|
29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Beruško, jednoznačně na tvoji 
Jsem taky máma na mateřské a ty řeči, kteří někteří vedou, že muž celý den pracuje mě dokáže vytočit do nepříčetna. A my asi celý den děláme co????? Ležíme s knížkou v posteli nebo chodíme po mejdanech??? Problém je, že nikdo nedokáže ocenit práci, kterou děláme a přitom je to práce ne na 8 hodin denně, ale na 24 hodin denně 365 dní v roce. Ano chtěly jsme dítě, je to jasné, a staráme se o něj rády, vždyť jsou to naše poklady, ale troška uznání od okolí by fakt neškodilo.
Jsme mámy pro děti, ne služky pro naše drahé polovičky!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! A rodičové jsou snad dva, tudiž i na péči o dítě by se měli podílet dva, samozřejmě v rámci možností.
Není tady
Beruško, co to máš za kamarády ???? Že takovýhle zpozdilý názory razí někteří chlapi to mě nepřekvapuje, ale která normální ženská s tím může souhlasit ?????
A jak ženská chtěla dítě ? A jak k němu přišla, to je virus, který se někde chytne ?? Snad oni OBA DVA chtěli dítě ne ???
A ten model - si celý den doma s dítětem, flákáš se, nemáš co na práci.....za to bych zabíjela.
Mít doma chlapa co razí podobný názory, zabila bych ho.
Není tady
Já zase zastávám názor, že starat by se měli oba tedy pokud manžel nedělá NON-STOP. Já když potřebuju jít do města, tak pěkně hlídá manžel, když hold nemůže musím povolat babičku. Na kafíčko si taky zajdu, to už je manžel většinou doma, ale pro to mé menší dítě musím mít připravenou kašičku, protože jak jsem nedávno zjistila, moc mu příprava tohoto jednoduchého instantního jídla, kdy zamíchá prášek pouze do vody, moc nejde. Na větší nákupy jezdíme většinou společně. Je to u nás tak půl na půl. A to, že když je žena na mateřské a je z ní služka a jen se fláká, to může říct jen ten, kdo se o děti v životě nestaral....., možná jen když je žena v očekávání a má bezproblémové těhotenství a je na nemocenské a užívá si sladkého nicnedělání tak si to někdo myslet může. Ale pak už dál nevidí, jaké jsou starosti s právě narozeným miminkem atd. Já osobně bych OBČAS s manželem klidně měnila, aby on byl doma a zkusil si to a já bych šla do práce. Mám dvě děti a jsem doma od 10/2001. Takže mi už občas cvaká v hlavě....
Upravil(a) Lucy (13. 2. 2006 15:48)
Není tady
Já se nikam nepřikláním. Myslím si, že správné je to, co rodině vyhovuje.
Kdybych to ale měla nějak vyhodnotit, pracovní doba je 8 hodin. Dítě vstane v 7 a ty se o něj+ domácnost staráš do 17. Tím si v podstatě odpracovala totéž, co Tvůj muž a další čas by se měl rozdělit dvěma. Čili, ty 3-4 hodiny než jde dítě spát + práce doma, než jdete spát vy - každý něco.
Není tady
Jo můj chlap dělá služby. tj.7* do měsíce 24 hod denně. Ale jeho den začíná ráno vstane jde na wc pak se nasnídá jdeme ven. Příjdeme nakrmím děcka rychle uklidím rychle uvařím,nakrmín děcka dám je spát. On se nají jde na wc potom spát, já uklidím než to stihnu děcka jsou vzhůru nakrmím je chlap se vzbudí jde se opět v...t sedne k netu, zabavím děcka. Malá má 7 měsícu, mezitím přebalovat dávat sunar. Večer si dá veču nakrmím děcka okoupu je mezitím má od 17,30 zprávy na které se dívá do 19,30. Nají se okupe se podívá se na kobru nikdo nesmí promluvit potom jde znovu k netu sedí tam až do noci a to zase nic nebude??? Na co jsem se ženil?? Já samozřejmně večwr únavou padám na hubu do toho malá v noci moc nespí ráno brzo se budí. A to nic zase nebude?? No nemají to ti chlapi v té hlavě trochu jinak???
Není tady
No, nechtěla jsem se zapojit do diskuse, abych zase nedostala vztek, ale nedá mi to. Před dvěma měsíci mi zkončila mateřská se třetím dítětem a funguje to a celý roky fungovalo to tak, jak popísuje Beruška. Vstávám už roky jako první v půl šestý, pokud mě dítě nevzbudilo dřív. Pro všechny je snídaně na stole, po všech ustelu a umyju nádobí, děti i manžela neustále upozorňuju, kolik je hodin, aby sebou hodili a nepřišli pozdě. Pak honem odvést děti do školky a školy, nákup (ručně, auto používá manžel, v pátek jsem to hodila na váhu 14 kg), honem vařit oběd pro manžela. Pak se mi scházejí domů děti, pro nejmenší musím do školky, s prostředním na kroužky a k večeru začít s přípravou večeře a vykoupat děti. Někde mezitím ještě musím vyprat, uklidit, občas rozmrazit lednici a mrazák, umýt okna, vyprat koberce, povlíct peřiny--- Manžel jde z práce do hospody, musí si přece odpočnout po práci (což bez ironie chápu, ale já už jsem taky KO), no a když už jsou děti uložený, tak přijde z hospody domů a to musím ještě dát večeři jemu a umýt po něm nádobí. No a jelikož se po práci vykoupal, tak po něm musím pokaždé umýt vanu... A jaká to jsem hrozná manželka, když po tom všem nepřicupitám v erotickém prádle a nepředvedu mu striptýz a nevyždímu ho do poslední kapky... Tak to si prý musí našetřit a jít do naitklubu....Že bych si někdy šla zacvičít nebo s kámoškou na kafe? Nebo si přečetla knížku nebo poležela ve vaně? Teď jsem na pracáku a nabízejí mi samé práce na směny a o víkendech, což odmítám, protože už prostě víc nemůžu, už víc nezvládnu. Takhle to táhnu už 12 let, nebyla jsem na žádný dovolený, na takový, kde by to bylo i s jídlem a se vším všudy. pokaždé jsme byli v chatce u vody, kde jsem musela i vodu ohřívat a samozřejmě zase všem vařit. A každý se mě ptá, jestli už něco dělám, že nemůžu tu finanční starost nechat jen na manželovi. Já vím, že dělá fyzicky náročnou práci, ale spí ráno do 7 hodin, po práci má volno a na nic nešáhne a o víkendech to samé. A co já? Asi bych zapadala do představ Berušky známých, ale samotnou mě to štve, jenže to nemůžu změnit, když prostě on nechce, odmítá se o tom bavit.
Není tady
IvetoX!!
Jsi superžena!!! A vy další které to máte doma tak, že všechno leží na vás, taky.
Já na tom jsem trochu líp. Manžel chodí do práce po půl 6, vrací se po půl 4. V létě se převleče do pracovního a jde dělat okolo baráku. Doma v tom případě nic nedělá, protože se vrací domů až před půl 8. V zimě koupe staršího kluka a ukládá včetně pohádky. Kromě úterý a čtvrtka. to má nohejbal. Spíme odděleně, protože jsem byla nervózní z toho, že malej v noci nespí, tak jsem s ním byla radši sama. Tak je ušetřenej bezesných nocí. Občas doma vyluxuje, umyje nádobí. Sem tam vezme kluky ven. nakupovat jezdím zásadně sama, protože na ně nemám nervy. jezdím autem, výhoda je, že mám svoje.Jednou týdně mám angličtinu, jednou týdně chodím cvičit. Jednou za měsíc mám sezení s ženskýma, občas nějaký kafe a návštěva, to vždycky hlídá on. Kluka vodím ráno do školky já, táta ho až vyzvedává, cestou z práce. Ráno by ho taky bral,ale je mi malýho líto, že by musel vsávat o půl 6. Tak se radši vypravím sama.
Jak to tak čtu, tak to zase žádnej zázrak není
Vlastně taky skoro všechny práce doma dělám já. Malej musí mít nachystanej čaj, protože když začne řvát, tak se rozčiluje, že ho musí dělat. Jídlo radši chystám sama, po zkušenosti z vánoc, kdy malej začal u stolu brečet a táta mu hodil kus jmelí se slovy "na hraj si!" to mi teda stačilo k tomu, že jsem přesvědčená, že by mu dal klidně k večeři kyselý rybičky. Když se dívá na telku a děti začnou křičet, je zle.
Musela jsem se smát, když jsem četla to " to zase nic nebude" to je jako u nás
Nakonec jsem aspoň trochu ráda, že mám i chvíli pro sebe a může se sbalit a zmizet, když už se to nedá vydržet. Ale po 5 letech na mateřský se cítím vycucaná jako citron. Teď ale tátu chstá zatěžkávací zkouška. Jedu od 17. do 19. března na kurs, tak bude mít oba kluky na starost po celou dobu.
Tak holky, pevný nervy a bič na ně!!!
Žena na MD = je doma , nic nedělá, fláká se... tak toto jsem po okolí slyšela mnohokrát...a docela mě překvapilo, že nejen od chlapů, ale i od ženskejch ( co třeba sami vychovaly3 děti- asi zapomněly?-nebo na vsi se na každou měří jiným metrem?
Docela jsem toho slyšela hodně, já totiž 10 let byla " z oblika", pracujíc na půl úvazku hned s půlročním dítětem, ale u některých z obliga, protože jsem je "neštvala" a nemohly na mě nic najít...- k tomu doma ještě malé hospodářství(2 prasata,4koně,100 slepic)- což je starost denně - ovšem jen jedno dítě....alei tak jsem občas slyšela, máš čas, zařiď, odvez, dovez, postarej se...o domácnosti s dvěma teplými jícly svého času nemluvě.....Nestěžuji si, je to vývoj, před 2 lety mi začal docházet dech zvířátek jsem se postupně zbavila(koní samozřejmě prodejem, na rozdíl od prasátek...:-))), syna úspěšně připravila na studium osmiletého gymplu a šla pracovat na celý úvazek...Najednou mám snad i více času pro sebe!!!Přitom práci na půl úvazek mám nadále-nemluvě o penězích, ta práce mě baví, pouze doma- a to už trvá 3/4 roku pomali, ale jistě přehodnocuju, co je důležité udělati dnes, co počká do druhého dne na synka(11 let), popř. co prostěudělá manžel byť za půl roku :-)))Pomocníci: pračka, myčka na nádobí,večeře v kastrůlku koupené v bufáči- vaří suprově, ale občas udělám i bramborovou kaši z pytlíku - a to jsme byli zvyklí na domácí brambory, ale holt sorry, jsem ten "chudák", co musí pracovat.....Ale ruku na srdce, já si ve své kanceláři a i mezi lidmi psychicky pěkně odpočinu, ale já si pamatuji, jaké to bylo, když jsem byla "doma"
Alenikoho o tom nepřesvědčíš, protože oni se nechtějí nechat přesvědčit. Prostě , když je baba sousedka o tobě přesvědčená že děláš na MD Ho.., tak ji o opaku nepřesvědčíš, takže se tím raději netrap!!!
Není tady
Tyjo holky takovyho jsem mela taky doma...jeste s tou vyjimkou ze byl vul i co se tyce penez.On ma svuj plat ja preci svou matersko(prijmy nam na socialce pocitali samozrejme dohromady)Takze ten muj kdyz sem kolem nej behala a varila tak jeste ohrnoval nos ze nema k veceri maso:(A ja blba mu to skoro rok zrala.Ted jsem stastne rozvedena:)Vemte nohy na ramena a utikejte od takovych blbcu co si tohle vsechno vynucujou a mysli!!!))
Není tady
No jo no každý máme něco....... ale přeci to jedno máme společné
A ještě je to s kecama, zrovna teď když to tady píšu, tak je kolem toho řečí... Prej takový kraviny... Jooo hold doma si nepokecám tak někde to ventilovat musím...
Upravil(a) Lucy (14. 2. 2006 8:56)
Není tady
Milé maminky,
mně je 49 let, mám 2 dospělé děti a nikdy jsem takové problémy jak tady popiujete, nezažila. Na nějaké péči o dítě nebo domácnost jsme se nikdy nemuseli dopředu domlouvat, každý udělal to co bylo právě potřeba, ten kdo měl zrovna volno. Tím myslím, že když jsem byla doma s dítětem, tak jsem samozřejmě nakoupila, uklidila a navařila a nepřipadala jsem si jako služka. Když manžel přišel z práce, tak se nám věnoval a pokud bylo třeba dovézt např. větší nákup a podobně, to bylo a je samozřejmostí. Také pro něj není problémem poslat mě např. s dcerou na dovolenou a postarat se zatím o domácnost a zvířata, která máme doma a kvůli kterým nemůžeme jet společně.
Tím jsem se chtěla zeptat, že manželé se chovají jako ke služkám k těm ženám, které si to nechají líbit? Od začátku vztahu? Proč to dovolily, aby se situace tak vyvinula, že si jich vlastní patrner neváží? Před mateřskou se ti partneři chovali jinak nebo stejně? Napište prosím...
Není tady
Také přihodím něco do diskuse. Jsem na MD (jinak děti mám 3, ale dvě jsou již školou povinné), a před 14-i dny mě "poštěstila " spálová angína. Bylo mi tak blbě, že na wc jsem lezla po čtyřech. Tak jsem zavolala mužíčkovi do práce, zda by si mohl vzít očéerko, že prostě nezvládnu postarat se o malou. Chlap přijel, paragraf na péči o mě si sice vzal, ale .. ležela jsem fakt jen první den. To mi i vařil čaje. Ale druhý den (stav nezměněn, bylo mi stále stejně blbě), on vyspával do půl jedenácté, já ráno vstala, vzbudila starší děti a vypravila je do školy, vyvenčila psa, nakrmila nejmenší dceru .. On se pak vzbudil a prý že stačilo jenom říct a udělal by to. Proboha, to ho nenapadlo, to se musím doprošovat a připomínat mu, jak má rodina fungovat ??? A další den jel odevzdat to očéerko do práce a cestou zpátky se domluvil s kamarádem z města 150km daleko, že se za ním přijede podívat. Tak se doma ohřál jen na oběd (jsem ho musela uvařit) a pak odjel - návrat druhý den v pozdně odpoledních hodinách.
Takže jeho paragraf údajně na péči o nemocnou manželku spočíval v tom, že si hezky odpočinul, prodloužil si víkend a já kmitala jak blbá..
Co k tomu dodat ?! Je to zmetek !!
Upravil(a) Ela.. (14. 2. 2006 8:54)
Není tady
Ela..: tyjo ja koukam...asi uz se vdavat nebudu:)Neni lepsi mit pritele ktery k nam bude chodit na navstevu???))
Není tady
No kdyz nad tim tak premyslim tak asi neni...ja bych to nevydrzela...vite co je na tom vsem nejhorsi?Ze my ty chlapy proste potrebujem... 
Není tady
taky jsem si říkala, že až se příště narodím, raději se nevdám nebo budu homosexuál 
Nejhorší je, že to vidí moje nejstarší dcera, která už z toho má rozum a už teď má prima názory, že si sice jednou pořídí mimčo, ale chlap k ní bude smět jen na návštěvu.
Hm, jsem podruhé vdaná a to jsem si říkala, že tentokrát to určitě bude lepší. Tý jo, copak normálně smýšlející chlapi už vymřeli ??
Není tady
Elo, omlouvám se, ale musela jsem se smát....- ale to bude tím, že to hezky popisuješ:-))
Mně se zase stalo kdysi dávno následující(to jsem byli chvíli spolu, žádné dítko.... jo, to mě mělo varovat:-))
Dostala jsem zánět do obou očí, prostě 4 dny ležela, nekoukala, oči jen slzely.
1, den.vše OK, přišel za mnou i několikrát denně (nepracoval daleko),uvařil kávu, ohřál jídlo,druhý den byla káva a cosi studeného - neva, nejsem náročná, třetí den mi večer nabídl čaj...protože hrnky po kafi by se musely mýt, logr vysypat, hrnek na čaj lze použít nesčetněkrát.....další den se pro jistotu zdržel v hospodě a domů se vrátil v takovém stavu, že si ustlal na koberci.....
Není tady
tak koukám, že jsme na tom stejně. Jen nějak nevím, jestli se mám smát nebo brečet.. Ale smích mám radši !!
Není tady
Hm, Elo, tak se nás v tom plácáme víc. Před Vánocema jsem přechodila chřipku, týden jsem chodila s horečkama 39 stupňů, přitom nakupoval, vařila, no vykonávala všechno jako jindy. Po týdnu jsem už měla strach a hlavně už jsem nemohla, takže jsem šla na pohotovost a byl z toho zápal plic a antibiotika. Doktor zdůrazňoval, že to musím vyležet a nabízel paragraf pro manžela. To jsem odmítla, protože dělá na živnostňák a stejně by to dopadlo jak popisuje Ela a navíc bysme byli bez peněz (manžel ani po práci nezůstal a nepomohl, ale šel jako každý den do hodpody). No po Vánocích jsem dostala záněť mandlí, další antibiotika, opět jsem nemohla ležet, takže po 14 dnech se mi nemoc vrátila a zase další antibiotika s vyhrůžkou, že půjdu do nemocnice. Jak moc jsem si přála opravdu zalehnout do postele a alespoň jeden den ležet, to ani nemusím psát. Místo toho jsem ale musela ject na tchánovo 70-tiny 300 km tam a zpět. Během těch dvou měsíců jsem zhubla na 42 kg a od manžela si vyslechla, jak jsem teď ošklivá a všechno na mě plandá. Jo a perlička manželovi kdysi spadlo něco do oka, zalezl s tím do postele, nesměla jsem na něj mluvit, prostě byl těžce nemocný.....
Pro BETY. já byla celkem 12 let doma s dětmi na mateřský a i předtím jsem byla nějaký čas nezaměstnaná, takže už od začátku jsem automaticky začala dělat všechno já, když manžel chodil do práce. Jenže nejdřív jsme měli jen dceru a bydleli ve dvou místnostech, tak to šlo zvládnout, ale postupně přibyly další dvě děti, opravil se celý domek a upravila zahrádka, ale pořád zůstavalo všechno jen na mě. Moje prosby o pomoc manžel odbyl tak, že buď bude chodit do práce, nebo mi bude doma pomáhat. Teď bych měla nastoupit někam do práce a prostě už nemám nikde v sobě žádný rezervy. Jsem vyčerpaná, ale každý to ironizuje, jak můžu být vyčerpaná, když jsem tolik let doma. Děti jsou hodný, ale pohodlný a manžel je v tom ještě podporuje. Ráno jim pustí k snídani film na videu, místo aby je popohnal, aby si po sobě ustlaly postele a umyly nádobí. Jak to mám měnit, to nejde, když se v tom sama plácám a manžel nepodpoří. Je to jako další dítě na krku. Musím mu vyběhávat daně, pojistky, myslet za něj že jeho rodiče mají narozeniny, musím se postarat o jeho rodinu, když přijede 5 lidí na víkend a nesmím remcat, protože jsou to jeho příbuzný a já jsem stejně doma a nic nedělám. Snažím se najít něco jen na půl úvazku v dopoledních hodinách, ale tady na malém městě nemám šanci. Plný úvazek, směny a víkendy bych nezvládla, vím to, není to výmluva, ale realita. Babičku nemám, takže jsem fakt odkázaná jen na sebe. Ještě, že se můžu tady aspoň vypovídat a ulevit si, pomáhá mi, když vím, že v tom nejsem sama a i ty obárcený názory mě pomáhají trochu se nakopnout a ozývat se a říct manželovi, že mě to takhle štve.
Není tady
IvetaX:tyjo obdivuju te...ja to nevydrzela ani rok a od manzela jsem utekla...Mozna to nekdo povazuje za sobectvi ale me prijde ze v mych 21 letech jeste nemusi nikomu delat sluzku a zvlast kdyz jsem videla ze ani o naseho maleho nema zajem.A navic...treba by mu pak musel slouzit i maly...brrr...jeste ze jsem od nej pryc!!!
Není tady
Milé "spolutrpitelky", zpětně jsem si uvědomila, že na MD jsem byla normální husa. Hezky jsem kmitala kolem tří dětiček (1+dvojčata), okna myla, když spaly, uvařila, nakoupila, jenom aby večer bylo všechno (nebo teda skoro všechno - nejsem superžena) v takovém stavu, aby byla pohoda, roztomilé dětičky nakrmené, vykoupané a připravené pro tatínka k pohrání 
- teda dokud ho to bude bavit, že. No a já doufala, že až je konečně vrazím do postýlek, tak třeba povím, co umí nového, dozvím se co se děje v prostorách mimo byt, hřiště a samošku, protože co si budem povídat, tohle prostředí zas tolik podnětů nedává, však to znáte. Takže všichni nakrmení, děti odloženy a živitel ulehl s novinami k televizi a nepřál si býti rušen, protože celý den dřel (rozumějte - na nás). Jednou jedinkrát vyjel s kočárem do parku a následně mi sděli, že neví, na co si stěžuju, když mimina celé odpoledne (byl venku asi hodinu) spí a já mám klid a pohled do uklidňující zeleně. Jo, jenže starší dítko s sebou neměl, tudíž byl ušetřen hlídání dvouletého draka a předchozí cesty po nákupech s kompletním cirkusem (je to asi 25 let - kdo pamatuje, ví, jak se nakupovalo). Oni žijí v přesvědčení, že jak dítě ráno oblíkneme, tak ho večer jen převlečeme do pyžamka, v kredenci máme "hrnečku vař" a čisté prádlo se líhne ve skříni samooplozením. A protože tohle všechno máme, tak proč bychom nemohly ještě zařídit tohle či tamto, když "máme celý den volno" a "miláčku, ty jsi tak šikovná, ty to určitě zvládneš". A my, pochváleny pánem tvorstva, to všechno zvládneme, uděláme, zařídíme, doběhneme, podržíme, protože jsme silné a on je rád, že nás má = rozuměj nemusí se starat o tisíc malých prkotin (detaily viz výše od Ivety) a může v klidu přemýšlet, jak by pohnul zeměkoulí, kdyby tý rodiny nebylo
Není tady
Krásná jako lednička
Za přečtení to stojí..
Pár let po svatbě jsem dosáhla mateřské a manželkovské dokonalosti, mýtu
Českých žen. Protože jsem se z té země Dokonalosti vrátila při relativním duševním zdraví, mohu všem, kdož tam míří, poradit, jak se dostat zpět mezi šťastné nedokonalé.
Vstávala jsem tehdy denně mezi pátou a šestou ráno, kdy se budil syn.
Odvedla jsem ho do kuchyně, aby nebudil tatínka. Vyčistili jsme si spolu zuby,a zatímco snídal, stihla jsem i rychlý make-up, takže jsem manžela uchránila pohledu na přirozenou zeleň svého nevyspalého obličeje. Syn dostal kostky nebo pastelky, a protože do půl osmé, kdy vstával můj muž, bývalo dost času, stíhala jsem obvykle připravit pořádnou mužnou snídani s kávou, džusem, vajíčky naměkko a topinkou.
Obměnou byly lívance, vrchovatě obložené chleby nebo domácí pomazánky.
Budila jsem ho veleněžně, pomohla mu najít košile a ponožky, a když odcházel do práce, mávali jsme mu z okna. Během dne jsem stihla všechno: uklidit, nakoupit a připravit teplou večeři i s moučníkem. Jít s malým na procházku, uplést svetr, natřít poličky, posekat zahradu. Byla jsem hodně pyšná na to, že když se vracel odpoledne domů, bylo všechno hotové, včetně vychlazeného piva v ledničce.
Z té doby si nepamatuji ani jednu manželskou hádku: neutrácela jsem za
zbytečnosti, nechodila odnikud pozdě, a pokud chtěl můj muž o něčem mluvit, trpělivě jsem poslouchala. Vždycky bylo vařeno, postaráno, teplo, útulno. Na nic si nemohl stěžovat - a taky si nestěžoval. “Tak co je dnes nového...”, ptával se a já pyšně oznamovala, že je všechno v nejlepším pořádku. Bylo, až na drobnosti. Jeho někdejší vřelý polibek na přivítanou se nejprve změnil v lehký polibek na tvář, pak jen v symbolický polibek ve vzduchu a nakonec v přátelské poplácání na zádech. Takové, jakým se vítají chlapi, co jdou spolu na fotbal. To už říkával: “nic nového, že...” a obvykle šel rovnou k ledničce, kde ho s železnou pravidelností čekávala vychlazená desítka.
Naštěstí mi tehdy zbyli kamarádi. “Hele, jaký si myslíš, že je rozdíl mezi
Tou ledničkou a tebou?” zeptal se mě jeden z nich. Telefonovala jsem mu v
noci, téměř potají. “Lednička stojí každý den tam, kde to čekáš. Vždycky ti
nabídne něco k jídlu, je tichá, na spotřebu nenáročná. Čistá, bílá, vkusná, ale těžko tomu říkat krásná. Už jsi viděla chlapa, co by vášnivě miloval ledničku? Všimne si jí, až když mu kompletně vyteče na podlahu. Ale to musí po tý louži uklouznout!” Ten večer jsem vypila dvě vychlazené desítky a probudila se až v půl osmé. Nade mnou stál manžel v jedné ponožce a zmačkané košili. Zatímco na pravé ruce držel křičící dítě, v levé třímal suchý rohlík. Tvářil se překvapeně.
Za pár měsíců mě už zase vřele líbal a ptal se, zdali jsem vařila, nebo má
Po cestě z práce něco koupit.
Nebuďte vždycky tam, kde to ostatní čekají. Buďte náročná na spotřebu.
Nabízejte jen tolik, co vám dávají, a pořádně hlučte, když je to potřeba. A už vůbec se nebojte čas od času vytéct na podlahu. Dodnes sice nevím proč, ale je jisté, že jen tak vás budou ti kolem milovat.
Takový je zákon ledničky.
elementgirl napsal(a):
IvetaX:tyjo obdivuju te...ja to nevydrzela ani rok a od manzela jsem utekla...Mozna to nekdo povazuje za sobectvi ale me prijde ze v mych 21 letech jeste nemusi nikomu delat sluzku a zvlast kdyz jsem videla ze ani o naseho maleho nema zajem.A navic...treba by mu pak musel slouzit i maly...brrr...jeste ze jsem od nej pryc!!!
No ani nevím kolikrát jsem o rozchodu už přemýšlela, jenže jsem zbabělá do toho jít. V 21 letech jsem odešla s manželem z krajského města do tohodle zapadákova, protože tady byla možnost bydlení. Ve větším městě bych měla větší možnost najít práci, mám tam mamku a ségru, ale jsou tam hrozný ceny bytů, kdybysme domek prodali, tak tam za to seženu maximálně byt 2+1 v paneláku, rozhodně bych z těch peněz ještě navíc nemohla vyplatit manžela. Je to začarovaný kruh, tady sebe a tři děti neuživím a sama bez chlapa v baráku, je to nanic. Sice doma nic neudělá, ale řeší aspoň havarijní situace, když začně téct bojler, porouchá se kotel, nebo začne hořet v komíně atd. Ach jo, život utíká a mě je z toho smutno.
Není tady
holky, to mi připomnělo mýho otce - když mamce bylo fakt hodně špatně, tak jí děda řekl - babičko, tak si lehni, odpočiň si, to nádobí můžeš umýt potom..
Není tady
Jestlipak víte, proč se nevěsty vdávají v bílém???
No protože je to standardní barva domácích spotřebičů.
Není tady
Mě zase uzemnil manžel, když mi večer u TV řekl: skoč mi do sklepa pro pivo, budeš za to u mě mít plus.....
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
