Takže:

Celé moje těhu bylo velké překvapení a jeho průběh více méně standartní - prozvracela jsem ho A mmj jsem měla zvýšený TK a mírně ho léčila. Celé těhu nic závažného. Všechny kontroly a výsledky výborné.
A teď  věci:

23.10.2009 jsem jela ráno na kontrolu krve na hematologii, kde mě celé těhu sledovali. To ráno sestřičku napadlo změřit mi tlak a ejhle ..... trochu moc vysoký. Takže jsem se přesunula vedle mému gyndr a ten to potvrdil a rovnou vypsal žádanku na příjem do porodnice . Dojela jsem si domů pro tašku a razila směr porodnice. A tam začala anabáze: každou hodinu měření tlaku, ležení na porodním sále na monitoru , měření tlaku, monitor , tlak .... mezi tím nějaký UTZ..... a rozsudek zněl: když miminko bude OK, doležet až do porodu, když OK nebude, vyvoláme porod hned. Byla jsem v den nástupu 35+2
Asi nehorší byly noční výjezdy z pokoje na sály. Vždy když mi sestry naměřily vysoký tlak, přivezli vozík a už jsme hnaly a sál. A to bylo skoro každou noc. Docela hustý nervy
V úterý 26.10. už se jim přestali líbit i monitory. Od rána my nedali najíst, nabrali krve a čekali jsme. A zase maraton TK,monitor,TK.......  a kontrolní UTZ průtoků a váhy. Měl mít 2300 g a průtoky super - miminko zralé = vyvoláme porod
Ve středu 28.10. ráno jsem dostala první tabletu na vyvolání. Začaly bolesti v podbřišku, ale kontrakce žádné. Ale bolesti faaaakt hustý   A k tomu TK, monitor, TK, monitor .... s hodinovou pravidelností.
A zase celej den bez jídla ..... co kdyby

Ve ČT 29.10. jsem dostala ráno druhou tabletu . TK, monitor .... ale už se jim to nelíbilo. Kontrakce žádné, miminko nesestoupilo, já se neotvírala, ale monitor začal být špatný. Mimíkovi klesal tep při každé větší bolesti podbřišku.
Bylo 11:30, když jsem šla na další monitor. Ještě jsem mluvila s přítelem, ať je v klidu, že zase nic nebude a ať jde v klidu na meeting, že mu pak zavolám. Jenže pak mimík usnul a sestřička ho potřebovala vzbudit. Takže mi vzala za břicho a zatřásla s ním. A já dostala kontrakci jak blázen. A malej začal padat: 100, 90,80,60,55 ...... a tak zůstal .......  a na sále vypukla panika. Seběhli se tři doktoři a já hysterák a pořád na mě dýchejte dýchejte a daly mě na kyslík a já dýchala jak vzteklá . Bylo to hrozný!! Nakonec zase šel malej nahoru , ale už nebyl na nic čas. To bylo 12:30. Začali mě připravovat, já dýchala jak lokomotiva a jen tak jsem stihla zavolat příteli, aby rychle přijel a už jsem ležela na operačním sále a snažili se mi dát epidural. Jenže já měla křeč a tak to nešlo a musel na mě lehnou zřízenec. Šlo o čas. Pak jsem na chvilku omdlela, ale to už nade mnou stály doktoři a operovali. Fakt hrozný nervy.
Na sále nikdo ani nepromluvil.
Pak jsem najednou ucítila v hrudníku podtlak a malej byl venku. Bylo 13:10
A začal křičet. Hned mi ho ukázali a on křičel a křičel . A když ho utírali, tak křičel a křičel.
A já brečela a doktoři si konečně začali povídat. A šili a šili a mě to přišlo nekonečný. Mezi tím mi malinkýho ještě donesli ukázat. Řekli, že měl jen 1900 g a že tatínek už ho viděl a že ho nesou na JIP a tatínek jde s nimi.
Byla jsem šťastná, že to přítel nakonec stihnul a že je u malýho. Miluju je oba.



To další martirium už sem nepatří . Ta doba v prodnici před porodem byla fakt na nervy. Ale nakonec to celé zachránilo život Danielkovi. Normální porod by nepřežil. Přesně tu platí přísloví: Všechno zlé je pro něco dobré.

Vzpomněla jsem si na Gall, protože ta si to prožila podobně.

Chci tady moc poděkovat sálovým sestrám a PA porodnice Písek za jejich úžasný přístup a milé chování. Moc mi pomáhali. Stejně tak lékařům, kteří se mnu strávili jejich noční služby na sále a za jejich trpělivost a úžasný přístup ke mně. Moc mi pomáhali a díky nim jsem to psychicky zvládala. Jsou to fakt úžasní lidé.

A taky moc děkuju Babinetkám za jejich starost a podporu. Holky jste tu moc úžasné a jsem ráda, že vás tady mám


Tyyyyy jooo   ..... sem se tu ale rozepsala:vissla: