|
19.září : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 19.září : Zapomeňte na nudné podzimní barvy. Tyhle nečekané kombinace ovládnou podzim 2026: Kvůli novým trendům nemusíte měnit celý šatník. 19.září: Dědictví, o které nestojíte: křečové žíly: Podle současné genetiky je jejich vznik složitější. |
|
|
Před cca. rokem a půl jsem se rozvedla a nyní začínám přemýšlet o odpuštění sama sobě. Stále si nemohu odpustit to, že jsem neudělala max. pro zachování vztahu. Vztahy, nyní již s BM, se vyhrotily natolik, že jsem tenkrát nebyla schopna cokoliv řešit. Byla téméř bez energie,nálady i sil. Všeho jsem měla po krk.
Jaké máte zkušenosti s odpuštěním sami sobě ?
Není tady
Vztah je vždycky o dvou lidech. Pokud se jeden snaží, je to stejně málo. Nejspíš by to bylo jen plýtvání energií.
Není tady
Odpustila jsem sama sobě asi po třech letech od odchodu mého BM. Už se netýrám výčitkami, co jsem měla udělat jinak, líp. Vím, jsem vždy žila tak, jak jsem to v tu chvíli nejlépe uměla. Nebylo lehké odpustit sama sobě. Dalo mi to hodně práce.
Jsou věci, které jsem mohla dělat jinak a učím se to teď dělat jinak, jak nejlépe umím teď.
Je mi dobře na duši s vlastním odpuštěním.
Snažím se žít tak, aby bylo v mém životě co nejméně činů, které bych měla potřebu si odpouštět.
Ahoj, Mari. Moc ráda tě zase čtu. 
Upravil(a) majkafa (10. 11. 2009 6:26)
Měla bys napsat více, hodnotit výsledek je těžké. Jestli byly ve vztahu i v době rozvodu city k BM, nebyl vztah asi celkové odžitý, mohlo se to odehrávat pod vlivem výrazných emocí, než že by se jednalo o postupné, plíživé odcizení. Ale to jen teoretizuji.
Není tady

Podľa mňa je odpustiť sebe to najťažšie, ale najpotrebnejšie. Príde to s časom, s odstupom, keď najväčšie emócie vyšumia.
A obzerať sa stále dozadu, či už s výčitkami alebo bez nich, aj tak nikam nevedie.
Není tady
Toto téma je pro mě trochu nahlédnutím do jiného světa. Nad ním jsem si uvědomila, že jsem (zatím) měla to štěstí, že jsem se nikdy sama před sebou necítila nějak zvlášť provinile, ve smyslu že bych si sama sobě měla co odpouštět.
Co se podobných pocitů týká - myslím si, že obecně porozvodová doba nebývá příliš veselá, chvíli trvá, než se člověk se vším srovná a bilancování minulosti se zbaví. Určité negativní pocity jsou pro porozvodovou dobu normální u každého člověka obecně.
Mari, zkus to brát takhle: V dané situaci jsi tehdy udělala maximum čehos byla tehdy schopná. A teď to stejně už nejde vrátit. Pokus se svou energii napřít do přítomnosti a budoucnosti, to ovlivnit můžeš. Ohlížením do minulosti stejně nic nezměníš.
I když já sama vím, jak je těžké neohlížet se, ono to přichází postupně, děj tomu čas....

Ano, to je dost těžké. Ono vůbec odpouštění vůbec není jednoduchá záležitost, člověk k tomu musí postupně dozrát.
Není tady
Mari, já odpuštění považuju za velmi důležité. Vlastně základ všeho. Pokud si neodpustíš, budeš stavět na špatném základu. Pak to všechno , co vybuduješ dál bude šejdrem.
Všichni děláme to, co můžeme , tak jak umíme v každé situaci, nejlépe. Proto jsi také jednala nejlépe, jak jsi uměla. Sutečnost, že tě to trápí, dokazuje, že o tom přemýšlíš, chceš z toho ven a není ti to lhostejné. Což je sympatické.
Nemůžeš se vinit zpětně, že jsi něco neudělala tak, nebo tak...protože V TU chvíli jsi na to prostě neměla, v tu chvíli jsi to neuměla, necítila..atd. To zažíváme každý denně. I ted´ jednáš (jednám, jednáme) tak, jak bys (bychom) za rok třeba nejednali..Je to samozřejmé a je to i správné. Pořád se vyvíjíme.
Já jsem si také odpustila (a že toho bylo..
)
Udělej to. Rozhodni se, připrav se a udělej to. Třeba si to napiš, přečti, ..a udělej tečku. .
A věř si, že ses rozhodla správně a nepochybuj o tom.
Moje odpouštění všem je zřejmě na dobré cestě, spíš se obávám jestli jsem to opět nepřehnala, protože si na nic nemůžu vzpomenout, prostě si nic nepříjemného (mnohdy ani příjemného
) co bylo kdy a kde špatně, kdo mi co špatného udělal...a jestli vůbec (?) 
Není tady

Není třeba zachovávat vztah, který stojí za houby. Měla by sis spíš gratulovat, že jsi dokázala odejít. Žít v nefunkčním vztahu x let, to je ta věc, kterou by si člověk měl vyčítat - že se v zájmu nějakých předsudků ničí
Ale není to spíš tak, že už tě přešel vztek a začalo se ti stýskat ? 
Upravil(a) mashanka (10. 11. 2009 12:05)
Není tady
to já si na spoustu špatného vzpomenu. přesto, když jsem naprosto vážně přemýšlela, jestli bych to chtěla změnit...tak ne.
i špatné rozhodnutí mě posunulo dál.a že to někdy sakra bolelo, že jsem se s tím i několik let prala?asi právě ta bolest mi pomohla to změnit, změnit sebe.
pro mě odpustit si znamená.......uvědomit si, že jsem člověk se všemi chybami, které jsem udělala a ještě udělám a že vždy dělám to nejlepší , co umím a znám.i když zítra to můžu udělat jinak, cítit jinak.
Není tady
Když jsem byla v neděli za synkem v nemocnici, měl výjimečně povídavou. Probrali jsme všechno možné, příjemné i nepříjemné, co se stalo. Když jsem jela domů a přemýšlela si o spoustě podnětů, který mi ten rozhovor dal, byla jsem tak ráda, že už v sobě žádnou VINU necítím. Že jsem si skutečně dokázala odpustit. Ne zapomenout. Ale poučit se a odpustit.
Myslím, že to dříve nebo později dokážeš i ty, Mari. Než to přijde, netrap se tím přespříliš.

Mari, myslím, že jsi udělala dost pro zachování vztahu. Nechápu, proč bys to měla ještě teď řešit. Buď ráda, že se ti podařilo, se toho šmejda s pomocí rodiny zbavit. Mám pocit, že čas zahojil ty špatný vzpomínky a ty se začínáš babrat v tom, že by to bývalo bylo šlo zachránit.
Trvalo dost dlouho, než ses rozhodla s tím vaším vztahem něco udělat. Po velkém úsilí se ti to povedlo
a teď máš z toho špatný pocit?
Zbytečně.
Jen doufám, že už máš nové přátele a hezký nový život. To je oč tu běží.......
Není tady
Mari - staré zvyklosti a zaběhlý režim je to, co náš mozek vyhodnocuje jako příjemné, i když to příjemné mnohdy není. Zkus si uvědomit, jestli vinu cítíš ty a nebo ji hážeš na druhého. Od toho se pak můžeš odrazit. Projít si situace a pojmout dvě věci - to co píše wiki - udělalas v tu chvíli vše, co jsi považovala za nejlepší. a za druhé - pokud ses mýlila - i to je lidské i to se stává, chyby neznamenají automaticky vinu.
Není tady
agewa napsal(a):
to já si na spoustu špatného vzpomenu. přesto, když jsem naprosto vážně přemýšlela, jestli bych to chtěla změnit...tak ne.
i špatné rozhodnutí mě posunulo dál.a že to někdy sakra bolelo, že jsem se s tím i několik let prala?asi právě ta bolest mi pomohla to změnit, změnit sebe.
pro mě odpustit si znamená.......uvědomit si, že jsem člověk se všemi chybami, které jsem udělala a ještě udělám a že vždy dělám to nejlepší , co umím a znám.i když zítra to můžu udělat jinak, cítit jinak.
To já si Agewo taky sem tam něco pamatuju..
, ale všimla jsem si, že mozek začíná mi nepodstatné vypouštět. Asi mi to ulehčuje..Mno...nebo to také může být stařecká demence..
Dokud problém trvá, tak ho člověk promýšlí ze všech stran, stále, živí ho, masíruje. Pokud si to v sobě vyřeším a ukončím, řekla bych že vypouštím. Zážitek - ta zkušenost určitě zůstavá, ale podrobnosti, kdo co kde kdo řekl, udělal, jak to bylo, to už nevím a nevzpomenu si. Jen něco. Asi mám milosrdnej mozek....a nebo nemoc:D 
Není tady
Wiki napsal(a):
agewa napsal(a):
to já si na spoustu špatného vzpomenu. přesto, když jsem naprosto vážně přemýšlela, jestli bych to chtěla změnit...tak ne.
i špatné rozhodnutí mě posunulo dál.a že to někdy sakra bolelo, že jsem se s tím i několik let prala?asi právě ta bolest mi pomohla to změnit, změnit sebe.
pro mě odpustit si znamená.......uvědomit si, že jsem člověk se všemi chybami, které jsem udělala a ještě udělám a že vždy dělám to nejlepší , co umím a znám.i když zítra to můžu udělat jinak, cítit jinak.To já si Agewo taky sem tam něco pamatuju..
, ale všimla jsem si, že mozek začíná mi nepodstatné vypouštět. Asi mi to ulehčuje..Mno...nebo to také může být stařecká demence..
Dokud problém trvá, tak ho člověk promýšlí ze všech stran, stále, živí ho, masíruje. Pokud si to v sobě vyřeším a ukončím, řekla bych že vypouštím. Zážitek - ta zkušenost určitě zůstavá, ale podrobnosti, kdo co kde kdo řekl, udělal, jak to bylo, to už nevím a nevzpomenu si. Jen něco. Asi mám milosrdnej mozek....a nebo nemoc:D
ale tak nějak jsem to myslela. mám kaslíčky s nápisem.....např.umřel milovaný děda.....odmítala mě matka.......zneužíval mě nevlastní děda.....rozvedla jsem se s alkoholikem ...atd..........vím přibližně obsah , co mi to dalo,jak jsem se s tím vyrovnala , ale už mě nezajímá , co přesně tam je.už ten obsah není důležitý v tom smyslu, že ho otevírám a prohlížím.
jestli to dává smysl.
Není tady
Tak to by mě tedy zajímalo, jak si člověk může odpustit, když 100%tně ví, že udělal chybu. Můžu to vytěsnit, ale když si na tu chybu vzpomenu, vždycky to tam bude.
Já jsem třeba se svým manželem přestala mít sex. Byla to ohromná chyba, z níž jsem si vzala poučení, že každý chlap (kromě úplných impotentů a asexuálů) ve vztahu sex mít musí, jinak ten vztah jde do kopru. A protože sama už sex nechci a nepotřebuju, vím, že nemůžu navázat vztah s žádným mužem. To je poučení z chyby. Ale kdybych byla bývala věděla, co vím dnes, nikdy bych náš sexuální život neskončila. Nedokážu si to odpustit. A takových chyb jsem udělala v našem vztahu spoustu. Vím, že můj BM jich udělal taky hodně, ale jemu to odpustit dokážu velmi lehce.
No, počkám si na další rady, třeba mě k něčemu navedou.
Není tady

mám se ráda a všechno co jsem v životě udělala tak mělo být, takže jsem si nikdy nemusela odpouštět. Nikdy jsem neublížila synovi, rodičům ani lidem, kteří to se mnou mysleli dobře. Spíš si gratuluju, že jsem se uměla bez trápení oprostit od lidí, kteří to se mnou dobře nemysleli. Nelituj se všechno v životě má nějaký důvod. Čekaj tě určitě ještě hezký veci, jen je třeba netlačit na pilu a počkat si.
to Ivana:
Ivo kašli na to co bylo, dělala si co si uměla, měj se alespoň z půlky ráda jako máš exe a odpusť si, nikde není psáno, že musíme umřít s prvním manželem. Překroč už ten jeho stín ať se můžeš zase radovat, život je kraťoučkej a ty si ho tou sebedestrukcí ještě krátíš.
Nikdo tu nejsme jen na trápení...
Není tady
právě odpustit sobě je o hodně těžší než odpustit tomu druhému. neradi si přiznáváme své chyby a PRAVO na ně.
co konkrétně si nedokážeš odpustit? že jsi nechtěla sex? no byla to tvoje přirozenost, to není chyba. nebo že jsi se "nepřemáhala" ? možná by to na tobě manžel poznal a ten vztah by skončil taky.
Není tady

Ivana napsal(a):
Tak to by mě tedy zajímalo, jak si člověk může odpustit, když 100%tně ví, že udělal chybu. Můžu to vytěsnit, ale když si na tu chybu vzpomenu, vždycky to tam bude.
Já jsem třeba se svým manželem přestala mít sex. Byla to ohromná chyba, z níž jsem si vzala poučení, že každý chlap (kromě úplných impotentů a asexuálů) ve vztahu sex mít musí, jinak ten vztah jde do kopru. A protože sama už sex nechci a nepotřebuju, vím, že nemůžu navázat vztah s žádným mužem. To je poučení z chyby. Ale kdybych byla bývala věděla, co vím dnes, nikdy bych náš sexuální život neskončila. Nedokážu si to odpustit. A takových chyb jsem udělala v našem vztahu spoustu. Vím, že můj BM jich udělal taky hodně, ale jemu to odpustit dokážu velmi lehce.
No, počkám si na další rady, třeba mě k něčemu navedou.
Jenomže ty jsi za to nemohla ...to si musíš v první řadě uvědomit ...nemáš si co odpouštět, jsi obět omylu, protože jsi si myslela, že sex není důležitej, byla jsi tak vychovaná ...musíš nazývat věci pravými jmény.......když za něco nemužu , nemusím si to odpouštět.....nejsi Ježíš abys na sobě nesla všechny cizí hříchy ....jsi jen oběť.
Není tady

Ivana napsal(a):
Tak to by mě tedy zajímalo, jak si člověk může odpustit, když 100%tně ví, že udělal chybu. Můžu to vytěsnit, ale když si na tu chybu vzpomenu, vždycky to tam bude.
Já jsem třeba se svým manželem přestala mít sex. Byla to ohromná chyba, z níž jsem si vzala poučení, že každý chlap (kromě úplných impotentů a asexuálů) ve vztahu sex mít musí, jinak ten vztah jde do kopru. A protože sama už sex nechci a nepotřebuju, vím, že nemůžu navázat vztah s žádným mužem. To je poučení z chyby. Ale kdybych byla bývala věděla, co vím dnes, nikdy bych náš sexuální život neskončila. Nedokážu si to odpustit. A takových chyb jsem udělala v našem vztahu spoustu. Vím, že můj BM jich udělal taky hodně, ale jemu to odpustit dokážu velmi lehce.
No, počkám si na další rady, třeba mě k něčemu navedou.
podle me je to proste blbost. Nemohla bys byt stastna, kdybys ten sexualni zajem dlouhodobe predstirala. Vycerpavalo by te to a nicilo. MEli jste proste jit od sebe a hotovo. Melo se to stat. Zrejme jste nebyli pro sebe stvoreni.
Není tady
Ivano, jak si můžeš odpustit? V případě chyby je to stejné, jako když uděláš třeba gramatickou. Pokud jde, tak opravit, pokud nejde poučit se a jít dál... Chyby dělá každý. I ty si je můžeš "dovolit".
Není tady
PavlaH napsal(a):
Mari - staré zvyklosti a zaběhlý režim je to, co náš mozek vyhodnocuje jako příjemné, i když to příjemné mnohdy není. Zkus si uvědomit, jestli vinu cítíš ty a nebo ji hážeš na druhého. Od toho se pak můžeš odrazit. Projít si situace a pojmout dvě věci - to co píše wiki - udělalas v tu chvíli vše, co jsi považovala za nejlepší. a za druhé - pokud ses mýlila - i to je lidské i to se stává, chyby neznamenají automaticky vinu.
Díky za příspěvky.
Vlastně pořádně nevím, zda je to právě odpuštění.... Stále se nemohu vyrovnat s tím, že jsem dala na sebe, na to co jsem chtěla já a ne, co si přál on. On by totiž rád řešil naše problémy s třetí osobou. Ale to bych se zase já nikdy nerozhodla, se nechat rozvést.
Je to asi šílené...co tu teď napíšu. Cítím vinu, že jsem nedala na něho (co on by chtěl), ale na sebe. Že jsem upřednostnila sebe před jeho přáním - v naši společnou budoucnost.
Do té doby před rozvodem jsem spíše plnila přání ostatních a bylo pro mě téměř nemyslitelné si nějak více dupnout. Stát si na svém a necouvnout zpět.
Přestože dnes vím, že člověk není na světě proto, aby plnil očekávání ostatních. I tak je pro mě stále těžké se s tím vyrovnat.
Vím, že jsem se v tu danou dobu rozhodla podle sebe, co jsem chtěla. Vím, že dnes bych nejspíš problémy v manž. řešila jinak. Ale dnes je dnes a včera bylo včera.
Není tady
Tak tebe se hodně týká to co jsem psala Ivaně. DOvol si to, že jsi udělala chybu, pouč se a jdi dál. Prostě jsi udělala chybu, zaplatil za ni někdo životem? Pokud ne, tak není co řešit, dostaneš další pokus 
Není tady

Ale proč si chceš odpouštět??Stalo se jen to, co se mělo stát ........prostě to bylo daný, mělo se to stát........proč chceš věci řešit násilím??Nech je plynout ........tak jak jsou , ten rozvod ti přinese zase jiný pozitivní věci ......
Upravil(a) Rozmarila (10. 11. 2009 18:34)
Není tady

PavlaH napsal(a):
Tak tebe se hodně týká to co jsem psala Ivaně. DOvol si to, že jsi udělala chybu, pouč se a jdi dál. Prostě jsi udělala chybu, zaplatil za ni někdo životem? Pokud ne, tak není co řešit, dostaneš další pokus
Ale Ivana žádnou chybu neudělala...........Ivana vyrostla v rodině kde se nesouložilo .......
Není tady