|
19.září : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 19.září : Zapomeňte na nudné podzimní barvy. Tyhle nečekané kombinace ovládnou podzim 2026: Kvůli novým trendům nemusíte měnit celý šatník. 19.září: Dědictví, o které nestojíte: křečové žíly: Podle současné genetiky je jejich vznik složitější. |
|
|
Tys jim u toho svítila? Ty bys mohla být redaktorka v časopise Rytmus života... 
Není tady

PavlaH napsal(a):
Tys jim u toho svítila? Ty bys mohla být redaktorka v časopise Rytmus života...
Ano moje milá .....Ivana to tu vyprávěla ...chce to víc dávat pozor ...... 

Není tady
Na co? Na tebe? ty míříš do země Kdesluncenestvítí.... CO Ivana vyprávěla byl její pohled.
Sorry za Off topic. Už končím.
Není tady

PavlaH napsal(a):
Na co? Na tebe? ty míříš do země Kdesluncenestvítí.... CO Ivana vyprávěla byl její pohled.
Sorry za Off topic. Už končím.
Nemířím.......vy se tam blížíte mílovými kroky, už jen tím, co děláte na Babi, cítím to až sem.......bohužel...
Ne Ivana tu jinde psala o svým dětství ..........musíš víc číst a mín házet moudra .... 

Upravil(a) Rozmarila (10. 11. 2009 19:11)
Není tady
My si vykáme? hm hm.
Tak ještě jednou totéž. - Ivana psala o svém pohledu na svoje dětství. A to může být jiný pohled než pohled jejích rodičů.
Není tady
Ivano,
proboha,ale ty jsi měla deperese,ne? A to je přeci normální, že jsi nemohla souložit. Mít sex. Vím jaké to je mít deprese a řekněme si na rovinu, že v tu chvíli si ráda, že přežíváš. Na sex na chlapa nemáš prostě chuť zájem.
Ano, taky jsem se v rámci deprese přemáhala a snažila se tenkrát spát se svým přítelem. Dopadlo to ještě více katastrofálně. Přesně jak napsala Baba, Jaga. Už dopředu jsem se toho bála. Pak jsem potají bulela venku.
On to prostě nechápal, že mi může být tak blbě, že nemám chuť. Taky tam proběhly občas věty typu "friga chladná" a mě z toho bylo ještě hůře, bulela jsem, připadala jsem si neschopná, že si ani vztah neumím udržet. I když jsem se mu snažila vysvětlil, čím trpím. Ale přeci se nebudu kvůli tomu znásilňovat!!!
Není tady
Tak to by mě tedy zajímalo, jak si člověk může odpustit, když 100%tně ví, že udělal chybu. Můžu to vytěsnit, ale když si na tu chybu vzpomenu, vždycky to tam bude.
Vidím rozdíl mezi "vytěsnit" a "odpustit". To první zůstává jako rána, která se nehojí a při každé vzpomínce bolí, kdežto v druhém případě zbyde jen jizva - možná nehezká na pohled, ale jinak už neškodná.
Není tady
Ivano, taky si myslím, že odpouštět může člověk jiným i sobě nějakou VINU, ale jak si chceš odpouštět NEMOC? To nedává smysl...
Ano, kdybys bývala neonemocněla, tak bys sex neodmítala, tak byste byli (možná) s manželem dosud spolu (ale možná taky ne - je tisíc důvodů, proš se lidé rozcházejí...), prostě kdyby, kdyby, kdyby....
Oba dva jste v dané situaci dělali, co jste mohli. A bohužel, další soužití prostě nebylo možné. Tečka. Nakonec Klubko píše, že se ve stejné situaci opravdu snažila vyhovět - a dopadlo to vlastně stejně...
Není potřeba vždycky hledat něčí vinu. V mnoha rozchodech ani žádná vina není - prostě se změnily podmínky, změnili se partneři samotní, osud hodil výhybku...
Je lepšíto takto přijmout. A vzpomínat na ty hezké roky jako na životní dar (pozor - mnoha lidem totiž není dáno ani těch pár hezkých let) a za to, že to skončilo, nehledat za každou cenu něčí vinu....
Přeji všem hezký den. Odpuštění druhým i sobě je důležité a hlavně osvobozující. Nemusím posuzovat vinu, jestli je někdo něčím vinen, kdo je vinen víc....to je podle mě nepodstatné. Odpuštění vnímám jako zbavení se myšlenek a emocí co mi ubližují, co mě svazují, co mě brání jít dál. Něco se stalo, už to nezměním, ale můžu se z toho poučit. To co mi zůstalo - bolest, křivda, pocit viny - to mě tíží a nechci to, nežije se mi s tím dobře. Tak to pošlu pryč, pustím to. Takhle vnímám odpuštění. Nejde o druhé, ale o mě, aby mě bylo líp.
Není tady

Ivana napsal(a):
Tak to by mě tedy zajímalo, jak si člověk může odpustit, když 100%tně ví, že udělal chybu. Můžu to vytěsnit, ale když si na tu chybu vzpomenu, vždycky to tam bude.
Já jsem třeba se svým manželem přestala mít sex. Byla to ohromná chyba, z níž jsem si vzala poučení, že každý chlap (kromě úplných impotentů a asexuálů) ve vztahu sex mít musí, jinak ten vztah jde do kopru. A protože sama už sex nechci a nepotřebuju, vím, že nemůžu navázat vztah s žádným mužem. To je poučení z chyby. Ale kdybych byla bývala věděla, co vím dnes, nikdy bych náš sexuální život neskončila. Nedokážu si to odpustit. A takových chyb jsem udělala v našem vztahu spoustu. Vím, že můj BM jich udělal taky hodně, ale jemu to odpustit dokážu velmi lehce.
No, počkám si na další rady, třeba mě k něčemu navedou.
Ja ťa nechápem... Predsa keď si niečo nevedela a nemala si informácie, tak si logicky nevedela(alebo nemohla) konať inak. Keby si to bola vedela, a napriek tomu sa zariadila inak, to by bolo niečo iné... A je zvláštne, že mužovi odpúšťaš ľahko a sebe ani za svet.
Prečo ho máš o toľko radšej ako seba samu? Alebo si na seba len o toľko prísnejšia? Všetci sme len ľudia a robíme chyby... On, ty, ja... (Mmch, skús si nájsť nejakého asexuálneho priateľa...
možno by bol niekto hrozne vďačný za pekný vzťah bez "nutnosti" sexu...)
Není tady
Ivana napsal(a):
Tak to by mě tedy zajímalo, jak si člověk může odpustit, když 100%tně ví, že udělal chybu. Můžu to vytěsnit, ale když si na tu chybu vzpomenu, vždycky to tam bude.
Já jsem třeba se svým manželem přestala mít sex. Byla to ohromná chyba, z níž jsem si vzala poučení, že každý chlap (kromě úplných impotentů a asexuálů) ve vztahu sex mít musí, jinak ten vztah jde do kopru. A protože sama už sex nechci a nepotřebuju, vím, že nemůžu navázat vztah s žádným mužem. To je poučení z chyby. Ale kdybych byla bývala věděla, co vím dnes, nikdy bych náš sexuální život neskončila. Nedokážu si to odpustit. A takových chyb jsem udělala v našem vztahu spoustu. Vím, že můj BM jich udělal taky hodně, ale jemu to odpustit dokážu velmi lehce.
No, počkám si na další rady, třeba mě k něčemu navedou.
Já jsem měla podobnou zkušenost a krom toho a zejména - viz "alkohol"téma. Odpustila jsem si. Pár let trvalo než jsem se vyhrabala a zjistila jsem, že jsem i s těmi chybami, kterých jsem se dopustila kvalitní člověk. Opakovat je nebudu. V tu dobu, když jsem je dělala se považuju za srač.ku, dnes už ne. Naopak. cením si toho, co jsem dokázala. Ivano, jde to. Já jsem se pro to musela rozhodnout a udělat to. Je to rozhodnutí.
Jinak je to další chyba - slabost, litování se. Nic jiného. A to mi vadí, nechci se litovat, rozhodla jsem se žít krásnej tvůrčí originální život a ne život sebelitující oběti.
Není tady
helena napsal(a):
Tak to by mě tedy zajímalo, jak si člověk může odpustit, když 100%tně ví, že udělal chybu. Můžu to vytěsnit, ale když si na tu chybu vzpomenu, vždycky to tam bude.
Vidím rozdíl mezi "vytěsnit" a "odpustit". To první zůstává jako rána, která se nehojí a při každé vzpomínce bolí, kdežto v druhém případě zbyde jen jizva - možná nehezká na pohled, ale jinak už neškodná.
Ano, já si své chyb taky pamatuju (ty největší..). Jsou tam. No a co? Jo, třeba těmi svými chybmi můžu i někomu pomoci. Např. jsem pomáhla holkám v podobné životní situaci - nabídl mi tuto spolupráci odb.lékař. Ta chyba už nebolí, nepálí - víš, jak zpívá Zagorka, - "zbyly mi jen jizvy na dlaních, ale ty mi tleskat nebrání" (nebo tak nějak - nevím přesně) - ale podstata přesná je. Poučení memento.
Není tady