Kamchinka napsal(a):

Někdy mám pocit, že i když vařím, uklízím a doma dělám vše , krom zatápění... tak i to vse je hrozne malo ...

A komu je to málo? Tobě nebo manželovi?

Bety napsal(a):

Kamchinka napsal(a):

Někdy mám pocit, že i když vařím, uklízím a doma dělám vše , krom zatápění... tak i to vse je hrozne malo ...

http://i.dama.cz/s/e295.gif jak se ti to mohlo stát... asi tak nenápadně, žejo, ale holčička už není tak maličká, najdi si něco - nějaký kroužek, pravidelný, třeba cvičení nebo korálkování nebo pletení košíků, to je úplně jedno pro začátek...
nezkoušela jsi prosadit ten jeden den pro tebe - třeba sobotu? Opravdu nevstat, nepracovat doma a nechat to na partnera??? Nemusíš ani chodit z domu, ale aby jeden den on uvařil, uklidil, postaral se o dítě??? JEDEN DEN??? Pro začátek to může být třeba jen půlden! Když to necháš tak, tak se to nikdy nezlepší.... opravdu.

já si myslím, že  teď už je pozdě a navíc partner není zralý pro rodinu

Upravil(a) aprill (20. 12. 2008 19:46)

Nikdy není pozdě....já blbka jsem to vydržela čtvrt století, než jsem s tím začla něco dělat. A dá se to i tak..... Sice s řevem, ale dá

holky hezky se to cte, hur uskutecnuje.... doma je dusno i tak ted, nejak vazne komunikace. No parkrat jem rekla at si veceri udela sam a byl ohen na strese, protoze on dela fyzickou praci aje unavenej a ja jsem doma, a kdyz mala spi, nebo si hraje, tak jsem mohla udelat veceri. ja ji obvykle udelam, jsou dny, kdy to proste nestiham, nebo se mi fakt moc nechce:(... s malou opravdu stiham uklidit atd, ale zacala pred 4 dny lezt a zacina to byt vesele, uz to nejde tak lehce...

Jsem hloupa, nastavila jsem si to tak od zacatku, chtela jsem aby nic nechybelo, protoze pod nami bydlela jeho mama do asi rijna, a kdyz nemel jidlo tady, tak mrmlal a sel dolu, tak to ja byla spatna a nez poslouchat kecy, tak jsem sem tam varila jidla vecer(nekdy jen omeletu atd) kdyz jsem chodila do prace. Nyni "jsem doma" ... ona nemusi byt tepla vecere kazdy den,ale ja delam snidane, obedy, vecere, pod nosanek... jinak vidim protazeny ksicht... a ted jak jsem psala je doma dusno i tak, a nemam chut se pres vanoce hadat a mit tu ticho:( ach jo, je to kruh, ktery jsem si udelala sama a lituju toho.

kamchi co na to říct - pěkně blbě sis ho naučila

tak ja kdyz jdu nakoupit tak malou hlida, nebo kdyz jsem byla na srazu ze stredni uz od peti, tak taky hlidal do noci. (byly pak ksichty, ze jsem se neozvala prisla az v jednu)...

ještě na mateřské nejsem, ale jako služka si připadám, a taky jako korunovaná kr.va.. Manžel nemá práci a jediná jeho akce doma je to, že hraje hru na počítači, a nedej bože když něco řeknu nebo začnu trochu zvyšovat hlas, že nic nedělá. Odpoví mi, že já si taky můžu dělat co chci a on že se u televize nudí a že se nudit nechce. Zrovna teď odešel někam pryč, jsem ráda. Začíná mi připadat, že naše ukázkové manželství vzalo za své a že by mi bylo líp bez něj Jakmile cokoli řeknu, otočí to proti mě takovým způsobem, že pak půl dne probrečím. A to se opakuje snad každý den.

Kamchinko... ježíš tak dělej, já myslela že jsi už dávno začala... zkus to, jinak to bude čím dál horší. Když to budeš pořád trpně snášet, tak páníček si bude lebedit čím dál víc, a věnovat se jen svému koníčku a svojim záležitostem...

netvářím se, že to pro tebe bude jednoduché, ale časem by to bylo ještě horší,  a co až dítě povyroste, nemůžeš všechno dělat jen sama a pořád posluhovat, možná by pomohlo říct přesně co potřebuješ aby udělal a taky termím kdy a dát to vědět třeba s předstihem (ve středu večer jdu cvičit a potřebuju abys byl doma a postaral se...) atd.. a vybrat si takovou chvíli kdy víš že v tu dobu on zrovna nic nemá, snad se ti to povede podle tvojich představ, ty to vystihneš jak na něj, na každého platí něco jiného

Teraz som našla toto vlákno. Nečítala som to celé, prešla som si asi polovicu a v mnohých príspevkoch som sa našla. O svojich problémoch v inej oblasti manželstva som písala na Rozvodoch a rozchodoch, ale ako slúžka fungujem aj ja. Kým som bola na materskej (2 roky), to bol stále jeho argument, že on predsa chodí do roboty a prerába dom (iba cez leto), tak iné už robiť nebude. Som už pár mesiacov v práci a môj denný program vizerá nasledovne:
ráno vstávam o piatej - postarám sa o zvieratstvo, zobudím dcérku, nachystám ju a seba, dám jej raňajky, odveziem ju ku svokrovcom (starajú sa o ňu, kým pôjde do škôlky) a idem do práce.
Po práci nakúpim, vyzdvyhnem dcérku, doma sa venujem jej, popri tom musím upratať, postarať sa o teplo (dokurujeme kachľovými pecami) - doniesť drevo, zakúriť, vyžehliť, pripraviť večeru. Okolo ôsmej dávam dcérku spať a potom ešte obriadim zvieratstvo a idem unavená spať.
Manžel robí na smeny, dvanástky. Denná, nočná, dva dni voľna. Má kopu času pre seba, ráno keď nemá dennú vyspáva,  keď ide do práce, ešte ho musím zobudiť, postará sa o seba a hotovo. Inokedy buď nie je doma (neviem kde chodí, mne sa nezveruje), alebo si hrá na gitare, alebo vyložené nohy pred TV.
Nespokojná som už dávno a jasne som mu to povedala. No jeho názory sú v tomto ohľade úplne scestné. Až teraz som zistila, odkiaľ ich má. Takto to funguje u nich doma. Lenže jeho mama to až doteraz úspešne zatajovala. Mne tvrdila, ako sa jej muž staral o deti, ako je pomáhal, atď. Až teraz keď nosím Malú k nim z nej vyliezlo, ako to vlastne je a je z toho zúfalá a dlhodobo nešťastná, lenže má už 70. Neskoro na zmenu. A tak som si uvedomila, že ja takto skončiť nechcem. Som veľmi naklonená rozvodu. Môj muž vidí, že už je to vážne a začal sa snažiť. Dokonca si vzal voľno a bude s dcérkou 3 dni doma. Svokru totiž seklo v chrbte. Lenže je už príliš neskoro na snahy. Tie tu už boli a vždy to skončilo rovnako. Plus iné problémy. Tak som mu otvorene povedala, že ja už v tomto manželstve žiť nechcem. Na to mi on odpovedal, že on chce a rozvod odmieta. Býva u mňa. Čo mám teraz robiť? Som finančne nezávislá, na dcérku mi nedáva nič, len polovicu základných výdajov (elektrina, strava, úver, ...), bývať máme kde, jeho odchodom mi odbudnú starosti a budem konečne žiť podľa svojho bez výčitiek svedomia, že si dovolím venovať sa svojmu koníčku 2 hodiny, 2 x v týždni. Nevyvolávam hádky, nemá to žiadny význam a nechcem aby bolo do toho vťahované dieťa, ale už tiež nechcem doma každý deň stretávať jeho.

Prečo sa nestará? Na to nepoznám presnú odpoveď. Keď som sa ho pýtala, prečo sa nestará o dcérku keď tvrdí, že on s ňou chce byť a ako ju má rád, tak mi povedal, že sa mu nevenujem, tak stratil motiváciu
Zvieratstvo som mala pred tým, než sme sa vzali, akurát psa sme si kúpili spoločne. Ale ani s tým nejde von. A ešte mi povie, že sa doma nudí  a že hádam nechcem, aby mi sedel pri zadku. No, teraz to už naozaj nechcem.
O kúrenie sa starať nechce, lebo je to pracné a takto sa podľa neho kúrilo v 15 storočí. Keď som sa o to starala počas materskej výhradne ja, všade bolo teplučko, triesky narúbané, drevo nanosené, tak to mu nijako náročné neprišlo. Až teraz, keď chodím do práce a teda cez deň nezakúrim a nenanosím a je zima, tak už je to zrazu strašne zlé riešenie vykurovania.
Nákupy. On nakupuje strašne rád (to čo chce) a hlavne strašne rád utráca. Po pár nepríjemných skúsenostiach, keď nakúpil a utratil podstatne viac než čo bolo treba, nákupy vybavujem radšej ja. Hlavne keď máme stanovený dosť nízky rozpočet na potraviny.

Tak u toho Tvojho je to jasná diagnóza " tulenia nemoc", tá je nevyliečiteľná. Tiež som niečo také mala doma. Šťastne som sa rozviedla a neľutujem.