29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Stránky: 1 2
Jak je z názvu zřejmé,mám GÚP mírně švihlou depresí. Žiji s tim docela OK přes 15let, medikaci mám,dobrého doktora též, pschologa.To nic.V čem má ta holka problém. Viz hore:-)...Poslední dobou se toho nakupilo mnoho, nemoci v rodině,nezaměstananosti přítele, úmrtí kamarádky, další zdravotní problémy....a já mám stále větší strach. Přes den to "uhraju", rána jsou hrozná....vzbuzení v 5....pracovní doba od 7 a já do 6.30 ležím a klepu se hrůzou neschopná vstát, nikdy jsem nebyla skřivánek, ale tohle už je moc:-). Mám exponované místo,nemůžu si dovolit přijít pozdě. Musí existovat nějaký trik, mantra,cokoli,co mne z té postele a klepání se pod peřinou dostane v 6:10. Dřív to přec itaky šlo i s chorobamami:-))))))))). Mám veliký strach,že tohle nedopadne dobře -jednou nevylezu a vyhazov...no to byla přeháňka,ale horší se to a horší den ode dne. Mám pocit,že už jsem vyzkoušela všechny tipy...Prosím o jakékoli triky,tipy,babské rady,mantry,cokoli. Děkuji za cokoli.
Není tady
Nevím, jestli mám nějakou poruchu a jakou, ale je to u mě podobné. Letos se kupí úplně všechno, smrt v rodině, nezaměstnanost... Dokud jsem ještě chodila do práce, moc špatně se mi vstávalo, měla jsem strach, co den přinese, nic dobrého jsem nečekala (a taky nic dobrého nepřišlo), na následující den jsem se netěšila. Teď jsem bez práce a je to taky strašně ubíjející.
Není tady
luminka napsal(a):
Nevím, jestli mám nějakou poruchu a jakou, ale je to u mě podobné. Letos se kupí úplně všechno, smrt v rodině, nezaměstnanost... Dokud jsem ještě chodila do práce, moc špatně se mi vstávalo, měla jsem strach, co den přinese, nic dobrého jsem nečekala (a taky nic dobrého nepřišlo), na následující den jsem se netěšila. Teď jsem bez práce a je to taky strašně ubíjející.
vždyť píšeš že to je tvoje představa ideálu strávit den v práci...
Není tady
Ano v práci, kde to vzkvétá a není žádný strach z výpovědi.
Není tady
luminka napsal(a):
Nevím, jestli mám nějakou poruchu a jakou, ale je to u mě podobné. Letos se kupí úplně všechno, smrt v rodině, nezaměstnanost... Dokud jsem ještě chodila do práce, moc špatně se mi vstávalo, měla jsem strach, co den přinese, nic dobrého jsem nečekala (a taky nic dobrého nepřišlo), na následující den jsem se netěšila. Teď jsem bez práce a je to taky strašně ubíjející.
Je možné, že tím, že nic nic dobrého nečekala, jsi to dobré, co přišlo, prostě neviděla - vnímala jsi jen to špatné.
Kdo chce, najde něco dobrého na každém dni, i kdyby to byla třeba taková pitomost, že dnes bylo v autobusu místo k sezení. Zkus každý den najít alespoň jednu takovou příjemnou věc.
Není tady
luminko,děkuji a přeji opravdu hodně štěstí v tvé situaci!!! neber to osobně,ale myslím si, že to vůbec není to samé (dlouhodobě sleduji tvé diskuse;tj.jsem o tom přesvědčena).mám dědičnou nemoc,kterou bych nepřála největšímu nepříteli ani 1den, 15let se z toho snažím vyhrabat aktivně a makám na tom jak ...l, jo, dře to, jde to, ale tenhle rok mi podráží kolena. potřebuju to poodstranit kamínek po kamínku. začátek je ten,že se zas naučím ráda vstávat a ne se klepat od 5ti jak trubka průběžně zvracejíc coby 10min:-) ?smí se to sem psát?su nováček:-)...a fungovat!! nechci se znova propadnout do háje zelenýho jako tehdá léta páně:-)) a nepropadnu!!!,ale potřebuju tip...odraz
Není tady
To jsme to tady zamluvily, ale té autorce nevím, co bych poradila, jen jsem jí napsala, jak se v tom sama plácám.
Není tady
Anouk, já ti bohužel neporadím, ale musím napsat, že tě obdivuju Kolikrát tady čtu spoustu ufňukaných příspěvků, jak "strašné" problémy lidé mají a ty, ač vážně nemocná, jsi odhodlaná (a už to také tak léta děláš) svou situaci řešit. Klobouk dolů godlike: Vím, jak to musí být těžké, mám (naštěstí jednorázovou) zkušenost, proto ti přeju co nejrychlejší (a pokud možno dlouhodobé) řešení tvých problémů a držím ti palce.
Není tady
No, a to je ono - pořád já, já, já. Jak vidíš, nejsi sama - každý má trable. Myslíš, že jediná na světě, která se zrovna necítí dobře, jsi ty ? Ne, každý má někdy blbé období, ale musí bojovat.
Hlavně mi neodpovídej, že každý má blbé jen období, jenom ty celý život - to bys mě fakt naštvala
Není tady
luminka napsal(a):
Ano v práci, kde to vzkvétá a není žádný strach z výpovědi.
Není ŽÁDNÝ strach z výpovědi ? Dneska ? Taková prostě není. Jistota není dnes nikde v ničem
Není tady
anouk73 napsal(a):
ne se klepat od 5ti jak trubka průběžně zvracejíc coby 10min:-)
nemám žádné takové zkušenosti, ale napadlo mě, jestli by nepomohlo třeba stanovit si nějaký seznam co budeš ten den dělat, abys to viděla černé na bílém co tě čeká a že tonení taková hrůza a tak se trochu zbavit strachu z neidentifikovaného, a jak by ty úkoly ubývaly tak bys to na vlastní oči viděla že to zvládáš a to by tě podpořilo? Třeba když mám na druhý den moc práce kterou musím stihnout a pořád na to musím myslet, tak si to takto naplánuju abych na něco nezapomněla a to mě uklidní...
Není tady
Anouk taky neporadím, ale chtěla jsem napsat, že tě obdivuju, z tebe by si spousta lidí tady mohla vzít příklad. Doufám, že se ozve někdo zkušenější, moc ti držím palce a určitě dej vědět, jak se to vyvíjí!
Není tady
Ale já mívám třeba šťastný jeden rok a pak nehorázně dlouhé blbé období. Kdysi, to jsem sice práci měla, se střídaly nemoci, úrazy, hádky, nemoci, úrazy, hádky, jako kolovrátek. A už do tohoto tématu nebudu psát, nebudu si z něho dělat svoje.
Není tady
luminka napsal(a):
Ale já mívám třeba šťastný jeden rok a pak nehorázně dlouhé blbé období. Kdysi, to jsem sice práci měla, se střídaly nemoci, úrazy, hádky, nemoci, úrazy, hádky, jako kolovrátek. A už do tohoto tématu nebudu psát, nebudu si z něho dělat svoje.
máš pravdu, tohle je vlákno Anouk. Vidíš ale na ní, že má vyloženě nemoc a bojuje - je z ní to odhodlání přímo cítit, i přes tu obrazovku. Ty musíš taky. Bojovat je sice těžké, ale když člověk zvítězí, ten pocit za to stojí
Není tady
Anouk, máš smůlu, že tady nikdo pořádně neví, co to GÚP je. Dala jsem si to do vyhledávače na Seznam a zírala jsem, co je tam odkazů. Bohužel se obávám, že něco podobného bude mít i moje dcera a měla moje maminka. Já jsem naštěstí po tatínkovi.
Zkus si ty články pomalu pročítat, třeba jich bude hodně neužitečných, ale třeba v některých najdeš radu, která by se mohla hodit. Vyšla dokonce i kniha od Jána Praška. Je tam na ni odkaz.
Jinak mne napadlo, co kdybys zkusila ráno v té posteli zhluboka dýchat. Pomalý nádech na 10 dob a pomalý výdech na 10 dob. Že by sis to počítala a zaměstnala mysl tím počítáním. Ale nejsem odborník, možná je to nesmysl.
Není tady
anouk73 napsal(a):
Jak je z názvu zřejmé,mám GÚP mírně švihlou depresí. Žiji s tim docela OK přes 15let, medikaci mám,dobrého doktora též, pschologa.To nic.V čem má ta holka problém. Viz hore:-)...Poslední dobou se toho nakupilo mnoho, nemoci v rodině,nezaměstananosti přítele, úmrtí kamarádky, další zdravotní problémy....a já mám stále větší strach. Přes den to "uhraju", rána jsou hrozná....vzbuzení v 5....pracovní doba od 7 a já do 6.30 ležím a klepu se hrůzou neschopná vstát, nikdy jsem nebyla skřivánek, ale tohle už je moc:-). Mám exponované místo,nemůžu si dovolit přijít pozdě. Musí existovat nějaký trik, mantra,cokoli,co mne z té postele a klepání se pod peřinou dostane v 6:10. Dřív to přec itaky šlo i s chorobamami:-))))))))). Mám veliký strach,že tohle nedopadne dobře -jednou nevylezu a vyhazov...no to byla přeháňka,ale horší se to a horší den ode dne. Mám pocit,že už jsem vyzkoušela všechny tipy...Prosím o jakékoli triky,tipy,babské rady,mantry,cokoli. Děkuji za cokoli.
Ahoj anouk,píšeš,že jsi vyzkoušela všechny tipy.Já myslím,že na ten nejlepší a nejúčinnější jsi zapoměla.A tím je lékař a v Tvém případě bezpochyby psychiatr.To,co prožíváš,se samo od sebe bohužel nezlepší a všechny,i dobře míněné rady Ti to trápení neulehčí,naopak,s přibývajícím časem se situace bude jen zhoršovat a jednoho dne prostě zjistíš s pláčem,že vstát nejsi schopna.Je to jak se starým akumulátorem v autě,když už ho ráno probudíme k životu,přes den to jakž takž zvládne,ale přijde nový den a jsme znovu na začátku trápení.Vím,že jít k psychiatrovi je pro leckoho opravdu náročné a v této zemi se to prostě nenosí.Neboj se ničeho a vzpomeneš si na má slova,jak obrovská úleva se dostaví po stanovení diagnózy a hlavně po předepsání léků,ve Tvém případě bezpochyby antidepresiv.Budeš je užívat a za pár týdnů/bohužel-opravdu týdnů,než naběhne plný účinek/se i pro Tebe rozzáří svět a život dostane zcela jiný rozměr a řád.Vstávat bude maličkost a vše ostatní,o čem píšeš,se upraví samo a vrátí vše do zaběhnutých kolejí.Ničeho se neboj,nejsi sama.Píšeš o dobrém doktorovi i psychologovi,ale to je málo.Lékař Tě může odeslat k psychiatrovi a psycholog - ten poradí,co dělat před rozvodem,ale na depresivní stavy nemá ani léky,ani pravomoc léčit je.Hodně štěstí Ti přeji.
Víš na tak silnou poruchu asi mantra přes den ani jiné fígle nepomůžou.......já jsem taky mantrovala , autogenovala jak šílená a bludy jsem měla dál.............bohužel lidi s tvou poruchou se i přes léky občas výrazně zhorší.
J8 bych zkusila to co funguje na depku.....pomalé krůčky kterými postupuješ , to ti jistě líp popíše psycholog než já ......a zapisovat si to ...........každý den něco zlepšit
A tak bych zkusila před spaním , těsně když usínáš., když už jsi v hladině Alfa.....říkat si mantru,která se ti líbí , sedne ti, je ti příjemná a týká se tvýho problému .....např :krásně se probouzím a jsem šťastná ..........zítra bude nádherný den.......nebo citím se skvěle , život je krásný .....to si urči sama jak to cítíš ty.........musí to být hlavně pozitivní (žádné ...nemám depresi, nemám strach)......ta věta ti sedne ......a žádné velké snažení, tlačení, jen tak příjemně si to říkat a usínat ....za pár týdnu to bude lepší ........znáš tu situaci, kdy si řekneš musím vstát zítra v sedm a vzbudíš se v sedm ??Tak to je ono.
A taky jít ven, unavit se .....posilovat, fyzicky tvrdě pracovat ......a brečet hodně brečet......
Upravil(a) Rozmarila (6. 11. 2009 13:05)
Není tady
Děkuji moc všem za radu,snahu a milá slova. Mockrát i těm,co nejmenuji!!!!!!!!!!!
Horatio –:-)..no však áno,můj první příspěvek,myslím že tam jsem to popsala;…haha,že si neporadím sama,mi teda fakt došlo od té doby,co jsme nebyla doslova schopna vsát z postele ale nikoli do práce nýbrž na WC (dámy prominou) + od zhroucení a pokusu sebevraždu chodím poctivě těch 15let(úúž?:-) k fajn psychiatrovi i psychologovi (rozdíl znám:-); brala jsem 12tera antidepresiva,jsem prý rezistentní typ,tj. česky asi jen tak něco na mě nezabere,jjjj,princezna musí mít něco extra.ne,vážně,zkusila jsem těch 12 včetně vedlejšáků,které pro změnu vychytám vždy…a nic. Prý také proto, že na čisté D zabírají a hledají se snáz než na kombinaci s něčím (já),ale to je jen jeden mudří názor.....Té storce s těmi antidepresivy a pár týdny až měsíci a pak úleva jsem opravdu též věřívala:-)))..teď už vím že to není tak jednoduché.
Bety – jsem mistr v seznamech, jestli mne tu někdo trumfne?:-),5používaných kalendářů, 3diáře a na každý den seznam úkolů na práci,na doma,na cestu domů-nákupy,potraviny zvlášť,(samo:-),no a jasné,že na každý pracovní a volný denMmusí být též speciální plán,jinak se to kolem hroutí jak domeček z karet …přítel si už zvyk,chudera:-) (plány aktivit,tak to je z Praškových, ne z mojí hlavky)..A máš pravdu!! Půl problému to odstraní, tu reálnou, ale ty nereálné děsy se vypsat nedají. Strach z ničeho,strach,co paralyzuje.
Amely – myslelas tím dýcháním autogenní trénink?Vůbec to není nesmysl!!Ano,dlouho pomáhal,ale teď se nedovedu soustředit, no tak 1:1, někdy jo….Praškovy znám osobně,oni mě měli v Prazena Palatě coby raritku ….a moc mi pomohli, jejich knihy mám, používám všechny vydané cca od 1996, články-zvláštní šanon..VŠAK PÍŠU, ŽE CHCI ZNÁT „PROTIVNÍKA“ A RVÁT SE. Modlím se,aby to s Tvou rodinou nebyla pravda.
Mashanka –ano,ano,drobnosti,drobné radosti…..pořád si připomínat!!!...ano ,tam to je….ale pracovat na tom,furt.
Rozmarila – tak to výrazně zhorší se mi děje právě teď,jak píšeš; no říkat člověk s déčkem buď pozitivní je říkat jako slepcovi koukej:-)) (to ne já,muj Dr.)…Díky moc za rady....něco z toho použiju...pár slůvek mne chytlo (začnu znova psát,v tom jsme polevila)…něco znám (pohyb,aktivity,za každou cenu,pracovat,nezůstat sedět)….jo holka, brečet …tak to ne,já už hodně dávno vybrečela vše (konstatování, ne sebelítost, já už neřvu ani na funuse)
Ronja….já zas obdivuji už pár let tebe..k tomu,co mám,mám totiž jako bonus nějakou takou neplodkovatost resp. potratovost v 5tt (ale to je jinam..hezky postupně,teď řeším toto)
Není tady
Já ti rozhodně neříkám bud pozitivní ........to je uplná blbost ........aby depresák byl pozit a měl radost ze života.........já říkám abys zkusila ovlivnit svý podvědomí......před spaním si říkat větu a tím jí dostat do podvědomí .........jestli si před spaním říkáš-myslíš, mě je hrozně a bojím se rána, že to zas bude hrozný......tak to vyloženě pěstuješ a zesiluješ , přímo to zhmotnuješ, pak je logický že je ti ráno zle.......nejvíc se ti dostane do podvědomí když už už skoro usínáš a myslíš na určitou věc........
Mě třeba autogen na psychozu nepomáhal,ale stačí opravdu jogový dech , zhluboka nadechovat nosem a vydechovat ústy dlouze........když máš velkou uzkost..........jako jeden z drobných krůčků
Upravil(a) Rozmarila (6. 11. 2009 14:11)
Není tady
Podvědomí,ano tam toho je hodně a obávám se,že tu práci jsme poslední hektické měsíce práci zanedbala....
To vsugerovávání si věcí i psaní na papírky ráno než vstanu, aby tam první bylo: "Neboj se, není čeho, navíc je to zbytečný protáhni se, v..e, a vstávej"...a byly časy,kdy byl byt přelístečkován a přeplánován stylem 17:21, 17:25, 17:40:-). Ale trochu pomáhalo. .... Vrátit se k tomu. Aha! Bylo jen moc hektično. Člověk zapomněl sám na sebe.
Jjj,jogínský dech, to je jako vdech do břicha?hluboký? Tak to mi pomohlo od prášků na spaní,ale ráno jsem ještě nepraktikovala. Zajímací. Dík!
Pro Horatia,který se možná naštval: vím, že konečné řešení jsou ta vhodná AD,zas takový alternativec nejsem, koneckonců, psychodr.mne nechali běhat po světě na lexaurinech,když už nevěděli,co se mnou (jo,že jsou silně návykové,také vím,z téhož důvodu jsme odmítla neuroly jako bonus do pracovních krizí, těžkých jednání atd. ... míchat do sebe dva návykoše,to už je o ústa). ...Tak čekám a čekám. Medicína jde dopředu,tak třeba za rok.
Děkuji!
Není tady
možná toho máš naloženého hodně, co tak něco zkusit vynechat? nebo přesunout na někoho? drž se...
Není tady
Ne já myslím dech kdy hodně zhluboka dýcháš nosem a dlouho se nadechuješ a to samý pak vydechneš ven ústy........prodýcháváš se.....to udajně pomáhá na uzkost........jako jeden z drobných pokusů
A už tam máš chybu proboha ......tak těžkou poruchu a tak málo info o to máš ........pokud ovlivnuješ svý podvědomí nikdy to nesmí být negativní .....neboj se,neudělám, nechci.....to nesmí být ........a musíš večer , když jsi v hladině alfa, těsně před spaním ........pak se ti to vryje do mozku ......ráno po probuz nejsi v Alfa......
Není tady
Ahoj Anouk,
na ranní vstávání tip nemám.. Moc dobře si pamatuji, že do určité chvíle to šlo a pak přišly dny, kdy jsem prostě nemohla vylézt z postele a zůstala na neschopence(nebyla to přímo GÚP). Ale napadlo mě, jestli jsi absolvovala kognitivně behaviorální psychoterapii? Vím o lidech, kterým pomohla..
Není tady
Tak já trpím taky úzkostnou poruchou....a rána bývala a jsou nejhorší...
Pro mě před začátkem dne pomáhá prostě z toho domu odejít jen tak, pro nic za nic, jen se projít. Takže, když jsem pracovala (teď nastupuji už mateřskou po dlouhodobé nemocenské v těhotenství), tak jak mě popadly oné strachy a obavy, tak jsem právě ten práh šla překročit. Tím pádem jsem musela stávat dřív...
Člověk tak nějak se tím uvolní, že tam venku ho nic a nikdo neohrožuje, resp. ta úzkost pomine nebo se sníží.... Vždy jsem si udělala tak čtvrthodinovou ranní rychlou chůzi a ty endorfiny, kt. se při tom vyplavily, mi pomohly. Když jsem to neudělala, byla jsem schopná odcházet i na 20x a 20x se vrátit na záchod
Jinak mantru, která se mi osvědčila: "důvěřuji v přirozený běh život" "Vše je v pořádku", "jsem v bezpečí", "na vše je dost času" - a to jsem si omílala v hlavě, dokud úzkost nepominula. Někdy nepominula, někdy se jen snížila, někdy opadla úplně....
Držím palce....
Není tady
Bety - pravdu díš, holka zlatá, ale když v daný moment jsi ten jediný z rodiny, popřípadě páru, popř. širší rodiny ….tak halt musíš táhnout chvíli káru sama, to taky známe všechny. Uvědomila jsem si včas, že s zas jednou hraju na tu jednu slavnou Matku T.:-).Už na tom pracuji. Na delegaci povinností.
Rozmar- -dík,zkusím obé:-)…věci se prolínají.jedna nemusí nutně být špatná,druhá jediná dobrá.dech do břicha je OK i na mou skoliozu,nosový zkusím. ne že si nenechám pomoci (snad to tak nevyzní),ale nemyslím si,že by byla alfa samospasitelka. možná jsem viděla jen špatné "proroky" a jejich výsledky.
D.- ne, zeptám se na to psycholožky,zda je zde v tomhle městě nebo někde poblíž specialista. něco pozjistím. v čem je podstata? nene,nepiš,tolik času nemáš,najdu si. Děkuji!
Ne,v neinformovanosti to rozhodně není.Spíš naopak,bych se odvážila tvrdit.Posedlost informacemi. Za to mě už pár lidí z obou táborů sprdlo:-).Za zvědavost.V dobrém.Za ta leta toho bylo,mám dost alternativ.zájmy…regrese, holotropka,kinezka, léčitelé,bylinky (ale nic povrchně,to ne,nejsem ten typ,vše prostudovat!!) do toho psycho- pobyty z oficiální Dr.strany - Palata,Kroměříž.
Nesuďte,prosím…Ani jeden tábor (alter x dr)..........Když jsem vylezla z toho nejhoršího,udělala bych totiž vše, naprosto vše,i usekla si ruku,aby to zmizlo tak,jak přišlo, tak se prosím nedivte všem těm pokusům…a nesuďte přísně…Musím už od netu,děkuji všem.Na každém vašem názoru nacházím kus inspirace.A už to dávno není jen o těch šílených ránech
Není tady
Stránky: 1 2