky?Já tyhle názory měla taky a teď po deseti letech můžu říct,že i když manžel pomáhá,tak se jako služka cítím taky.
Bambulka:
zeptat se určitě můžeš: jsem svobodná, žijeme s přítelem ve společné domácnosti 7,5 let , děti nemáme - a můžu tě ujistit a odpřísáhnout na cokoliv 2 věci:
- služku doma nedělám!
- tenhle názor nezměním!
Jsem taková a kdyby si se zeptatla kohokoliv v mém okolí, tak tohle bych si líbit nenechala! Mám na to averzi (snad úplně chronickou ) a přežila bych všechno, ale "sloužení" nikdy. U přítele v rodině to tak chodí, jeho maminka slouží tatínkovi, když jsem to viděla poprvé, tak jsem málem omdlela... tyto rodinné úlohy (jak má rodina fungovat) se možná dědí, tak jsem měla strach, aby si přítel nemyslel, že takhle to bude fungovat i u nás. Nikdy bych to nedovolila a řekla jsem mu, že on bude pomáhat se vším, jinak se radši rozejdeme... že překousnu cokoliv, ale tohle nikdy. A přítel pomáhá. Ze začátku jsem mu musela napovídat, upomínat... ale funguje to.
Není tady
HM, tak jsem tak nějak povzbuzená tady tou diskuzí vyjela ráno na manžela, aby po sobě umyl talíř a hrnek od snídaně, jelikož odcházel až po mě. Dokonce jsem mu řekla i sprostý slovo což nedělám, takže možná právě tohle ho vyděsilo. No, odvedla jsem děti, nakoupila a po příchodu domů zjistila, že je linka UKLIZENÁ. Je to moje malé vítěžství, doufám, že ne poslední....
Včera po večeři v 10 hodin na mě chtěl uvařit kafe, sám ležel u TV. Odpověděla jsem mu, že pokud má chuť na kávu, tak si jí bude muset uvařit sám. Přemlouval mě několikrát, nepovolila jsem i když hrál na city, že celý den dělá jako "debil" a já mu neuvařím ani to blbý kafe. Nakonec se zvedl z gauče a šel si kávičku uvařit sám a ještě se mi dokonce zeptal, jestli chci taky...
Takže to co tady vedeme nejsou jen planý řeči, ale fakt to pomáhá se vypovídat a znát i názor jiných. Zřejmně budu muset najít způsob, jak na něj. Asi bych měla být drsnější a trochu sprostá. No do toho bych se musela nutit, jelikož jsem naopak hrozná měkotina, ale asi to zkusím...
Není tady