29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Stránky: 1 2
Račice - ano,přemýšlím nad tím,od pondělí jedu na vstávačku 10min,čtvrt hoďky dřív,máš pravdu...člověk jde...a nemá čas se zaúzkostnit..jako v posteli velmi krásně...A tvé mantry,jéje,moje kartičky:-)..a jdou ven na světlo boží nebo bude znovutvorba.Pohyb - pravda,nikdy jsem nevěřila tomu,jak chůze za každého počasí,mechanická chůze,může zachránit (doslova) lidký život;odtáhnout ho od detailně připravených věcí k sebevraždě.Chodit do vysílení a koukat se okolo,když to jde. Moc jsi mi pomohla tím,že to máš podobně. A že jsi těhu...tím jsi mi pomohla též:-).Chtěla bych dítě.Bojím se.Chtěla.Bojím.Dokola.Ty asi znáš ty pocity.A šla jsi do toho a ukaučuješ to....i když problémky budo,kde nejsou...takže lze!! Dííííík!!
Není tady
Ahoj Anouk, sice nemám GUP, ale před pár měsíci se mi zhoršila deprese, takže jsem tu paniku ráno zažívala taky Psycholožka mi poradila systém náhradních myšlenek: když mě napadla panika, snyžila jsem se uvědomit si proč, čeho se bojím a na to vymyslet nějakou pozitivní protimyšlenku např. když jsem se bála, že to sama nezvládnu, tak protimyšlenka byla: zvládla jsem to doteď, tak dnesky to taky zvládnu. Moc jsem tomu nevěřila, že to půjde, ale kupodivu to fungovalo, takže asi po měsíci už jsem byla schopná normálně vstát bez děsu. Přeju Ti hodně sil.
Není tady
Anouk, to jsem ráda, že jsem tě navedla....
Ale řekla bych, že o 10 min, čtvrt hodiny dopředu vstát je málo - já vstávala tak hoďku dopředu, s pocitem, jak by mě měla čekat jen ta procházka a pak to už šlo tak nějak plynuleji...musím mít na všechno dostatek času. Když si uděláš jen navíc těch čtvrthoďky, myslím, že to bude mít spíš zátěžovější účinek.
Jenže mě se to říká dobře, já chodila jako OSVČ do kanclu až na půl 10
Když ale vstaneš jen o tu čtvrthoďku, je to podle mého secakramentsky málo - za takovou dobu úzkost nevyprchá - potřebuješ ještě čas kolem ..... jinak to bude další úsek, kdy něco musíš stihnout - pak se to mine účinkem, nebo se ti může přitížit.... U mě by to tak aspoň bylo
No, já upřímně dnes asi až takové problémy nemám - navíc nevím přesně, jak se projevu GÚP, já jsem "panikářka" - mám panickou úzkost. poruchu a taky šmrcnutou lehčí depresí, spolu s trošku nerovnoměrně vyvinutou osobností....aspoň tak z medicínského hlediska podle dr..
V těhotenství od 3 měs. těhu bez antidepresiv - bylo to těžké, ale dá se. Neříkám však, že úzkosti nemám....
(na nemocenské nejsem ale kvůli psyché, ale kvůli silnému zvracení a problémech fyz. rázu v těhotenství....ale je fakt, že možná můj gynekolog i přihlíží k tomu psyché...)
A do dnešního dne mě nenapadlo nic o sebevraždě, natož, abych se na ni nějak detailně připravovala..... to myslím, že už má co do činění s opravdovou Depresí s velkým D či psychózou...... ne jen s úzkostmi - ale nechci ti stanovovat diagnózu....jen mi to tak přijde....
(mamka je psychotik - po neúspěšné sebevraždě..takže si to dovedu ale představit....ne se do toho ale vžít....)
A mimčo Ano, obavy, ano, chci, pak zas raděj ne..... ovšem psychiatrička mě neodrazovala, říkala, že takových neurotiků jako jsem já je, že jsem jinak zdravá, tak se toho nemám bát. Že to zvládnu....
Já se o dítě s přítelem ale vlastně ještě nepokoušela, jenjednou jsme se nehlídali a bylo Takže to rozhodování tohle jedno rozhodnutí "nehlídat se", vyřešlo mé dilema......
Asi to tak má být
Tak držím palce, a chůze, za každého počasí a kdykoliv je to možné - je opravdu lék - jak obyčejné že
Není tady
Rosamund,děkuju,je vidět,že víš taky,o čem píšeš. Chjo,člověk si kňourá jak tunťa sobeček blbeček a je nás toliko (stydím se až na půdu)....tak tohle také zařadím do pondělka...je to něco podobného jako v Praškovi....systém "tak co se stane nejhoršího+když se to se stane,tak se z toho nepotento"(jo,teoreticky to já zas umim,to su machr:-). já to už zkoušela,ale v té době chyběla asi vůle. :-)hele,Ros,já si pamatuju zdejší lidi podle znamení,ty jsi myslím Beránek, tam to už slovo vůle je synonymum:-),ja Býk...tak to by bylo,aby nebylo:-)..Mocmoc děkuji všem..a mizím....moc se drž a opatruj!A to samé pro Račici Dracici a její mimkajs!!!!jsem zapomněla,ale chtěla, omlouvám se.
Není tady
A jak píše Rosamunda - to je samozřejmostí - negativní myšlenky měnit v pozitivní - ikdyž kdo trpěl úzkostmi ví taky, že to je právě to nejtěžší....
Protože u úzkosti je právě ta myšlenka spouštěčem oných úzkostí a ty jsou v úzkost. člověku tak zautomatizované, že vytěsnit z hlavy, aby tam samovolně neplavaly dá opravdu velkou fušku...
Ale prát se s tím a pozitivovat je další nedílnou složkou..... Ale to jistě víš...
Není tady
Anuok, já jsem váha, ale to je celkem fuk. Račice má pravdu svatou, že je to fuška, ty myšlenky vystrnadit z hlavy, nicméně se mi to nějak povedlo, asik jsem nebyla zas až tak úzkostně panická, spíš to byla reakce na trampoty, které jsem v té době prožívala, takže se mi to povedlo zvládnout. Kdeybych měla panickou poruchu, určitě by to bylo těžší, tak vás holky obě obdivuju a držím pěsti.
Není tady
anouk napsal(a):
Podvědomí,ano tam toho je hodně a obávám se,že tu práci jsme poslední hektické měsíce práci zanedbala....
To vsugerovávání si věcí i psaní na papírky ráno než vstanu, aby tam první bylo: "Neboj se, není čeho, navíc je to zbytečný protáhni se, v..e, a vstávej"...a byly časy,kdy byl byt přelístečkován a přeplánován stylem 17:21, 17:25, 17:40:-). Ale trochu pomáhalo. .... Vrátit se k tomu. Aha! Bylo jen moc hektično. Člověk zapomněl sám na sebe.
Jjj,jogínský dech, to je jako vdech do břicha?hluboký? Tak to mi pomohlo od prášků na spaní,ale ráno jsem ještě nepraktikovala. Zajímací. Dík!
Pro Horatia,který se možná naštval: vím, že konečné řešení jsou ta vhodná AD,zas takový alternativec nejsem, koneckonců, psychodr.mne nechali běhat po světě na lexaurinech,když už nevěděli,co se mnou (jo,že jsou silně návykové,také vím,z téhož důvodu jsme odmítla neuroly jako bonus do pracovních krizí, těžkých jednání atd. ... míchat do sebe dva návykoše,to už je o ústa). ...Tak čekám a čekám. Medicína jde dopředu,tak třeba za rok.
Děkuji!
Tak to vůbec ne,naopak,bez dechu čtu všechny další příspěvky a žasnu.Tolik lidí se snaží pomoci.Radou,zkušeností,čímkoliv,co Tě zahřeje,povzbudí a posílí.To je tak něco nádherného a lidského,že z toho nejsem schopen slova,bez špetky ironie.Díky všem.
anouk73 napsal(a):
luminko,děkuji a přeji opravdu hodně štěstí v tvé situaci!!! neber to osobně,ale myslím si, že to vůbec není to samé (dlouhodobě sleduji tvé diskuse;tj.jsem o tom přesvědčena).mám dědičnou nemoc,kterou bych nepřála největšímu nepříteli ani 1den, 15let se z toho snažím vyhrabat aktivně a makám na tom jak ...l, jo, dře to, jde to, ale tenhle rok mi podráží kolena. potřebuju to poodstranit kamínek po kamínku. začátek je ten,že se zas naučím ráda vstávat a ne se klepat od 5ti jak trubka průběžně zvracejíc coby 10min:-) ?smí se to sem psát?su nováček:-)...a fungovat!! nechci se znova propadnout do háje zelenýho jako tehdá léta páně:-)) a nepropadnu!!!,ale potřebuju tip...odraz
Skús sa nechať na nejaký čas vypísať, popracovať na tej psychike nejakým uvoľňovaním(neviem - dýchacie cviky? jóga? meditácie?) a vrátiť sa do práce v trochu lepšej kondícii. Lepšie krátkodobo PN ako totálna výpoveď, nie?
Není tady
Já vím, že to máš těžký, ale co třeba mít jednou za den něco, na co se těšíš a s myšlenkou na to vstávat? Nejdříve si představit, jak se zvedneš a pak to provést, prodýchat každou etapu vstávání.
Není tady
An,
také si myslím, že bys měla zkusit KBT a až PAK nějakou alternativu, třeba EFT a nebo AFT, možná kinezku, ale tam si myslím, že by tě čekal plán tak minimálně na 2 - 3 roky.
S KBT bych ale začala.
Drž se děvče a hodně štěstí.
Není tady
Anou já si rozhodně nemyslím, že by hladina alfa něco zachránila ....to byl jeden z nápadů, pokusů .......který bych zkusila .......
Já vím, že na ošklivou depresi zabírá máloco a násilím obracet myšlenky v pozitivní je hloupost ......na to zas nevěřím já .........všichni depresáci okolo mně v životě často reagovali hlavně na lék, možná v mozku opravdu chybí nějaká látka .........a když na lék neraguješ , to je pak těžký ........možná opravdu ty pomalé krůčky......
Není tady
Anouk,
jsi úžasná a jsi pro mě velkou inspirací. Já žádnou konkrétní radu nemám - nemám info - ale strašně se mi líbí tvůj přístup. Tak bych tě jen chtěla povzbudit a popřát, aby se ti dařilo. Možná jednu malou, okrajovou věc můžu poradit, totiž jak se dělá ten plný jógový dech: Nejdřív úplně vydechneš, do poslední kapky vzduchu. Pak začneš nádech od břicha - nafoukneš břicho jako balón, pak přidáš hrudník a nabereš vzduch do prsou a nakonec ještě zvedneš klíční kosti - ještě i pod ně se vejde trochu vzduchu. A pak pomaličku necháš samovolně vzduch vydechovat - to už neděláš aktivně. Výdech by měl být skoro dvakrát delší než nádech. Když se to člověk naučí, tak je to moc příjemné
Není tady
Anouk mě pomáhalo jedině dejchání.
Depresí trpím delší dobu. 3x dost hnusný relapsy. Pak to nějak držím. Vstávání, nevstávání, myšlenky na to nebýt, někdy jsem v tom pelechu zůstala, jen čuměla do zdi. Stejně tak na psychiatrii. Byla jsem v tu chvíli vděčná že mě nafetovali a já mohla spát a spát a spát. Ale pak to probuzení...
Úzkostné stavy jsem si vypěstovala letos v zimě. Hrůza, hrůza, naprosto tě chápu a soucítím. Vlastně vstáváš s bolestmi břicha každý den. Já se vždy už v posteli zpotila, a pak mi byla zima. Nějak jsem se dokopala do práce, ale stalo se mi, že jsem si třeba vlezla v práci pod stůl, schoulená do klubíčka a bulela jsem tam, klepala se. Naštěstí jsem v kanclu většinou sama. Ale kdokoliv sem může přijít. Nenášela jsem, když mě to přepadlo na ulici nebo v obchodě. To jsem měla pocit, že se udusím, muslea jsem si třeba sednout na bobek,rozvázat šálu a dýchat do pytlíku.
Nučila jsem se toto:
- dýchat. Vždy když to příjde, mám po ruce pytlík a bezostyšně ho vytáhnu a dýchám do něj. Nádech, výdech. Zhluboka. Koukám jak se pytlík nafukuje a vyfukuje. Třeba i ráno v posteli. Hluboký nádech, hluboký výdech. Třeba 10 minut furt.
- relaxace přes den. I když úzkost není. Ale vyčerpané tělo je. Takže meditace, řízená, mluvená. Stačí 20 minut
- připravit si všechny věci do práce už večer, protože ráno je čas na boj s tou "bestií". Oblečení, svačinu, kabelku. Všechno připravit před spaním na židli, abych ráno mohla se oblíknout a jít.
- a vždycky jsem si říkala, že když bude nejhůře a já nevstanu, tak si vezmu kontrolku. Nic horšího se stát nemůže. A taky jsem nějaký čas na té psychiiatrii byla uklizená.
Asi jsem ti moc nepomohla, já vím, je to osobní boj. Dlouhodobý a těžký, tak ti moc držím palce, at máš dost síly bojovat. Drž se, děvče.
Není tady
Klubíčko, když to tu tak popisuješ, tak se u toho normálně rosím. Je fakt, že já trpím úzkostí snad odmalička. Tak nějak mě pořád provází ale mám pocit, že čím jsem starší, tím častěji a silněji se ozývá...
Snažím se to řešit všemožně, je to trochu jako na houpačce. Chvílemi líp, chvílemi hůř. Teď je zrovna dost hrozně, protože se to zase ozvalo ale věřím, že zase bud líp.
Není tady
Taurus, musíš najít začátek těch stavů. Makat na sobě. Někdy je to na ho :-), znám to. Ale pak je zase líp. A vždy když mě bylo nejhůře, tak jsem sí říkala "vždy se ulevilo, už jsem zvládla hodně, jdeme dál".
Není tady
Klubko, makám, makám, co jen to jde. Vždyť to znáš sama. Ale občas jak mě to hodí zpátky, tak je to fakt na palici. Ale už jsem si řekla, že ta úzkost je prostě součástí mě, tak už jí tak nevyháním
Není tady
Ale už jsem si řekla, že ta úzkost je prostě součástí mě, tak už jí tak nevyháním
Tak, tak, to je správně. Taky žiju s depresí. Žiju a to je důležitý. Prostě jen přežít ty občasné relapsy a bude o.k.
Není tady
Anouk, jen pro inspiraci napíšu, co napadlo mě.
Kdysi jsem měla období , kdy jsem cvičila Sedm tibeťanů, doporučuje se cvičit ráno, to bys ale musela z pelíšku ještě kousek dříve a když bys to spojila s otužováním až do hodně chladné sprchy, kdo ví, třeba i by i tohlo mohlo přinést za čas zlepšení celkového stavu.
Ale na rovinu říkám, že nejsem tak odhodlaná, abych takový každodenní rituál pro zdraví vyměnila za teplou peřinu.
Jinak jsem nečetla všechno, tak se omlouvám , jestli někoho opakuji.
No a ještě přidám afirmaci z Bachovek: Každý nový den je nová možnost.
já osobně si takové větičky nebo i symboly dávám tam, kde o ně budu nejvíce zakopávat a budu je na chvíli opakovat a vnímat . Takové místo je i ta nejmenší mistnůstka v bytě , kde je člověk jen sám se sebou.
Není tady
Heluško, ta afirmace se mi moc líbí!K jakým Bachovkám se to vztahuje?
Není tady
Zdravím, Regi, ta afirmace patří k číslu 34 a k bylince Hlodaš.
Cituji: Hlodaš ztělesňuje duševní potenciál naděje. V negativním stavu se člověk naděje vzdal. konec citace.
Jinak jsou tu samozřejmě symptomy v blokovaném stavu, to by mohl být odrazový můstek, jak se toho břemene začít pomalu zbavovat a propracovat se k pozitivní podobě, jakou hlodaš představuje.
Před časem se tu o Bachovkách živě psalo a u mě to oživilo to málo, co o Bachovkách vím a tak jsem zkusila zpracovávat blokované stavy, které jsem si kyvadlem vytestovala a řekla bych, že to funguje i bez kapek, ale asi jinak , nežli kapičky, si myslím...
A je asi jedno, jestli se ten blokovaný stav zpracuje EFTéčkem, kinezkou, kyvadlem, či jinak, podle toho, co je nám blízké nebo dostupné.
Někdy totiž neumíme správně pojmenovat to, na čem je potřeba máknout a v bachovkách je teda inspirace fakt mraky.
Není tady
Stránky: 1 2